Nenávist na Letné

Featured Image

Když jsem si před třiceti lety zakládal na platfus postáváním na náměstích, měl jsem pocit, že to má smysl. Ale to si jen Systém potřeboval přenastavit pár parametrů a připravil pro plebs divadýlko, které nám mělo vnutit iluzi, že měníme dějiny. Merde.

Přesto bych našel mezi komediemi tehdy a nyní několik zásadních rozdílů, které dělají ze současných „demonstrací“ čistou šaškárnu pro presstituty ČT a možnost vyhořelým politikům typu Kalouska

i členům Antify v rouše pirátím exhibovat v médiích a přihřívat si svou vlastní polívčičku. Hlavním účelem těchto akci je dle mého vytvoření kouřové clony, v jejímž stínu se odehrají mnohem zásadnější věci, které nás budou ještě dlouho mrzet. Zde je několik (ne všechny) příkladů:

  1. Opravdové nebezpečí nikomu nehrozí. Tedy pokud si nedáte pozor a nepřejede vás tramvaj nebo vás v tom hicu bez vody sklátí mdloby. Když tehdy procházeli lidé kolem policajtů a milicionářů svážených z celé republiky, nebylo to tak easy jako nyní. Mnohdy stačila jen jiskřička k tomu, aby se z Prahy stala Bukurešť.

  2. Řečníci měli obsah, formu a dávku slušnosti. A kýble odvahy. Nevěděli, jestli druhý den u jejich dveří nezazvoní vážní pánové a neodvedou si je kamsi. Někteří ze zúčastněných měli i zkušenosti z nakládaček a orientačních pochodů, které jim naordinovali policajti odvozem do polí za městem. O to víc jejich statečnost vyniká proti výkřikům kdejakého pitomce, který chtěl na Letné veřejně exhibovat.

  3. Na demonstrace jsme jezdili za své. Ne jak jsem viděl v reportáži: „Já su Máňa, su Zostravy, jedu tu s Dášou, máme i svačiny, hele, natáčí tu i televize, uvidíme nějaké ty umělce, co taky budou demonstrovat, pěkně zblízka, to bude prima vejlet zadarmo, a eště si zanadáváme na Babiša…“ Tak tohle už bylo ve srovnání s tehdejší atmosférou vysloveně trapné.

  4. Vybavení demonstrantů. Tehdy stačilo zapnout ampliony umístěné nastálo na stadionu Sparty, které sloužily k ozvučení prvních májů. Někdo sehnal klíče a zmáčknul vypínač. Dnes profesionální agentury postavily několik velkoplošných obrazovek, aby všichni dobře viděli a slyšeli, dokonce i Máňa Zostravy. Sakra, to muselo stát prachů. Kdo to platil? Já, protože neziskovkám odvádím výpalné formou svých daní.

  5. Personifikace. Bojovali jsme (teda mysleli jsme si, že bojujeme) proti Systému. Nebylo to o konkrétních osobách, prostě nás sral ten zatuchlý aparát. Dneska se zvrací nadávky na jediného člověka, neboť to se může, jak zpíval Karel Kryl.

  6. Vize. Měli jsme vizi. Věděli jsme především, co chceme. Svobodné volby, volný pracovní trh, zasloužené peníze za odvedenou práci, možnost podnikat a cestovat. Kromě nadávek na Babiše cítím absenci jakéhokoli programu – vidí ti chudáci vůbec dál než za demisi vlády? Tam vidí asi jen loutkovodiči toho nedostudovaného hipstera z Vodňan, který si hraje na Havla, a s jehož zrzavou kšticí si tito zákulisní šíbři vytřou prdel ve chvíli, kdy už ho nebudou potřebovat.

  7. Pravda a láska. Vzhledem k nenávisti, kterou pravdoláskaři šíří, se mi zdá, že je to jejich heslo jaksi vyčpělo.

Nikdo z mých přátel mne nemůže osočit z toho, že jsem fanda Andreje. Každý třetí volič, který došel k volbám, mu ale ten lístek hodil. Řečníci dštící nenávist z letenského podia si neuvědomují, že svými dost často neslušnými výroky urážejí i tyto lidi, které bych nazval mlčící většinou. Pokud za skvělou PR formou nebude i obsah, mám obavy, že se mlčící většina semkne a v dalších volbách bude mít Andrej ještě víc hlasů.

A pak to teprve bude sranda.

 


26.06.2019 Pako

12345 (463x hodnoceno, průměr: 2,59 z 5)
21 017x přečteno
Updatováno: 26.6.2019 — 23:29
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!