Nesprávný občan - zpět na článek

Cohen se zamračil. „Něco ti řeknu. Já nemám nic proti otrokům jako takovejm. Sám jsem jich už v životě pár měl. Sám jsem už jednou nebo dvakrát otrokem byl. Ale když jsou někde otroci, co tam určitě najdeš?“
Mrakoplaš se na chvíli zamyslel. „Biče?“ zeptal se nakonec.
„Jo. Tos to přesně trefil. Biče. Na otrocích a bičích je něco poctivýho. Tak… a tady žádný biče nejsou. Tady totiž mají něco horšího než biče.“
„Co?“ zeptal se Mrakoplaš a bylo vidět, že začíná propadat panice.
„To brzo zjistíš.“
(Terry Pratchett; Zajímavé časy)
______________________________________________
01/ Ne, nikoli, novináře nikdo centrálně neřídí, protože ti, kdo formují současný svět, už dávno zjistili, že centrálně řízená totalita je nespolehlivá, neefektivní a neudržitelná. Ano, může to mít jakési viditelné „centrum“, například Brusel, ale ve skutečnosti ten systém budují jako decentralizovaný, samořídící se, autocenzurní, trvale udržitelný… Když se pokusíte předělat společnost pomocí násilí, cenzorských úřadů, vězení, koncentráků a zatýkání, časem se vám to zhroutí. Použijte ale vhodně aplikovanou asertivitu, newspeak, sociální inženýrství, „veřejnoprávní“ média, tzv. „dobré úmysly“, pseudohumanitu a neoliberalismus (který je sám o sobě totalitou jako řemen, jen je ta ocelová pěst v hedvábné rukavičce), (ne)ziskovky, komedianty, mediální mesiáše a od reality odtržené úchyly sídlící kdesi na univerzitách a ono to půjde samo. Podstatou opravdu není řídit centrálně novináře, mnohem lepší je jim naprogramovat v mozku úplně nové pojetí světa a pak je za to začít „platit“, což samozřejmě zdaleka není jen o penězích, ty jim sype jejich oligarchou vlastněné vydavatelství a oligarche dobře vím, proč je být za dobře s režimem. Občas je někde zmíníte, někam pozvete, do debaty si je pozve „veřejnoprávní“ televize, aparát jim dá „novinářskou cenu“. Jak dobře to funguje sám vidíte a i v článku je nepřímý odkaz na ukázku toho, jak se pak modifikovaná média osamostatní a začnou plnit svou roli – například vytvářet a propagovat seznamy nepřijatelných „proti(cokoli-se-zrovna-hodí) médií“ a podobné hanopisy. Tohle se dělo v minulosti, samozřejmě nikoli tak sofistikovaně jako dnes, už mnohokrát.
02/ Problém není dán samotnou ústavou, ale tím, jak se vykládá a jak dodržuje. Všechno jde ohnout – jen si vezměte ústavu USA, spolu se svými dodatky pragmaticky a úsporně, bez velkého vykecávání, napsané dílo, které jasně definuje pravidla, je nasné, oč autorům šlo a proč to psali. A pak najednou přijde jakýsi novodobý černý mesiáš (viz bod 01) a najednou je možné s touto ústavou nakládat jako s hadrem a soudy to ochotně posvětí – připomeňme si například jeho zdravotnickou reformu, která ústavě rozhodně odporovala. Samozřejmě – to vše ve jméně oněch zmíněných „good intentions“, kterými je zpravidla dlážděna ona cesta do pekla. U nás? Ústava (a vztažené dokumenty) například nepřipouští dikriminaci. Ano? Samozřejmě, jen se potom ptejme, jak sakra může existovat onen „zákaz prodeje o svátcích“, který je klasickou diskriminací, jak zaměstnanců, tak firem a v důsledku i zákazníků.
03/ Tohle celé už dnes nestojí na klasické svobodě tisku, snad až na některé, poměrně drobné excesy, kde systém narazil na zásadní, jím definované tabu a nerozpakoval se brouka zkusit zašlápnout. Jde spíše o to, že „samostatné myšlení“ se v průmyslově produkované žurnalistice připouští zhruba stejně, jako maso v průmyslově vyráběných uzeninách. Takže – do redakcí proudí systémem předprogramovaní pisálkové, často silně ve vleku svých osobních, vnitřních, mentálních odchylek, to se misí s naivními idealisty, jež velmi rychle pochopí pravidla moštárny a buď se přizpůsobí, nebo odejdou do jiných, minoritních médií (to jsou ta na zmíněném seznamu {euro}režimu nepřátelských médií), nebo se na to prostě vybodnou a jdou dělat něco jiného. A teď si to celé zasaďte do kontextu doby, kde stagnující společnost občanů padá v součtu inteligenčně i schopností reálně myslet ke dnu, probíhá všeobecná informační válka, jejíž reálné účastníky ani neznáme a vlastně už vůbec nevíme, „kde domov můj“ a kdo nám zrovna nařizuje, jak máme žít. Pozitivem je, že pro vás zítra nepřijde gestapo. Negativem ovšem je, ře vaše děcka, příbuzní, přátelé a lidé ze sousedství pomalu začínají jevit příznaky intoxikace oficiální propagandou a jednoho dne možná dav bude zase nadšeně sledovat popravy (nikoli nutně fyzické) tzv. ideozločinců. Ano, Orwell měl pravdu.
04/ Sám princip „demokracie“ a „svobody“ tohle řešit nedokáže. Může pomoci „trh“ názorů a kritické myšlení, jenže – přiznejme si to – i skutečný trh s blbými párky bez masa jasně ukázal, co vlastně dav chce. Svoboda, pravda, sebeurčení, spravedlnost, bezpečí, pozitivní vývoj společnosti… ovšem za cenu nejistoty, tvrdé práce, přiznání si reality, osobní odpovědnosti, účasti se na alespoň lokální úrovni správy zájmů občanů, to rozhodně nejsou.
–
To lidé rozhodují o produktu, který nakonec dostanou. Blbé je, že tady děláme hromadný nákup a většinu nějaké „ideály“, či budoucnost, rozhodně nezajímají.