Sobota dopoledne. Je čas rozesazování sazenic rajčat, tak se Zazunka vydala do bystrckého OBI pro hlínu a hnojivo. Byla na cestě asi 10 minut a zvoní telefon: „Průser…srazila jsem srnku. Mám rozbitej celej předek…“
Koukl jsem se z okna, jestli je rozbitý moje nebo její auto…a s lehkou úlevou si beru klíče od své C1, protože cestu pro hlínu do OBI odkašlal její Fiat Pajda. Vzal jsem i nůž, abych mohl zvíře případně dorazit a vyrazil jsem. Ta moje holka srazila srnku v zanedbaném lese, na příjezdu k Hitlerově dálnici, asi 2km od baráku, v rychlosti +/- 50 km/h poté, co jí zleva vběhla rovnou pod auto.
No co, žádná tragédie. Nikomu se nic nestalo, jen auto má rozbitej nárazník, pravý světlo, výztuha nárazníku prohnula chladič a roztrhla jedno žebro…takže i chladič je na výměnu. Kapota je na pravé straně nad světlem prohnutá a celý pravý, přední roh je o nějakých 5 cm vejš než by měl bejt. Tam si srneček zarazil hlavu.
Nechat tam ležet srnku je prasečina a plánoval jsem aspoň srnčí gulášek, ale po obhlídce, kterou jsem vykonal po vytažení zvířete z příkopu na krajinici jsem na něj nějak ztratil chuť. Na zadních nohách měl srnec stopy špatně zhojených zlomenin (nad kotníkem levé zadní byl znatelný pakloub, pravá byla viditelně kratší asi o 2-3 cm a křivá kvůli zranění na stehně), paroží měl nestejně vyvinuté, zuby křivě rostlé, v kožichu jakousi vyrážku a plíseň. Přišlo mi divný, že by vběhl ve dne před auto a tak jsem se podíval i na pravé oko. Nejsem doktor a školy nemám, no jsem přesvědčenej, že tenhle nešťastník na pravé oko neviděl. Srovnal jsem několikrát obě oči (ani jedno nebylo rozbité) a pravé mělo výrazný, světlý zákal. Když jsem naznal, že ho do guláše neberem, položil jsem ho nazpět do příkopu, odkud jsem ho vytáhl a zavolal stopadesátosmičku.
Standardní hlášení situace: kdo volá, proč volá, popis situace, nikdo nezraněn, upřesnění místa střetu…nehodovka na cestě.
Když za necelých 15 minut dojel Transporter ze služby dopravních nehod, vzali si od viditelně ještě vyplašené Zazunky papíry, řekli jí, ať si z toho nic nedělá, že to kolikrát dopadá ještě hůř…a že je šikovná a statečná, když auto nestrhla ze silnice nebo do protisměru. Pak ji poprosili, jestli by si nevybalila náústek a dýchnula do Drägeru…a vůbec se k ní chovali pozorně. Za to u mne mají další plus. Jo, tohle je jedna z mála jednotek PaCh, která má můj respekt – viděli toho už moc škaredýho a dělají blbou, ale potřebnou práci. Jo, já vím, soukromník by…atd. Jenže si neumím moc představit, jak bych po nehodě a narychlo sjednával nějaký obecně uznávaný servis, který to odfotí, zapíše…a pak mi nevypálí fakturu na 5.000,- Kč, protože v obchodních podmínkách…bla bla bla. V takový chvíli, kdy se člověk musí věnovat důležitějším věcem, mi vyhovuje jen zvednout telefon…
Fakt, že za srážku se zvěří nikdo nikdy nic nedostal, je mi znám. Také vím, že smečky podnapilých, lesních banditů flákajících se po lesích mají z podobných „úlovků“ vždycky dobrou večeři a dovolují si proto odvoz zvířecího nebožtíka nazývat pytláctvím s tím, že živé zvíře je „ničí“, ale mrtvé maso už je „jejich“.
No a pak přijel reprezentant – delegát smečky nešikovných alkoholiků, kteří se buď střílej mezi sebou nebo postřílej svoje odrostlá děcka, když je s nima matka pošle na lov, aby fotra odtáhly z hospody dřív než se zežere, že nebude stát ani na čtyřech.
Bylo to asi padesátileté, šlachovité cosi. Agro-vohnout, 180cm, 75 kg, bříško, řídké šedé vlasy přes uši, červený nos, vodnaté tmavé oči, trojdenní strniště na špičaté bradě v zelených monterkách, které na něm visely jako na háku. Na kebuli vyšisovaný, plátěný, reklamní klobouk „Zetor“ – tzv. dederáckej. Tenhle se vyhrabal ze zablácené, tmavozelené (jak jinak) Fóbyje 1,2 HTP bez jakéhokoliv firemního označení. Když lezl ven, vypadl mu na zem lovecký tesák a ještě cosi, co měl asi na klíně za jízdy. Nejistě se předklonil, zvedl nůž, hodil ho do auta a s důležitým výrazem lékaře přivolaného k pacientovi přešel k srnci. Auto obešel a jistil se tím, že se o něj opíral rukou. Tři vteřiny na parůžkaté zvíře tupě zíral a objevně pronesl: „srnec“. Chtělo se mi říct: „Hovno, fááákt? Jak jste to tak rychle poznal?“, ale raději jsem držel hubu. Jen jsem se koukl na policajta, který na něj se zvednutým obočím taky trochu nevěřícně hleděl. Pak hovado našlo op-čanku, dalo ji policajtovi a odjelo do prdele s tím, že bylo odvolaný od rozdělaný důležitý práce, kterou musí dokončit a že je za čtvrthodinu zpátky. Vzhledem k tomu, že formality potřebné pro rozpuštění té polední sešlosti by zabraly asi 10 minut mi přišlo jeho propuštění zbytečným plýtváním časem, ale bylo to v policejní režii a tak jsem se ničemu moc nedivil. Hovada čtvrthodina trvala si 45 minut a hovado si stačilo doma vyměnit klobouček „Zetor“ za khaki mysliveckou kšiltovku a zelenou in-style vestu s kapsama, kterou si, snad ve snaze maskovat absenci hrudníku, přehodilo přes monterkovou blůzu. Pak to přijelo zpět a zase s veledůležitým výrazem to otevřelo kufr „dlouhé“ Haťapky. Zvednutí víka karoserie odkrylo pohled na obsah kufru, který nelze nazvat jinak než „mrdník“.
Spodní vrstvu siláže tvořilo suché listí, sláma, nějaké granule, písek, bláto, suchá tráva a sem tam nějaký vajgl. Toto, asi z jedné čtvrtiny, kryla vpravo dopředu zatlačená, poloprázdná, „hotovostní“ basa lahvového piva doplněná v polovině volných pozic o umaštěné hadry, plechovky neurčitého obsahu a pár špinavých, půllitrových PET-lahví plných rezavých šroubů, matic a těsnících O-kroužků. Kolem basy piv bylo v různé svažitosti „naváto“ něco barevných reklamních novin a letáků. Pravá strana byla obsazena pár balíky svázaných novin mezi kterými se drželo suché listí, vaťákem, zablácenými filcáky špinavou dekou a otřískanou motorovou pilou Stihl, která na podhozených novinách a jistě i na vaťáku pod novinama, tvořila černou, mastnou skvrnu. Bordel zabíral nadpoloviční většinu objemu kufru Haťapky fkombajnu a já si myslel, že srnce poveze v kabině. Toto hovadské zátiší dotvářel chuchvalec zelené, zatuchlé fólie, kterou dement vypreparoval zpod balíků novin a rozbalil, přičemž do vzduchu uvolnil spršku kapek močůvky nebo jiného mysliveckého osvěžovače pachů. Uhnul jsem, policajt asi taky. Hovado si do monterkové blůzy utřelo ruku viditelně mokrou a špinavou od substance, jejíž pach i v otevřeném prostoru nabral na intenzitě. Pak se to vydalo pro srnce, ale protože to mělo slabý ruce, šlapalo to po visící hlavě nebožtíkově, což byla asi tak neočekávaná zrada, že to s mysliffcem málem lisklo zpět do pangejtu u silnice. Když se to dohrabalo na silnici, položilo to mrtvolu do hnusu vytaženého z auta…a mne napadlo, že by bylo lepší, kdyby to zvíře položil do auta tak, jak ho vyndal z příkopu. Nebylo rozdrcené, žádná krvácející rána, nic z něj neteklo. Ale nebylo co ztratit – uložením do Fóbyje by se uválené zvíře také spíše ještě víc zašpinilo.
Když hovnivál vyrobil z mrtvého zvířete a svýho sajrajtu jakous takous kuličku, vtlačil ji do mrdníku v místě, kde má každá jiná Fóbyje kufr a začal řešit věc s policajtem…teda – chtěl řešit, ale protože smrděl jako prase, policajti se zavřeli s dokladem od správce honitby do Transportéru a dementa nechali venku na větru a dešti, aby vyvětral. Obcházel jsem Pajdu, koukal na vykapávající chladič a přišlo mi docela na místě přeptat se, kde se bude vařit guláš, když už jde „lov“ na můj účet. Dement se na mne podíval úplně prázdným pohledem a prohlásil:
– „Eště, že je to srnec…“
– „A proč jako?“
– „Dyby to byla srnka, má už fsobě srnčata a byla by věčí skoda“
– „Aha…to myslíte na autě?“ …zeptal jsem se nevěřícně, že se zabývá zjevným detailem…
– „Néé, na zvěři…co na autě…takové srnec, to je dobréch dvacet tisíc…správně byste ho eště měl zaplatit…!“
– „Zaplatit? Super! Dobře, že o tom mluvíte…tak se hned dohodnem. Já vám zaplatím dvacet táců za srnku a vy mi dáte padesát za auto, když se k tý srnce tak máte, jo? Nebo jak jste to myslel?“
Dement zaváhal, zčervenala mu okurka uprostřed obličeje, ale viditelně znejistěl, jestli má ještě otevřít kušnu a pak dodal alibisticky:
– „Srnec je dobrejch dvacet…a honitba přišla o kus.“
– „No jo, nenaučili jste je ještě přecházet. Navíc se koukám, že je to jakejsi mrzák nemocnej…na jedno oko neviděl, tak ho z tý strany srazilo auto…zadní nohy měl už dřív dolámaný a blbě zahojený. No jen se na něj podívejte. Takovej kus by normálně nepřežil…a i kdyby viděl to auto, utéct by nestihnul.“
– „A co jako?“
– „Co jako? Jak to hospodaříte? Takovej kus by pořádnej hospodář dávno zastřelil…ale zdejší ho nechá běhat. Nám vleze před auto a udělá škodu. Vy se tady teď hlásíte o maso a berete ho, ale ke škodě se stavíte jako lačnej k sraní… Kdybych ho odvezl já, tak to už bude pytláctví a bude se ukazovat prstem, že? …mrtvý zvíře naše chyba rozhodně není a škodu jasně máme. Od myslivců se ale nedočkáme ani toho, že by nás za to rozbitý auto pozvali aspoň na guláš nebo nám dali maso, aby nás to tak nesralo…jo, myslivecká politika.“
Na to si myslivecký dement odfrkl a nakydl se do auta. Stál jsem vedle a do tý doby jsem myslel, že je to pracovní auto. Podle plyšových „zvířátkových“ návleků na zadních pásech a sluneční cloně se Shrekem jsem poznal, že tímhle autem s flekatým a zaprášeným interiérem jezdí běžně i mysliveckého hovada rodina. Policajti mu dali podepsat zápis o nehodě a pak ho poslali do té prdele, kde žije se svou smečkou.
Závěr? Máme na krku rozbitý auto a mysliffcipyčo si naperou pupky, nebo to dotčené, myslivecké hovado odjelo obratem prodat do spřátelené hospody, kde ho za tu „laskavost“ a dobrou cenu dnes nalejou tak, že ho dom nedotáhnou ani děcka s trakařem…teda jestli děcka už dřív omylem nepostřílel.
Bílé místo ve zpraseném zákoně, který ozbrojeným opilcům dovoluje všeliké, vpravdě šlechtické manýry, jim pochopitelně nenařizuje hradit škody způsobené na jiném majetku než na hospodářských plodinách a to jen v některých případech. Tento zákon zároveň mysliffcům připisuje všechnu zvěř, byť se o ni zjevně nestarají. Mysliffci mají tak nějak z podstaty věci dlouhý prsty neboť mimo vesnické dementy popsané v článku je lesním banditou také kdejaký estébák, bývalý tajemník KSČ, jeho synáček nebo jiný ksindl…a to by bylo, aby takový mysliffec dával ze svýho byť jen maso někomu, kdo mu tu srnku přejede a zničí si u toho auto. To, kurva, ani omylem!
(10x známkováno, průměr: 2,40 z 5)