Na Vrchňáku, tam si líznem

V dubnu 2021 to budou již tři roky, co jsem napsal tento článek. Článek se týkal primárně soudce Vrchního soudu Elischera, který byl zatčen a obviněn z braní úplatků. Zatím nebyl nezávislým, nestranným a nezkorumpovaným soudem pravomocně odsouzen, což me vůbec nepřekvapuje, neboť „Vrána vráně oči nevyklove“.

Tento případ se ještě potáhne, aby se na něj pozapomnělo a aby mohl trestní senát s poukazem na to, že „Od doby spáchání trestného činu již uplynula dlouhá doba“, případný trest snížit. Případný píšu proto, že vůbec není jisté, že soudce Elischer odsouzen bude.

Co se tedy za bezmála 3 uplynulé roky u Vrchního soudu v Praze změnilo? Například se změnil předseda Vrchního soudu a místo Bureše zaujal Dörfl. Předseda soudu se sice změnil, ale víra v nezávislost soudců Vrchního soudu jeho předsedovi zůstala (Bureš, rok 2018, Dörfl, rok 2020 – rozhovor v Hospodářských novinách: „Stále věřím, že jde jen o pochybení jednotlivců a že jsou naši soudci poctiví“).

Osobně se domnívám, že zatčení těchto dvou soudců jen dokazuje, jakou žumpou Vrchní soud v Praze je a že dva (pravděpodobně) úplatní soudci jsou jen špičkou ledovce. Dále se domnívám, že vůbec nejde o selhání jednotlivců, že to tak prostě být nemůže. U Vrchního soudu přeci nesoudí samosoudci, ale trestní senát a tam jsou soudci tři, z čehož mi vyplývá, že pokud bere úplatky předseda trestního senátu, tak ti dva zbylí soudci s jeho rozhodnutím souhlasí. A jestli souhlasí, tak je buď rozhodnutí zkorumpovaného předsedy trestního senátu z jejich pohledu správné, mají rozsudek na háku, ať už je jakýkoliv, nebo se s nimi o úplatky předseda dělí. Je tam však taky státní zástupce a pokud se mu něco nezdá, má přeci také možnosti, jak na nepravosti upozornit. Nic z toho se však v těchto případech nestalo (opět slova bývalého předsedy Vrchního soudu Bureše: „Žalobci žádné podezřelé rozhodnutí Elischera nenapadli“. Zkrátka všichni odváděli poctivě svou práci, jen se nám tady najednou objevilo podezření z korupce…

Tohle fungování „odvolačky“ u Vrchního soudu je naprosto děsivé, neboť rozhodnutí o tom, zda prvoinstančně odsouzený např. k podmínce (viz aktuální kauza soudce Sováka), bude mít tuto podmínku potvrzenou i odvolacím soudem, je čistě na libovůli jednoho jediného člověka, a tím je předseda trestního senátu Vrchního soudu (v tomto případě v Praze, ale takto to může probíhat i u VS v Olomouci).

V této souvislosti si vždy opět a znovu vzpomenu na slova pravomocně odsouzeného soudce Havlína, která zaznamenaly policejní odposlechy a která Havlín vyřkl v rozhovoru se svým kumpánem „Počkej, až budu na Vrchňáku, tam si teprve líznem“. Vypadá to, že prvoinstanční soudci ví, jak to na Vrchňáku chodí.

13.12.2020 Luba

Související články: