Nekrologem k lepším zítřkům

Featured Image

Určitě si řada z vás pamatuje ten starý vtip. V rádiu Lenin, v televizi Lenin… A přesně tak jsem si připadal dnes. Jenom už nežeru konzervy, takže jsem si, co se obav o cizí přítomnost doma týká, musel opatrně vystačit s ledničkou.

Kdysi, když umřel Brežněv (pro ty mladší – jednalo se o biomechanickou loutku na místě nejvyššího představitele tehdejšího SSSR) a začalo období rychlých úmrtí, došlo občanovi že něco není v pořádku až tak po jedné až dvou hodinách, když se počet truchlivých smyčců limitně přiblížil hranici snesitelnosti. Teprve pak nám to došlo a začali jsme plni naděje hádat: Husák? Bilak? Indra? Nějakej rusák? Nebo nějaký bývalý kápo v koncentráku t.č. východoněmecký soudruh? Byly to světlé chvilky a trvaly tak hodinu-dvě, než nás rozhlasová, případně televizní hlasatelka (na ty stopy špatně skrývaných slz v hlase se nedá zapomenout) seznámila s výsledkem slosování. Brežněv! To bylo radosti. Dnes už takovému vypětí a radostnému očekávání vystaveni nejsme.

Sedíte doma koutkem oka zaznamenáváte, že manželka přepnula televizi na jakési dvě buzny z dálniční policie, případně jakéhosi jiného teplouše se psem a náhle odmlka v dramatu. Napětí se ztrácí v nedohlednu, přes polovinu obrazovky běží titulky s tou Zprávou. A to je ta lepší varianta. Horší je, když se chcete podívat na objektivní a vyvážené zpravodajství, přepnete na ČT24 a zjistíte, že redaktor má černou kravatu a hlasatelka se tváří jak kdyby jí uplaval sprchový gel. Přičtěte prostřihy na vážné tváře mladých intelektuálů zapalujících svíčky (to se sakra nikdo z nich nepamatuje na Palacha?) a hned víme, že další bombardování už bude bez humanitárních přívlastků.

I já, musím se přiznat, jsem tiše zavzpomínal. V okamžiku, kdy mne hlasatelka neváhala seznámit s obsahem článku v jakýchsi zahraničních novinách, který pravil, že Havel byl duchem českého národa, jsem vzpomínal dokonce velmi nahlas a některá slova šla opravdu přímo od srdce. Vzpomněl jsem si na množství koupelen ve kterých oslavenec uklouzl, na to, jak využil v honbě za mocí rozpadu Československa, který vlastně způsobil, vzpomněl jsem si na Bilderberg, evropskou integraci, kliku hradních patolízalů deformujících politickou korektností obraz podávaný občanům, na omluvy sudetským Němcům, prolomení Benešových dekretů kvůli bývalému majetku jeho rodiny a na servilitu kterou projevoval kdykoliv, když naslouchal někdo z Velkých Bratří. Vzpomněl jsem si na techtle (bůhví, jestli nedošlo i k mechtlím) s Chemapolem, na zblitky související s jeho salonním pacifismem, blbou náladu, amnestii kriminálníkům a zkurvení zbrojní výroby a na spoustu nedodržených slibů.

Uběhlo 22 let od konce komunismu, nahrazeného jeho jiným typem a jak vidno, kvůli některým lidem je možné i dnes vše. Troufám si říci, že takto servilní nebyla ČT ani při oněch vzpomínaných úmrtích Brežněva a jemu podobných. Nepřekvapilo by mne ani kdyby teď Havla vezli na krchov na lafetě a to, že to bude státní pohřeb (na který nemá nárok) už je jasné teď. Jediné, co mne trochu utěšuje je, že kam čert nemůže, nastrčí bábu a tak boží mlýny už nějaký čas melou. Lze tedy vzpomenout na výroky jeho ochranky o tom, že když nevědí kde je Dáša, jsou mu nanic (dotyčná se údajně po konzultaci zapomněla na pokoji lékaře v hotelu), na fenku Ďulu, na přepsaný majetek a další legrační historky. Tak mne napadá… že to ale trvalo, než se dočkala, jen což?

Václav Havel byl prototypem levicového intelektuála. Mesiášský komplex, alkoholismus, bájivá lhavost a neskrývané vědomí vlastní výjimečnosti je to, co zůstane v paměti všech, kteří se nemusí politicky korektně vyjadřovat. R.I.P.


19.12.2011 Yanek
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
182x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55
D-FENS © 2017