Máme rozpočtový deficit. To není nic nového. Od doby, kdy se staré předsarajvské ODS nepodařilo dostat ustanovení o vyrovnaném rozpočtu do Ústavy, máme rozpočtový deficit každý rok.
Ovšem rok se s rokem sešel, státní dluh si spokojeně narůstá a najednou se při drobném zakolísání hospodářství ukazuje, že je s tím sakra potřeba něco dělat. Ono s tím bylo potřeba něco dělat ostatně už před deseti lety, ale to je vedlejší. Mnohem horší je, jak se s tím začalo něco dělat. Pokud více utrácíme, než vyděláváme, existují v zásadě dvě řešení tohoto problému. Prvním z nich je vydělávat více, tím druhým je méně utrácet. Zajisté všichni víte, jak nepředstavitelně jednoduché je začít víc vydělávat (když to víme, proč jsme to nedělali už před tím?) a tak přijde na řadu omezování výdajů. To platí v rodině, ve firmě a totéž platí, i když to někteří politici a mnoho voličů stále ještě nechápe, i pro státní rozpočet.
Jistě, obě cesty je možné použít současně, takže lze začít více vydělávat a zároveň méně utrácet. Touto kombinovanou cestou se rozhodla vydat i česká vláda. Ovšem, protože politici potřebují uplácet voliče, zvolilo se na výdajové straně rozpočtu poněkud potěmkinovské řešení. Žádné zásadní škrty v mandatorních výdajích, státní zaměstnanci a politici si na rok sníží mzdy o 4%, což ovšem schodek nevytrhne a celá váha řešení uvedeného problému se tak přenesla na stranu příjmovou.
Ovšem stát nemá žádné jiné zásadní zdroje příjmů, než je zdanění občanů (a firem, ale ty zase někomu v poslední instanci obvykle patří) a tak pan Janota strká pracky do kapsy mé i do kapsy většiny z těch, kteří tento text čtou. Metoda se použije osvědčená – zvýší se spotřební daň z alkoholických nápojů, tabákových výrobků, pohonných hmot a k tomu stoupne o jeden procentní bod i daň z přidané hodnoty. Je vcelku jedno, jak moc se v rozpočtu každého daňového poplatníka tato nehoráznost projeví, důležité je, že se projeví. A to si nesmíme nechat líbít. Ale než se dostaneme k tomu, jak zvýšení nepřímých daní (legálně) bojkotovat, ještě si něco povíme o Lafferově křivce.
Lafferova kurva vyjadřuje, při jaké míře zdanění vláda vybere na daních nejvíce peněz. Není to ani tehdy, když je daň velmi nízká, neboť pak se sice každému vyplatí daň platit a neobcházet daňovou povinnost, ale není to ani tehdy, když je daň vysoká, protože pak jednak část obyvatel taková daň demotivuje od práce a jinou část obyvatel zase motivuje k tomu, aby své ekonomické aktivity, ať už reálně nebo třeba pouze fiktivně, přesunuli jinam. Teoreticky taková Lafferova křivka vypadá nějak takto (pozor, není explicitně řečeno, že osa vyjadřující složenou daňovou kvótu má lineární měřítko, může být i logaritmické):
Lafferova křivka pochopitelně není dokonalou parabolou, zejména v zemích, které mají kombinované zdanění práce, kapitálových výnosů a spotřeby, což je v tzv. rozvinutých zemích obvyklé, nicméně důležité je, že tato křivka je pro každou zemi s rozličnou daňovou strukturou a rozličnou životní úrovní různá.
Takže jak legálně neplatit zvýšené daně
Povšimněte si, že vláda zvýšila jen nepřímé daně, tedy nikoli zdanění průjmů, ale zdanění potřeby. Techniky obcházení placení nepřímých se poněkud liší od technik obcházení placení daní přímých, které jsou celkem notoricky známé (vyplácení části mzdy na ruku, offshoring apod.), ale i takové techniky existují a řada z nich je naprosto legální nebo alespoň spadá do šedé zóny (tedy samotná technika legální je, nicméně je nutné nahradit faktický stav odlišným stavem formálně právním, aby bylo legální i její využití).
Jak tedy na to? Technika první: Předzásobte se. Co si chcete koupit až příští rok, to si kupte už letos. Na Silvestra si natankujte plnou nádrž a také do kanystrů, nakupte střelivo, alkoholické nápoje, pokud kouříte, tak též pár kartonů cigaret, pokud plánujete nákup automobilu, nábytku, střely s plochou dráhou letu nebo jaderné ponorky, kupte si je už letos nebo se dohodněte s prodejcem, že sice transakce fakticky proběhne až po Novém roce, ale účetně že proběhne už letos. U potravin je samozřejmě varianta předzásobení komplikovanější a u služeb, kupříkladu těch, které souvisí s bydlením, je to nemožné, ale nikdo neříká, že tento stát chceme přivést zcela na buben.
Technika předzásobení má ještě jeden kouzelný efekt. Vaše nákupy se projeví v růstu letošního HDP a o co letošní HDP díky vašemu předzásobení vyroste, o to v následujícím roce zase spadne. Takže zdánlivý zlom Lafferovy křivky nastane o něco dříve a politici budou mít o něco větší ostudu.
Technika druhá je také offshoring, jenže tentokrát se jedná o formu offshoringu, která je dostupná (skoro) každému. Nakupujte v zahraničí, v zemích s nižší DPH. Potraviny, průmyslové výrobky, oděvy – řada z těchto věcí je už dnes levnější například v Německu nebo i v Polsku, než v ČR. Pohonné hmoty jsou také levnější v Polsku, někdy i v Rakousku. Máte-li služební cestu, využijte ji. Pojedete-li na dovolenou, využijte ji. Pojedete-li koupit třeba automobil do Německa, využijte toho a nakupte si tam také potraviny na měsíc dopředu, pohonné hmoty, alkohol i tabákové výrobky nakoupíte rozumně i v Lucembursku, elektroniku, různé věci do domácnosti a oblečení v Anglii, rozumně se tankuje i ve Švýcarsku nebo dokonce v jeho bezcelních zónách na hranicích s Rakouskem (Samnaun) či s Itálií (Livigno), kde si také můžete nakoupit za celkem směšné peníze i kvalitní dvanáctiletou single malt a další zboží atd. atd. V některých případech se samozřejmě vyplatí nakupovat přes eBay. Země s nižší DPH než máme v ČR jsou Kypr a Lucembursko (15%), Španělsko (16%), Velká Británie (17.5%), Slovensko si v příštím roce patrně ponechá 19%, tuto sazbu má v současnosti i Německo. Švýcarsko je mimo EU a má DPH ve výši 7.6%, kterou se vám může vyplatit si v některých případech nechat vrátit, v jiných je naopak lepší držet hubu (limit na dovoz, kdy ještě nemusíte platit clo a DPH, činí, tuším, 200 EUR na osobu, tak si to spočítejte). Pak jsou tu zde samozřejmě USA a celý vědní obor, zabývající se nezdaněnými nákupy v USA a pašováním zboží z USA do Evropy, což je sice taky varianta, ale zcela mimo rámec tohoto článku (opět existují legální, pololegální i velmi nelegální způsoby, jak se tak dá činit). Jednou z variant offshoringu coby metody jak neplatit DPH České republice však dovoz z USA či jiných zemí mimo EU pochopitelně je. A zajímavá varianta může být zřízení poštovní přihrádky například na Kypru nebo v Lucembursku, neboť pak zaplatíte při dovozu DPH v místní výši, tedy 15% a po EU si takto zdaněné zboží už můžete dále vozit, jak uznáte za vhodné.
Poslední varianta, jak se vyhýbat placení DPH, už jsou regulérní daňové úniky. Na takové věci už je nezbytné disponovat spřízněným plátcem DPH a pak mít zajímavé nápady. Metody existují, avšak nepovažuji za vhodné je zde dále šířit, zajisté na řadu z nich přijdou čtenáři sami. Hint: řada transakcí dle platných zákonů není zdanitelným plněním, tak proč neudělat z transakce, která zdanitelným plněním je, chytrou manipulací transakci, která zdanitelným plněním není. Zákon není porušen, je obejit. Pochopitelně zde se již zastírá faktický stav věcí stavem formálně právním, leč v rozporu se skutečností (při komunikaci s úřadem se samozřejmě řídíme pravidlem, že pravda je jen to, co vyplave na povrch). Ovšem pokud se nekouká po skutečnosti, ale po správně vyplněných formulářích, ocelové krysy mají volné pole působnosti… Návod nám může nejlépe poskytnout samotný zákon č. 235/2004 Sb. v platném znění.
Daňové úniky na spotřební dani jsou ovšem komplikovanější, zejména proto, že zákon č. 353/2003 Sb. v platném znění dává méně prostoru a tam, kde prostor dává, hlídá celní správa. Takže si zkuste přivézt elektromobil, přestavte či kupte si auto na plyn, stolní voley je také celkem fajn palivo a taky můžete občas hnout prdelí a jít pěšky, to celníci zatím nehlídají a jako daňový únik se to kupodivu nestíhá…
Ani korunu pro Janotu navíc!
(Zatím nikdo nehlasoval)