Neředěná esence zmrdství – práce u operátora

Featured Image

Vzhledem k zaměření webu a zajímavé skupině lidí, která se tu schází, jsem se rozhodl, že napíšu shrnutí toho, co jsem zažil v místě s nevídanou koncentrací zmrdů – na prodejně mobilního operátora v Praze.

Na prodejně jsem začal pracovat jako mladé ucho koncem roku 2014. Není důležité, o jakého operátora se jedná, několikrát jsem se s kolegy od konkurence přesvědčil o tom, že je to všude úplně stejné.  U operátora jsem vydržel cca rok a půl, nyní již delší dobu pracuji v úplně jiném oboru v malé firmě, kde jsem zatím na zmrda nenarazil a práce mě baví (což se o práci u operátora říct nedalo). Mohlo by se tedy nabízet, že se situace od té doby změnila, ale vzhledem k tomu, co se ke mě občas dostane za informace od některých bývalých kolegů je situace stále stejná, spíše horší.

Tak tedy. Práce u operátora započala výběrovým řízením, které bylo vedeno formou assasement (pravděpodobně spojení slov ass a harrasment, protože účelem výběrka je co nejvíce lézt ostatním do prdele) centra. Už to samotné působilo velice vtipně, jelikož tato forma VŘ dává smysl na manažerských pozicích, kde je nutné uchazeče veskrze poznat, ale na pozici prodavače v krámě s telefony a tarify, kde je republiková fluktuace cca 50-80 zaměstnanců/měsíc se zkrátka jedná jen o zbytečně drahou komedii.

Na VŘ se nás sešlo 12 uchazečů, vesměs děti po škole, věk kolem dvaceti let, v životopisech věci jako „brigáda v kauflandu“, „OVB/Partners“ a podobné obskurnosti. Společně s námi sedělo v místnosti celkem 7 zmrdů. Dvě personalistky oblečené mnohem ambiciozněji, než se na jejich proporce slušelo, čtyři „manažeři prodejen“ (rozuměj-vedoucí prodejny v obchoďáku o rozměrech 7*3 metry bez hajzlu a tekoucí vody, jeden chudák měl dokonce na starosti jen takový ten malý stánek, co překáží v uličce ócéčka) a jeden überzmrd v pozici regionálního manažera.

Prvním bodem programu bylo naše představení, kde jsme o sobě měli říci několik vět. Zde se ukázalo, kdo mezi uchazeči je prototypem zmrda – byli to „překvapivě“ dva mladíci v nepadnoucím obleku s „našlápnutou“ karierou v OVB, kteří už v představení stihli několikrát zmínit, že je pro ně prodejna jen startovním bodem a že se do roka vidí někde v managementu. No nic, nemusím asi zdůrazňovat, že oba práci u operátora nakonec dostali, ale jejich další osudy už neznám.

Zajímavou kapitolou bylo i představení jednotlivých zmrdů sedících na druhé straně stolu. Se stoupající funkcí na firemním žebříčku bylo jejich představení více a více prošpikováno englišskými wordy a není bez zajímavosti, že regionální überzmrd uvedl jako svou zálibu americký fotbal a chování pitbulteriéra.

Já, jakožto mladé ucho neznalé poměrů jsem se ale celé assasment centrum velice snažil, zmrdi na druhé straně stolu mi snad i trochu imponovali a navíc jsem se nechal navnadit širokou škálou benefitů a velmi slibnými platovými vyhlídkami (protože pohyblivá složka mzdy bylo až překvapení na závěr, kdy už jsme podepisovali smlouvy). Prošel jsem tedy zdárně všemi třemi koly assasment centra, zdárně jsem sehrál scénku, kdy jsem se zapáleně snažil prodat überzmrdovi kancelářskou sponku a společně s ostatními uchazeči jsem se vžil do role trosečníka na pustém ostrově při skupinovém úkolu. TL;DR – assesment centrum byl soubor píčovin vyčtených z první kapitoly příručky „personalistika pro debily“. Jo a kafe jsme si tam museli platit sami. Asi lepší podnik.

Nástup do práce byl hned další den po výběrku, nebyl čas ztrácet čas. Z prodejny, kam jsem byl přiřazen, odešlo dva týdny před mým nástupem pět prodejců, protože se nasrali kvůli novým hodnotícím kritériím pro vyplácení pohyblivé složky mzdy. To jsem se samozřejmě dozvěděl až zpětně, oficiálně odešli „za lepším, protože operátor je přece skvělý startovací bod.“

Nafasoval jsem služební telefon, to jsem vnímal jako pecku. Byl to topmodel známé značky, svého času za cca 16k. Díky tomu jsem „přehlédl“ absolutní absenci školení, prostě jsem stál týden jako ucho u některého z prodejců a koukal mu přes rameno. Samozřejmě jsem toho moc nevykoukal a když jsem po týdnu nafasoval vlastní přepážku, byl jsem jak v Jiříkově vidění.

Tou dobou už mi začínala docházet jedna zásadní věc. Prodejna operátora není servisní místo, kde Vám pomohou s řešením Vašich problémů, zodpoví dotazy, nebo poradí. Prodejna operátora je místo, které vzniklo pouze za účelem vytažení peněz. Jediným hodnotícím kritériem je, kolik peněz prodejce vytáhne z člověka, který do prodejny zabloudí. A je srdečně jedno, s čím původně zákazník přijde.  A pokud zákazníka „nevytěžíte“, přijde pojeb od manažera. A může to být klidně důchodkyně, která ruší číslo po zesnulém manželovi, to se pak ještě nádavkem dozvíte, že by se jí ten tablet s internetem hodil, když je teď sama doma. Haha.

Manažer prodejny je celkově zajímavá figurka. Jeho úkolem je motivovat prodejce ke splnění prodejních cílů. Ty se stále zvyšují k jejich dosažení je nutné prodávat drahé služby lidem, kteří na ně nemají a nepotřebují je. Toho se dá dosáhnout dvěma způsoby. Buď se „focusujete“  na „jednodušší“ lidi, na kterých je vidět, že jim finanční gramotnost moc neříká a pro které je důležité že „teď zaplatíte jen korunu“ (to, že je to pak dva roky stojí měsíčně trojku a končí to nezřídkakdy exekucí je přeci v rámci plnění cíle jedno). U nich ale často bývá problém, že to udělal už někdo před vámi a většina těhle lidí má záznam v registrech dlužníků. Většinou se to ale dá vyřešit registrací tarifu na rodinného příslušníka, kamaráda, santusáka z nádražky … originalitě se meze nekladou.

Druhou, o poznání častější možností, je zkrátka s někým vyjebat. Buď se zákazníkem, třeba tím, že mu neřeknete všechno („Ten telefon máte za kačku.“ a to, že je na splátky po pětikilu do faktury si nechám pro sebe), nebo tím, že „omylem“ (jejda pardon, tak chybička se vloudila) nastavíte nesprávný tarif a podobné ojebávky. Proto apeluju na každého – čtěte smlouvy u operátora, čtěte je pořádně a dobře si zkontrolujte, zda opravdu dostáváte to, co jste chtěli. Ojebává dobrých 80% procent prodejců a jsou v tom podporováni svými nadřízenými. Takže fakt bacha. Ojebávky nejsou interně téměř postihovány a vesměs se spoléhá na to, že v případě nějakého průseru, kdy se někdo z „poškozených“ ozve se mu prostě zalepí pusa nějakou slevou do vyúčtování.

A proč se vlastně spousta mladých lidí dobrovolně pasuje do role megazmrda a bezcitně si „honí čísla“ na úkor důchodců a podobných lidí? Inu, je to jednoduché. Cukr a bič. Pokud plníte plán (což se až na čestné výjimky bohužel rovná ojebávání lidí), přijdete si na nějakých cca 28k platu, stravenky, dovolenou navíc, sem tam nějaké dárky a pičoviny. Což není pro absolventa nějaké zbytečné střední, který neumí vůbec nic zas tak špatný plat. Navíc pro ty nejlepší zmrdy jsou tu soutěže o ceny ve formě poukázek do různých eshopů a jako zlatý hřeb máte možnost několikrát do roka vyhrát zájezd do zahraničí. Ten probíhá tak, že největší prodejní zmrdi jedou společně s manažerskými überzmrdy do nějaké cool lokality a tam v kocovinovém oparu sdílí své zmrdství a dosahují tak zmrdské nirvány.

Pokud ale plán neplníte, chodíte domů s 16k a každý den na vás někdo řve (podle toho, jak moc neplníte, přidávají se zmrdi napříč žebříčkem) a „motivuje“ vás velmi pokrokovými metodami, jako například zabavením židle (takže celou dvanáctku za stolem stojíte jak pako), nebo hlídáním pauz na záchod (sereš pět minut? Tak si to večer naděláš). Buď odejdete a na vaše místo nastoupí nové pako z assasement centra, nebo prostě časem povolíte a začnete ojebávat lidi, jako ostatní.

Třetí možností je se z toho posrat. Tu jsem zvolil já a vydržel to cca rok a půl. Řekl jsem si, že to pujde poctivě, chodil jsem do práce mimo pracovní dobu a nadělával si smlouvy. Crcal jsem se se zákazníkama, abych za dvě hodiny poctivé práce udělal tolik „bodů“, jako za pět minut zmrdství. Jakž takž se mi dařilo plnit cíle, ale časem si mojí taktiky všiml „manažer“ a nazval ji jako „nevytěžování příležitostí“. Individuálně mi navýšil cíle a mezi čtyřma očima mi vysvětlil, že prostě buď začnu ojebávat, nebo se postará, abych chodil domů se základem. To byla ona poslední kapka, do týdne po tomhle incidentu jsem dal výpověď a přetrpěl výpovědní dobu. Samozřejmě za základní plat a shodou náhod mi vyšly směny na všechny víkendy.

Takže pokud někdo zvažujete práci u operátora, vězte, že pokud se stanete zmrdem, povede se vám docela dobře. Ale pokud máte páteř, rozhodně to za to nestojí. Tak pravím já.

 


25.12.2017 Anonym


Související články:


12345 (501x hodnoceno, průměr: 1,30 z 5)
34 310x přečteno
D-FENS © 2017