Nyní ještě o 32,3% úchylnější!
Pokud posloucháte technorock, elektriku nebo jak se tomu dá říkat, možná vás čeká hezký podzim. Jako mně. Předpokládám, že pokud jste dočetli sem, tak vám mediálně propagované hudební události tohoto podzimu budou asi úplně u prdele. Ignorujete hudební vystoupení socialistických „hvězd popové scény“ pro Českou stranu sociálně demokratickou a fuckujete i tolik oslavovaný muzikál Miss Saigon.
Je tu nové CD skupiny Rammstein s titulem Reise, Reise! Něco, na co jsme dva roky čekali!
Předchozí CD Mutter bylo z mého pohledu výborné, přičemž na něm bylo poznat, že z původního stylu muziky, známého z alb Herzeleid a Sehnsucht, už východoněmecká skupina vydojila maximum. Logicky jsem tedy čekal, že Rammstein bude muset přijít s něčím jiným. Stalo se a určitě to nezklame (?).
V úvodním tracku Reise Reise slyšíme pořád ještě ten starej dobrej Rammstein, tak, jak jsme ho znávali. Tento vliv však postupně slábne a jak náš CD player postupuje dále a dále po jednotlivých stopách, tak ubývá syntezátorů. Ortodoxní příznivci elektra budou zklamáni, přiznivci Rammsteinu jako takového nikoli, protože patetické texty, chorály a brutální hlas Tilla Lindemanna zůstal zachován. Je zajímavé slyšet Rammstein takto, tedy s více akustickými prvky, ať už se instumentů nebo chorusů týká, například u skladby Los, Los jsem pochyboval, zda je to skutečně Rammstein. Zní to jako pop!!!!
Rammstein se velmi dovedně pohybovat hned na několika hranicích. Jednak se nedá přesně určit, zda je to pop nebo není. Tohle album je více pop než všechny ostatní. Texty z tohoto alba by se díky jednoduchým rýmům a jejich nekomplikovanosti daly klidně vložit do úst Šárky Vaňkové (…weiche Teile und auch harte / stehen an der Speisekarte), ale pokud vezmeme jako definici, že pop je výroba zvuků za účelem vyvolávání pozitivních emocí s cílem maximálního finančního efektu, pak Rammstein definici nevyhověl, protože se žádných pozitivních emocí nedovolává. Všímá si krajně temných jevů, jako kanibalismu (Mein Teil) a leteckých nehod (Dalai Lama), ironizuje v naprosto bezchybném textu USA (Amerika) a Rusko (Moskau). To je současně druhá hrana, po které Rammstein již léta zdařile balancuje – totiž hranice mezi úchylnem a nechutností.
Šannci být hitem mají Reise, Reise, Mein Teil a pochopitelně Amerika, která díky chytlavému refrénu a pochodovému rytmu jistě osloví i posluchače, kterým Rammstein předtím neříkal nic.
Skupina Rammstein netradičně textově zabrousila i do oblasti svých public relations. Posuďte sami (překlad části textu skladby Los by D-FENS, nebude možná úplně doslovný) :
Celkem tedy hodnotím toto CD pozitivně, představuje marketingově výhodnou kombinaci starých atributů skupiny Rammstein s novým zvukem. Na druhou stranu bych nebyl právě na větvi, kdyby bývalý olympijský reprezentant Lindemann a jeho partička vzali za své další prohlubování tohoto fenoménu, protože pak by za nějakých třicet čtyřicet let taky mohli hrát v Ein Kessel Buntes. Myslím si, že takhle to docela stačilo a pro přístě už zase uvítám takové kousky, jako bylo Du riechst so gut nebo Sehnsucht.
Musím ještě upozornit na graficky mimořádně vydařený obal CD, skoro bych jej nazval malým uměleckým dílem včetně cynického nápisu „Flugrekorder, nicht öffnen“ (jako inspirace posloužila letecká „černá skříňka“ neboli flight recorder). Uprostřed bookletu se nachází výkres něčeho, co jsem identifikoval jako výkres výstupní části radiálního proudového motoru JUMO-003 nebo BMW-004 a na předposlední docela zajímavá palubní kartička východoněmeckých státních aerolinek někdy ze sedmdesátých let. Je zajímavé, jak se tvorbou Rammsteinu neustále prolíná motiv leteckých nehod, nakonec i název skupiny byl prý udajně převzat podle letecké základny v Německu, kde při leteckém dnu zahynulo po havárii stíhacího bombardéru mnoho desítek lidí z publika.
A teď všelijaká související témata, která musím probrat. Jsou hudební události, které nám nikdo z oficiálních médií nepřipomene.
Pokud bude někdo do diskuse psát, že Rammstein je fašistická skupina, tak ať na to hodí bobek, protože je to nesmysl. Jsem už z těchle keců unavený (obvyklý dialog: -D-FENSi? Co posloucháš? –Rammstein, Laibach, Nine Inch Nails… -Jo Rammstein, ty fašisty…?)
V dohledné době vyjde nové dvojCD od skupiny Laibach. Tady bych si ohledně toho fašismu tak jistý nebyl, nicméně je to opět něco, co udělá podzim příjemnější a dny delší.
3.12.2004 je Rammstein v Praze. Uvidíme, zda se nový zvuk projeví i nějak na vizuálních efektech, v každém případě bude toho dne v T-Mobile aréně možnost poslechnout si Rammstein live a komu se to nebude líbit, může si aspoň vyhřát revma díky teplíčku z plynových hořáků. Vzhledem k tomu, že se v textech na novém albu ani jednou neobjevuje slovo Feuer!, tak to letos asi o ohni tolik nebude, ale nechme se překvapit. V každém případě lístky mám už koupené.
Kdo přesto dočetl až sem a vnitřně se s obsahem článku nemůže pořád ztotožnit, tak jsou tu pořád ještě různé alternativy. Michal Malátný prý nazpíval nějaké songy sólo bez hovnařů ze skupiny Chinaski, problém je jen v tom, že to skoro není poznat. Různé hvězdy zpívají pro sociální demokracii. Namátkou třeba jmenujme Helenku Vondráčkovou, Michala Davida, Ivetku Bartošovou a mnohé další. Snad s jedinou výjimkou, představovanou soutěžícím ze SuperStar Savkou, se jedná o osoby spjaté se socialismem a jeho hudebně zábavní scénou, tedy tím, co se nyní přerodilo v mnohem hrůznější a více devastující fenomén zvaný „tepláková kultura“. Slušňák si klade otázku, kdo sem zatahuje nostalgii po starých časech a ČSSD na ni odpovídá, přičemž dává svým voličům jasný signál o kontinuitě komunistické a sociálnědemokratické strany. To jen tak na okraj k tématu pop-music.
Muzikál Miss Saigon produkovaný soudruhem Františkem Janečkem coby jednou polovinou agentury GoJa (hádejte, kdo je ta druhá půlka) bude v okamžiku svého uvedení vtipně propojen se závěrem sociálnědemokratické hvězdné kampaně. Protože se na muzikálu podílí sponzorsky hned několik velkých polostátních firem, vzniknou zde tedy ještě další, nová a nepoznaná propojení!
Helenka Vondráčková, které je skoro šedesát, v muzikálu ztvární dvacetiletou manželku Tomáše Chcavky. Nekrofilie, to by taky bylo téma pro Rammstein jako stvořený.
(Zatím nikdo nehlasoval)