Martin Luther byl německý náboženský reformátor, Martin Luther King afroamerický politik a DCI John Luther je zase afrolondýnský policejní vyšetřovatel obzvláště záludných zločinců, často sériových vrahů.
Zatímco jeho mladší bratr Stringer Bell z marylandského Baltimoru zločince organizoval, DCI Luther zůstal víceméně věren oficiálnímu poslání policie a povětšinou se snaží před nimi veřejnost chránit. O jeho snažení byla v roce 2010 natočena v režii BBC One zatím desetidílná kriminální minisérie Luther, která nabízí více důvodů, proč by mohla zaujmout čtenáře tohoto webu.
V první řadě zmiňme velmi dobrou úroveň seriálu, titulujícího se jako psychologické kriminální drama, jeho moderní pojetí, charismatického hlavního hrdinu a hezkou práci filmařského týmu, zachycujícího různá odpudivá zákoutí současného Londýna. Za druhé, detektiv dle slov tvůrců „bojující se svými vlastními démony, u kterého není jisté, zda není stejně zvrácený jako zločinci, které vyšetřuje“, zkouší chytat vrahy, kteří se vždy svým způsobem nějak vymkli myšlení systému. A za třetí – v nejhorším případě seriál není moc dlouhý.
Není s jistotou známo, zda někteří z psychopatických zločinců seriálu Luther jezdili na kole, či byli silničními piráty, i tak však většina z nich jsou sérioví vrazi. Tedy takoví ti, kteří se jednoho dne rozhodnou, že je na čase zkusit něco nového a jen tak pro nic za nic začnou vraždit lidi. A zde se ukazuje hlavní benefit miniseriálu pro příznivce D-F. V Londýně, který je prošpikovaný tunami fízlovacích kamer, kde se občas nesmí fotit, nebo toho moc tajit a kde jsou celostátně slušným lidem zakázány střelné zbraně, ani detektiv komisař Luther, jehož genialita se evidentně blíží té holmesovské, s celým svým týmem a všemi prostředky policie nedokáže zastavit včas šílence, který se vymkl uvažování systému a začal vraždit spoustu nevinných lidí. A i pokud policie přijde na místo činu do dvou minut, přijíždí pozdě. Bezpečnostní kamery bezpečnosti příliš nepomáhají, protože šílenci úmyslně vraždí přímo před nimi, aby mohl jejich činy vidět celý svět, nebo si rovnou na místo činu přinesou kameru vlastní (Huml ToDo: přidělat ke kamerám kuše!). Zákaz zbraní vede v seriálu evidentně k tomu, že je používají pouze zkušení profesionálové, tedy mafiáni, zkorumpovaní poldové a ještě také ti sérioví vrazi. A světe div se, z policie občas unikají spisy, protože košile je policistovi někdy holt bližší než kabát.
Bezmocným lidem v jednotlivých dílech nezbývá než před zabijákem utíkat, nebo jen zoufale doufat, že tentokrát přežijí. Zabijákům samotným absence střelných zbraní moc nevadí, protože si je dokážou důvtipně substituovat. Tedy místo toho, aby se v Gun Ban městě jen bezmocně snažili své oběti ulechtat k smrti dlouhým pavím pérem, pomohou si např. plastovou dětskou pistolkou, naplněnou kyselinou chlorovodíkovou, namířenou přímo na váš obličej (Huml ToDo: zakázat dětské pistolky a kyselinu chlorovodíkovou!). Zločinci, kteří vybočili z linie obvyklých kriminálních živlů, si kráčí městem jako jeho neomezení páni a jediný, pro koho je v tu chvíle ulice bezpečná, jsou oni sami. Dojdou třeba až k vám do kanceláře, klidně přes dvojí recepci a jednoho hlídače. A než ho brilantní vyšetřovatel Luther zastaví, zabijí ti vrazi ještě mnoho dalších nevinných a především bezbranných lidí.
A především kvůli tomuto mému „antiutopickému“ dojmu a dobrému provedení bych miniseriál Luther rád čtenářům D-Fense doporučil. Zcela legálně si ho můžete sehnat např. na české verzi služby iTunes, Hulu nebo Netflix.
(Zatím nikdo nehlasoval)