Má odborná a osobní analýza této návykové látky a pocity z fenoménu kouření. Cigareta je něco co tvoří dva pomyslné tábory.
Nekuřáci a kuřáci. Jedni se ráno téměř normálně probudí a fungují a ti druzí jsou feťáci, závislí na karcinogenním kouři, který dobrovolně vdechují a za který utrácejí hromady peněz. Téměř každý druhý kuřák by to rád zabalil a nejde mu to. Cigaretka chutná a je dobře návyková.
Popisoval jsem situaci, jak se díky nerozumnému experimentování s touto návykovou látkou stane kuřák, chrchlající, sotva dýchající, který každý den nervózně a třesoucími se prsty roztrhává papírovou krabičku a rychle si dávající zadehtovanými plícemi šluka jedovatiny, nikotinu a směsi aromatických uhlovodíků.
Začíná to velmi nenápadně. Myslím na přeměna na kuřáka z nerozumného nekuřáka. Nekuřák začne z nějakého důvodu experimentovat s cigaretou. Ještě neví, že je na nejlepší cestě se stát závislákem, snad mu jen voní kouř,nebo je zvědavý, co na tom všichni z party mají. A proto sáhne po darované cigaretě a natáhne ten smrádek do pusy. Ve většině případů tím experimentování končí a většina nekuřáků v tom nepokračuje a chápe, že jim cigareta nic nedá.
Horší variantou je,když nekuřák toto testování tvrdošíjně zkouší dále a potom se mu povede šluk. Neboli „nasátí“ hnusu do sebe. Kouř a nikotin se z plic dostávají do krevního řečiště a následně do mozku, kde způsobí podivné pocity a lehké závratě.
Druhý den má nekuřák nutkání si ten stav po šluku opakovat a „dobří“ kamarádi mu darují další cigaretu. Náš nekuřák se stává závislím aniž by to pozoroval. Do toho pár piv a společně se všichni veselí celý večer. Druhý den je nekuřákovi divně a to jak v puse,tak na těle. Má chuť na další dávku nikotinu. Ale kamarádi už nejsou tak sdílní a drahé cigarety již neradi dávají.
„Kup si svoje!“ říkají našemu ne-kuřákovi. Ale to ne, kupovat si nebudu,říká si nekuřák. Kusovky tady už nemají…ajajaj. Chuť je však silnější a v průběhu dne ho napadá, že si krabičku nakonec koupit půjde. Jen jednu, dá si z toho jednu,dvě cigarety a zbytek rozdá okolním kuřákům. Už je ale také kuřák…
Teď si s kolegy vychutnává ten opojný pocit a také káva chutná jinak. Prý je to nezdravé a obtěžuje to okolí. Zdravotní problémy nemá a co na tom, že smrdí jako popelník.. To chce ústní vodu,zvýkačky a …doma nekouří, jen venku a s kolegy v práci.
Už dělá z pěti cigárek denně deset a do dvou měsíců krabičku denně. Leze mu to do pěněz, ale co na tom. Někde jinde v rozpočtu něco vyškrtne a bude to.
Časem se ráno probouzí více nateklý a při čištění zubů má náš kuřák rozklepané ruce, těkavý pohled, pocity dávení, když se mu zvedá žaludek a zvrací zelenou vodu a spolknuté sliny.
Z čeho to mám, povídá si sám pro sebe….
Že by z těch cigaret? Blbost….
Ale je to tak a pomalu mu dochází jak do toho nenápadně spadnul. Tak co,nechám toho a je u svého prvního pokusu přestat. Nechá cigarety doma, nebo si řekne-tuhle dokouřím a dost. Ráno to ještě šlo, ale po obědě má náš kuřák absťáky jako hrom. Kroutí se mu pusa a loudí po okolních lidech alespoň jednu. Ten pocit neklidu a nepohody se prostě nedá vydržet.
A tak následuje série pokudů přestat. Náplasti,elektrika do ucha, zvýkačky a slabá vůle.
Nic nepomáhá.
Až na ten závěr ….To jsem si to podobné story krátkodobě před lety prožil sám také. V roce 2006… Ale hodil jsem originální Zippo zapalovač do Ohře na mostě za Postoloprtama a poslal jsem po vodě k moři i krabičku Marlborek. Chuť byla, skoro jsem lezl po stěně a večer jsem nevěděl do dát ještě do pusy. Ale po čase příznaky nikotinového deficitu zmizely a já se již nikdy žádné cigarety ani nedotknul.
Je to mrška návyková, takže pozor na ni.
(Zatím nikdo nehlasoval)