Nebavte se s policajty 2: Jak to dělaj´ profíci

Featured Image

Minule jsme se zabývali využitím práva neobviňovat sám sebe z pohledu běžného řidiče. V tomto článku se podíváme, jak se k věci staví policisté.

Policisté pravidelně vystupují v médiích ve snaze korigovat náš morální status. V případě vysoce postavených policistů, kteří tráví své dny honbou za různými benfity, odměnami, navazováním klientelistických vazeb a zaptláváním průserů svých podřízených, mi to připadá úsměvné. Obsahem jejich sdělení zpravidla bývá, že poctivý a slušný občan je povinnen se policii bez reptání podvolit a napráskat sebe nebo svou rodinu, protože jedině tak je to správné a čestné. Pokud někdo využívá svých práv, je to vykládáno jako výmluvy, obezličky, nečestné jednání a advokátské triky, zatímco férové a chlapské je „se přiznat“ a zaplatit pokutu. To všechno umožňují „mezery v zákonech“, které beztak jednou budou v zájmu pokroku odstraněny. Právo neobviňovat sám sebe je na tomto seznamu zbytných práv ke zrušení hned nahoře, ovšem jen pro běžné občany. Policisté jsou totiž přímo experty v používání těch práv, co jim jinak jsou trnem v oku pokaždé, když se jich dovolává běžný občanský ksindl.

Například v roce 2006 vedoucí dopravního inspektorátu ve Frýdku Místku Čaš v noci narazil do vozidla jedoucího před ním. Byl nalezen na sedadle řidiče a do detektoru pralinek nadýchal 3,65 promile. V jízdě po nehodě nepokračoval proto, že mu řidič vozidla, do kterého narazil, odebral klíčky.

“Opilý bych za volant nesedl. Řídila osoba, která je mi blízká, ale po nehodě v šoku odešla. Já spal, vzbudil mě náraz. Až po nehodě jsem přesedl na místo řidiče a zapnul výstražná světla,”

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/policista-chvalil-bodovy-system-ted-boural-opily-f7o-/krimi.aspx?c=A060723_125018_krimi_jan

3,65 promile by některých jedinců mělo za následek otravu alkoholem, ale Čaš byl nejen odolným, ale i uvědomělým policistou. V médiích horoval pro bodový systém a neopomněl zdůraznit blahodárnou roli represe ve zlepšení poměrů na českých silnicích, když v roce 2006 pro MF Dnes uvedl: “Zdá se, že lidé konečně pochopili, že mají podle předpisů jezdit i u nás, a ne jen v okamžiku, kdy překročí státní hranice“. Pozdější vyšetřování ukázalo, že vozidlo řídil on a od policie musel odejít. To by se v dnešní době nestalo, protože mezitím dokázali Čašovi kolegové od sboru vyvinout účinnou procesní taktiku.

Ředitel uherskohradišťské policie plukovník Bronislav Šabršula byl natolik znaven pomáháním a chráněním, že zastavil Škodu Octavia v křižovatce v Luhačovicích a usnul. Následně odmítl krevní i dechovou zkoušku. Tím efektivně zabránil stíhání své osoby za trestný čin a pokud by byl prostým občanem, hrozil by mu pouze postih za přestupek v podobě zákazu činnosti a pokuty v řádu desítek tisíc. Jenže Šabršula je policista a pro přestupek jej stíhat nelze, takže jej čekalo pouze kázeňské řízení, které ovšem nemělo negativní vliv na jeho policejní kariéru, jak se ukáže dále.

Ohledně toho, kdo řídil jeho vozidlo, uvedl Šabršula, že to byla osoba blízká. Ano, ta samá, co tady mohla za všechny přestupky a které vyhlásila policie a poslanci v roce 2010 válku a chtěli ji odstranit. Ještě že se to docela nepovedlo, protože pak by si musel Šabršula řídit sám. Osobu blízkou nechával řídit často, například v roce 2013 vznikl problém z toho, že z jeho auta vypadla láhev alkoholu. Ale i v tomto případě řídila osoba blízká.

Podezřívat Šabršulu z alkoholismu jistě není na místě. Kromě jiných alkoholických excesů byl údajně opilý i na policejní videokonferenci kvůli kauze Metyl. Musel z ní odejít a pak nebyl k nalezení. Asi prováděl degustaci osobně.

Samozřejmě že odmítnutí dechové i krevní zkoušky, pokud se jej dopustí běžný občan, je v médiích popisováno jako nejzlotřitelší pirátství, protože se jednak má spolehlivě za to, že takový řidič nejen pil, ale navíc o tom nechce poskytovat důkazy, což je ještě odpornější, a to i kdyby byl střízlivý a k odmítnutí dechové a krevní zkoušky měl nějaký vážný důvod.

Šabršula nepodepsal protokol, protože tvrdil, že nemá brýle a nic nevidí. Budiž vám to poučením. Když běžný občan něco nepodepíše, chtívají po něm fízlové občas kauci a do úředního záznamu pak napíšou, že se choval arogantně.

Šabršula je zásadový policista a dbá dokonce i o hygienu, když odmítá pít z hrnků, které pochcal jeho nařízený. Jeho osobní kvality a postoje vedly k tomu, že opustil policejní ředitelství a nyní pracuje na Policejním prezidiu.

Policejní boss a celebrita kolínské kriminálky Miloš Tolma předvedl již v roce 2001, tedy dávno před Šabršulou, k čemu je dobré právo se neinkriminovat. Tolma si to namířil nalitý ve služebním autě z myslivecké akce domů a aby se mu všichni uhli, pustil si k tomu majáček. Stromy však nebraly na majáček ohled a Tolma do jednoho narazil. Sledem různých akcí dosáhl Tolma toho, aby se jeho případ projednával jako nehoda s nezjištěným viníkem, přičemž veškeré tyto akce byly založeny na neposkytování důkazů proti sobě. I on odmítl jakékoli zkoušky a prohlásil, že utrpěl utrpěl ztrátu paměti, takže z něj nedostanou ani prd. Nakonec ho uvařili na zneužití pravomoci, protože tehdy byla taková doba. Dnes by se to nestalo.

Docela nedávno obohatil mediální prostor skandál kolem nehody policejního důstojníka a pedagoga z fízlí Sorbonny Kadlece, který měl lehkou nehodu v Nuslích. Svým jeepem narazil nejprve do vozidla před sebou a následně nacouval do vozidla odtahovky. Poté nadýchal 1,5 promile. Odběr krve odmítl, protože jej prý lékař urazil. Kadlec posunul Šabršulovu taktiku spočívající v odmítnutí neposkytování důkazů proti sobě ještě o level dále.

Žádnou osobu blízkou ani nepotřeboval a spolehl se zcela na to, že dokud je to přestupek, tak je to OK. A přestupek to bude tak dlouho, dokud neposkytne důkaz proti sobě a bude odmítat krevní zkoušku. V okamžiku, kdy by si nechal krev nabrat a měl nad nějaké jedno promile, stíhání za trestný čin by se nevyhnul. A ono to vyšlo, ostatně jedná se postup, který používají policejní důstojníci i v jiných případech.

K zadržení řidičského průkazu nedošlo, protože jej Kadlec neměl u sebe (tzv. Janouškova metoda).

Soud totiž zohlednil to, co je od nepochybně pravda a dokonce technicky nezpochybnitelný fakt, jen to z nějakých důvodů neplatí pro běžný lid, totiž že dechová zkouška detektorem pralinek je pouze orientační. K tomu přispěla i chyba žalobce, snad nechtěná, kdy žalobce zaměnil koncentraci alkoholu v dechu a v krvi. Protože ani jiné skutečnosti nenasvědčovaly , že by Kadlec byl opilý, nebylo mu možné prokázat trestný čin. Bude se tedy jednat o kázeňský delikt a o dalším postihu bude rozhodovat ministr vnitra. Nepochybuji, že to ministr Chovanec nějak udělá, aby dobře bylo. Postoj policejních orgánu naznačuje i to, že pedagogická kariéra Kadlece nedošla úhony.

Chtěl jsem poznamenat, že pedagog Kadlec, který jinak vzdělává policisty ve věcech profesní přípravy, jistě pomůže vychovat ještě mnoho zásadových a právně zdatných opor policejního sboru. Bohužel se mi ale donedlo, že svoji roli pedagoga nevykonává nijak úporně a ve škole moc k vidění není.

Ve srovnání s Kadlecem byl takový ústecký policejní boss Landsfeld, rovněž známý svým fundamentálním odporem k alkoholu, hotový břidil. Nejen že dýchnul opakovaně, ale nechal si i nabrat krev. Policejní prezident Tuhý ho nechal potrestat srážkami z platu, které v součtu odpovídaly pokutě 16.000 Kč. Tuhý v televizi tvrdil, že to odpovídá pokutě, kterou by dostal jako občan ve správním řízení. Což je ovšem daleko od pravdy. Kde je zákaz činnosti, dopravně psychologické vyšetření, další náklady na poplatky a ztráta času. Disciplinární tresty pro policisty jsou podstatně méně tvrdé než tresty pro běžné smrtelníky, a to i v případech, že se případ medializuje. Ukazuje to, že za jistých okolností se jim vyplácí nedělat vlny a nechat to prostě skápnout.

To, na co jsme se nyní dívali, je špička špičky ledovce. Jsou to kauzy, které se dostaly na světlo jen díky tomu, že se někomu hodilo, aby se na světlo dostaly, díky probíhající válce policajtů a boji o koryta na nejvyšších postech policejního prasečáku. Jak vidno, ačkoli orálně policistům velmi vadí, když se občané dovolávají svých ústavních práv a zlotřile odmítají přispívat ke svému obvinění, ale pokud jde o ně samotné, využívají těch samých práv zcela nenuceně.

Rád bych skončil něčím pozitivním.

Téměř denně jsme svědky toho, jak nám média a devótní žurnalisté předkládají policisty jako praktické vzory příkladných občanských postojů, oddané služby veřejnosti, úcty k zákonům, odvahy a zásadovosti, skutečné hrdiny všedního dne, kteří neváhají stíhat piráty ani v době svého osobního volna. A proto říkám, zajímejme se o jejich postoje a postupy, které volí, když čelí nějakým obviněním. Oni jsou přece naše vzory a můžeme se od nich naučit i jiné věci, než jak se krade a zneužívají pravomoci, které jim hloupá naivní veřejnost svěřila.

 

31.01.2016 D-FENS


Související články:


12345 (318x hodnoceno, průměr: 1,08 z 5)
28 578x přečteno
D-FENS © 2016