O knihovnách, architektech, demokracii a mé dceři.

Featured Image

Ano přátelé, došlo k nejhoršímu. Sice jsem se sám před sebou zapřísahal, že se nebudu k osobě a dílu páně Kaplického vyvěťovat, ale poslední události a zjištěné skutečnosti mne donutily změnit své rozhodnutí.

Snad bude nejlépe, když budu nejprve definovat svůj základní postoj . Osobně se domnívám, že názory na estetičnost jakékoliv stavby, ale i jakéhokoliv jiného výtvarného díla jsou záležitostí naprosto individuální. Mně osobně se návrh knihovny nelíbí, ale jsemť člověk tolerantní a nikomu neupírám právo na orgasmus při pohledu na něj.

Co však nikdy nepřekousnu je lokalita, ve které by měla být dotyčná knihovna ztopořena. Málokdo si totiž uvědomuje, že jedno z panoramat Hradu a katedrály sv. Víta se nabízí při pohledu z Letenské pláně. Dostanou-li se tedy obě budovy do zákrytu, bude buď stavba knihovny katedrálu zakrývat, nebo bude z výtvoru páně Kaplického trčet její věž. Roztomilá představa, že?

Při pohledu z jiného úhlu se obě stavby octnou vedle sebe, což snad bude  ještě horší. Téměř půl života jsem prožil v těchto místech a věřte mi, že vím o čem mluvím.

Navíc se domnívám, že modely a projekce pana architekta Kaplického lžou. Pokusím se vás o tom přesvědčit.

Nejprve si otevřete stránky zde. Vyplývá z nich, že dotyčná budova knihovny bude stejně vysoká jako střecha lodi (nikoliv věž) svatovítského chrámu.

Dále, že bude o pouhých 12 metrů nižší než Petřínská rozhledna, tj. rozhledna minus anténní systém na jejím vrcholu, minus (možná) malá část vyhlídkové gondoly na jejím vrcholu. Představujete si?

No a teď si otevřete tyto stránky a zvětšete si první obrázek v druhé řádce. Napravo máme existující třípatrový činžák, v pozadí budovu knihovny. Počítám-li 3,5 metru na patro a dalších 5 metrů ke hřebenu střechy, vyhází mi výška činžáku napravo na 15,5 metru. Skutečně máte pocit, že výška obou staveb, z nichž knihovna má mít 48 metrů (tedy více než trojnásobek) a výška činžáku napravo jsou ve správném vzájemném poměru?

Počítám-li se stejně vysokými patry, odpovídá výška knihovny dle projektu výšce stavby více než třináctipatrové!

Nebo jinak. Představte si na obrázku páně Kaplického na stejném místě Petřínskou rozhlednu, nebo loď chrámu svatého Víta. Skutečně by byl poměr výšek těchto již realizovaných staveb a dotyčného činžáku stejný jako poměr výšky téhož  a hypotetické knihovny?  Osobně o tom pochybuji.

Nebo ještě jinak. Tentokrát si otevřete druhou projekci v první řádce. Ano, to je ta s řadou Hopkirků na cestičce. Předpokládám-li výšku průměrného Hopkirka 1,8 metru, pak má ten strom u cesty 4 až 5 metrů. Počítejme pět. Stromy v bezprostřední blízkosti knihovny nejsou ani dvojnásobné výšky, ale počítejme deset. Budova pak přesahuje výšku stromů v její blízkosti o zhruba jeden a půl násobek. Taky jste dostali výsledek 25 metrů, zatím co výška dle projektu je metrů čtyřicet osm?

Snad ještě nestydatější je montáž (všechny made by Futuresystems) zde. V tomto případě se postavy Hopkirků nacházejí v bezprostřední blízkosti budovy tak pětipatrové, maximálně připustím šestipatrovou  Rozhodně ne u Petřínské rozhledny.

Dle projekce má  knihovna přesahovat okolní porost o (maximálně) jeden a půl násobek jeho výšky. To  znamená, že okolní stromy by musely mít mezi dvaceti a čtyřiadvaceti metry výšky. Takový strom v Letenských sadech nenajdete, to vám garantuju.

Ostatně, jaký je skutečný poměr mezi výškou okolního stromoví a výškově srovnatelné Petřínské rozhledny se můžete přesvědčit zde, nebo zde. Zejména třetí obrázek v první řádce je zvláště názorný a upozorňuji, že stromy na Petříně jsou vyšší, než stromy v Letenských sadech.

Omlouvám se všem útlocitným čtenářům, protože se chystám porušit ono staré „o mrtvých jen dobré“. Nemůžu ale jinak. Tomáš Baťa kdysi definoval architekta jako člověka, který si za vaše peníze staví pomník. Panečku, to by bylo!  Mít tak pomník zvící lodi svatovítského chrámu, nedaleko od něj, nepřehlédnutelný na horizontu panoramatu Hradčan!

Nebyla to však výše uvedená fakta, která mne nakonec přiměla k napsání tohoto příspěvku, ale to, co se začalo dít po smrti architekta Kaplického . Cituji z článku „Na Kaplického pohřbu zazpívá Hapka, promluví Bobek“ :

„…Rodina Jana Kaplického… zrušila soukromou část obřadu, který bude celý přístupný veřejnosti…. Soukromou část jsme zrušili a celé rozloučení bude přístupné veřejnosti,” sdělil iDNES.cz Kryštof Šafer, bratr Kaplického manželky Elišky…. Během rozloučení zazpívají Petr Hapka nebo zpěvák skupiny Support Lesbiens Kryštof Michal… Zda Pavel Bobek na pohřbu také zazpívá, zatím není jasné… Obřad potrvá čtyři hodiny…rakev na místě nebude…”

Ti z vás, kteří by po přečteni shora uvedeného, zejména řádek o dva odstavce výše měli chuť obviňovat mne z cynismu, nechť si uvědomí následující.

Znám rodiny, mnohdy i velmi známých a populárních osob, které z rozloučení s někým, koho skutečně milovaly veřejnost vylučují. Ne tak milující rodina architekta Kaplického. Ta naopak zrušila soukromou část obřadu. Soukromě se tedy s drahým zesnulým loučit nehodlají. Pro mne naprosto neuvěřitelné! Na „pohřbu“ (bez účasti nebožtíka) se  čtyři hodiny řečnilo a pělo v odsvěceném kostele. Nevím jak pro vás, ale pro mne je něco takového naprosto nepochopitelné a nepřijatelné. Představa, že bych se tímto způsobem loučil se svým již zemřelým otcem, je naprosto odpuzující. Řekněme si  na rovinu. Milující  rodina pana Kaplického z pohřbu udělala veřejnou šou, což v souvislosti s tím, že souběžně vypukla akce „Demokracie staví“ a vznikla nadace „Pro knihovnu“ nabízí příležitost ke spekulacím velice nepěkným. Z hlediska eventuální realizace svého projektu nemohl pan Kaplický udělat nic lepšího, než ve vhodnou chvíli zemřít.

Co je to vůbec za název, „Demokracie staví“? Copak „demokracie“ jako politický, nebo společenský systém může sama o sobě něco postavit?  Začne-li se někdo ohánět demokracií v souvislosti s finančně značně nákladnou státní, či obecní investicí a následnou stavební zakázkou, začnu být značně podezřívavý. Kdopak se nám to tady skrývá za „demokracii“?

Podle článku zde je údajně zakladatelkou aktivity studentka práv a politologie (sic!) Martina Bělíková. Nejedná se tedy ani o embryo budoucího inženýra architekta, ani o embryo akademického architekta, ale o embryo budoucího právníka, nebo politologa, kterými mimochodem můžeme již dnes zasypat Vltavu. Slečna Bělíková nemá tedy ani o špetku více odbornosti, která by ji opravňovala do kauzy knihovna  mluvit, než vy nebo já. Zato má podstatně méně vkusu a estetického cítění.

Zakladateli nadace „Pro knihovnu“ je pak filmařka(!) Olga Sommerová, jejímiž pohnutkami může být tak leda intelektuálský snobismus, bývalý pan ředitel České televize Ivo Mathé, který je vzhledem ke svému působení na ČVUT a známostí z tohoto působení  plynoucích  již osobou podezřelejší a úplným vrcholem je pan Kasl.

Tento vypoklonkovaný pražský exprimátor to následně v politice zkoušel  se stranou evropských demokratů, ale brzy bystře usoudil, že tato strana je značně krátkodechá, mnoho perspektiv nemá a tudíž mu zde pšenka nepokvete a toho času je tedy  „bez politické příslušnosti“. Co tedy dnes dělá Ing. arch. Jan Kasl ?

Podle článku zde především koresponduje s vdovou po architektu Kaplickém  a míní, že  „… je ve spojení s vdovou po Kaplickém, Eliškou…a že Future Systems (arch. studio) jsou připraveni pokračovat v projektu….“  Věří, že: „… dědici autorských práv po Janu Kaplickém – především Eliška – jim (Future Systems) dají souhlas…” .  K čemu pane zakladateli nadace?  A dále: „…Až bude po pohřbu, v klidu si s Eliškou sedneme a domluvíme se na dalším postupu,” přiblížil plány Kasl…“ A opět se naskýtá otázka, postup čeho? To nám sděleno nebylo.

Vzhledem k tomu, že článek byl publikován  22. ledna musela dotyčná korespondence proběhnout již před tímto datem (což je ostatně v citaci zmiňováno), aby milující rodina následně 27.ledna zrušila soukromé rozloučení s drahým zesnulým a uspořádala onu shora popsanou veřejnou šou na téma “rozloučení s architektem Kaplickým”. O jakých plánech a  postupu to pan Kasl v článku mluví? Vždyť on je přece pouze altruistickým zakladatelem nadace!  Anebo snad ne??

Hned v úvodu si pan architekt povzdechl , že “…už se skoro mohlo kopat…”.

Skutečně je mi záhadou, jak se už mohlo kopat, když článek zde uvádí následující. Cituji: „…Kaplického návrh Národní knihovny je totiž zatím ve stadiu studie, žádné technické výkresy ani konkrétní řešení neexistují…“.

Taky se ptáte  proč to vlastně Ing. arch. Jan Kasl všechno dělá? Z důvodů navýsost nezištných?

 Není vám podezřelý ten trpný rod? Kdo mohl kopat? Nedovtípíte se? Skutečně ne? Tak si otevřete tohle.

Jedná se  vlastní stránky páně Kaslově  ze kterých se v rubrice “Odborná praxe” dovíte, že od roku 2007 je čirou náhodou ředitelem své vlastní „developersko-projektové společnosti“, o čemž nás samozřejmě naše „sdělovací“ prostředky jaksi opoměly informovat.  Oprostíme-li se od zmrdského new speaku je majitelem stavební firmy. Už chápete odkud vítr vane?

To je ale jistě naprostá, ale úplně naprostá shoda okolností, která s problémem knihovna nemá nic, ale absolutně nic společného.  Vždyť panu Ing. arch. Janu Kaslovi nejde o nic jiného, než založit nadaci, která by národ ve svém důsledku kulturně obohatila. Cituji: „Národ, který si neváží svého historického literárního dědictví, nemá právo na budoucnost, nic megalomanského na Národní knihovně není…“.

V žádném případě tedy nejde o obohacení jeho stavební  firmy, nebo, nedej bože, jeho vlastní kešeně.

Už je jasno, kdo už mohl kopat? Kde jste naši „investigativní novináři“?

Shrňme si to v chronologickém sledu! Mezi čtrnáctým a dvacátým sedmým, respektive dvacátým osmým lednem stihl pan Ing. arch. Kasl, majitel developersko-projektové společnost a lidé kolem něj stihli následující:

1. Koresponduje se s truchlící vdovou o „dalším postupu“.
2. Zakládá nadaci „Pro knihovnu“
3. Soudružka Bělíková zakládá podpůrnou skupinu a fanatizuje snoby (Jen tak dál soudružko. Budete-li takto pokračovat, čeká vás v tomto státě a společnosti velká budoucnost)
4. Je organizována manifestace za postavení knihovny
5. Milující rodina ruší soukromé rozloučení se zesnulým a organizuje veřejnou šou
6. Soudružka Paroulková podle článku zde  rozhoduje, že v rámci návratu do dob národního obrození se národ místo supermarketů složí na národní knihovnu.

Tak tohle jsem přesně očekával. Bude se srovnávat s Národním divadlem, budou se chrlit fráze o „národním kulturním bohatství“, „návratu k národnímu obrození“, „kulturní budoucnosti národa“ atd.,  vše jako zástěrka toho, že pan Ing. arch. Jan Kasl a lidé kolem něj se potřebují za cenu zprasení panoramatu Prahy napakovat.

Tak toto je ona „demokracie“ která staví. Za tuto demokracii se arogantně prohlašují pan Mathé, paní Sommerová, slečna Bělíková v čele s Ing. arch. Janem Kaslem, majitelem „developersko-projektové“ společnosti. Proti milující rodině architekta Kaplického není dost důkazů.

Dovoluji si vás upozornit na následující hrůzu nahánějící fakta. Víte, kde měl být původně postaven hotel International, ona děsivá stavba na Podbabě, někdy také přezdívaná „příšerný sen cukráře“?  Mělo to být vpravo nad Prašným mostem, tam, kde byly, nebo snad ještě jsou tenisové dvorce. Co by to udělalo s panoramatem Hradčan při pohledu z nábřeží u Národního divadla je nabíledni. Zajímavé na tom ale je, že ani bolševik, proslulý svým triviálním popřípadě úplně absentujícím vkusem se neodvážil toto panorama zprznit. Naše „demokracie která staví“ by se nerozpakovala ani minutu a taky to udělá, když nebudeme dost razantní.

Ptáte se jak s tím vším souvisí moje dcera? Následovně.

Vedli jsme spolu debatu s obsahem zhruba tohoto textu.  Vyvrcholením debaty byla její otázka, co bych tedy chtěl, aby tam (rozuměj na Letenské pláni , na místě bývalých studentských kolejí přezdívaných „štěničárny“) bylo postaveno. Moje odpověď? Nic milá dcero, vůbec nic. To tohoto nic ovšem nepočítám rozšíření Letenských sadů až do bezprostřední blízkosti budoucího portálu budovaného silničního tunelu, aby se tlumil nevyhnutelný hluk a alespoň částečně pohlcoval nevyhnutelný smrad. Knihovnu i s jejím navrhovaným vzhledem si dokážu představit na Pankráci, na Jižním nebo Severním městě, prostě kdekoliv, kde by kromě svého stěžejního úkolu plnila i úkol tolik potřebné dominanty a kam by se svým celkovým pojetím hodila. Jen ne v blízkosti Hradčan.

To co následovalo se mi často nestává, protože na nositele svých genů příliš často neřvu. Dceruška se totiž přezíravě ušklíbla a děla, že to by se mi všichni studenti pěkně poděkovali, kdyby museli do knihovny jezdit na Jižní, či Severní město. Začal jsem vidět rudě a u nozder se mi objevila pára. Už si přesně nepamatuju, ale můj následný proslov, je-li tento projev možno nazvat proslovem, vyzněl asi v následujícím smyslu.

Co si to ty smrade dovoluješ, řval jsem. Desetitisíce, ba statisíce lidí, kteří mimochodem ze svých daní stále ještě platí tvoje stále ještě bezplatná studia na Fakultě humanitních studií, jezdí dvakrát denně, pětkrát i vícekrát do týdne právě z těchto míst na směny začínající v šest ráno i dřív !!!

Ty v předzkouškovém období lezeš z pelechu v devět a v deset se odebíráš do knihovny studovat. Jinak vstáváš v jedenáct! A tobě že by bylo zatěžko dojet na Jižní město? Tak si holt trochu přivstaneš…atd., …atd.  Přiznávám, že jsem řval dlouho, nahlas a nekultivovaně. Nicméně na podstatě svého řevu trvám a totéž vzkazuji slečně Bělíkové a všem zfanatizovaným snobským studentům chystajícím na únor demonstraci za likvidaci panoramatu Hradčan.


30.01.2009 Katoda

Dodatečně nám autor zaslal následující jím samotným zhotovenou skicu, kterou demonstroval porovnání výšky knihovny a Pětřínské rozhledny, jak je v textu zmíněno. Jak správně napsal, lépe jednou vidět, než desetkrát číst. (D-F)

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
109x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:02
D-FENS © 2016