Těchto článků již několik vzniklo, přesto si dovolím podívat se na některé dopravní situace, jež zejména ve městě vznikají. Ačkoli se za poslední roky situace velmi vylepšila, někomu může pohled ze strany řídítek, a některých jejich zákonitostí, pomoci v klidu s démonizovanými motorkáři vyžít.
Hned na úvod: řídím automobil, motocykl, bicykl a také, v neposlední řadě, své nohy. Něco jsem najezdil, naválel a naboural. Ať už svojí vinou (mikrospánek je fakt hnus), nebo vinou jiných.
Po Práglu se pohybuji většinou v sedle motocyklu ze dvou hlavních důvodů: 1. je to rychlé 2. Auto zatím nevlastním (bude se muset v nejbližší době změnit). Jezdím od února do listopadu, takže si to rozebereme i s různými povrchy a nutnostmi z toho vyplývajícími. Hlavní a nejzásadnější rada: myslete a vyvarujte se nepředvídatelných akcí. O zbytek se motorkář v zájmu vlastního zdraví rád postará.
Nejdříve si rozebereme některé rozdíly v ovládání a dynamice motocyklu oproti automobilu:
Mašina má výbornou akceleraci. Dnešní stroje kolem 600cm3 mívají výkon kolem 100 koní na 170 až 200kg váhy. Zjednodušený poměr 0,5koně/kg. Octavie II 2.0 TDI má výkon 140k na 1390kg váhy. Zjednodušeně 0,1koně/kg. Z mašiny je lépe vidět dopředu, ovšem daleko hůře dozadu, do boku a zejména výhled přímo za vozidlo je velmi omezen. Zrcátka se klepou, možnost nastavení je omezená. Proto motorkář otáčí při odbočování nebo přejíždění hlavu.
Auto může mnohem rychleji zabrzdit a změnit směr. Ač se výrobci motocyklů a pneumatik snaží o co nejlepší trakci, fyzika se prostě nedá obejít. Motorka je úzká pouze v případě, že jede rovně. V zatáčkách může vzdálenost od kol po temeno hlavy jezdce činit bez problémů šířku auta. A tím pádem bude motorkář potřebovat celý svůj pruh k bezpečnému projetí. Tento odstavec je mířen zejména na řidiče dodávek. Spousta z nich neví, kde mají roh vozidla, nebo pro ně platí přednostní právo, nebo nemyslí. Nevím. Faktem je, že velice často se setkávám s dodávkou, která si to v zatáčce vesele řeže polovinou mého pruhu.
Terénní nerovnosti, zejména podélné, jsou pro motorkáře opravdu lahůdkou. Též různé „jumpíčky“, alias nahrnutý asfalt (Kunratická spojka exceluje), zejména v zatáčce je důvodem k radostiJ. Možná již někteří z vás spatřili motorkáře, jež náhle uprostřed zatáčky poslal mašinu rovně, aby vzápětí zalehl téměř vodorovně se silnicí a jal se zuřivě brousit zatáčku. Právě natrefil na jumpíček a pak není jiného řešení. Odskočivší motorka v náklonu prostě není stabilní.
Vodorovné značení, kanály, vystouplé odrazky na přechodech, bílé kulaté obrubníky rozdělující pruhy, tramvajové koleje, sníh, led a spadané listí. Tohle všechno s odpuštěním klouže jak píča. Na mokru jsou výše zmíněné povrchy kluzké jak led (vyjma sněhu a ledu, ale to pokud nemusíme, nejedeme :D ). Písek, štěrk a podobné povrchy nebývají tak hrozné.
Přechody. Ty poslední dobou vymýšlí opravdu trotl. Bíločervené, tzn. barva všude a uprostřed každého pruhu ještě asi 2cm vyčnívající extrakluzká odrazka. Fantazie. Toliko k různým povrchům a dynamice motocyklu.
Praktická jízda na motocyklu
1. Jízda v koloně
Motocykly projíždí kolonu tzv. „půlením“ jízdních pruhů. Prostě jedou mezi stojícími kolonami vozidel. K pohodovému a bezproblémovému soužití většinou stačí dát najevo včas svůj úmysl a koukat do zpětného zrcátka. Nepředvídatelně nevybočovat a nepřejíždět.
Dvouproudá komunikace: Kia Picanto a vedle Ford Ka. Malí prďolové a oba nasálátění uprostřed. Sice by se s nimi vlezlo ještě jedno auto normální velikosti, ale takhle už nepropadne ani pověstný flusanec. V případě dvouproudé komunikace stačí v levém pruhu najet lehce k levé krajnici, v pravém pruhu k pravé krajnici. Tím uprostřed vznikne asi 1-2m (dle šířky té které vozovky). Motocyklista už pak bez problémů projede bez ohrožování svých a jakýchkoli dalších zrcátek. Nikdo nechce, aby se auta dřela o svodidla, i 20cm na každou stranu udělá hrozně moc.
Tří a víceproudá komunikace: stačí držet prostředek svého pruhu. Tyto komunikace bývají většinou dosti široké, aby se všichni bez problémů vlezli.
V případě, že motocyklista nepůlí jízdní pruhy a jede společně s kolonou, má k tomuto počínání pádný důvod. Buď má motocykl naložen třemi kufry, tankvakem a přítelkyní (celková váha kolem 500kg, udržet to v koloně není vždy sranda), nebo je donucen počasím, popřípadě stavem vozovky. V každém případě to, že mezi zadním nárazníkem auta a předním kolem motocyklu udržuje mezeru 5m, není proto, aby se tam vecpalo auto o délce 4,5m.
V případě deště, sněhu, spadaného listí, štěrku, písku a veškerých dalších možných srágor na silnici nelze motorku zastavit na pětníku. Prostě proto, že přední kolo se při intenzivním brždění může velice snadno podsmeknout a to už pak z pádu není cesty zpět. Brždění zadním kolem je o něco málo bezpečnější, ovšem mnohem méně účinné. Myška auta s následným prudkým zabržděním před předním kolem motorky skutečně k pádu, nebo nedobrovolné návštěvě kufru, vést může a to velice snadno (vlastní zkušenost).
2. Výjezdy z červených, předjíždění, lepení se na zadní kolo
Na výjezdech z křižovatek se nesnažte s motocykly závodit, pokud se na tom oba nedohodnete. Nebezpečné je to zejména pro řidiče slabších kubatur motocyklů. Silnější motorky autu ujedou s prstem v nose a řidič si nejspíš ničeho ani nevšimne. Řidiči slabší kubatury lze ovšem připravit skutečně perné chvilky.
I slabá motorka má relativně solidní akceleraci (srovnáno s autem střední třídy), danou poměrem váha/výkon. Takže když motorka z křižovatky vystřelí, není to proto, že chce jet 300km/h, ale prostě proto, že je to normální stav věcí.
Z reálného života: je to asi rok, co jsem brázdil Prahu na stroji tuzemské značky Jawa. Typ 350/640, takže poslední dvoutaktní mohykán, jež se zatím stále vyrábí, byť pouze na vývoz do GB a země mimo EU. Výkon je kolem 24 koní v sériovce, váha kolem 160kg s náplněmi. Tedy žádný trhač asfaltu, maximálka kolem 130km/h .
Při výjezdu z křižovatky ulic Československého exilu a Generála Šišky v Modřanech jsem jel v levém pruhu. Rozjezd normální, ale zase jsem se s tím příliš nemazal. Potřeboval jsem do práce, ale padesátku jsem překročit nechtěl, neb za křižovatkou je poliklinika, pošta, okresní policejní ředitelství a nákupní centrum. Tím pádem koncentrace chodců vysoká. V pravém pruhu zároveň se mnou vyjela stříbrná Octavia II. Statečně to vedle mě drtil a ani na chvíli nepolevil…divil jsem se a říkal si co se děje ale na nic jsem nemohl přijít. Po dosažení kýžené rychlosti jsem ubral. Oktávka to statečně drtila dál. A pak nastalo prozření. Náhle mi skočil před čumák, zahustnul brzdu a odbočil doleva. V tu chvíli jsem měl z prdele kliku na třetí. Stihl jsem se vyhnout, v pravém pruhu nikdo nejel a na přechodu nikdo nebyl. Při první příležitosti jsem otočil a jel se za pánem podívat s úmyslem přimět jeho zuby ke konfrontaci s okovanou rukavicí. Bohužel jsem ho nenašel.
Předjíždění je kapitolka sama pro sebe a lze říci jen jediné: nechte dostatečnou mezeru mezi motorkou a autem. Motorkář (pokud je normální) nebude předjetí bránit. Problém nastává se vzdáleností obou prostředků. Když je velmi malá nebo dokonce dojde k „ťuknutí“ zrcátek, tak je to pro motorku dost často poukaz na držkopád, neb zrcátka jsou často namontována na přímo řídítka. Ovšem i proud vzduchu od velkého SUV může s mašinou dost zamávat.
Lepení se na zadní kolo je fantastická věc. Chcete jet rychleji? Předjeďte! Nechcete? Tak, prosím, dejte si od zadního kola jednostopáka odstup. V autě mi to nevadí, také už do mě lepič-expert ťuknul, ovšem na motorce je to skutečně na palici. Nic a nikdo se tím neurychlí, pouze v případě krizovky to může stát jeden pád. Spadnutý motorkář na víceproudovce má potom asi tak 1% šanci, že ho nic nádavkem nepřejede. Pokud motorkář dá rukou znamení, abyste ho předjeli, tak jste nejspíš moc blízko zadního kola.
3. Blokování, vybržďování, vytlačování, najíždění
Stane se, že motorkář může někoho opravdu rozzuřit. Fajn, ovšem tradiční auto-řešení zde nabývá v podstatě skutkové podstaty pokusu o vraždu. Budiž, možná trochu přeháním, ale ne zas tak moc. Průser se pak může stát velice snadno.
4. Cyklisté
Nejsem přítelem označování „cyklozmrd“ ani jakékoli jiné anticyklománie. Někdo autem, jiný na mašině, další na kole. Faktem je, že cyklisté prostě nekoukají, kde až může skončit přední kolo, nebo řídítko. Kličkování v kolonách chápu, ale je nutno dělat s rozmyslem. Cyklisté také nejsou skoro vidět. No, a když se takhle z vedlejšího pruhu vyloupne přední kolo bicyklu 20cm před předním kolem motorky, opíše elegantní oblouček a vrátí se zpět, tak byl právě asi tak o 1 stupeň otevřené klapky plynu navíc od sražení pod kola dodávky. Na další červené byl upozorněn slovy „aspoň čum, vole“, což se mu hrubě nelíbilo. Zamávání okovanou rukavicí však zažehnalo eskalující konfliktJ.
5. Rychlost
Ano, jezdíme rychle. Neříkám, že ne. Avšak je nutno rozlišit kde a na čem. To, že to po Jižní spojce a podobných komunikacích mastíme, neznamená, že na sídlišti pojedeme tím samým stylem. Už z důvodu delší brzdné dráhy motorky, viz výše.
6. Skútry
Jo, tak to může být někdy docela síla. Taky občas zírám. Helmička sice kolikrát slušivá nebo blyštivá, popřípadě obojí. Zato nevalné ochrany. Někdy se u této řidičské skupiny lehce vytrácí cit pro dopravní prostředek a jeho omezení. Je to dáno zejména relativně krátkou dobou používání těchto vozidel, jež jsou v místních zeměpisných šířkách relativně nově.
7. Média
Před motorkáři byli stejně démonizovanou skupinou kamioňáci. Dovolím si jen podotknout, že valná většina vlastníků ŘP sk.A má i sk. B. Tím budiž řečeno vše.
Drobná citace z článku:
„Motocykl je mnohem větší zbraní než auto“. Vít Bárta, ministr dopravy
Fakt jo? No nekecej! V tom případě má ČR, s počtem 924 291ks registrovaných motocyklů k 31.12.2010, k dispozici největší počet pilotů kamikaze na světě. Z toho je vidět, že pan Bárta si lehce cintá kravatu, nebo na motorce nikdy nejel. Jinak by tohle v životě nemohl vypustit z pusy. Ne, pardon, všechno špatně. Z toho je vidět, že pan Bárta se na motorce nikdy nemlasknul a nejspíš ani na kole.
I když z nehody na motocyklu odejde člověk po svých, nejde mu z těla krev nepatřičnými otvory a nechce se mu náhle spát, tak nemá vyhráno. Je jen dost pravděpodobné, že přežil bez vnitřního zranění a ikdyž vše ostatní bude též relativně OK, tak ale garantuji, že další tři dny bude vstávání, a jakýkoli pohyb, skutečné utrpení. V případě absence pečovatelsky založené osoby doporučuji přistavit si k posteli kriplkáru, popřípadě chodítko. Beze srandy. A to může jít pouze o nehodu v rychlosti 30-40km/h.
Média jsou vůbec velmoc. Chodci před lety po uveřejnění článku o jejich absolutní přednosti nadšeně skákali pod vozidla. Pardon, měl jsem napsat vohnouti, normální člověk tohle přeci neudělá, pokud mu na zátylek nemíří popravčí četa. No, a stejná skupina pod náporem mediální masáže kolikrát dělá naschvály motorkářům. Přitom není důvod. Několikráte jsem na vlastní kůži zažil pokus o moji anihilaci vytlačováním, vybržďováním nebo bráněním předjetí. Dost často jsem si jako bonus odnášel vytlemený výraz zpoza okýnka. Jeden přizdisráč v oranžové Fabii HTP mi v paměti utkvěl dodnes. Jen díky duchapřítomnosti zbylých účastníků provozu se nic nestalo. Hm, tím se chci dotknout dalšího zajímavého tématu, většinou mi naschvály dělali majitelé značky Škoda, modelová řada Fabia a Octavia. Asi to bude tím, že na našich silnicích mají největší procentuální zastoupení…
Závěr
Doufám, že tenhle článek alespoň k něčemu a někomu bude. Pokud jsem lidem, jež neřídí motocykl, pomohl alespoň trochu pochopit, jak to za řídítky chodí, super. No a vy, kteří to znáte, neváhejte doplnit Vaše zkušenosti a postřehy.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)