Před nějakým časem jsem poprvé v životě poslal nějaký svůj text k publikaci na místo, které čte i laická veřejnost. Jedna z reakcí mne (myslím) zavazuje abych čtenářům napsal, jak to dopadlo.
Cituji: nick Jirka – Mám oba rodiče lékaře, tak informace doma jsou, řekněme, přímo od zdroje. Souhlasí to přesně, a tak dobře a lapidárně popsanou skutečnost jsem snad ještě nečetl. Díky.
Jirko, taky díky.
D: doktor, S: sestra
Crrrr, crrrrr, .. Cvak.
S: Dobrý den, tady ordinace doktora X, u telefonu sestra. .. Pane doktore, to je pro Vás, Hospic u Svaté ….
D: Děkuji, sestřičko. Dobrý den, tady X. D poslouchá, uplyne pár minut.
D: Sluchátko stále u ucha: Promiňte, na chvilku Vás přeruším.
D: Obrací se na sestru: Sestřičko, podívejte se za dveře, je tam hodně lidí?
S: Nikdo, pane doktore.
D: Znovu do sluchátka: Mám dost času, můžete pokračovat.
D: Zatímco poslouchá, ťuká do klávesnice, po dalších pár minutách:
Promiňte, zase Vás přeruším. Abych tomu dobře rozuměl, tak ten pán, co jsem jej loni v září viděl poprvé, který po všech peripetiích zemřel u Vás na rakovinu žaludku letos v dubnu, byl u Vás ještě jako nebožtík až do minulého týdne? No to se picnu.
D.: Poslouchá dál, uplyne 20 minut: OK. Děkuji Vám za zavolání. Tak jak slyším, ten člověk to neměl jednoduché ani po smrti. Zkusím to zrekapitulovat, ano?
Potom co jsem ho viděl naposledy, někdy loni před koncem roku, bydlel na ubytovně u svého zaměstnavatele, bez léků v zimě a bez prostředků, aby dozrál tak daleko že mu někdo zavolal doktora z pohotovosti, aby si krátce poležel na onkologii, pak se dostal k Vám a Vy jste přesvědčila jeho bývalého zaměstnavatele, aby dostal nazpět pracovní poměr, neschopenku, nemocenské dávky a zdravotní pojištění a v dubnu u Vás ještě jako práce neschopný pojištěnec zemřel. V teple, v klidu, bez hladu a žízně, s drobnýma na kafe a cigarety.
Od té doby, tedy 7 měsíců pilně telefonujete, píšete, vyřizujete a hledáte kohokoliv, kdo by převzal jeho tělo a alespoň slíbil zaplatit náklady. Jednala jse s jeho příbuznými, úřady našimi i slovenskými, aby byl konečně zpopelněn a aby vše nakonec uhradila a jeho ostatky si převzala rodná obec. Je to tak? Tak to tedy před Vámi a jeho rodnou obcí smekám a za sebe i pana Jánošíka Vám děkuji. Pamatujete si film Nebožtíci přejí lásce s Jackem Lemonem a tou blonďatou angličankou? Tak tam to trvalo jen pár týdnů a to si z toho ještě dělali srandu. Ten filmový nebožtík ale měl jako pozůstalé bohaté Američany a zesnul v poválečné Itálii. Ne jako pan Jánošík. Opět se někomu (hlavně Vám) podařilo něco navzdory systémovým pravidlům a ne díky nim. Ještě jednou děkuji a přeji hodně energie pro další
Jánošíky. Na shledanou a pěkný den.
Cvak.
(Zatím nikdo nehlasoval)