Nechci se nechat odzbrojit

Featured Image

K úvaze na toto téma mi přišel článek od přispěvatele PaulMuadDib s názvem „Ne, nehecujeme se do války, jen se nechceme nechat odzbrojit“. Problém, kterého bych se chtěl chytit, je zcela stěžejní a v daném textu i diskusi nezmíněn. Neočekávejte nic extra valného a ani řešení. Jde skutečně jen o pokus rozvířit diskusi „co dělat, když…“, protože mě napadají jen nerozumná řešení.

Nechci ve svém ultrakrátkém zamyšlení řešit ani uprchlíky, ani radikální islamismus, i když na toto téma asi v průběhu psaní chtě-nechtě narazím. Chci se věnovat primárně něčemu jinému a to je držení a nošení zbraně pro osobní ochranu. Schválně jsem nenapsal zbraně krátké, protože každý držitel ZP kategorie E možnost nosit na svou obranu zbraň kategorie B, což může být např. i sportovní verze útočných pušek jako je AR-15, rakouský AUG, německý G-36, nově třeba česká S-805 atd. Jistě, pokud budu potřebovat na svou obranu cokoli z výše uvedeného, bude již něco opravdu hodně špatně a navíc a tím se dostávám k jádru pudla, nebude již pravděpodobně co nosit. Proč o tom píšu. Řeší se neustále dvě věci: 1) rozmach radikálního islamismu 2) Konvička, IVČRN a podobné organisace.

Obě dvě představují nebezpečí. První jsou hordy potenciálních barbarů řítící se na Evropu, primárně sice na tu západní, což ale nic neznamená, protože my si to odneseme stejně. Druhé nebezpečí je, řekněme nadneseně, chlapík blížící se k Reichstagu s kanystrem v ruce a s vypočítavým výrazem ve tváři. Pana Konvičku sice zatím nemůžeme obvinit, že chystá něco podobného, nicméně výrok, že nebezpečných je cca 12-16% obyvatelstva mě poněkud znervózňuje, protože si uvědomuji, že se svým vnímáním světa budu 100% mezi nimi. Obě nebezpečí vnímám tedy jako hrozbu. Je zde však ještě jedna hrozba. Taková, která je, podle mého názoru, mnohem akutnější.

Chci být co nejstručnější, takže jen body

1. Nežijeme v demokracii (přesněji ve svobodném státním zřízení)
2. Právo držet a nosit zbraň sice ZATÍM ještě máme, ale
3. Vláda má uzákoněno, že v případě ohrožení státu lze LEGÁLNĚ držené zbraně jejich LEGÁLNÍM držitelům odebrat
4. Co s tím dělat?

Bod tři je vitální. Nepochybuji vůbec o tom, že v případě, kdy dojde k prvním nepokojům a k těm dojde (bude-li vše směřovat tam, kam to směřuje). Dojde k naplnění nejhoršího scénáře. Vláda omezí legální držitele v jejich právech. Zamyslel se někdo nad tím (a tím se dostáváme k bodu 4), jak se opět LEGÁLNĚ postavit takovému rozhodnutí (mimo hnutí LEX, které pravda dělá, co jde, ale které bude zcela nepochybně v tomto případě bezmocné)?

Jde mi v o legální win-win scénář v situaci, kdy zde máme určitou hladinu problémů, kdy se začnou objevovat již reálné hrozby jak ze strany přistěhovalců, tak ze strany našich vlastních radikálů. Situaci, kdy vláda zareaguje hystericky bodem 3.

Opravdu nechci řešit ilegální řešení v podobě shánění nějakého Afghánistánem prošlého otřískaného AK-47. Řeším naše legálně nabyté a držené zbraně a odmítnutí jejich vydání. Nejde jen o cenu, o to, že je to pro spoustu z nás více než jen kus železa, ale také faktické zneplatnění soukromého vlastnictví (prakticky krádež), omezení ústavou daného práva držení a nošení, práva na ochranu sebe a svých blízkých, atd.

To je, řekl bych, stěžejní problém. Problém, který se nazývá: „Nechceme se nechat odzbrojit!“


17.08.2015 L.C.
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
201x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017