V poslední době se doslova roztrhl pytel s názory, analýzami a předpověďmi, co se stane poté, až padne vláda Standy Grosse a jeho party.
Jisté je však jedno – z politické krize vytříská nejvíc kapitálu jediná strana – a to KSČM. Neostalinistická partaj může těžit – a vlastně již těží – politický kapitál z pěti zdrojů.
Jednak je to její „bezúhonnost“ – bolševik se po roce 1989 nedostal na úrovni celostátní politiky k moci (místní, okresní a krajská úroveň není tolik na očích a proto mediálně neexistuje – a co neexistuje v médiích, ergo v Blesku, to pro většinového Čecha nemá valný význam), tudíž se nenamočil, alespoň ne okatě, do skandálů, které republikou hýbaly a hýbou. Proto může jakýkoliv soudruh prohlásit, že KSČM je jedinou stranou, která není namočená do privatizačních skandálů, proto se bolševik může posmívat nad Lidovými domy, kufříky, olovy a vilami ve Švýcarsku. Běžný volič, znechucený vodopádem skandálů si řekne – OK, tihle nic nezkazili – dám jim šanci.
Druhý pramen neostalinistické síly je lidská paměť. Vzhledem k tomu, že většina lidí má paměť hodně krátkou a zároveň konstruovanou tak, že vzpomínky subjektivně upravuje tak, aby vypadaly co nejlíp (všichni známe ty krásné vzpomínky na vojnu, první holku, první auto a nejsme si schopni přiznat, že vojna byla buzerace a sračka, první auto rachotina a první holka stála za nic – politicky korektní dámy nechť si doplní prvního kluka, politicky korektní lesby nechť ponechají holku:). Z tohoto důvodu slyšíme skuhrat lidi v tom smyslu, že před rokem 1989 bylo všechno naprosto cool, protože rohlík stál 30 halířů a benzín 8 kačen za litr (podobným způsobem argumentovali někteří čtenáři D-F i pod článkem o odborářích). To, co už si nikdo nepamatuje, resp. to, co vytěsnil je, že benzín sice stál 8 Kč, ale plat byl 2100 Kč, rohlík byl za 30 hal, ale nedal se žrát (pokud se teda dal koupit – u nás na Vysočině – městečko 25,000 hlav – ve 2 odpoledne už nebyly) a salámy a další výrobky z masa že stály maximálně ve výloze a byly z gumy. Takže ještě pár let a pohádky o tom, jaký tady byl ráj na zemi se stanou nedílnou součástí lidové slovesnosti. A potom – hop do Aurory a na Vltavu. Není třeba dodávat, že bolševik tyhle sračky ještě přiživuje – byl by sám proti sobě, kdyby to nedělal.
Třetím pramenem je pak nechuť lidí rozhodovat za sebe, stát za svým rozhodnutím a hlavně nést za něj zodpovědnost. Tohle není kritika nás – Čechů – to je prostě fakt a procento těchto lidí je ve všech západních společnostech podobné (cca 60 – 70%). Těmto lidem můžeme říkat různě – třeba masa, dav, většinový občan, nebo vohnout, jak je to zvykem na D-F. Můžeme také říci, že jsou to lidé temperamentu SJ podle typologie MBTI (kterou D-Fens moc nemusí a pokládá ji za nástroj zmrdů, což je kravina a téma na jiný článek). Vohnouti mají rádi, když jim někdo řekne – udělej činnost A na místě B za čas t v kvalitě X. Vohnout se naoko nasere, pomluví toho, kdo mu úkol zadal, vykoná A na místě B za čas t + 30% v kvalitě X´ která je rozhodně menší než X. Zároveň je ale rád, že je rád. Na tomhle principu fungoval socasmus celých 41 let a České dráhy a Česká pošta tak fungují vesele dál. Pro vohnouta má bolševik opravdu obrovskou přitažlivost – vohnout nemusí (moc) makat, dostane nažrat a vzdá se svobod, kterých stejně nevyužívá (necestuje, nevolí, vzdělání pro něj nemá velnou cenu a svoboda projevu je pro něj irelevantní – vykecat se v umakartový knajpě u Bráníku desítky mu nikdo bránit nebude). Všem levičákům, kteří občas na d-fense zavítají, doporučuji jako povinnou četbu knížku (je velmi útlá, takže by neměl být problém jí přečíst) od Jevgenije Zamjatina – jmenuje se My. Zamjatin popisuje svět, který je už skoro 100 let (pro ty, kdo rádi chytají za slovo 93 let – bolševická strana v Rusku vznikla v roce 1912) ideálem všech bolševických ideologů. Svět, kde jakákoliv odlišnost (kromě tělesné, se kterou se ještě režim nevypořádal) je trestná, všichni jsou průměrní, za všechny rozhoduje hlavní architekt světa – Dobroditel a všem je vlastně dobře. Vlastně až na hlavního hrdinu, ale ten sem nepatří – každopádně Zamjatinova vize je velice zajímavá. Dokonce tak, že z ní dost opisoval Orwell, který podle Dobroditele vytvořil Velkého bratra.
Čtvrtým pramenem je průměrnost, na kterou jsem narazil v bodě 3 (nebo lidovost, chcete – li) – na tu hřeší všechny levicové strany. Stačí se podívat na Škromacha s Grebeníčkem – uvidíme degeny s pochybným vzděláním, rukama od solviny, působící na normálního (čti kriticky uvažujícího) člověka jako UFO. A přece je volí. Proč? Odpověď je jednoduchá – většina lidí ve společnosti (a teď si vypůjčíme gaussovskou křivku) má průměrné IQ – to pásmo je 90 -110 bodů, střední vzdělání a plat, který je lehce pod průměrem uváděným v novinách. Tahle skupina (mluvil jsem o ní i výš) rovněž čte Blesk (nejčtenější „noviny“ na trhu), poslouchá Superstars a večer kouká na Novu. Lidovost je v Čechách zakořeněná sakra hluboce – možná je to tím, že elity systematicky vyhlazoval jak císařský, tak protektorátní, tak i bolševický režim (připomínám jenom akci 100,000 do výroby a normalizaci). Takže typický Čech radši zvolí soudruha odvedle než odborníka, napráskne se levnýma přebytkama z Německa (Lidl, Kaufland, Plus), zanadává si a je mu dobře. Už staří Římani věděli svoje o chlebu a hrách.
No a konečně pátý pramen – vracíme se oklikou k pramenu číslo jedna – tedy špíně ostatních a relativní čistotě stalinistů. Většina lidí je politikou znechucena. Myslí si, že je čas na změnu, že je čas něco udělat. A hodně z nich si myslí, že stalinovi pohrobci by mohli být ti, kdo tu změnu provede. Proto si taky neostalinisti udržují stabilní podporu ve společnosti – co umře, to nahradí mladší voliči (dokonce prvovoliči!), kteří socasmus se vším jeho bordelem nezažili a kteří jsou frustrovaní ze současného stavu. Je to asi půl roku, co jsem se bavil s voličkou KSČM – rok narození 1982. Její argumenty byly následující – lidovci zakázali lehké drogy a je jí líto bezdomovců. Komunisti by drogy určitě povolili a bezdomovci by nebyli :) (abychom byli spravedliví, bezdomovci by asi skutečně nebyli – a to doslova a do písmene).
Na konec si dovolím ocitovat stránky KSM (komunistického svazu mládeže) z dubna 2005:
„Jako milé překvapení a vytržení z denního koloběhu jsem přijal pozvánku do Ruského střediska vědy a kultury v Praze, kde se k 60. výročí osvobození promítala série filmů „Osvobození“. Nejprve by bylo vhodné poreferovat o RSVK (Na Zátorce 16, P6). Kromě rozličných kulturních akcí a výstav je zde možné studovat v kursech ruský jazyk, hru na klavír i možnost dálkového studia ruského polytechnického institutu s možností získání titulu platného v RF.
A teď krátce k filmu Osvobození – Směr hlavního úderu. Poutavá rekonstrukce historických událostí nám ukazuje hrdinné činy Rudé armády v bojích s fašistickými vojsky, odhodlání lidí bojovat za svou věc a obětovat za ni i život. A nenudil se opravdu nikdo. Ve filmu byly k vidění velice akční megarekonstrukce bitev, současně mohl divák „číst mezi řádky“ o sporu mezi Moskvou a „spojenci“, kterým šlo v podstatě jen o to „urvat“ co nejvíce při přerozdělování osvobozené Evropy.“ (konec citace)
Doufejme, že se senátorům Mejstříkovi a Štětinovi zadaří postavit tuhle patraj mimo zákon. Pokud ne, zbývá ještě jedno řešení. Lamp máme v Čechách díkybohu dost.
(Zatím nikdo nehlasoval)