Sám mám doma pár pepřáků, hlavně kvůli psům. To, o čem ale v tomhle článku budu psát je zbraň úplně jiné kategorie – jmenuje se soudnost.
Většina zranění způsobená během fyzických konfliktů je důsledkem nepochopení dvou problémů. Prvním problémem je existence agresivních magorů, napadený často nechápe, k čemu počáteční verbální “konflikt” může vést. Druhým problémem je pocit vlastní nezranitelnosti, popřípadě na straně agresora pocit, že po pár “tečkách do frňáku” se napadenému prakticky nic nestane.
Problém 1: Magoři.
Určitě jste se už někdy setkali s magorem. Stačí maličkost, magor se ožere a začne mít chuť se rvát. Pak už stačí být poblíž. Jedno z klasických paradigmat představuje situace „co čumíš“. Stojíte někde frontu na pivo pro sebe a další čtyři kamarády, což už je samo o sobě nevýhoda, protože v tu chvíli jste tam sám. Najednou začne někdo řvát „co na mě čumíš čuráku“. Jakmile to slyšíte, otočte se, vykašlete se na dobrý místo ve frontě a vraťte se tam, kde je „vás víc“. Pro pivo můžete skočit i ve víc lidech a většinou i do jiný fronty. Rozhodně není dobré se rozhlížet a zjišťovat, kdo to řve a na koho. Útěk je v tomhle případě jedinou rozumnou alternativou, ať máte v kapse zbraň, pepřák, nebo cokoli. Zbraň i pepřák se může obrátit proti vám, ať už přímo a fyzicky, nebo nepřímo při následném vyšetřování, kde stojí na straně agresora část jeho kamarádů jako svědci. A kdybyste měli jasnou fyzickou převahu (většinou si člověk jenom myslí, že ji má), tak se vás nikdo na čumění ptát nebude.
Další populární záminkou je fyzický kontakt. Např. při vstávání z lavice neodhadnete převis pozadí za vámi sedícího týpka přes jeho lavici a lehce do něj šťouchnete. I když se omluvíte, pokud narazíte na magora, tak ta omluva většinou neplatí. I tady je potřeba buďto zapadnout zpět do vizuálně silnější sociální skupiny – a magorova sociální skupina posoudí poměr sil a rozbíhající se útok zastaví. Pokud je vlastní sociální skupina slabá (např. jedna přítelkyně), je potřeba zmizet ještě ve fázi řvaní na dálku. Agrese je u primátů poměrně stereotypní proces, zdrhat je potřeba v tu chvíli, kdy agresor huláká a mlátí se do prsou. Ve chvíli, kdy už vás někdo drží za triko se odchází špatně.
Magorů je hodně a lze na ně narazit prakticky všude, existují ale predispoziční místa, kde na ně narazíte pravděpodobněji. Co jsem vypozoroval, jsou zejména vesnické zábavy, různé pivní slavnosti a rockové bary poměrně rizikové. Dalo by se to možná charakterizovat tak, že pravděpodobnost výskytu magora roste s poměrem v jakém je vůči ostatním nápojům konzumováno pivo a klesá s jeho stoupající cenou. V restauraci, kde kolem vás chodí slušně oblečení číšníci a servírky a nosí vám dvojku rozlévaného vína za 60 nebo láhev od 300 na vás velmi pravděpodobně nikdo od vedlejšího stolu „co čumíš“ křičet nebude.
Problém 2. Pět kopů do hlavy botou s lehkým natržením pravého koutku
Všichni koukáme na akční filmy. Nejvíc se mi v poslední době líbil ten, jak člověku, který osvobodil tisíce židů od nacistů, vycvičil Obi-Wana a působil i jako Zeus, nakonec unesli v Evropě dceru. Nemohli si přece myslet, že to dopadne dobře. Ten týpek totiž není člověk, ale bůh, rytíř Jedi a spravedlivý mezi národy v jedné osobě, jinak si nedokážu vysvětlit, jakto že vydržel tolik fyzického násilí bez toho, aby alespoň 3 měsíce z děje filmu strávil na JIP. A to je to z tohohle hlediska ještě konzervativní film. Třeba Jan Claude van Damme zřejmě neumí pořádně kopat. I v botech většinou musí kopnout protivníka do hlavy 3x – 4x, než ten člověk přestane otravovat.
Mám jedno doporučení. Na youtube je spousta videí z různých bojových sportů týkajících se kopů do hlavy. Podívejte se na ně. Uvědomíte si, že i kop bosou nohou do hlavy a třeba i přes helmu naprosto stačí na „vypnutí“ člověka. Představte si, co udělá kop botou a bez helmy. Velká část vážných nebo smrtelných zranění z pouličních bitek je důsledkem právě toho, že si ani útočník ani napadený neuvědomují důsledky takové fyzické konfrontace, zvlášť když je většina útoků cílená na obličej a hlavu. Útočník by si možná rozmyslel, jestli bude dávat někomu na budku a napadený by šel nejspíš radši pryč než by posílal toho zmrda co se ho ptá na co čumí do prdele.
Jenom jeden příklad – mám známého, který se nedobrovolně zúčastnil hry „co čumíš“ když šel pro pivo na jedné vesnické zábavě. Cizák odněkud z města u někoho na chatě s partou kamarádů. V zakrváceném oku se mu pak rozvinul tzv. posttraumatický glaukom (v poraněném oku se nevstřebává dobře mok a vzniká tzv. zelený zákal). Je to dlouhodobý následek zranění, se kterým bude mít problémy už navždycky. Na policajty nešel, protože to nemělo cenu, bylo velké riziko, že by z toho mohl mít problémy ještě sám. Přece jenom, místní magor, místní svědci a někdo odjinud co „provokoval“ a byl tam s kamarádama kteří nic neviděli – to není dobrá kombinace. Vidíte, že to nemusí skončit nijak vážně, nijak smrtelně ani příšerně, stejně si důsledky takového setkání s magorem můžete nést celý život.
I u menších následků hospodských bitek (jizvy v obličeji, bolesti krční páteře, bolesti hlavy) si dovoluji tvrdit, že nestojí za tu hypotetickou možnost magora umravnit. Nepřipadejte si jako srabové a bábovky, pokud se od nesmyslných a nebezpečných situací budete držet stranou.
(12x známkováno, průměr: 2,33 z 5)