Do pokračující diskuse, zda trh může absorbovat tolik politologů a sociálních antropologů, kolik jich vystuduje, se před nedávnem vložil Ovar a přišel s řešením, které skutečně bere dech. Zpoplatníme humanitní vysoké školy, aby se tak mladí lidé „motivovali“ ke studiu technicky zaměřených vysokých škol, rozumějme, aby se jim studium na jiných školách stalo nedostupným.
Myslím, že je to skoro dokonalý socialistický nápad. Není úplně dokonalý. Dokonalým socialistickým nápadem by bylo centrální plánování, kdy nějaká státní komise prostě nedovolí některé školy otevřít a hotovo. To bude hádám druhý stupeň. Třetí level budou umístěnky z dob našich rodičů, a je to v logice věci, protože v Kocourkově se z nějakého důvodu pořád vracíme do jednoho bodu.
Narážíme pravidelně na informaci, že absolventů technických vysokých je na trhu málo. Prý si na to firmy stěžují. Myslím si, že je to celé úplně jinak a dochází k záměně příčiny a následku. Pro začátek řekneme, že absolventů technických vysokých škol je na trhu méně, než firmy požadují. Co tedy může udělat taková firma, aby si opatřila zaměstnance přesto, že je techniků málo? Buď bude muset pořádně zaplatit těm, kteří na trhu jsou a přetáhnout je těm, kteří na to nemají, nebo se bude muset spokojit s absolventem nějaké jiné školy a investovat do jeho vzdělání. V každém případě hovoříme o nákladech. Ale to je normální světa běh, nikdy není ničeho tak akorát, pořád je něčeho málo nebo moc a za pět let bude třeba zase málo sociálních ekologů. To, čím se to reguluje, se jmenuje cena. Porsche, Learjety, luxusní kurvy zvané topmodelky, tyhle všechny věci jsou drahé, protože je jich málo. Tento exkurz do teorie vzácnosti statku dělám proto, abych vysvětlil, že snahu firem chápu spíše tak, že zaplatit nechtějí a tlakem na politiky chtějí zlevnit pracovní sílu v jednom specifickém segmentu tak, aby mohly nakupovat zdroje pro své podnikání levněji. Něco jako nedávno prolobbovaná zelená nafta.
Úvaha pana prezidenta vychází z nesprávného předpokladu, že každý, kdo vystuduje technickou vysokou školu, je s to vykonávat technicky zaměřené povolání, protože si tam osvojil určité dovednosti, které jsou k tomu třeba. Jenže nic není vzdáleno realitě více. I přes některé pozitivní tendendce z posledních zhruba pěti let je české vysoké školství stále poněkud strnulé a na všech českých technických vysokých školách jim v různé míře uniká fakt, že s těžkým průmyslem je tady už asi třicet let utrum. Někteří postarší vyučující pořád dál lijou v Poldovce ingoty a nemají čas si otevřít noviny, aby zjistili, že zde došlo k poměrně zásadní proměně.
Je celkem přirozené a pokládá se za normální, že absolvent technické VŠ na pozici technika dovede pochopit technické zadání. Povedenější kousky českého státního vzdělávacího systému najdou dokonce jeho řešení. Už v tomto bodě to silně drhne, protože většina současných absolventů technických vysokých škol nedokáže rozebrat problém na dílčí a snadněji uchopitelné části (taky jsem měl ten problém) a to je právě ten okamžik, kdy zdatný netechnik začne deklasovat neschopného technika. Sice nemá odborný background, ale zase ví, jak na to jít.
Jenže tím to v praxi zdaleka nekončí. To nalezené řešení je také třeba nějakým způsobem představit, chcete-li prezentovat těm, kdo si řešení objednali, před nimi je obhájit, kolikrát navíc v cizím jazyce a přesvědčit je, že jste to udělal správně a že vám na to mají dát prachy. Zodpovědět různé otázky od velmi fundovaných až po naprosto debilní, kterých je většina. ale i na ně třeba odpovědět. Případně řešení porovnat s různými alternativami a sem tam sebekriticky přiznat, že lidi od konkurence byli prostě lepší. Když to všechno dobře dopadne, tak je třeba záměr uskutečnit. V tomto okamžiku se začne uplatňovat něco jako schopnost práce v týmu a manažerské dovednosti, protože komplexita problémů v současném průmyslu vyžaduje, aby i jednoduchá zadání řešily celé týmy a ty týmy musí někdo vést a hlídat, aby nezbloudily v džungli různých slepých uliček.
Dovednosti popsané v posledním odstavci na českých technických vysokých školách nerozvíjejí a proto zjistíte, že je většinou užitečnější učenlivý, kreativní a komunikativní netechnik s přirozenou inteligencí, než přemotivovaný morous a fachidiot z VŠ Báňské, který sice bude všechno dokonale chápat, ale nikdy to rozumně nepodá ostatním a po čase si budete přát, aby odtáhnul někam zpátky do nějaké té jejich báně, případně mu s tím odtáhnutím do báně pomůžete.
Vůbec už pomlčím o tom, že to know-how, které „absolventům technických škol“ založí za těch pět let do hlavy, je maximálně sporná záležitost. Vzhledem k příliš rozsáhlé obecné části, malé specializaci a specializaci, která nereflektuje požadavky trhu je stejně nutné počítat s tím, že si i úspěšný a použitelný absolvent bude muset po nástupu do zaměstnání skutečně hodně věcí doplnit. Jeden člověk, původním povoláním seřizovač a středoškolák, povýšený před časem na „kancelářskou“ pozici, si začal z vlastního rozhodnutí ve věku daleko přes 30 let dodělávat vysokou školu. Je v prvním ročníku. Díval jsem se, co se tam učí a zrovna se prokousával nějakými šílenými integrály na výpočet stupně deformace materiálu při zápustkovém kování. Koho tohle kurva zajímá a kdo tohle reálně potřebuje? Učí se to jen proto, že je to složité a dá se na to vyházet hodně lidí z prváku hned poté, co za ně vyiinkasují prachy? Proč se taková vysoce specializovaná věc vůbec probírá v prvním ročníku? Kolik z těch, kdo se to naučí, to nakonec použije a kolik z těch, kteří to nakonec použijí, to mezitím zapomene?
Tím se dostáváme k tomu, že mezi schopnostmi a vzděláním lze těžko hledat rovnítko. Jak dobrý technik asi bude vohnout, který z hloubi svého nitra chtěl sice studovat sociální antropologii, ale nějakým ekonomickým nebo úředním nástrojem se podařilo ho nahnat na strojárnu. Takový expert bude vážně spása domácího průmyslu. Podle mně bude naprosto nepoužitelný a docela si přeju, aby ho zaměstnala nějaká ta socialistická česká firma, co je prezident tak rád navštěvuje. Pokud jsou firmy, o kterých Zeman mluví, natolik zdatné, že si na trhu nedovedou najít vhodného uchazeče a jediným kritériem je pro ně dosažené odborné vzdělání, tak jsou to stejně lůzři a nepomůže jim, ani kdyby všechny filozofy a sociální antropology světa násilím nahnali na ČVUT fakultu strojní. Mimoto v prezidentových úvahách vidím ještě další problém. Zdalipak prezident někdy položil těm frustrovaným personálním managerům otázku, proč se prostě nepokusí si ty inženýry vychovat ze svých zaměstnanců na nižších pozicích a jakým způsobem vůbec rozvíjejí dovednosti a schopnosti svých lidí?
Téma se mě nějakým způsobem týká. Vedu občas pohovory se zájemci o práci a se Zemanem nemohu v žádném ohledu souhlasit. Postupně jsem dospěl k závěru, že většinou je užitečné přijímat na technická místa netechniky se zájmem o techniku, než techniky s nezájmem o techniku. V tomto mentálním rozpoložení jsem zaměstnal na technických pozicích ajťáky, biomechaniky, petrolheady z opovrhované ekonomky a taky vrátnou, a to vše aniž bych šlápnul nějak zásadně vedle. Taky jsem přišel na to, že lepší než vysokoškolák bez praxe je středoškolák s praxí, ochotný se dovzdělat. Takový člověk si příležitosti k dalšímu rozvoji své kariéry váží úplně jinak a ve vlastním volnu si klidně dodělá Bc. na nějaké lehčí škole a ještě se po večerech se učí cizí jazyky. Jedna kolegyně to dotáhla ještě dál. Například zjistila, že vystudovaný politolog se dá dobře uplatnit jako nákupčí a začala vracet politology do normálního života.
Bohužel, Katka Zemanová na pohovor nepřijde. Je to skandální, ale ani ji otec Zeman nepřinutil studovat techniku, ačkoli vede taková hezká kázání o neschopných instalatérech, kteří citují Vergilia v originále. Slečna Kateřina nedbala otcových nářků a studuje mezinárodní vztahy, jazyky a touží po diplomatické dráze. Myslím, že je to naprosto výmluvné.
(15x známkováno, průměr: 2,40 z 5)