Mythbusting: Jedu 130 km/h a všichni mě předjíždějí

Featured Image

V souvislosti s nedávným demonstrativním pokusem ODS prosadit zvýšení nejvyšší dovolené rychklosti na dálnicích proběhla před časem společenská debata na téma dopravních předpisů, ve které příznivci dopravního fašismu bili jako tradičně na poplach a mediálními vidlemi zase přehazovali hromady mrtvých. Asi nejzábavnější ukázkou, která je ale už dost křečovitá, je tento článek osvědčeného dopravního entertainera Františka Dvořáka na idnes.cz.

Záchvat smíchu jsem dostal u věty “Moderní dálnice se ovšem stavějí spíše klikaté, na sebe navazující oblouky různého poloměru jsou lepší z pohledu bezpečnosti”. Nemohl by někdo urgentně dojít promluvit se stavaři, co opravují dálnici A8 mezi Mnichovem a Augsburgem, že to, co dělají, je hrozně špatné a musejí to co nejdříve předělat, než se stane neštěstí?

Ty argumenty byly asi stejně pevné jako pochcaná lepenková krabice a není je zatěžko vyvrátit, jak se konečně stalo velmi zdařile v tomto článku, a já si taky na jeden posvítím. Je jím tvrzení, že již nyní se rychlostní limity masivně překračují a jezdí se o hodně rychleji, než je dovoleno. Proto kdyby bylo dovoleno jezdit ještě více, pak by se opět stejnou měrou masivně překračovaly a “lidi by jezdili jak blázni”. Myslím, že nositelé tohoto přesvědčení zaměňují důsledek a příčinu, ale to by bylo na jiný článek.

Tato argumentace zazněla i na půdě sněmovny. Mentální samohanu provedl poslanec za ČSSD jménem Koskuba, když pronesl:

“Ti, co se těší, že budou moct po dálnici frčet už legálně stopadesátkou, takže budou jezdit 180, protože já po dálnici taky jezdím a připadám si tam ve 130 někdy jako idiot v tom pravém pruhu, takže tím umožníme, že začneme jezdit 200, a pak sami uvidíme, co to s lidmi udělá.”

Nezbývá než vyslovit podezření, že ten idiotismus pana Koskuby možná nebude souviset ani s dálnicí, ani s rychlostí jízdy…
 
Mimochodem, samotná ta úvaha je pozoruhodná. Já si o tom sice myslím svoje a za chvíli to ukážu, ale dejme tomu, že je to pravda. Přece by poslanec PSP ČR zmr. Koskuba jen tak pro nic za nic národu nelhal. Dejme tomu, že skutečně existuje nějaký úsek dálnice, kde jezdí všichni 150 km/h, kromě Koskuby, který osaměle jede v pravém pruhu 130 km/h “jako idiot”. Dejme také tomu, že 85% lidí se chová zodpovědně. Pokud máte dojem, že “všichni se chovají jako blázni”, tak jste zralý na lékařskou pomoc nebo na členství v ANO, já si na základě kvalifikovaného odhadu dovoluji tvrdit, že 85% lidí se autě snaží co nejbezpečněji přemístit z místa A do místa B. Výjimkou jsou různí pošukové ftuningu. Vidláci s tedéíčkem z bazaru, kteří potřebují vyzkoušet, co to dá – mámo, sto šedesát, to jel náš Forman naposled před pěti lety, když jsem ve stodole přetáčel tachometr vrtačkou. Policisté v drahých limuzínách, Koskuba s očima upřenýma na tachometr, redaktor Dvořák, jehož smysly na to nestačí a další nebezpeční frustrovaní blázni, které plní zbývajících 15%. 85% zodpovědných lidí tedy projede daným úsekem rychlosti 150 km/h. Není tohle přesvědčivý důkaz toho, že ten úsek je i ve 150 km/h bezpečný? Více o tématu tzv. 85. percentilu a jeho dopadu na rychlostní limity jsem napsal zde.
 
OK, je to tedy skutečně tak, že někdo jede po dálnici 130 km/h a všichni ho předjíždějí?

Rozhodl jsem se to vyzkoušet. Na D1 je to prý nejhorší, takže jsem pokus umístil tam, konkrétně do úseku Mirošovice-Praha a zpátky, v neděli 24.5.2015 odpoledne. Pokus proběhl velmi jednoduše. Použil jsem auto s tempomatem a navigací, rozjel jsem auto na 130 km/h podle navígace a ponechal na tempomatu, aby tuto rychlost dodržoval. Když jsem musel zpomalit, tak jsem znova obnovil rychlost 130 km/h. Když bylo někde rychlostní omezení, snížil jsem rychlost tak, aby odpovídala nejvyšší dovolené rychlosti v tomto omezení.

Výsledek: Ve směru do Prahy jela v daném úseku 4 auta rychleji a 36 pomaleji. Ve směru z Prahy jelo v daném úseku 5 aut rychleji a 31 pomaleji. Celkem tedy ze zaznamenaných vozidel jelo 9 vozidel rychleji a 67 pomaleji.  Ani ta nemnohá vozidla, která jela rychleji, však nejela nijak výrazně rychleji. Posádky policejních passatů a superbů museji mít při jejich číhání těžkou práci a nelze se proto divit, že si občas musejí pachatele vyrábět najížděním zezadu na auta jiných  řidičů, aby získali čárky. Započtena nejsou vozidla, která 130 km/h jet z technických nebo z právních důvodů nemohou, nebo z dálnice právě sjížděla, na ni najížděla apod., i když samozřejmě bylo možné započítat i je, protože “všichni mě předjíždějí”.
 
Musel jsem proto konstatovat, že pravdivost tvrzení typu “já jedu po dálnici 130 km/h a všichni mě předjíždějí” nebylo možné potvrdit.
 
Může existovat nějaký důvod toho, proč se někdo může domnívat, že “jede po dálnici 130 km/h a všichni ho předjíždějí”, tedy kromě toho, že chce udělat dojem na mentálně zaostalé publikum, potřebuje dělat ze sebe chudáka nebo prostě jen lže? Takových důvodů může být celá řada. První je, že dotyčný vůbec nejede 130 km/h. Tachometry většiny aut jsou totiž nastaveny tak, aby ukazovaly vyšší rychlost, než jakou vozidlo jede. Ze všech aut, která jsem řídil, vedla v tomto ohledu Fabia se 14-palcovými koly, kterou tachometr urychloval o 15 km/h. Má to hned několik důvodů, jeden z nich je, že takové auto se lépe prodává, protože jízda v něm působí dynamičtějším a komfortnějším dojmem. Pokud se k tomu přidá fake odometr, pak jezdí dokonce s menší spotřebou.

Dále se na tom může podílet selektivní paměť. Když se podobně jako inspirátor Koskuba někdo vypraví na cesty s tím, že pojede “v pravém pruhu 130 km/h jako idiot”, pravděpodobně mu mnohem lépe uvíznou v paměti ta vozidla, která předjela jeho než ta vozidla, která předjel on sám. Je to velmi podobné jako s oblíbenou propagandou o obrovských počtech mrtvých na českých silnicích. Když s tím někdo začne, zpravidla se optám, kdy naposledy viděl na vlastní oči smrtelnou nehodu. Ukáže se, že to buď bylo dávno, nebo dotyčný vůbec nikdy nic takového neviděl v celém svém dosavadním životě, že o tom někde slyšel nebo četl, anebo si něco vymyslí. Podstata problému je ta, že smrtelná nehoda představuje natolik výrazný zážitek, že skrze něj přestaneme vidět ty zhruba miliony aut a jejich posádek, které denně dojedou do cíle své cesty, aniž by jim hrozila jakákoli újma.