Nekompromisně

Featured Image

Ačkoliv se to na Nově nedozvíte, jde do tuhého. A není to důsledek špatného počasí, anebo přemnožení lidstva. Primární příčinou materiální krize, kterou lze v roce 2010 očekávat, je „kompromis“.

Ve světle není žádné místo pro temnotu, a mezi světlem a tmou kompromis neexistuje. Avšak kdo se schová ve tmě, ten žádné světlo neuvidí.

Bod první – daně: Od doby co města používají peníze jako nástroj k přerozdělování bohatství známe institut „daní“. „Daň“ lze definovat jako veřejnou sbírku na dobrou věc. Lidé platí daně jako svůj osobní příspěvek k naplnění veřejných zájmů – veřejné zájmy jsou zpravidla:

1 – kolektivní obrana státu (armáda, policie, spravedlnost)
2 – infrastruktura (mosty, silnice, nemocnice, školy)
3 – damage control (forma veřejného pojištění pro případ, že vám velká voda vezme dům, anebo že se ocitnete bez práce a nemáte za co jíst)
4 – jiné obecně prospěšné činnosti (např. jídlo a střecha pro chudé, aby nemuseli žebrat a žít jako zvířata)

Toto je takzvaný „ideální daňový příklad“. Pokud se budete bavit o daních s Paroubkem, Marxem, anebo Obamou, zcela jistě na vás vysolí tento argument, protože tento argument je správný. Daně mají své opodstatnění v organizaci státu, a lze také říci, že bez daní není státu. Je to jako v rodině – táta a máma dávají dohromady své finanční prostředky, aby vybudovali infrastrukturu pro život – dům, zahradu, atd. popřípadě si táta „platí“ mámu aby mu tu domácí infrastrukturu vybudovala. Oba dva souhlasí, protože dávají své společné prostředky na dobrou věc, a mají při tom nad svými prostředky přehled a kontrolu.

Pokud si ale vezmu současné Čechy jako exemplární příklad, musím konstatovat, že český daňový systém má k ideálnímu daňovému příkladu daleko. A to zejména z těchto důvodů:

1 – daně se nevybírají jako veřejná sbírka na dobrou věc, ale stát si je na lidech vynucuje násilím, a proto již nemluvíme o daních, ale o výpalném.
2 – lid Český nemá nad vybranými daněmi ani přehled, ani kontrolu, a proto nemluvíme o daních, ale o výpalném.
3 – těžko takhle z hlavy zjistit skutečné procento, ale osobně si myslím, že zhruba 70% daní vybraných na území ČR je rozkradeno do osobních kapes korupčníků. Jinými slovy, pokud by Český stát hospodařil s vybranými daněmi stoprocentně efektivně, k současným výkonům by mu stačilo pouhých 30% peněz, se kterými dnes hospodaří.
4 – Český stát nehospodaří s daněmi jako se sbírkou na dobrou věc, nýbrž utrácí zdaněné miliardy do věcí, které nepřináší žádný obecný prospěch. Arbitrážemi počínaje, přes Kalouskovy padáky a pozlacené hajzly v parlamentu, až po různé opencardy a parníky v Budějcích.

Když chtěl stát Arizona postavit most přes Grand Canyon, vyhlásilo se všeobecné referendum a lid arizonský stavbu mostu přes Grand Canyon zamítl. Avšak u nás se občanů nikdo neptá, zda a na co utrácet peníze vybrané na daních. Proto můžeme s absolutní jistotou tvrdit, že daně v České Republice nejsou daněmi, nýbrž formou výpalného.

Platba daní v České Republice je kompromis se zkorumpovanými mafiány u kormidla státu.

Bod druhý – peníze: Peníze jsou nástroj směny. Kdysi dávno lidé zjistili, že hrnčířovi se špatně obchoduje s chovatelem skotu, protože pastevec nepotřebuje tři tuny hrnců, aby za to dal hrnčířovi celou jednu krávu. Proto lidé vymysleli peníze, jako směnný informační systém. Díky penězům mohl hrnčíř vyrobit tři tuny hrnců, a nasytit tak potřeby všech občanů ve městě. Za to, že hrnčíř vyrobil hrnce pro každého člověka ve městě, dostal od každého ve městě trochu peněz. Peníz se s penízem sešel a hle – hrnčíř si vydělal na krávu.

Smysl peněz tkví v tom, že automobilka může obchodovat (měnit zboží) například s umělcem na Karlově mostě. Automobilka produkuje jedno auto za milión, zatímco umělec produkuje jeden obrázek za stovku. Automobilka by s umělcem nikdy nesměnila celé auto za deset tisíc obrázků, protože co s tolika obrázky, že? Avšak díky penězům si může umělec díky své píli na celé auto vydělat, a to tak, že uspokojí potřeby ostatních lidí ve městě.

Toto je ideální peněžní směnný systém, ve kterém funguje „neviditelná ruka trhu“. Avšak nesmíme zapomenout na jeden problém, jenž je přítomen v každé peněžní ekonomice: Ten problém se nazývá „co jsou peníze, kdo je vyrábí, a co s nimi dělá?“

V současnosti je u nás zvykem, že peníze jsou buď kovové mince anebo speciální potištěný papír; je zvykem, že peníze vyrábí Česká národní banka; a že Česká národní banka nově vyrobené peníze poskytuje České vládě, jenž je pak utrácí mezi lidmi. Pravomoc utrácet nově vyrobené peníze náleží jen a pouze vládě státu, protože se očekává, že vláda tyto peníze utratí za obecně prospěšnou věc. Tato obecně prospěšná věc bude stvořena pracovitým lidem Českým, jenž si tak za svou práci vydělá – ehm – peníze. Tímto způsobem bychom teoreticky měli dospět k ideálnímu peněžnímu systému, ve kterém funguje „neviditelná ruka trhu“.

V ideálním finančním systému se tak nějak automaticky očekává, že vláda České Republiky nebude zkorumpovaná, a že Česká národní banka bude plnit svou úlohu „stabilizátoru cenové hladiny“. V takovém případě by vláda a banka reagovaly na hospodářský růst výrobou nových peněz (zvýšená výroba = zvýšená potřeba peněz), a naopak v případě hospodářského útlumu by vláda a banka měly stahovat peníze z oběhu (snížená výroba = snížená potřeba peněz).

Peníze stažené z oběhu během hospodářského útlumu by se potom měly utrácet v sektorech, kde dochází k nezaměstnanosti, a to protože „si musíme pomáhat“. Například Poldi Kladno nezkrachovala protože by zaměstnávala tisíce lenochů a vohnoutů. Poldi Kladno zkrachovala, protože byla odříznuta od finančních toků. Ať už byly důvody pro krach megapodniku jakékoliv, důsledek byl, že se tisíce normálních pracovitých Kladeňáků bez vlastního přičinění ocitlo bez práce a bez peněz.

K nastartování ekonomiky je potřeba kapitál, a proto ideálním řešením v případě „krachu Poldi Kladno“ je zainvestovat do Kladna peníze, aby Kladeňáci mohli začít pracovat a vydělávat a utrácet, a dát tak vydělat dalším Kladeňákům, a tak dále. Tato má úvaha se opírá o fakt, že není vhodné nechávat poctivé pracovité lidi na holičkách, protože to je nejlepší způsob tvorby pracovitých „zmrdů“. Ostatně od toho zde máme Českou vládu, aby prováděla „damage control“ zejména v případech, kdy se celý ekonomický sektor ocitne na dně, jako když vám velká voda sebere dům.

Avšak právě teď dochází k hospodářskému útlumu, a Česká vláda tiskne nové a nové peníze. Cenová hladina není ani zdaleka stabilní, protože Českou Korunu devalvuje inflace. Nově vytištěné peníze se nedávají na podporu propuštěných sklářů a cukrářů, nýbrž utrácí se na různé zlaté padáky, opencardy a parníky v Budějcích. Česká finanční realita je tak daleko od ideálu jako východ od západu, a to protože se Česká vláda dopustila kompromisu s parazity.

Bod třetí – společenští parazité: Sokrates ve spisu „Republika“ říká, že demokracie zprvu připomíná nebe, jenž nakonec skončí tyranií. Důvod proč každá demokracie selže je ten, že demokracie postrádá imunitní systém proti „zmrdům“. (Sokrates používal pro zmrdy označení „sršni“). Demokracie hlásá svobodu. Svobodu vyznání, svobodu názorů, svobodu slova, svobodu na obsazení veřejných funkcí, a tak dále.

Zároveň ale v demokracii neexistuje povinnost. Lidé jsou svobodní odmítnout vojenskou službu. Nikdo lidi nenutí obsazovat veřejné funkce, a to ani ty lidi, kteří se pro veřejné funkce hodí nejlépe. Lidé v demokracii zpravidla dospějí do společenského konsenzu, ve kterém jsou všechny povinnosti vůči státu špatné, a naopak všechny ohavnosti (drzost, nezodpovědnost, a tak dále) dobré.

Tento stav by sám o sobě asi ani nebyl nijak špatný, avšak Sokrates zdůraznil, že demokracie dojede na to, že dá svobodu zločincům, a tito zločinci jí pak zahubí. Již staří Řekové před dva a půl tisíci lety věděli, že demokracii položí kompromis se zločinem. Myslíte, že se od té doby něco změnilo?

Bod čtvrtý – kompromis s ďáblem: „Otevři nám Pepíčku, jenom jeden prstíček k tobě strčíme, je nám hrozná zima“ řekly jezinky. Pepíček byl milostivý, a pootevřel. „Otevři trochu víc Pepíčku, ať si můžeme ohřát dva prstíčky, je nám hrozná zima.“ Řekly jezinky, a tak Pepíček pootevřel dveře o trochu víc. „Pootevři dveře ještě víc Pepíčku, ať si k tobě můžeme strčit celou ručičku, je nám hrozná zima a u tebe je takové teplo!“ A tak Pepíček pootevřel dveře ještě o kousek. Ale v tu chvíli jezinky chytly za dveře, vyrvaly je z pantů, a Pepíčka vyhnaly z jeho domu ven do zimy.

Zrovna včera jsem seděl s kamarády v hospodě, a bavili jsme se o hrubé a čisté mzdě. Zjistil jsem, že se značně lišíme v pohledu na věc. Jeden kamarád montuje okna, a zaměstnavatel za něj platí bez mála třicet tisíc korun měsíčně. Z těchto třiceti tisíc kámoš dostane čistou mzdu sedmnáct tisíc. Rozpor mezi námi byl, že jemu je úplně jedno, že za něj zaměstnavatel platí třicet. Prý kdyby nebyly daně, stejně by mu zaměstnavatel dával sedmnáct, a těch třináct by si nechal. S tím já ovšem nesouhlasím.

Kdyby zaměstnavatel nemusel platit daně, tak mu přece zbude víc peněz na výplaty, na podnikání, a na Bůh ví co by ještě ve svém businessu vymyslel. A i kdyby si zaměstnavatel těch třináct nechal, tak je utratí někde jinde, a někdo jiný si těch třináct tisíc svou poctivou prací vydělá. Ba co víc, za třináct tisíc lze zaplatit celou měsíční mzdu, a zaměstnat tak nějakého nezaměstnaného. Avšak z třiceti, co zaměstnavatel zaplatí za zaměstnance, zaměstnanec dostane 17, a 13 propadá státu. 13.000,- to je celá Škoda 105 za 3.000,- !!!
 
Ze sedmnácti, co kamarád dostane za svou práci ještě propadá státu přibližně 25% na DPH. To z jeho reálné výplaty dělá 13.600,- Kámoš, jehož práce stojí 30.000kč měsíčně, tedy může na oplátku všem firmám na světě za jejich práci nabídnout zhruba 14.000,- měsíčně. To je asi tak akorát na plyn, vodu, elektřinu, chleba, pivo, benzín, a nové pneumatiky. Nikoho snad nepřekvapí, že si kámoš už nic jiného ani nekupuje. Na hory už moc nejezdí, modelařinou se nezabývá, a když už na něco šetří, tak jsou to náhradní díly do motorky. Do motorky, která mu půlku léta stála, protože neměl na náhradní díly.

Kámoš je trochu vohnout, to je bez pochyby, ale je to dobrák a umí pracovat. A tak se ptám, proč musí on a celá „jeho“ firma, a vůbec celá česká ekonomika platit půlku výplaty státu? Je to snad proto, aby byly sjízdné silnice? Nebo je to proto, aby byla k dispozici kvalitní lékařská péče a školství? Anebo je to proto, aby Czech Air Force měla na benzín do migů při obraně státu před Luftwaffe?

V roce 1993 měla Česká Republika ve svém vlastnictví silnice a mosty, jednu z nejsilnějších energetik v Evropě, veřejné bezplatné zdravotnictví a školství, hutní a strojírenské podniky, letectvo vyzbrojené moderními Migy 29, České Aerolinie, České Dráhy, námořní loďstvo, obrovské zásoby uhlí, a dlužili nám nejenom Rusáci, ale také desítky států kolem světa. Je zřejmé, že Škodovka tehdy nedosahovala kvalit mercedesu, a že země byla prohnilá post-komunistickým „vohnoutstvím“, avšak byla to Česká Republika, kterou ovládali Češi.

Ano, dnes jsou škodovky kvalitativně úplně jinde než v roce 1993, ale už nejsou v českých rukou. Česká Republika během posledních 17ti let rozprodala uhelné doly, hutní podniky, veškeré letectvo kromě ztrátových ČSA, a veškeré strojní podniky kromě fakulty strojní na ČVUT. Denní tisk a televize jsou ovládány ze zahraničí, a když chce dnes Česká Republika něco postavit, jako například dálnici, musí zažádat o prachy kamsi do Belgie. A přestože je v supermarketech cukru dost, Čechy již nemají světové prvenství ve výrobě cukru.

Osobně nemám nic proti privatizaci národního vlastnictví, avšak pouze za předpokladu, že z toho národ bude něco mít – ať už je to efektivnější hospodaření v soukromých rukou, anebo zbavení se ztrátových podniků. Ale jaký je výsledek sedmnáctiletého rozprodeje národního vlastnictví?

Ztrátové České dráhy jsou dál ztrátové, a ztrátové ČSA, po tom co rozprodaly ziskové Letiště Ruzyně, jsou dál ztrátové. Když rozpočteme dluh České republiky mezi občany České Republiky, každý občan včetně důchodců a nemluvňat dnes dluží přibližně 120.000Kč + osobní dluh u nějaké finanční instituce (ovšem osobní dluhy zde neřeším). Kdo chce jezdit po dálnici, musí zaplatit poplatek. Kdo chce mít doma televizi nebo rádio, musí zaplatit poplatek. Kdo chce jít do nemocnice, musí zaplatit poplatek. Kdo chce jít do školy, musí zaplatit mnoho poplatků. DPH je pro obyčejné občany dle mého skromného odhadu přibližně 25% (to znamená 25% z vaší čisté mzdy propadá státu), a míra zdanění obyvatelstva je přibližně 47% (to znamená, že ze své výplaty dáváte skoro polovinu státu).

Ano, supermarkety jsou plné zboží, ale to přece není zásluha české vlády! Pokud můžu hodnotit kam jsme se za posledních 17 let v Čechách dostali, musím konstatovat, že vše na čem Česká vláda vydělávala je rozprodáno, a vše na čem vláda prodělávala, je v národním vlastnictví dál. Tento stav se promítá do neustále se zvyšujícího daňového zatížení Českých občanů. A co dostávají občané České Republiky za půlku své výplaty? Zjednodušeně řečeno, dostávají zpoplatnění všeho, na co se vybírají daně – tedy infrastruktury, školství, a nemocnic.

Daně jsou dobré, pokud se jedná o veřejnou sbírku na dobrou věc. V opačném případě se jedná o výpalné. Peníze jsou dobré, pokud se používají správně jako nástroj směny. V opačném případě se jedná o podvod. Demokracie (všeobecné hlasování) je dobrá, pokud se jí účastní dobří, informovaní, a morální lidé. V opačném případě se jedná o frašku. Ale kompromitovat se s ďáblem, to je cesta do pekla.

A tak Pepíček chvíli bloudil lesem, než našel pořádný klacek. Pepíček sebral klacek, došel zpátky domu, a jezinkám namlátil takovým způsobem, že raději utekly zpět do studeného lesa. Od té doby má Pepíček klacek pořád doma – to kdyby se jezinky někdy vrátily.


07.01.2010 Bambus

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
70x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!