Vybojoval druhé místo na Slavíku nácek, nebo nový Kryl? Měl by být Banga prezidentem jmenován řádným profesorem historie? Blog Lucie Provazníkové byl smazán, protože nepsala o vařeníčku.
Jsou věci, bez nichž se dokáži po dlouhou dobu celkem bez problémů obejít. Davy lidí, skupinové výlety, smoothies, sociální sítě, inline brusle, kolektivní sporty, pohanka, chytrý telefon, Česká televize, Český rozhlas, Česká pošta, „hytlermarkety“ a playlisty naprosté většiny rádií. Faktem nicméně zůstává, že čas od času jsem okolnostmi přinucen s některou z těchto položek s větší, či menší mírou dobrovolnosti obcovat.
Do této kategorie řadím i hudbu. Na žebříčku mých životně důležitých potřeb není příliš vysoko a představa, že neseženu lístky na Chinaski, tuto Českým rozhlasem mimořádně oblíbenou kapelu, mne nijak nestresuje. Na koncert vybrané vážné hudby bych teoreticky zavítal mnohem raději, ovšem pouze v případě, že by vystoupení uměleckého tělesa nenavštívílo více než deset lidí. Jinými slovy, pokud už zatoužím po hudebním prožitku, poslouchám většinou věci, jenž producenti masové zábavy ignorují.
O Českém slavíku, jehož neexistenci bych rovněž přežil bez větší újmy na zdraví, vím tedy zhruba tolik, co většina obyčejných lidí. Dá se na něj celkem pěkně použít parafráze výroku bývalého anglického fotbalového internacionála Garyho Linekera: „Slavík je soutěž umělohmotných figur z českého šoubyznysu, z nedostatku fantazie často řazených do kategorií zpěvák/zpěvačka, kterou vždy vyhraje Karel Gott.“ Tímto našemu tradičnímu vítězi, jehož prvenství patří k adventu stejně jako věnce gratuluji, přeji pevné zdraví a konstatuji, že na rozdíl od mnoha soutěžících alespoň umí zpívat.
Kdo z těchto vždy prorežimních šašků zvítězí v jakési pofidérní soutěži, kdo se přitom ztrapní, kdo koho urazí, popudí, pochválí, nebo vypíská, by mne nechalo jako vždy dokonale netečným, nebýt jedné pozdější související události.
Mezi mé oblíbené blogery patří Lucie Provazníková, až do předvčerejška publikující na iDnesu. Neztrácejte čas případným gůglením jejího blogu – už neexistuje, byl smazán vrchním cenzorem a strážcem ideové čistoty zmíněného blogerského serveru.
Lucie Provazníková je půvabná, vzdělaná a navzdory mladému věku zcestovalá žena, která psala čtivé články, z nichž byla patrná značná zkušenost a velká orientace ve zpracovávaných tématech. K psaní blogu ji donutila, podobně jako mne, stále absurdnější společenská situace a stále sílící dobroserská propaganda, gradující během loňské invazní vlny nechtěnců.
Stihla napsat pouhých šestnáct článků, v nichž se často věnovala například právě imigrační tématice a z nichž bylo jasně čitelné, že ví, o čem píše. Byly fundované, slušné, nešířily nenávist a xenofobii, nehlásila se v nich k nacismu a nepopírala holocaust – pouze psala prostá kritická fakta, jenž nebyla k mání z oficiálních zdrojů. Bylo-li to žádoucí, vždy dokládala zdroje svých informací. Také z nich bylo jasně čitelné ještě něco – tichý a urputný souboj se zmiňovaným cenzorem a jeho klakou domovních důvěrnic.
Svůj poslední článek nazvala „Ortel českého národa“ a reagovala v něm na mediálně přepopularizovaný divadelní výstup „zpěváka“ jménem Radek Banga na Českém slavíku. Zmíněný pán zřejmě neunesl fakt, že se sám v soutěži nijak zvlášť dobře neumístil a při vystoupení jednoho z medailistů se ztrapnil přibližně stejně, jako jím vypískaný „nácek“ Ortel se svou pirátskou košilí. A jak zpívá Karel Kryl „a bylo jim to málo“, takže později ještě český národ paušálně obvinil z xenofobie, rasismu, nacismu a učinil mu velmi pěknou, byť značně nepřesnou a kapičku zmatenou přednášku z historie nacistické organizace známé pod názvem Waffen SS.
Někdo na fejsbůku k oné jeho šaškárně lakonicky napsal, že ve svobodné zemi musí mít pan Ortel stejné právo zesměšnit se, jako má pan Banga, což podepisuji. Lucie si, zřejmě na rozdíl od naprosté většiny kritiků Ortela, poslechla jeho písně a pak také nakoukla pod tvůrčí pokličku odborníka na symboliku lebky, načež veřejnost seznámila se svými závěry. Uplatnila kritické myšlení a na jeho základě vyslovila názor, se kterým můžete a nemusíte souhlasit, v tom spočívá kouzlo skutečné svobody projevu.
Já nijak nezpochybňuji právo vlastníka serveru iDnes libovolně nakládat s jeho obsahem, ale pokud nestojí o volnou soutěž myšlenek a názorů, ať to laskavě jasně a veřejně deklaruje. Společenská polemika o tom, zda je text „jeden černej kluk hledal takle šuk“ lepší než „pro Alláhovu slávu uříznou ti hlavu“, by díky tomu mohla probíhat nerušeně.
Hlavní admin a zároveň cenzor blogů na serveru iDnes se jmenuje Patrik Banga, bratr Radka Bangy. Blog Lucie Provazníkové není ani zdaleka první, jenž zmizel a já mám s cenzorskou činností Patrika Bangy rovněž osobní zkušenost.
Lulina 30.11.2016
(515x známkováno, průměr: 1,27 z 5)