Násilníkem proti své vůli

Featured Image

Na střední škole, v období mého telecího věku, jsem byl u skinheads. Dostal jsem se k tomu poměrně nevinně. Bydlel jsem na severu Čech a párkrát jsem od cigin dostal slušně do držky.

Stálo mě to telefon, peněženku, hodinky, a pád dalších drobností které se jim vždy hodily. Čistě náhodou jsem se seznámil s člověkem, který chápal, že mě to opravdu neskutečně sere a podle něj právě on s tím něco dělal.

A tak jsem se dostal ke skinheads. Měl jsem bombera, kanady, maskáče a v hlavě myšlenku, že když se oni nechtějí přizpůsobit, musíme se chovat taky jako oni. A tak to nějaký čas fungovalo. Občas jsme dostali , občas oni a to mi stačilo k tomu, aby moje svědomí bylo spokojené aspoň s tím, že to není již jednostranný boj.

Dostudoval jsem střední školu a shodou náhod jsem se přestěhoval do východních Čech. A najednou se přede mnou otevřel nový svět. Ve městě kultury kde teď bydlím znali lidé komíny pomalu jen z fotografií a televizních zpráv. Když už se zde nějaký našel, tak byl zpocený u lopaty a choval se slušně. Schoval jsem tedy battle wear do skříně. Přestal jsem u sebe nosit pepřák a teleskop a začal věřit, že nejsou všichni stejní a že se opravdu možná přizpůsobí. Na roky u skinheads jsem vzpomínal jen občas a to s pochybnostmi, zda to mělo opravdu význam. Prostě tady skinheads potřeba nebyli. A já jsem za to byl jen rád. Nejsem agresivní povaha a mám rád svůj klid. Takhle to šlo asi dva roky.

Z vedlejšího města, které je od nás vzdálené asi 15 kilometrů se během půl roku stal ráj komínů. Začali dělat to samé co na severu Čech. Naváželi se do lidí, kradli, devastovali svěřené byty a celkově prostě dělali bordel. Co však čert nechtěl, jejich kočovná krev jim nedala zůstat jen na jednom místě. Začali se rozlézat i do místa mého bydliště a přišly problémy. Nijak jsem to neřešil až do donedávna.

Po práci jsem šel nakoupit. Potřeboval jsem jen granule pro psa, máslo, pár jogurtů a něco zítra na svačinu. Protože jsem neplánoval že bych kupoval něco dalšího, tak jsem zajel do nejbližšího marketu. Do Penny Marketu. Vzal jsem košík a vjel dovnitř. Viděl jednoho opečenýho, který jen tak bloumá marketem a pozoruje lidi. Za ním pár metrů pak stála Aranka. Vedle ní pak dva opálenci, na kterých bylo znát, že je sociální dávky živí velice dobře. Ti kontrolovali z povzdálí soukmenovce před nimi. Vzhledem k tomu, že byli zhruba v půli marketu a v košíku nic a po zboží ani nekoukali, bylo mi jasné, že je spíš zajímají peněženky zákazníků než nákup potravin. A jelikož jsem byl zrovna po práci ještě v obleku, stal jsem se pro ně terčem No. 1.

Musel bych bejt blbej jak dlabaný necky, abych si nevšiml, že se na mě nejmenší sráč nalepil. Kam jsem šel já, tam si to zamířil i on. Přesunul jsem si tedy všechny věci do kapes které byly na zip. Roluju tedy po marketu s tím cigánským zmetkem u prdele. Občas jsem se otočil abych zkontroloval jeho pozici a nato on vždy uhl a díval se jakoby jinam. Říkal jsem si, že teď již jistě ví, že o něm vím a vysere se na mě a najde si někoho jiného. Co se však nestalo  – sráč obešel regál, a najednou stojí přede mnou. Došlo mi, že se asi nechce zeptat, kde mají máslo. Začal slovy: Co na mě furt tak čumíš?? V tu dobu mi to v hlavě seplo. Je to jasný. Je to tady znova. Tak mu říkám jako že na něj nečumím. Na to on odvětí: “Si jako myslíš že sem něco míň ?? Jsme stejný pičo. Se mi tady zvedne pravačka a napálim ti jí.“

No, a teď babo raď. Měl jsem chuť tomu o hlavu menšímu sráčovi vrazit jednu a než se zvedne tak ho na zemi rozšlapat. To by nebyl problém. Moje šance byly tak 80%. Bohužel, 40% mých šancí ubral další, který už stál za ním a dalších 40% poslední. Tak jsme chvíli s cigánem pokecali, načež se nevyhnul tomu, aby mi neukázal Tescoma battle knife, který měl najednou v ruce. No a to už jsem začínal cejtit že jsem v prdeli. Cigán ukončil hovor s tím, že si na mě počkaj venku. Tak jsem tam tak stál a zvažoval možnosti jak z této šlamastiky ven. A jak tak přemýšlím, slyšel jsem řev a nadávání od pokladen. Komíni se dostali nejspíš kvůli placení nebo nějaké jiné věci do průseru. Toho jsem využil, projel kolem jiné pokladny, zaplatil a vyjel ven. Naházel jsem potraviny do auta a ujížděl vstříc domovu.

Takže to tentokrát shodou náhod dopadlo dobře.  Vždycky se mi názory lidí jako D-FENS, OC apod. ohledně nošení zbraně zdály přehnané a příliš militantní. Postupem času však zjišťuji, že pokud si to moderní svět a mulikulturní společnost žádá, tak vzhledem k faktu, že 21 mi už bylo a můj trestní rejstřík je čistý, zbraň u sebe nosit začnu. Je to opravdu fakt, že přežije jen ten, kdo se přizpůsobí.

Mrzí, že ze strany politiků jsou tito násilníci vnímani jen jako voličské hlasy, které je drží u koryt a tak jejich konání nejen tolerují, ale i nepřímo podporují. A co mě sere nejvíc, že svoloč, která narušuje můj pokojný život, platím i já ze svých daní. Prostě před nimi neutečete. A pokud utečete, stejně vás dostihnou. Je jen otázkou času kdy a kde. Štěstí přeje přípraveným, a to já již příště budu. Prostě věřím tomu, že v té části, kdy komín ukázal kudlu stačilo, abych ukázal matnou pažbu a celá záležitost se mohla vyřešit hned zpočátku.


23.02.2008 Tomáš
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
116x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:03

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!