Nepomoci a neochránit.

Featured Image

Novinářské onuce nás různými cestami přesvědčují, že slušný občan nemá vůbec držet a nosit zbraň. Zbraně si v jejich podání pořizují jen paranoici a potenciální násilníci, a proto by se měly zakázat.

Dokonalí profesionálové od policie jsou zde přece od toho, aby vás ochránili! Nebo ne? Ale ano, určitě asi ano. Mají to přece na napsané na autě…. tak se podíváme, co od nich v tomto ohledu můžeme čekat.

Poslyšte příběh pana Malhockého. Pan Malhocký byl hudebníkem, skladatelem, pedagogem a účinkoval ve sboru Jihočeského divadla. K průseru přišel jako slepý k houslím, s (v pořadí třetí) manželkou „vyženil“ syna Jana Heidingera, kterému hráblo a z důvodů, které zná jen on, se rozhodl odeslat matku a otčíma na věčnost.  Policie musela zhruba od podzimu 2009 opakovaně řešit Heidingerovy útoky na Malhockého, prvně ho obvinila z přestupku, pak z trestného činu, ale pak „se ukázalo“, že je Heidinger psychicky nemocný a byla mu na základě znaleckého posudku nařízena ambulantní psychiatrická léčba, protože expert neshledal, že by byl svému okolí byl nebezpečný. Ukázalo se velice názorně, jak mizivou vypovídací hodnotu mají posudky psychologů. Právě psychologické posudky a psychotesty jsou v poslední době stále více využívány jako instantní náhrada za soudy a rozhoduje se na základě nich o tom, kdo bude řídit auto nebo držet zbraň…

Útoky na Malhockého se stupňovaly. Fyzicky jej Heidinger napadl 29. prosince, policie případ odložila. Další napadení se odehrálo den a dále dvě hodiny před osudnou událostí, kdy Heidinger Malhockého napadl přímo v domě, vyhrožoval mu nelegálně drženou zbraní a podle některých informací po něm měl dokonce vystřelit. Přivolaná policejní hlídka „zahájila pátrání po Heidingerovi a kontaktovala i nadřízené“ (řekl  náměstek jihočeského policejního ředitele Svatoš). Za dvě hodiny po tomto posledním incidentu byli Malhocký a jeho manželka nalezeni mrtví, zemřeli ve svém bytě na následky střelných a bodných zranění. Heidinger po spáchání dvojnásobné vraždy z bytu odešel, údajně se ještě několik hodin poflakoval po Thomadorfu, někde si opatřil auto a policií neobtěžován dorazil až do německého Pasova, kde ho německá policie chytila druhý den. Z toho plyne, že je pro německou policii je podstatně snazší najít Heidingera v Německu, než pro policii českou najít Heidingera v Budějovicích.

Neschopnost policie dostát svému heslu „Pomáhat a chránit“ už nešla demonstrovat názorněji. Nyní po dvou dnech od události přišli policajti s báchorkou, že se Heidingera snažili nalézt, ale na jiném místě. Co je to v těch jejich školách učí? Poslouchají tam jen politické žvásty o rasismu, xenofobii a community policingu? Nebo znají jen bazén a posilovnu? Pachatel, který je psychicky narušený, útočí stále na jednu oběť a intenzita i frekvence jeho útoků se stupňuje, představuje přímo učebnicový příklad, se kterým by si měl běžný policista s trochou selského rozumu musí umět poradit a odhadnout, k čemu směřuje jeho jednání.

Dále se ukázalo, že v onen kritický den řešila tento případ pouze obvodní hlídka. Jak asi funguje komunikace a koordinace činností uvnitř policie a proč takové závažné jednání, jako ohrožování někoho nelegálně drženou střelnou zbraní, řeší dvojice uniformovaných nešťastníků v otřískané fabii? Jak reagovali ti „nadřízení“, když je hlídka informovala, a jakou podporu hlídkujícím policistům zajistila? Řekněme rovnou, že žádnou. Zato však býváme svědky nasazení stovek policistů, vrtulníků a techniky za miliony při „dopravně bezpečnostních akcích“ a mnohohlavé policejní kordony lemují akce deseti až dvaceti „neonacistů“.

Jestli jsem kdysi napsal, že policie je jako velké nádraží, skrz které projíždějí různé s různě silnými  lokomotivami, tak tenhle měl tu slabou. Na případu evidentně nebyl „společenský zájem“, tedy chyběla politická objednávka. Až budete mít vy problém, patrně na tom taky nebude společenský zájem. Policie tady není od toho, aby někoho chránila, s jednou jedinou výjimkou. Policie musí chránit zájmy systému. Musí udržovat kázeň mezi obyvatelstvem a různými prostředky prohlubovat loajalitu občana ke státu. Partikulární excesy v podobě útoků na zdraví a majetek ji zajímají jen do té míry, pokud představují společenský problém. Pro systém by bylo docela nevýhodné, kdyby se občan cítil příliš bezpečně. Z hlediska praktického vládnutí je lépe, když občan pociťuje strach, protože pak bude snáze souhlasit s dalšími „reformami policie“, „balíčky opatření“ a „řešeními“, která adoptuje výměnou za zbytky svých občanských svobod.

Plyne z toho, že kdo slepě spoléhá, že ho policie ochrání ode všeho zlého, nedobře činí. Pomoci se nedočká a nakonec špatně dopadne. Také z toho plyne, že kdo z pozice občana bezhlavě podporuje extenzivní i intenzivní růst policejních složek, sám sobě jámu kopá.

Pomysleme na tuto událost, až nás budou zase představitelé policie skrze mediální hlásnou troubu ujišťovat, že je policistů málo a že mají nízké platy. Je jich jak psů (druhý největší počet policistů v přepočtu na jednoho občana v Evropě!) a za tu mizernou práci, kterou odvádějí, dostávají mnohonásobně přeplaceno. Nerad bych to říkal přímo, aby mně někdo nechytil za slovo, ale jsme doslova policejním státem. Stačí se dívat po autech na silnici. Jak často vídáme policejní vozy, auta městských policií či neuniformovaných složek v ČR? A jak často v cizině? Málo jich rozhodně není, aspoň ne málo na to, aby se postarali o nějakého psychouše. Jenže oni se nepostarají, protože jim různí Pecinové, Langerové a Bublanové dali jiné priority.

Takže – zpátky na stromy. Společnost ani policie nikomu bezpečí nezajistí, to nám jen politici chtějí namluvit, ale ve skutečnosti policie v této roli selhává tak často a tak očividně, že to není náhoda. Můžeme uvažovat o tom, co je tím faktorem, který umožňuje kriminálníkům, asociálům, zlodějům a psychoušům vztáhnout ruku na něčí život nebo majetek. Je to jejich důmyslnost, odhodlání, psychická choroba, nepřítomnost policisty s dostatečně vysokým platem? Asi ne, protože to by samo o sobě nestačilo. To, co jim umožňuje vítězit, je převaha nad nepřipravenou obětí (která spoléhá na policii) a nezájem okolí (které spoléhá, že to vyřeší policie). Poraďme si proto sami.

Si vis pacem, para bellum.


13.02.2010 D-FENS

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
732x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!