Návrh Koncepce péče o zdraví v ČR v létech 2004 – 2009…

Featured Image

… určený pro společenskou diskusi.

Dal jsem si tu práci  a přečetl jsem si shora uvedené dílko. Moje pocity z něj byly takové, že se s Vámi o ně musím podělit.

Do stavu šoku mne uvedlo hned úvodní slovo soudružky ( nebojme se toho slova) ministryně.  Vlastně ne, konsternován jsem  byl vlastně ještě před tím. Všimněte si prosím dobře. Jedná se o „Návrh Koncepce určený pro společenskou diskusi“. Rovněž na stránkách Ministerstva zdravotnictví (jak se každý může přesvědčit) je uvedena jako „Verze pro tisk“. Z toho zcela logicky vyplývá, že kdesi existuje ještě jakási jiná verze, která  ovšem ani pro tisk, ani pro celospolečenskou diskusi  určena není. Do té podřízeným nevolníkům nic není. Zajímavé.

Čímpak se to soudružka ministryně holedbá ve svém úvodním slově? Kromě obvyklého zaklínání na téma v jaké rychle se měnící době žijeme, se soudružka Emmerová bezelstně pochlubí tím, že: „Předložený návrh je výsledkem měsíc trvající práce….“ a navíc:  „.. v podmínkách intenzivních a mnohdy vypjatých předvolebních aktivit, které nám neposkytly potřebný prostor pro více věcně zaměřený přístup…“.

Již samotné úvodní slovo by zřejmě méně zocelenému stačilo, aby dotyčný elaborát odložil. Může mi někdo vysvětlit, proč bych se měl obtěžovat četbou něčeho, co nebylo psáno s věcným přístupem? A jak se vůbec soudružka ministryně odvažuje předložit k diskusi materiál psaný bez věcného přístupu? Vysvětlení je jasné. Soudružka ministryně mne považuje za nemyslícího idiota. Ostatně v Koncepci (na stránkách 11 až 13) je prováděno tak křečovité porovnávání s materiály konkurenční ODS, že jeden neví, zda čte koncepční materiál, nebo předvolební agitku. Navíc si všimněte jedné věci. V „boxu“ (výraz sloupec zřejmě autoři nepovažují za dostatečně „in“) nejsou uváděny argumenty konkurentů, ale to, jak jim má čtenář (v očích Grossů, Škromachů a Emmerových duševně méněcenný blbeček) rozumět. Také tuhle praktiku si důvěrně pamatuji z dob monopolu Rudého Práva.Takže ve svém konstatování o předvolební vypjatosti soudružka Emmerová rozhodně nepřehání.

Shodou okolností jsem s malou skupinou spolupracovníků autorem jiného koncepčního materiálu, týkajícího se jisté praktické řídící činnosti v dopravě. Týká se podniku se zhruba tisícovkou zaměstnanců, z nichž zhruba čtyři stovky jsou přímo  předmětem námi vytvořeného materiálu. Studium potřebných materiálů a následná tvorba této koncepce trvala téměř půl roku a přísahám, že žádný vohnout se v té partě nevyskytoval. Kdybych se ovšem po předložení nekvalitního výsledku hájil tím, že materiál vznikal „ve vypjatých podmínkách uzavírání kolektivní smlouvy, což mi zabránilo ve věcném přístupu“, mělo by to pro mne patrně dost katastrofální důsledky. Jen doufám, že tyto katastrofální důsledky vyvstanou pro ČSSD po parlamentních volbách.

Takže tvrzení soudružky ministryně, že její koncepce byla vytvořena po měsíci práce je téměř neuvěřitelné, hraničí se zázrakem a nadpřirozeným jevem horším než Bílá paní, Baskervilský pes a upír z Nosferatu dohromady. Jasně indikuje  její  kvality (samotné soudružky ministryně i její koncepce). Za pouhý měsíc byla vytvořena koncepce týkající se statisíců lidí a všech aspektů zdravotnictví (od odborného, přes ekonomický, právní etický až k psychologickému). Nejsem sice odborníkem, ale pokládám to  prakticky za nemožné.

Dalším šokujícím zjištěním bylo, že soudružka ministryně: „…..pro tvorbu materiálu zvolila spolupráci se skupinou externích spolupracovníků………“.  Přeložíme-li si následné „objasnění“ do lidštiny, chce nám tím soudružka ministryně sdělit, že nikdo ze smečky vohnoutů zahřívajících židle na jejím ministerstvu není této činnosti schopen. Následně se ovšem naskýtá otázka, za co pobírají mzdu hrazenou z našich daní.

Situace je o to tragičtější, že vytvořená  „Koncepce péče o zdraví v ČR v létech 2004 – 2009“ je spíše než koncepcí zdravotnictví, koncepcí státního dirigizmu ve zdravotnictví. Ti, kdo žádnou koncepci vytvořit neuměli, budou následně v praxi tento státní dirigizmus uplatňovat.

Mezi omáčkou typicky komunistických, pardon sociálně demokratických frází o solidaritě a rovnosti v přístupu ke zdravotní péči (při čemž rovnost existuje pouze v přístupu ke zdravotní péči,  v tom , co za ni platíme si rovni ani zdaleka nejsme a  toto parazitování jedněch na druhých je označováno socanským eufemismem „solidarita“) občas prorazí na povrch to, co je vlastním smyslem celé Koncepce.

Krátkodobý cíl K6 a cesta k němu uváděná na straně 29 požaduje kromě jiného zřízení nového odboru na Ministerstvu zdravotnictví pro podporu „zřizovatelské funkce“, dále  „posílení výkonu státní správy v oblasti veřejného zdravotního pojištění“ a dalšího odboru na ministerstvu nazývaný Odbor pro podporu zdraví.  Obvykle nebývám vulgární, ale tentokrát si musím říci, do prdele a čím se celé dotyčné ministerstvo zabývalo dosud, když ne podporou zdraví? Může mi to soudružka Emmerová, nebo kdokoliv jiný vysvětlit? K tomu si připočtěte „ombudsmany“  v nemocnicích (už jste slyšeli, že ombudsman, nebo ministerský ouřada někoho vyléčil?) a je jasné, o co tady jde. A to je jen několik příkladů. Opakujících se obratů jako „rozšíření státní správy“, „rozšíření pravomocí státní správy“, “zlepšení kvality státní správy“ naleznete v koncepci zdravotnictví doslova desítky.

Na druhé straně nutno připustit, že tohoto růstu naprosto neproduktivního vohnoutstva si je soudružka Emmerová velice dobře vědoma a navrhuje jeho redukci jinde. Například zrušením hygienické služby. Potřebuje to snad další komentář? Měl bych ještě radikálnější řešení. Co takhle ve prospěch státní správy zrušit nemocnice a ordinace samé? Bude dokonale po problémech.

To budou konce!  Ostatně, Koncepce je v tomto případě velice jasnozřivě předpokládá sama.

Střednědobý cíl 6 (Koncept naplnění práv pacientů) stanoví v jedné ze svých odrážek bez jediného slova vysvětlení doslova: „Informování rodinných příslušníků (pozůstalých)“ a celé úsměvné dílko vrcholí ve svém úplném závěru (str. 108) velice symptomaticky  principem státem podporovaného a řízeného samoléčitelství. To není vtip, každý se o tom může přesvědčit.

Rozbor nehorázností uváděných v jednotlivých krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílech by mohl být delší, než dotyčný pamflet sám. Proto se v dalším omezím jen na některé perličky, které mne upoutaly a dále si dovoluji požádat o jistou pomoc. Ačkoliv jsem již zkušeným zmrdobijcem a cílevědomě rozvíjím jak své praktické dovednosti, tak teoretické znalosti, vyskytují se v rozpitvávaném protizdravotnickém materiálu některé nové výrazy, zralé k  zařazení do new speak zmrdstva, kterým zcela nerozumím. Tímto si dovoluji žádat zkušenější o jejich překlad do lidštiny. Upozorním na ně v dalším textu.

Jako leitmotiv se opakovaně objevují „deformace po roce 1990 a jejich náprava“ (strany 6, 10 17 a další). Tyto „deformace“ měly zřejmě za následek poměrně prudký pokles úmrtnosti po roce 1989, jak vyplývá z grafu na straně 19. No nic, teď se do toho soudružka Emmerová vloží a to by bylo, abychom tu křivku zase neotočili nahoru. K čemu platit lidem důchody, na které není, že? Tyto „lidské zdroje“ byly vyčerpány, takže co s nimi, že?

Vsadím se, že kdyby obdobný materiál tvořil kterýkoliv ministr ČSSD, byly by si tyto podobny jako vejce vejci.

Ministr vnitra by viděl chybu v tom, že byla (alespoň na papíře) rozehnána StB,  když to byli tak zkušení soudruzi, že se s nimi dodnes radí sám soudruh Gross.
Nemá kdo jebat těch pár skutečných novinářů, kteří si, ó hrůzo, po zrušení Úřadu tiskového dozoru mohou psát co chtějí.

Předseda vlády určitě považuje za chybu, že do voleb lze kandidovat za množství stran a na samostatných kandidátkách a když následkem toho posereme volby do Senátu, tak ho prostě zrušíme (obdobně patrně zrušíme i dolní komoru až posereme  volby i do ní). A vůbec, po roce 1989 se článek Ústavy o věčné vládě KSČ měl nahradit článkem o věčné vládě ČSSD a bylo vystaráno.

Celé mi to začíná silně připomínat jistý „normalizační proces“. Bohužel, tentokrát neoddiskutovatelně na základě naší vlastní svobodné volby.

Leč zpět k protizdravotní koncepci.  Na straně 25 , Stabilizace hospodaření nemocnic se navrhuje:Úhrady nemocniční péče řešit cestou globálních rozpočtů.

Tak tohle tady už jednou bylo soudruzi. Prakticky to znamená, že lékař, nebo nemocnice nesmí léčit za víc, než jim bylo ministerskými zmrdy a vohnouty přikázáno. Samozřejmě se na jazyk dere otázka, a co když přijde epidemie? Jako potenciální pacient (platící na zdravotní a sociální pojištění cca 60 000 Kč měsíčně, z toho tři čtvrtiny na asociály, mezi které zařazuji i hulibrky soudružky Emmerové a jí samou) mám skutečně radost, že se na mém případném léčení nebude plýtvat.

Na straně 28 se pak dočtete potvrzení toho, že tento výklad je správný. Uvádí se tam: „Globální rozpočty vymezují prospektivně objem a strukturu péče.“ Jak tomu rozumět? Platit budu stále svých 60 000 Kč, ale léčen budu pouze do výše rozpočtu nemocnice, který určil nějaký ministerský darmožrout na základě toho, kolik na základě vládou nasekaných dluhů pro nemocnici zbylo. Současně se ovšem soudružka Emmerová na x místech zapřísahá kvalitou a dostupností zdravotní péče. Papír, jak známo, snese všechno.

A zde je první ze skvostů zmrdijazyka . V rámci Krátkodobého cíle  3, na straně 28 se jako jeden z principů vyskytuje následující obrat: „Celostní přístup k hodnocení vývoje financování a úhrad v jednotlivých segmentech zdravotnických služeb…, řízení rozhraní vícezdrojového financování zdravotnického systému.“ Co slovo, to perla a teď národe diskutuj!

Ministryně zdravotnictví přímo perlí na stranách 38 a 39 v rámci Střednědobého cíle 1.

„Získat přehled o stávajících lidských zdrojích.“ Pominuli svojí osobní averzi vůči výrazu „lidský zdroj“, což je podle mne výraz pro něco, co se využije, vyčerpá a hodí do popelnice, dere se mi opět na jazyk ono populární české „do prdele“. Tedy, do prdele, to ty ministerský zmrdi a vohnouti nemají přehled ani o těch svých „lidských zdrojích“? Koncepci neumějí vytvořit a o “lidských zdrojích“ nemají přehled? Za co berou peníze?

„Odhadnout potřebný počet lidí (Proč ne „lidských zdrojů“? Tady to už i autorům  znělo příliš blbě) potřebných k plnění klíčových úloh“. Napsat by se dalo totéž, co je uvedeno výše.

„Vážně uvažovat o spolupráci a partnerství s několika členskými zeměmi EU…“. Tak tohle už je vrchol. Tak my jsme vstoupili do nějakého spolku, aniž s ostatními partnery spolupracujeme a aniž jsme o dotyčné spolupráci byť jen  uvažovali? „Vážně uvažovat“ začneme až v okamžiku, kdy je naše zdravotnictví (jako ostatně téměř všechno) až po krk ve sračkách?  To vše po šesti letech vlády tohoto neobolševického spolku? No to snad ne!

Jednou z cest k dosažení Střednědobého cíle 3, (Optimalizace zdravotnických služeb) je „koncepční“ proměna praktického lékaře  (PL) v ouřadu. Na straně 38 se mimo jiné uvádí následující.

Zpracování konceptu PL jako koordinátora (a já blbec jsem si vždycky myslel, že lékař léčí, zatím co on vlastně koordinuje) a rádce pacienta (jo, dobrá rada nad zlato).

Následně je v závorce uvedena záhadná poznámka „náhrada čipových karet a IZIPU“ aniž je nezasvěcenému jasné, zda má být čipová karta nahrazena lékařem, nebo lékař čipovou kartou, ale z celkového přístupu logicky vyplývá, že spíše lékař čipovou kartou. Dále je zmiňována „spolupráce PL s pojišťovnou a on-line sledování spotřeby“. Opět vzniká nejasnost, zda se jedná o spotřebu praktických lékařů pacientem, či spotřebu pacientů lékařem. Nejpravděpodobnější však je, že sledováno bude, že na moje eventuální léčení PL nevydává ze sociálně demokratických peněz (které  já zaplatím) příliš velké částky.

PL se dále angažuje při „vzděláváni ke zdraví“, spolupracuje se samosprávami na komunitní úrovni. Sakra, co je to „komunitní úroveň“? Komunální bych věděl, ale komunitní? Jedná se snad o spolupráci s místní komunitou (buze) pardon, gejů, či komunitou filatelistů, nebo komunitou přátel žehu? Dále následuje záhadná věta bez uvedení slovesa: Pilotní projekty ve vybraných krajích. Zda bude praktický lékař pilotovat projekty nebo jimi bude sám pilotován, opět není jasné.

Sečteno a podtrženo, na léčení kohokoliv z čehokoliv praktickému lékaři nemůže zbýt čas. Pokud by snad někdo zmrdskému mlžení soudružky Emmerové a jejího týmu hulibrků nerozuměl, nechť zhlédne populární film „Jak básníkům chutná život“. Tam názorně uvidí, k čemu praktičtí lékaři směřují.

Vše potvrzeno na straně 46, v „Cestách k dosažení cíle rozvoje lidských zdrojů“ (jak se vám tenhle zmrdiobrat líbí?). Jednou z cest k rozvoji „lidských zdrojů“ je „vytvoření vzdělávacího programu pro praktické lékaře jako koordinátory…“.

Na straně 46 najdete výraz, který, kdybych ho nalezl na D-FENSově stránce, považoval za vtip a nadsázku. Tady je (asi) myšlen vážně, pokud si ovšem autoři z nás ze všech nedělají prču. Mohl by mi kdokoliv vysvětlit, co se skrývá za výrazem : výzkum v oblasti poznatkových východisek tvorby a realizace zdravotní politiky?

Další perlu naleznete na straně 50. Soudružka Emmerová nás zde osvítila, že na základě dlouhodobého cíle 1 (Zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva ) se podle první odrážky má zlepšit celkový zdravotní stav obyvatelstva. Hrome, tohle by mne nenapadlo. Jsem blbej já, nebo někdo jinej?

Snad jediný argument, se kterým je možno se ztotožnit naleznete na straně 57. V rámci dlouhodobého cíle D8 (Výzkum a znalosti pro zdraví) je v první odrážce uvedeno: „Vyplnění mezer v poznání, které je nezbytné pro tvorbu odpovědných zdravotně-politických rozhodnutí…….“

Jestliže při formulaci tohoto obratu měla soudružka Emmerová na mysli sebe a svůj tým, lze s tím souhlasit.


21.11.2004 Katoda
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
74x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2016