Muzeum autíček v Přísece

Featured Image

V obci Příseka asi 12 km od Jihlavy směrem na Znojmo se nachází nově rekonstruovaný zámek, který je doslova vyplněn autíčky. Rozhodně to stojí za návštěvu, protože padnete na zadek, a to nezávisle na tom, zda máte nějaký pozitivní vztah k autům nebo ne.

Zřizovatelem muzea je p. Bukovský, jednatel firmy Abrex. V jeho případě se dá očekávat, že pozitivní vztah k autíčkům nepochybně má.

V prostorách zámku je ve čtyřech patrech vystaveno odhadem deset tisíc autíček s těžištěm v poválečné produkci československého hračkářského průmyslu. Ochutnávku můžete najít třeba tady, ale celá expozice je podstatně rozsáhlejší. Pokud patříte ke generaci tzv. Husákových dětí, což já jsem, najdete tam nepochybně mnoho hraček, se kterými jsme si hráli a drželi je v ruce. Jistě se mnohým z nás vybaví například L-29 Delfín na setrvačník, autobus Škoda ŠM z Igry Thrové Sviny, Š 1203 z Kadenu Náchod a další.

Některé exponáty jsou „jako nové“, některé jsou lehce ohrané a mají něco naježděno v dětských službách, což jejich atraktivitu jednoznačně zvyšuje. Celá expozice je sestavena s ohledem na jednotlivé „facelifty“ hraček a jejich různé verze tak, jak si je vynutil jejich technický vývoj nebo naopak nedostatek technologií a materiálů v dobách reálného socialismu. Jsou tam i vysloveně absurdní věci, jako například tank na baterky, který byl původně lakován stejnou khaki barvou jako skutečně tanky, ale pak se Československá lidová armáda ohradila, že se tak vyzrazuje kamuflážní schéma nepříteli a tanky se musely začít lakovat jakousi šílenou brčálovou zelenou. Nebo Ferrari s přívěsem, ve kterém patrně nějaký vyšinutý inženýr z IGRY spatřoval ideální platformu pro chalupářskou logistiku.

Ačkoli těžiště je v československé produkci, část expozice je věnována i hračkám zahraničním. Budete koukat, jaké šílené věci produkovali soudruzi v SSSR, spíš než jako hračky to vypadá jako doplňkový program nějaké zbrojovky vyrobený z odpadu na lince pro montáž samopalů. Stejně tak budete vpravdě fascinováni neskutečně odfláknutými tehdejšími hračkami z Číny, které nynějšímu trhu naopak dominují.

Nejsou tam jen autíčka. Budete moci narazit taky na holčičí hračky, společenské hry a roztodivné věci, jako například Delfína Filipa připomínajícího spíše ponorku s podvěšeným torpédem.

Část expozice je věnována produkci firmy Abrex. Díky tomu se dozvíme, jak se takové autíčko narodí. Součástí expozice je malá promítací místnost, kde běží prezentace Abrexu včetně pohledů do konstrukce, technologie a logistiky. Kdo má slabost pro autíčka z Abrexu, ten by se měl podívat do kavárny, což je poměrně rozlehlá místnost, jejíž stěny jsou pokryty vitrínami s expozicí kompletní produkce Abrexu včetně některých speciálek (představu si uděláte např. z této fotografie). Některé modely je možné si i koupit. Návštěva kavárny tak vyšla poměrně draho.

Musím říci, že jsem z toho všeho skoro padnul na zadek. Je to místo, kam každý petrolhead musí, nemluvě o setrvačníkoheadech a klíčkoheadech, nehledě na bowdenheady.

Pár užitečných informací: Web muzea je zde. Délka prohlídky je minimálně dvě hodiny. Vstupné je víceméně symbolické. Jako teaser vám mohou posloužit také tyto stránky.

Nějaký potenciál na zlepšení: Sem tam by neškodilo nějaké autíčko otočit „na záda“ nebo se trochu pověnovat setrvačníkovým a pohonným mechanismům v nich. Do kafe navrhuji používat skutečnou šlehačku a ne tu plastovou. Vůbec nejsem nadšený z webu Abrexu, který je na laptopu skoro neprohlížitelný včetně naprosto otravného okna Facebook Messengeru, které vyskakuje, když se přes ikonu i jen přejede myší. Jestli je ten web určený k odhánění zákazníků, tak je OK, jinak ten minulý byl lepší.

Důležité upozornění pro návštěvníky: Nechte děti doma. To byla chyba, kterou jsem udělal já a která bude mít za následek, že do Příseky budu muset ještě jednou. Sice jsem se připravil o prohlídku muzea v klidu, ale zase na druhé straně jsem tak mohl zkoumat reakce šestiletého Kakuny na hračky, které fascinovaly jeho tatínka, když mu bylo stejně. A bylo to zajímavé. Kakunovi připadaly hračky nudné, low tech, málo barevné a celkově neatraktivní. Není divu. Tehdejší technologické možnosti nebyly se současnými vůbec srovnatelné. Neexistovalo žádné 3D modelování, elektroerozivní obrábění forem bylo v samotných počátcích, o materiálech, barvách a elektronice ani nemluvě. Kdybych na Kakunu vyrukoval s autíčkem ovládaným bowdenem, asi by se mi vysmál, protože to je ještě méně in než telefon s tlačítky a monochromatickým displejem. Pro mě byla LIAZka s bowdenem pod vánočním stromečkem splněním životního snu a když se mechanismus ovládání volantu rozbil, byla to větší tragédie než smrt Brežněva, Černěnka a Andropova dohromady.

Jedním jsem si jistý. Hračky, se kterými si hraje Kakuna, jsou sice mnohem lépe zpracované a mají funkce, o kterých se tehdy nikomu nesnilo, ale nikdy v žádném muzeu dojímat tatínky nebudou. Stroje v Číně jich chrlí kvanta a jsou jich plné obchody, jednoho dne zmizí a neštěkne po nich ani pes. To je možná dobře pro Kakunu, protože má nyní v pokojíku více autíček než já měl za celé dětství. Na druhé straně tím přišel o ten pocit vzácnosti a jedinečnosti. Kdybych Kakunovi sebral nějakou jeho Alfu, Porsche, Lamborghini nebo jiný stroj z jeho garáže, nejspíš by si toho ani nevšiml. Kdyby mi někdo v jeho letech sebral Škodu 110 nebo VW Brouka, to by bylo řevu.

V dominantním měřítku 1:43 Abrex nedávno porodil Škodu Rapid 136, která je k mání v několika variantách (levostranné/pravostranné řízení, různá provedení disků) a došlo k reedici Škody 1203 – i když si nejsem příliš jistý, zda skutečně mohlo existovat první provedení jako sanitka ve žluté barvě současně s úzkými nárazníky, klikami Bomoro a velkým majáčkem. Sám nejsem žádným hardcore příznivcem Abrexu a mám jen asi dvacet abrexích autíček. Rapid na mě neudělal na rozdíl od příbuzných Š 120L a Š 110R ani trochu dojem. Nějak divně napadá na předek a přední kola mu zalézají do blatníků, takže vypadá jako nějaký vesnický lowrider s uříznutými péry. Posaz skutečného Rapidu byl právě opačný (v důsledku ohýbání zadních ramen se předek postupně zvedal). Boční prosklení je nestejně vysoké. Myslím, že natolik legendární automobil zasloužil více péče.

 


08.08.2018 D-FENS

12345 (134x hodnoceno, průměr: 1,21 z 5)
20 592x přečteno
Updatováno: 8.8.2018 — 22:38
D-FENS © 2017