Mých 14 dní s kovidem - zpět na článek

Taky to mám za sebou, celkem šest týdnů doma. První dva týdny neschopenka, kdy se myslelo, že jsem se nastydl v garáži pod autem, pak (firemní) covidtest, který vyšel pozitivně, následovala dvoutýdenní karanténa, další firemní covidtest s pozitivním výsledkem, firmou nařízený homeoffice do dalšího testu, čili další dva týdny doma za plný plat. Pak už jsem byl konečně negativní a mohl jsem do práce, kam jsem se už těšil – myslím to vážně, máme tam dobrou partu kolegů a práce mne baví.
Jinak jsem bohužel riziková skupina, tedy hypertonik a cukrář, i průběh nemoci nebyl úplně veselý. Osm dní v kuse horečky kolem 40°C, suchý kašel s příchutí krve, v noci dušnost, naprostá tělesná vyčerpanost, průjem, zvracení a několikadenní stavy, kdy jsem dokázal pozřít snad jen banán nebo jablko, cokoliv jiného jsem okamžitě vyklopil zase ven. Na ty horečky paralen zabral jen na hodinku nebo dvě, jinak jsem pořád topil. Trochu pomáhaly celotělové zábaly, které mi moje drahá s trochu škodolibou ochotou aplikovala. Jakákoliv tělesná činnost bylo utrpení, i dojít si na WC bylo záležitostí, kdy mě musela má milovaná lepší polovička podpírat, sám bych tam došel leda po čtyřech. Navíc máme ložnici v podkroví, ale hajzlík dole v chodbě a vylézt potom schodiště nahoru byla nadlidský výkon. V noci jsem se dusil takovým tím stylem, kdy jsem se nemohl donadechnout. I když jsem táhl z plných sil do plic vzduch, furt to bylo málo. Je nabíledni, že jsem se v noci prakticky nevyspal. Jakmile jsem začal zabírat, opět jsem se vzbudil, protože jsem se začal dusit.
Doktor mi pak po týdnu nemoci předepsal jakési antibiotikum, bylo to platíčko se třemi tobolkami, které neskutečně rychle zabralo. Po třetí tobolce, tedy třetí den od zahájení léčby, jako když se otočí vypínačem – potíže s dýcháním začaly rychle ustupovat, já se mohl konečně kvalitně vyspat a tím jsem začal nabírat sil a chuti k jídlu. Asi to bylo něco na zánět v plicích, jejichž imunita byla oslabená covidem. Za pět dní od začátku braní toho antibiotika jsem už měl normální teplotu, ale byl jsem totálně vyšťavený. Nebral jsem nic jiného než paralen, volně prodejný lék na odkašlání a ona antibiotika. Několik dalších týdnů po skončení nemoci jsem měl totálně rozhozený biorytmus, takže jsem byl přes den unavený a v noci nemohl dlouho zabrat. Jediné pozitivum na tom snad je, že jsem za ty dva týdny nemoci shodil asi šest kilo :).
Taky netuším, kde jsem to chytl. Nařízení jsem dodržoval, to jest kde bylo více lidí pohromadě, tam jsem nosil roušku, ruce jsem si myl… z toho vyplývá, že všechna ta vládní opatření na likvidaci ekonomiky nezabírají a viru se vyhnout nedá. Hygiena mi také volala poslední den karantény, aby mne informovala, že jsem měl před deseti dny pozitivní covidtest a že mám být v karanténě. Když jsem slečnu na telefonu informoval, že v karanténě jsem a že mi zrovna končí, jen odpověděla, že je jí to jasné, ale že zavolat musela. Tak jsme si popřáli hezký den :).