Nejsem ten typ, který musí hned psát někam na blog, když mu úřednice pošlape kuří oka. Často se tu stává, že někdo někde dostal čočku na nějakém magistrátu ve Vyšných Kozojebech, nebo si přečetl nějaké pofidérní stanovisko na jakémsi úředním buletinu a už se tu musí jít vybrečet. Ne, nejsem ten typ.
Pan Tik mě nesere. Ani Ťap ne. Proč bych se jimi měl zabývat? Vlezte mi i se svými buletiny a Ťipy do prdele (ale čte se to dobře, o tom žádná…jen tak dále). Takhle jsem si flegmaticky vegetil až do doby tak před čtrnácti dny. Nějakou nešťastnou souhrou náhod jsem zapl zprávy na Nově. Zní to děsivě: zprávy na Nově. Ale ne. Dneska považuju Novu za úplně standartní komerční stanici. Doba, kdy tam mašírovali v estrádě pošuci na tuc tuc rytmus, už je nějakých minimálně dvanáct let pryč. Nova je běžný, a ve srovnání třeba s RTL, mírumilovný komerční standart. Nadávka dneška je Čt1, Čt2, a král všech stopořených gerontích ocasů je Šlágr (znáte ten vtip o krokodýlovi a domově důchodců?). Tak proč jsem zmínil tu nešťastnou souhru náhod? Tak popořadě:
V klidu si čumím na reklamou proložené bulvárními plky a číhám na nějakou pěknou vraždu. Nějaká ta rozřezaná prostitutka, hlava bezďáka v hrnci v kuchyni u dvou smažek, nebo třeba jenom děda utopený v kontejneru za Lidlem. Znáte to. Takové to domácí číhání navečer. Nic víc. Zrovna ten den ale nic podobného nepřišlo, zato mouřenín vyrukoval s horkou zprávou. Nevím, jestli to přivezla z hradu od svazáka Ovečkina, nebo přímo od Ovara rychlá spojka – miniaturní blondýna v obřím SUV, nebo někdo zvedl telefon – nějaká stará Babiška z agentury, a ta miniaturní blondýnu zaúkolovala. Zpráva, kterou mouřenín přednesl s hraným úsměvem a poněkud zaraženě, zněla takto:
Nezaměstanost klesla! Už je na pěti procentech! Už jsem úplně vpředu v EU!
Mouřenínovi i mě bylo hned jasné, že taková zpráva nezapadá do konceptu Novy, a i dalším lidem to scvakne, že to tam někdo násilím propasíroval. Čumím na mouřenína jak puk, čumím na rodinu a za chvíli jsem bouřlivě vzkypěl. Ne, nebudeme brečet nad údělem pěti procent lidi, kteří se nemají v ČR dobře. Je tu něco jiného, čím se chci zabývat:
Všechno tehdy bylo tak nějak srozumitelnější. Ten hodný byl Havel, Klaus byl proti dělníkům, když někdo vytuneloval firmu, poctivě uprchl na Kokosové atoly…atd. Svět měl řád. Věci se pojmenovávaly překvapivě často správně (velká chyba marketingu!).
Poslouchali jsme Alice in chains, večer čuměli na Twin peaks, za rokáčem klátili batužkářku, v garáži stálo na stolici rovnané vajíčko, nebo Forman stříkačka, pyčo.
K věci. Nikdy mi nevadil poctivý mafián. Poslední poctivec ukončil slavnou éru slušnosti svým zabydlením v JAR, pak už přišel jen zmar. Hovada tuneláři už nezdrhají, boxujou do kamery reportéra a slibujou dohru: soudy, arbitráže. Politka se už jen tak nezbavíte. Možná má ve sněmovně magnet a v hubě rovnátka. Kde je ta doba, když falešný JuDr Poslanec sám od sebe zdrhl. To uznávám a nemám námitek. Bílá krychle byla bílá krychle.
On má vlastně dneska i nejeden bývalý disident podobnou rétoriku:
„No vona ta ta..ta doba teď, že jo, (srk srk – samohonka), to to nevíš, kdo je (škyt)…ten přítel a nepřítel (škyt), to za nás, že jó, to to bylo jasně daný (srk srk – pančo), vo-vo-voni bylo ti zlí a my ti dobří, že jó, a bylo kurva (srk) jedno, esli si jezdil gvuli mikrovibracím fmercedesu, nebo fsaabu (škyt). Ale dneska se to nevi, gdo je ten nepřítel. Doba ty vole nahovno. Jako vono je to zvazbený fšecko dokupy, to sou ty ekonomicky zájmy fšude a lidem jde vo hubu… Ta-ta-tak že tě prodaj i kamarádi. … Hele a už mi dej vole pokoj, du si poslechnout Dunaj, pyčo.“
Ve zkratce: liberalizmus a pravda, sice špinavá, ale pravda jsou dávno pryč. Umřelo to s Havlem, uprchlo to do JAR. Máme tu nový režim (co to z politického hlediska vlastně je?) a hned za prdelí rozvrat v Arábii, k tomu kurevsky dravé ekonomiky v Asii (ti nejsou zvědaví na nějaký Starý svět s jeho pochybnými tradicemi – války, krize, války, revoluce, krize, Multi-kulti, krize….
Pořídili jste si děcka? Asi chyba, co?
Přenechme strašení pětibradému stašidlu na Hradě a vraťmě se k té propagandě. Ty zmanipulované mouřenínovy výroky mi nedaly klid. Provedl jsem proto malou, zato intenzivní rešerši o skutečné nezaměstnanosti. Ne, procenta vám nedodám. Ale popřemýšlejte.
Tady níže jsou výsledky krkolomně vedeného šetření. Doufám, že ty teze někdo z vás sprostě neuzme a potají (čili pro oboje platí: ještě poctivě) nepřibije na kostelní vrata.
Poptal jsem se pár lidí, i bývalých dravých a kariérních spolužaček ze státního sektoru, jak to dneska vypadá ve městě o 20 000 prostých lidech a v průmyslovém regionu s velmi dobře rozvinutou infrastrukturou.
Nechte na sebe zapůsobit pečlivě vybraná slova. Doba vzniku 11/2015.
Já: „Blážo, hele, říkali, že prý je nezaměstnanost kolem pěti procent. A ještě pořád sedíš na MěU v Pičínci v té malé kanceláři?“
Bláža: „Ty si upad, vole? My, sociální referneti, máme už vlastní budovu. Patrovou!“
Já: „No to mě neser! Fakt?“
Bláža: „No jasně. Kdysi byly na socce tři babky před důchodem jako referentky, to dneska je nás tam mladejch, pyčo, asi dvacet dva. Ty vole, víc než dvacet dva. A samý bécéčka a inženýrky, který nikde něchtěli.“
Já: „No a to tam je i pracák?“
Bláža: „Vole, kde žiješ? Pracák má vlastníá budovu. Dvoupatrovou vilu. Tam jich sedí asi dvanáct.“
Já: „Blážo, co to meleš? Dyť tudle Kofila ve zprávách říkal, že ta nezaměstnanost klesá.“
Bláža: „To je debil, pyčo, vole, ne? Já se nemůžu hnout s agendou z místa. Hele a víš co? My jsme dokonce museli požádat o gorily. No, fákt, hele. Teďka nám tam hlídkuje pět chlapů. To sou jako ti pomocníci Městský policije, pyčo. Jako ti preventi tý zločinnosti, nebo co to je. Nó, jó, fákt. … To nám tam poslal MěU, aby nás chránili. Hele, víš kolik klientů máme? A víš kolik lidí bere love na bydlení? Jaký paničky, vole? Šílený. A vono to fakt dost zuří, tydle paničky…“
Já: „Blážo, vysvětli mi jednu věc. Když jsem já byl po gymplu v roce 1999 nezaměstnaný, tak jsem potkal na pracáku jednoho dědka ředitele, dvě babky v boxech a jednu stážistku, a na socce seděla teta Růža a ta důchodkyně, co potom…“.
Bláža: „Jo, zlatý voči. To byly časy. To se dalo supr parádně zašívat, ty vole. Ale dneska? Jsme zahrnutý papírama až po držky.“
Já: „Blážo, takže tu platí nepřímá úměra? Čím menší nezaměstnanost, tím více úředníků?“
Bláža: „Hehe, ty seš teď tak sladkej, jak hraješ naivního, vole. Hele, jsem rozvedená, tak bysme někdy…“ (zkráceno)
Z dalšího rozhovoru s Blážou jsem vytřiskal následující fakta a zbytek porešeršoval ještě u lidí kolem Bláži plus moje dedukce, alias teze:
Člověk dosáhne na příspěvěk na bydlení, i když není na ÚP. Ten činí běžně kolem 3 000 – 4000. Čili tu hned máme náhražku za klasickou hmotnou nouzi a Tonda zaplatí Mařce zdravotní, když bude hodná…. A že prý se s tím dosti umně čachruje… A stát skóruje ve hře na potěmkinovu vesnici poprvé.
Skóre1:0 pro Potěmkinovu vesnici
Staří bezďáci, kopáči kabelů, feťáci, prostě lidi z méně šťastného konce gausovy křivky na ÚP nechodí. Nejsou tudíž nezaměstnaní.
2:0.
Na 58letou svačinářku Máňu, která to od vyučení táhla v jednom jediném průmyslovém podniku, a zrovna jako na sviňu neumí Korejsky a programovat, čeká po určité době na ÚP oranžová vesta. To funguje tak: ÚP si je dobře vědom, že tyhle lidi do vesty neobleče. Spolumajitelka rodinného domu ve slušně vilové čtvrti, která zná skrze své svačiny půlku Pičince, se nenechá veřejně pranýřovat a označovat číslem jako ta, která se vzpříčila Multi-kulti hodnotám a jde proti novému systému EU-pospolitosti (budoucí nová definice nezaměstnanosti). Sousedi by pomlouvali a tak… Takhle zacvakne pojištění manžel Tonda, a Máňa to doklepe do důchodu na prdeli doma. Pro Máňu nastáva v domácnosti nová situace: žádná „Růžovka“ a žádné bolesti hlavy. Nebo se Máňa Růžovky nevzdá a zažádá si o předčasný důchod (na ÚP se k tomu cíleně motivuje – Bláža). Nězaměstnanost klesá.
3:0.
VP – veřejný pranýř. Rád bych si na toto téma přečetl nějaký článek (nikdo se nehlásí?). Každopádně vím jedno: moc tam ty oranžové vesty s čísly na zádech nepracují. Ale ty dotace na osobu…, prachy pro odborný dohled, agenda… no, tam už se něco skryje….
Kdysi stačilo na náš Pičínec pár čet batužkářů. To jelo úderné komando maximálně čtyř, pěti opiercingovaných individuí na korbičce malotraktorku (ten s řidítky) parkem, pak to vyskákalo, sundalo batůžky a poskytlo péči rododendronu a zase odjelo. Takových čet člověk potkal: no, tři čtyři. Samé známe držky. Pár lidí. Za měsíc. Za půl roku. … Ve městě bylo čisto. Oranžováků se teď v určitá období (nějaká uzávěrka agendy ÚP s horkými čísly o nezaměstnanosti??) rojí po městě sotvky (!). Ve městě je v tu dobu fakt bordel. Pěší zóna je smětiště. Ale asi ty dotace… A taky klesne dočasně nezaměstanost. Možná to je v EU vedeno jako program integrace, akční program pravdy a lásky…nevím.
4:0
Mateřská: Velmi silný Ovarův nástroj! Dotazoval jsem mámu, jak to bylo u ní na začátku osmdesátách let. „No, hele, hned do práce, že jo. Já s tebou byla doma čtyři měsíce, a pak jsem se těšila na kolektiv. A na penízky… Mám ti připomenout tvoji spotřebu Lega z ostravského tuzexu? Nebo ty rozflákané auta na dálkové ovládání (taky Tuzex)? No tak vidíš. A další kolegyně to měly podobně.“
A současnost? Dodělávám si aprobaci na cizí jazyk pro střední školy na jedné VŠ. A to je pěkná směs poznatku ohledně mateřské. Ty ženštiny tam často jenom řeší, jak si prodloužit mateřskou, nebo jak se na ní znovu dostat, když už je postihla ta tragédie (LidlSiemensAAAMcDONLAD s.r.o.):
„Hele, asi řeknu Evženovi, ať mě zase po roce pošle na mateřskou. Už jsem objednala zájezd za 5999 Kč do tropů. Jako já ten rok nějak vydržím i na tý dohodě (o prov. prác.), a pak letím šupem na druhou mateřskou. To se fakt jinak nedá. Chtěli jsme jenom tudle Amálku, ale bude i Dominiček.“
a nebo:
„Jé, holky, jak je to s tím prodloužením, kolik bych byla ztratná? Já se nemám teďka kam vrátit do práce…asi..no…asi určitě.“ (baví se 30letá Ing s 30letou Mgr (3x aprob pro ZŠ)…. žádné kulturní antropoložky).
Odpověď mé mámy na problematiku:
„Cože?! Tři roky na mateřské? Zbláznil ses? To bych nikdy nevydržela! No jo, ale dneska je jiná doba, no.“
A moje definice problému? Maskovaná nezaměstnanost plně v režii pána Rovnátka a Babky. (ale pozor, začalo to už za tlustého selfího Škromy, Drábek už naskočil do rozjetého vlaku)
čili: (a nyní strukturovaně)
1)Dlouhá Mateřská: maskovaná podpora z ÚP a později zakuklená „hmotka“. Nucený pobyt. Čekám brzo definici z hora, že češky se nově stavějí k mateřství zodpovědně… Akorát ve skutečnosti se nemá plno lidí kam vrátit do práce (Tondo, nikdy nepouštěj nikoho, komu teče, vole z kozy, k Powerpointu, dyť by ten kvadkor zdupala). Takže starost přebírá stát a zdatně zase skóruje.
5:0
2) Cože, vy nechcete, abych teď rozpitval vysoké školství? Fakt? Že už znáte sami lidi ze svého okolí, co vystudujou ekonomiku a pak je rodina ještě pošle na práva „aby se to jako, Franto, pěkně doplnilo“? Skutečnost: maskovaná nezaměstnanost. 25letý Mgr zjistí, že by dosáhl v kanceláří na DOPP, možná nějaká ta hodnotná stáž. V tomto případě je vlastně podporou v nezaměstnanosti školné, které zacáluje stát (nedělejme si iluze, že ta suma za semestr za další studium, kterou Franta převede na účet školy, pokryje ty reálné náklady státu…). Nejsou to hotové love do ruky…ale stát má náklady… a skore.
6:0
krátké intemezzo: pořád žádný zisk pro státní pokladnu, pořád záporná ekonom. bilance na jedince – ale pozitivní čísla… z multi-kulti prezentace pro pionýrku Merkel bouchne Power point.. „…to byt topra sprava, že náš kolonyj Tscheschien topše prosperofat. Ty chodna chlapes ty s rofnatkama i ty Churvinek Babitsch…“
3) Když už jsem nakousl tu slavnou DOPP… Dneska rozvinutá superpraxe. Před léty, právě v té „zlé“ klausovské době znamenalo být plně zaměstnaný jenom jedno: chodit do práce na osm a více hodin a mít odvody na zdrav. a soc. Dneska už se považuje za zaměstnání i DOPP. Stačí mít papír nachystaný v kapse, to kdyby přišla kontrola. A z 300 hodin ročně se najednou stane 8 hodin denně, pět dnů (v slabších regionech i sedm…) v týdnu. Existují speciální a hodně mazané formulace, že už se považuje za zaměstnaného každý, kdo v určitém období dosáhl i na nějaký DOPP štěk nebo vyvinul nějakou aktivitu (jakou?). Dobré formulace! Nechce se mi věřit, že jsem to fakt četl. Snad to byla fatamorgána. Nedávno jsem slyšel Františka „zvířátka obdivují píči“ Ringočecha na jednom komerčním rádiu, jak se vyjadřuje ke svému státnímu vyznamenání. Tak možná mi právě tohle vyvolalo silné halucinace. Tak vám ale řeknu, nechtěl bych potkat Ringočecha v černém dlouhém tunelu.
7:0.
Za Klausovců se to prostě bralo ještě jinak… Černá koule byla černá koule. Až se dívím, že si dobrovolně tak sami kazili skóre a srali do vlastního hnízda. Dneska se Hašo a pan Rovnátka můžou smát. Oni posunují republiku kupředu. Kupředu, zpátky jen krok. Mají to černé na bílém v agendě, kterou dodá Bc expert z ÚP, pan Vocásek. Nakazuje jim to asi nějaká směrnice Výboru pro veřejné blaho, Multi-kulti paragraf. Pochybuju, že by švejkoidní otec Jihomoravanů a dobrý hospodář – Hašo, nebo pohůnek Ovara, pan Rovnátko, na něco podobného přišli. To muselo fakt z hora a ze severozápadu.
A jak souvisí Jaguár s nezaměstnaností?
Stejně. Stejná propaganda poslední doby. Je třeba oddělit nepřátele multi-kulti od občanstva. Dyť on boural v Jaguáru do dodávky, paní Vomáčková! A zase manipulace s čísly. Když je potřeba, jde to nahoru (Jaguar v každé větě, 15 let na dietě), a jindy zase dolů a volíme chytré formulace (reálná čísla nezaměstnanosti).
Apropos: Koho by potom zajímalo, že dement boural v křápu z BBB za padesát tisíc, že.
Klaus si uměl taky pohrát s čísly, ale ještě nedělal z lidí takové debily. Asi to má EU, nebo její speciální odnož – středoevropské státy piva a paštiky – v nějakých směrnicích.
Tak abyste se i vy nestali obětí manipulace s EU-čísly.
22.11.2015 Dhrangettino
(9x známkováno, průměr: 3,11 z 5)