Je jen málo případů, kdy se mohli Češi pochlubit, že byli takříkajíc mezi prvními na pásce. V dějinách literatury se nám to povedlo. Letos 4. února uplyne 200 let od narození naší nejvýznamnější ženy spisovatelky.
Tedy vlastně víme skoro jistě, že těch 200 let už uplynulo dříve, jen nevíme, kdy se tak stalo. Ve skutečnosti uplyne 200 let od zápisu do matriky naší nejvýznamnější spisovatelky. Stejně jako u Járy Cimrmana neznáme ani přesný rok, natož přesné datum narození. Nemůže za to však roztřesený rukopis věčně opilého matrikáře, ale skutečnost, že místo a datum narození pozdější české velikánky byl z nějakého důvodu tutlán. Zcela jistě to bylo o pár let dříve, než v roce 1820.
Božena Němcová je řazena mezi obrozenecké autory, což u části konzumentů literatury vyvolá útrpný úsměšek, neboť české obrozence považují za snaživé napodobitele cizích vzorů. Pro Němcovou to však určitě neplatí. Být ženou spisovatelkou v první polovině 19. století nebylo rozhodně běžným jevem. Mimo anglosaský svět se píšící autorky, tedy myšleno na určité úrovni, prakticky nevyskytovaly. A to ještě v Anglii většina pocházela z jedné rodiny Brontëových a pro jistotu z počátku psaly pod mužskými pseudonymy, aby se vyhnuly předsudkům. A pak samozřejmě francouzská spisovatelka Amantine de Francueil, která se nejen podepisovala, ale i oblékala jako chlap – George Sand.
Božena Němcová se za chlapa nikdy nevydávala. Kůži na trh nesla jako ženská, navíc nejasného původu a na tehdejší poměry, žijící i poněkud šokujícím způsobem, který by ve viktoriánské Anglii způsobil skandál dosahem srovnatelný snad jen s rozpadem impéria.
O dětství Boženy Němcové víme jen ze vzpomínek samotné spisovatelky a pak z jejího nejslavnějšího díla Babička, v kterém je vykreslila v poněkud růžově idylickém hávu. Každopádně máme najisto postavené, že neznáme biologického otce spisovatelky. Její otec matriční ji adoptoval, když byla malá. Samotná Božena Němcová však na svého otčíma vzpomínala s láskou, jako na laskavého a hodného muže. To maminku Terezu Panklovou, rozenou Novotnou, moc v oblibě neměla. Z jejího líčení, jak se k ní matka chovala, by současný nekorektní čtenář dovodil závěr, že stará Panklová byla silně přepracovaná učitelka. My však víme jistě, že byla pradlenou na zámku v Ratibořicích, byť se na pradlenu chovala a strojila pansky a měla o sobě dost vysoké mínění. To a také její nepodoba s Boženou Němcovou přivedlo některé historiky k názoru, že neježe Pankl nebyl otec, ale ani Panklová nebyla matka. To by pak vysvětlovalo i její chování k Barunce, neboť jak víme z genderově nevyvážených pohádek, macechy v nich zpravidla platí za největší svině. Otčímové vychází z tohoto pohledu mnohem lépe a absolventi gender studies budou mít v budoucnu spoustu práce s vyřazováním takto závadných pohádek z našich knihoven. Mnoho z těchto závadných pohádek přivedla na svět právě Božena Němcová. Kdo by měl být matkou Boženy Němcové se však neví, nejdivočejší teorie spekulují i o vévodkyni Zaháňské. Aby pak nakonec otcem největší české spisovatelky nebyl Metternich. To by byla pro národní obrození rána. A byla to prý zase stará Panklová, která dotlačila mladou Barunku do sňatku se starším berním úředníkem a navrch Němcem. Tedy Němcem jen podle jména, jinak prý byl český vlastenec. Jejich manželství mělo do idylky daleko. Stručně by se dalo popsat tak, že Němcová Němcovi čas od času nasadila parohy a Němec Němcovou čas od času propleskl.
Božena Němcová byla překládána až po své smrti. To Němec byl překládán již za svého života, aniž cokoliv napsal. Bohužel jen jako c. k. ouřada. Pokud jím monarchie šoupala v rámci českých zemí, ještě to Barunka snášela. Když manžela odveleli do Uher, dala přednost osamělému pobytu v Praze a manžela jen navštěvovala.
No osamělému…Ona si slavná spisovatelka uměla se samotou poradit, a protože to byla dáma atraktivní o ctitele nebyla nouze. Její manžel byl v té době prokazatelně jediným Němcem, kterého česká vlastenecká elita upřímně litovala, tedy kromě těch pár vlastenců, kteří se na jeho parohatění podíleli osobně. Byli mezi nimi literáti, profesoři i mladí koloušci. Jména většiny z nich se dochovala do dnešní doby právě jen díky tomu, že obcovali s Barunkou. A tak se na seznamu objevuje bohatý podnikatel Štuc, podprůměrný básník Nebeský, ctihodný profesor Helcelet či student medicíny Jurenka. Zvláštní slabost měla pro lékaře, včetně těch, kteří ošetřovali ji samotnou. Barunka zapříčinila také rozpad první komunistické buňky v Čechách. K té se dostala právě skrze profesora Helceleta, který byl členem Českomoravského bratrstva v Nymburce. Tam přivedl i Boženu Němcovou. Jenže krom ušlechtilých myšlenek komunismu, zaujal Barunku též vedoucí oné buňky František Matouš Klácel. Ten byl, podobně jako papež František, komunistou a katolickým knězem najednou. Zda jeho časté kontakty s Barunkou (s krycím jménem sestra Ludmila) byly jen intelektuální povahy nevíme, ale Helcelta to dost nakrklo. V důsledku sporů obou pánů zanikla jak buňka, tak vztah profesora a spisovatelky a pan profesor Boženu Němcovou v pozdější korespondenci nazýval již jen hanlivě „ta slezina“.
I přes trestuhodný čin likvidace prvního zárodku revolučního předvoje dělnické třídy, měla to Božena Němcová dobré u komunistických autorů Fučíka a Nejedlého. Byla v jejich očích nositelkou socialistické myšlenky.
Literární věhlas však Němcové materiálně nic moc nepřinesl. Vlastně třela bídu s nouzí, a navíc ani to zdraví nebylo nejlepší. Zemřela v bídě a poměrně mladá. Mezinárodní věhlas už nezažila, ale začal se šířit záhy po jejím úmrtí. A nutno podotknout, že žádná jiná česká spisovatelka se jí nemůže rovnat a jen málo českých spisovatelů. Jejím nejpřekládanějším dílem byla Babička. Ještě za života autorky byla ve zkrácené verzi přeložena do němčiny, jako druzí si ji mohli přečíst Slovinci, po nich byla přeložena do 29 jazyků. Značnou popularitu si Božena Němcová získala v Rusku, kde kromě Babičky byly překládány i její pohádky a povídky přeložené manžely Petrovskými a publikované v prestižním literárním časopise Ruskij Věstnik, kde publikovali např. Tolstoj a Dostojevský. To byla jistě dobrá společnost. Kromě Babičky si tak ruský čtenář mohl přečíst i V zámku a podzámčí, Dobrého člověka, Chudí lidé, a to už v šedesátých letech 19. století. Díky Emmě Petrovské, která dobře ovládala češtinu, se ruští čtenáři dozvěděli i o životě naší slavné spisovatelky, byť v decentní verzi.
Takže co dodat k dvoustým jakoby narozeninám? Snad jen, moc děkujeme Barunko.
01.02.2020 Miloš Zbránek
(238x známkováno, průměr: 1,18 z 5)