O čitelnosti Věcí veřejných (příspěvek staromilsky nudný.)

Featured Image

Stěžovali si různí politikové, že Věci veřejné jsou pro ně nečitelnou stranou. Osobně se domnívám, že tato nečitelnost se pozvolna rozplývá, pokud tedy vůbec kdy existovala.

Odkud začít? Snad osobou pana Johna. Předsedkyně mé domácnosti si občas kupuje babský časopis „Marianne“. V jeho dubnovém čísle (strana 88) je publikován rozsáhlý rozhovor s výše uvedeným výtečníkem. Dovoluji si citát:

Otázka: “Měl by být politik morálnější než volič?
Odpověď:  Předseda křesťanské strany, který žije v bigamii, by měl odstoupit. V liberální straně je to asi jinak (sic!). V přírodě je snad jen pět monogamních živočišných druhů. Mladí lidé do manželství už ani nechtějí vstupovat, protože říkají, že ta instituce byla pevná, když byla absolutní ekonomická nouze a manželství tak bylo sebeobranné sdružení dvou lidí. Sloužilo k tomu, aby vůbec přežili. Teď, už lidé nemusí mít strach o chleba …bla…bla..bla…takže se manželství jako instituce rozkládá. Jsem ale rád, že nejsem tím politikem, který si bere svou sekretářku.“ (sic!)

Tak si to rozebereme. „Předseda křesťanské strany, který žije v bigamii, by měl odstoupit. V liberální straně je to asi jinak.“

Vám to nepřipadá zvláštní? Skutečně ne? Dle názoru pana konzervativního, či liberálního politika existuje tedy zřejmě celá řada naprosto volně volitelných morálních a etických pravidel, která jsou závislá výhradně a pouze na stranické příslušnosti.

Takže když ten křesťanský politik, který si pořídil milenku prostě přestoupí do páně Johnově partaje, je  všechno v nejlepším pořádku a beze skvrnky na  cti může vesele pokračovat jak ve své politické kariéře, tak ve svém „životě v bigamii“.

Jak se vám to libí?

Domysleme tento přístup do důsledku. Výsledkem bude, že se dříve nebo později najde nějaký Lenin, nebo Hitler, který si namísto obecně akceptovaných pravidel morálky vymyslí svůj vlastní morální a etický kodex a výsledky jsou z historie známy.

V tomto kontextu se přestávám divit, že ve vnitrostranickém referendu se dosti drtivé procento členstva této „konzervativní strany“ vyjádřilo proti zákazu komunistické strany Čech a Moravy. (Poznámka: To „k“ je malé úmyslně). Pokud členstvo VV vycházelo z toho, že bolševik si prostě také zvolil vlastní etický a morální kodex na což měl podle nich plné právo, pak se není čemu divit.

Nad slunce jasněji tento přístup potvrzuje i soudruh Humr, opravuji – Huml, nám z těchto stránek dobře známý „dopravní expert“. Ten vypověděl straně poslušnost na základě ocenění bratrů Mašínů. Byli to zločinci a vrazi. Vždyť zavraždili komunistu a tři PŘÍSLUŠNÍKY!  Stovky lidí, které kolegové těch zavražděných zastřelili na hranicích, jejichž seznam naleznete zde, desítky dalších, kteří zahynuli na elektrických drátech, jejichž seznam naleznete zde, jakož i osudy českých příslušníků RAF jejichž seznam naleznete na témže webu, stejně jako seznam popravených v politických procesech, ty ovšem soudruha Humra nezajímají. Jejich životy přece  neměly  v souladu s komunistickým svobodně volitelným morálním kodexem  žádnou cenu (ostatně stejně, jako životy milionů obětí fašismu), kdežto životy tří pohůnků protiprávního a já dodávám zločineckého systému ano. Bránit se násilím a jak všeobecně známo i bez něj komunistickému dobrodiní byl přece zločin.

Mimochodem, právě v těchto dnech se uvažuje o obnovení pomníku chrabrým ochráncům hranic z řad armády a komunistické policie v Domažlicích. Tedy pomníku těm, kteří mají shora uvedené na svědomí. Vůbec nepochybuji, že obnoven bude a poslanec za Věci veřejné, komunistický policajt Huml se jistě zúčastní jeho znovuodhalení.

Podle stejné logiky bychom asi měli odsuzovat všechny, kteří se proti komunistickému režimu (na rozdíl od soudruha Humra) jakýmkoliv způsobem postavili. Podle tehdejšího práva a morálky  přece byl antikomunismus také zločinem, čímž se odpůrci režimu postavili do stejné řady jako Mašínové.  Nebo snad ne? Rozdíl byl jen v razanci obrany. Jenže, alespoň podle mého názoru, bránit se násilí jakýmikoliv prostředky má právo jak jedinec, tak  i společnost. Jakže to říkal ten pan profesor ve Vyšším principu? Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem…..atd. To najednou neplatí?

Tak by mne zajímalo, kolik takových Humrů tvoří členskou základnu Věcí veřejných. Dle výsledků shora uvedeného stranického referenda cca 60%. A jen tak úplně na okraj. Víte jak se dostal soudruh Humr, takto komunistický policajt od roku 1977  do sněmovny? Díky odpovědným a přemýšlivým voličům, kteří na čísi radu kroužkovali ty poslední na kandidátkách, aby se do parlamentu dostali „noví lidé“. No tak je tam teda máme! Tohle jsou smutné výsledky typicky českého švejkovství!

Hluboce se mýlíte, pane Johne. Žádné morální zásady rozdílné pro křesťanského, nebo  liberálního, či jiného politika nebo občana neexistují. Existuje pouze jediná sada morálních zásad vzešlá z naší židovsko-křesťanské tradice,  ať už se vám to líbí nebo ne a ať už jste věřící, nebo nejste.  Jakmile někdo začne tyto tradiční morální zásady „inovovat“ nebo rozvolňovat, jakmile je přestaneme respektovat, skončíme nedobře, asi tak jako Římská říše.

První náznaky by tady už byly. Úředník má sice pravomoc odmítnout žádost dvojice o uzavření sňatku na rockovém festivalu s tím, že „prostředí není dost důstojné“, ale uzavření sňatku dvou buzer…, pardon, „gayů“ na Karlštejně, kde otec vlasti uchovával říšské korunovační klenoty, to ovšem za nedůstojné považováno není.

Nicméně pokračujme!  Paní redaktorka trvá na své shora uvedené otázce.

Otázka: “No a má být politik morálnější?
Odpověď: Ve společnosti , kde se rozkládá manželství (Mluvte prosím výhradně za sebe a svou rodinu,  pane John!)  a pohled na monogamii (Opakuji, mluvte toliko za sebe!) mě zajímá to co nás ohrožuje smrtelně – státní dluh který přivede zemi k bankrotu..bla …bla…bla…atd.“

Zdá se, že pan John se učí rychle. Ze všeho nejdříve si osvojil zásadu vyjádřenou v názvu jistého pořadu pana Donutila: Ptejte se mne na co chcete, já na co chci odpovím.

Čím se tedy pan John liší od pana Topolánka nebo Paroubka, emeritních to předsedů, podle jeho oblíbené fráze, “dinosauřích” stran? Na ně se snad toto právo volby rozdílných morálních pravidel nevztahuje? Tedy když dva dělají totéž, není to totéž? Quod licet Iovi non licet bovi? Za co se nám to tu pan John považuje? Rozdíly by tu byly dva. Především a za prvé oba pánové nejsou členy Věcí Veřejných, protože „ v liberální straně je to jinak“  a dále  je smrtelným hříchem vzít si svou vlastní sekretářku. Pan John následně vysoko oceňuje svou morálku slovy, že je „… rád, že není tím politikem, který si bere svou sekretářku“ a já dodávám,  jakož si nebere ani tu dámu se kterou si pořídil nemanželské dítě, což patrně shledává morálnějším.  Jinými slovy, vzít si po rozvodu svou sekretářku je smrtelným hříchem (zvláště pro členy jiných politických stran) kdežto pořizovat si nemanželské děti v době trvání manželství a léta manželce bez zábran lhát, pro předsedu Věcí veřejných  žádným morálním problémem není.

Ostatně jeho morální úroveň vyplývá i z dalšího.

Otázka: Ale lidi se berou se základní premisou, že si budou věrni, ne?
Odpověď: Že se budou vlastnit?“

Podivuhodná logika. To, že manželce zahýbám je ode mne vlastně projevem velkorysosti k ní. Dávám jí tím najevo, že ji „nevlastním“. Znamená, to tedy, že dle pana liberálního politika už klasická rodina netvoří základ nejen státu , ale dokonce základ sociálního systému ve kterém žijeme? A na jakých základech tedy budeme stavět ty společenský reformátore?  Tak něco jiného pane John, něco jiného.

A o kus dál:

Otázka: Vy jste o ututlané dceři řekl straně dřív než manželce?
Odpověď: Ano. Bylo jasné, že by to rodinu rozbilo (Jak ohleduplné! Na to jste měl ovšem myslet dřív, pane John!) Věděli to personalisté. Radili jsme se dokonce, jestli máme svolat tiskovku…“

Tak tohle snad ani nepotřebuje komentář. Kdyby byli oni „personalisté“ tu „tiskovku“ svolali, dozvěděla by se patrně paní Adamovská o nemanželském dítěti svého pana chotě z novin. Prozraďte mi, jak jste se dokázal celou tu dobu podívat  manželce do očí a tvářit se jako by se nic nestalo? A nehrajete nyní podobnou hru se svými důvěřivými voliči? Na jejím místě bych uchopil onen příslovečný váleček na nudle a hnal bych pana manžela z kvartýru svinským krokem, což by ostatně mělo udělat i p.t. voličstvo.  Skutečně další politik vysokých morálních kvalit.

A jak  má pan John tu svou amorálnost vědecky podloženou! V přírodě existuje jen pět monogamních druhů. No to je mi argument! Dovoluji si mu připomenout, že trivializovaným pseudo-darwinismem argumentoval i jistý Adolf Hitler a ke kterému tomu polygamnímu druhu se pan předseda počítá?

Povedené je tvrzení o tom, jak mladí lidé nechtějí do manželství vstupovat a proč. Tak především, nesnáším, když se politik začne vyjadřovat za jiné. Za „národ“, za „obyčejné lidi“, za „mladé lidi“ a tak dále. Kolika mladých lidí se pan John ptal?  Nechal si snad udělat nějaký sociologický průzkum, nebo snad usuzuje na základě způsobu soužití cik…, opravuji, romských „rodin“? Jinými slovy, pan John vkládá do úst těch jeho „mladých lidí“ své vlastní názory a životní postoje podle kterých také žije. Jakékoliv hlubší citové vztahy neuznává a soužití manželů, včetně manželské věrnosti,  je  pro něj toliko čistě účelovou ekonomickou záležitostí, pozůstatkem z minula a možná si musel dávat dobrý pozor, aby neoznačil manželství za buržoazní přežitek. Ejhle – konzervativní politik!

Myslete si o mně třeba, že jsem staromódní  staromilec, ale lidé typu pana Johna jsou přesně ti, kteří rozkládají hodnoty na kterých naše civilizace stojí.  Žádné „volné manželství“ ani volitelnost morálních zásad neuznávám.

V kostce a zjednodušeně řečeno, jsa v podstatě atheistou, vyznávám desatero přikázání. Rozhodně odmítám akceptovat přístup, podle kterého je život v bigamii pro křesťanského politika neakceptovatelný, kdežto v případě  předsedy věcí Veřejných je patrně zcela legálním moderním pojetím života, čímž indikuje, že si pro sebe vyhrazuje jiná práva, než pro ty druhé, vůbec nemluvě o naprosté amorálnosti takovýchto přístupů.

Proto je pro mne pan John a jeho spolek nevolitelný.

Takže musím inovovat své obligátní rozloučení. Nejen levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky!


17.08.2010 Katoda
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
55x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2016