Říkal si Hurikán, kluk jako ty, motorka vzlétla s ním, když dostal smyk, už měl být s dívkou svou, jak se sešeří, už bylo k lásce prostřeno, na večeři.
Neustálé scestné nadávání na motorkáře v diskuzích většiny serverů (včetně tohoto) mě donutilo pokusit se uvést pár věcí na pravou míru. Kampaň, kterou média vedou proti motorkářům, se v mnohém podobá tažení proti držitelům zbrojních průkazů. Záměrně nepíši vlastníkům zbraní, jelikož média mezi těmito pojmy nerozlišují. Spáchá-li někdo trestný čin nelegálně drženou zbraní, následuje okamžitá masáž na zpřísnění podmínek udělování zbrojních průkazů. Když se na motorce zabije mladé hovado bez papírů na příslušnou kubaturu, opět je to podle novin jen chyba příliš benevolentního systému a je potřeba okamžitě utáhnout šroub. Věřím, že většina nenávisti má důsledek ve vzájemném neporozumění, proto bych rád na začátek vysvětlil automobilistům pár faktů.
Začít můžeme rovnou u míry zavinění nehod. Každoroční statistika nehodovosti z dílny PaChů nerozlišuje mezi řidičem osobního vozidla a řidičem motocyklu (jak uvidíme dále, nehodilo by se to), takže jsem vycházel ze statistiky BESIPu za rok 2008. V tomto roce zahynul 2. největší počet motocyklistů za posledních 5 let (101 usmrcených), takže tento rok nevybírám účelově, prostě je jen poslední zpracovaný. Z těchto statistik se dozvíme, že:
- Z celkového počtu nehod za účasti motocyklu (3.406) zavinili motocyklisté 46 % dopravních nehod. To znamená, že motocyklista má větší šanci, že ho někdo sundá, než že způsobí nehodu vlastní vinou. Tolik k tomu, že všichni motorkáři jsou prasící dobytci.
- Dopravní nehody zaviněné pod vlivem alkoholu tvořily 5,8 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných motocyklisty a 1,49 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných všemi účastníky silničního provozu pod vlivem alkoholu. Nehod motocyklů je v poměru k autům samozřejmě mnohem méně, proto je férové srovnat v absolutních číslech: Ze 7.252 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu jich řidiči motocyklů zavinili 108, chodci 203 a cyklisti 436! Toto již další komentář nepotřebuje.
- Z celkového počtu 108 usmrcených řidičů a spolujezdců na motocyklech jich bylo 71 (65,74 %) usmrceno při nehodách zaviněných samotnými motocyklisty. Toto není nijak překvapující, za většinou z těchto nehod stojí kokoti na jebkách, kvůli kterým se motorkářům říká dárci orgánů. Jen upozorňuji, že v červenci 2008 bylo v ČR registrováno 900.000 motocyklů, tj. tento mediální obraz je nám servírován na základě 0.008 % vzorku. Připomíná vám to něco? Jak jsme si mohli přečíst v článku na DF z roku 2008, “Počet trestných činů, spáchaných legální střelnou zbraní, je ročně kolem 75 (průměr 2001 -2006), tedy méně než 0,025% celkového počtu držitelů (311.640).” Analogie z úvodu již je snad každému zřejmá
- Nejhorší ukazatel závažnosti nehod (počet mrtvých na 1.000 nehod zaviněných daným prostředkem) mají motocykly: 38 Pro osobní automobil je tato hodnota 6,9. Důvod je snad každému jasný, motorka je v pasivní bezpečnosti daleko za autem. Dále se však můžeme dočíst, že pro cyklisty je tato hodnota 19,6 a pro chodce dokonce 25,1. Přesto jsem nikdy v médiích neslyšel, že by byl chodec skákající těsně před auto nazýván dobrovolným dárcem orgánů.
Říkal si Hurikán, rychlý jak blesk, ulicí zahřmělo, pak jen slabý třesk, z okna se vykloní, anonymní tvář, zaječí výkřik do ticha, tak tady to máš.
Tolik tedy nejzajímavější výcuc ze statistik. Nyní bych rád zdůraznil tři velmi důležité věci, které si málokdo z bajkhejtrs uvědomuje:
- Většina motorkářů je slušných a bezohledné střelce na mašinách nenávidí úplně stejně jako všichni ostatní. Dá se opět použít analogie se zbraněmi, jelikož jejich zákonní držitelé jsou taky právem nasraní, když někdo vystřílí všechny kočky a oni jsou pak medializováni jako banda krvelačných psychopatů, co střílí po všem, co se k nim přiblíží. Ono minimální procento narušenců z řad obou skupin pak ostatní členy a jejich blízké přímo ohrožuje na životě, takže není důvod k nějaké solidárnosti a sympatiím.
- Absolutní většina plnoletých motorkářů je i řidičem automobilu. Proto nechápu ono rozdělování na motorkáře a řidiče, když jsou tyto skupiny vzájemně propleteny. Neexistují tedy prasící motorkáři, ale prasící řidiči, kteří prasí ať už řídí motorku nebo auto. Motorka za jejich demenci nemůže.
- Většina nehod motorkářů je způsobena ostatními účastníky silničního provozu. Toto jsme si dokázali na statistice výše a ukazuje to na neopodstatněný předsudek o bezohledných motocyklistech. Jako jeden z nich můžu sám naopak potvrdit neskutečnou bezohlednost ostatních řidičů vůči motorkářům, kterou jsem zatím odnesl jen natrženými vazy v koleni a kotníku. Z logiky předchozího bodu totiž plyne, že motocyklisté ze svých zkušeností vědí, jak se chovat k automobilistovi, aby jej neohrozili, zatímco opačně to mnohdy neplatí.
Kola se kroutí dál, motor už práci vzdal, pod stupněm vítězů silnic král, první se zastavil, poprvé z dlažby pil, čelo jí nastavil nevyhrál.
Jsem přesvědčen, že za většinou nevraživosti stojí vzájemné neporozumění a proto bych rád probral některé situace z interakce motocyklisty a automobilisty. Cílem je tak osvětlit důvody akcí, které někomu lezou krkem.
Předjíždění kolony mezi pruhy
Motorka (pokud se nebavíme o Goldwingu) je dostatečně úzká, aby se bezpečně vešla mezi stojící nebo pomalu popojíždějící auta v koloně. Proto mě nenapadá jediný racionální důvod, proč by měl tento manévr někomu vadit. Přesto se najde spousta automobilistů, kteří se snaží motorkáře zablokovat, patrně ve stylu “Když trpím já, tak vy všichni taky”, což je projev absolutní omezenosti a malosti. A jde velmi dobře rozpoznat, jestli se jen někdo bez kontroly zrcátek a bez blinkru pokouší přejet z pruhu do pruhu, vykouknutím z pruhu zkontrolovat délku kolony nebo jestli zcela záměrně a mnohdy nebezpečně blokuje průjezd. Tito sobečtí závistivci pak doma brečí, že jim hajzl motorkář zcela bezdůvodně ukopnul zrcátko (a ne, ještě jsem nic takového neudělal). Naštěstí je takovýchto mindráků docela málo, přesto se pro větší bezpečnost raději uchyluji k pomalému předjíždění kolony odstavným pruhem. Raději riskuji pokutu než to, že mě sestřelí někdo, kdo přejíždí z pruhu do pruhu bez blinkrů a zcela nečekaně, aby tak získal 2 metry v 2 kilometrové koloně.
Předjíždění vpravo
Osobně provozuji jen a pouze na dálnici, jinde k tomu není důvod. Speciálně Němci mají ve zvyku zařadit se do levého pruhu asi kilometr před vozidlem, které chtějí předjet, a nehodlají tento pruh opustit, ani když za sebou vidí mnohem rychlejší vozidlo. Pokud je pak za nimi kolona aut, drží se levého pruhu zuby nehty, jelikož se bojí (je pravda, že často oprávněně), že je předjíždějící had uvězní za kamionem a nikdo je k předjetí nepustí. Celkem dobrý a ne tak ojedinělý je manévr, kdy auto uhne do půlky pravého pruhu a dá nějak vědět, že o motorkáři za sebou ví. Motorce levý okraj k bezpečnému předjetí stačí a řidič zamezí tomu, aby jej začali předjíždět všichni ostatní. Pokud uhnout přesto nehodlá, s co největším odstupem (pomstychtivých hajzlů je vždy dost) předjedu pravým pruhem.
Další německou specialitou je situace, kdy v pravém pruhu jedou v rozestupech cca 1 km kamiony a v levém pak několikakilometrový had aut, z nichž žádné se ani na chvíli nezařadí do pravého pruhu ze strachu, že už se nedostanou zpět do levého. Na začátku takového hada je pak holandský obytný přívěs, jedoucí o 2 km/h rychleji, než kamiony. V mezerách mezi těmito kamiony je pak možné pravým pruhem předjet pokaždé i několik desítek aut a zařadit se v klidu zpět do levého, což je v Reichu díky dodržování rozestupů bez problému. Stejnou věc podniká spousta aut, takže není možné jet pravým pruhem úplně bezhlavě. Odstavným pruhem zásadně v rychlosti nepředjíždím, neboť je plný bordelu a prachu. Alespoň v mém případě je tedy předjíždění pravým pruhem důsledek zaslepenosti ostatních řidičů, kteří nejsou s to pochopit, že motorce stačí k předjetí sekunda, zatímco oni se k vozidlu, které hodlají předjíždět, budou plahočit ještě půl minuty. Považuji za nutné zmínit, že se na nikoho nelepím, netroubím ani neblikám, jelikož to sám ignoruji. Taktéž nemám potřebu ukazovat, že je řidič jednička ani nic podobného. Pokud při předjíždění zůstane v levém pruhu a nijak mě neohrozí, pak je alespoň pro mě situace v pořádku, oba jsme z ní vyšli, aniž bychom se nějak vzájemně omezili nebo ohrozili a tak to má být, na porušení přepisů z obou stran nehledě.
Používání dálkových světel za dne
Tady jen velmi stručně. Motorkáři mají potřebu být na silnici vidět. Ne proto, aby jim pod náporem fotonového děla všichni uhnuli do škarpy, ale proto, že všechny kolize, které u aut končí pomačkaným plechem, končí u motorkáře pomačkanými kostmi. Motorkáři budou vždy svítit, ať už jim to vyhláška bude přikazovat nebo ne, stejně jako se budou oblékat do výrazných kombinéz. S povinností denního svícení pro všechna vozidla nastal pro motorkáře problém a jinak než dálkovými světly na sebe nyní upozornit nejde. Samozřejmě nepojedu po dálnici 100 km za autem, kterému do zrcátka budu nonstop pálit dálky, ale na okreskách a nebo pokud vezu přítelkyni, tak vždy s dálkovými a to rozhodně nejezdím rychle. Mimochodem, pokud uvidíte motorku bez světel, určitě problikněte, řidič vám bude vděčný (a rozhodně nejen kvůli PaCHům).
Říkal si Hurikán, kluk jako ty, na krku osmnáct, nesplnil slib, že bude s dívkou svou v osm u kina, ona dva lístky v rukou má, film začíná.
To bychom snad měli všechno, těžko se mi přichází na nějaké další problémové situace, jelikož mně osobně motorkáři vůbec nevadí. Vadí mi jen dementi a je jedno, jestli mají v ruce volant, řídítka nebo pistoli. Ještě bych krátce zabruslil na opačnou stranu pomyslné barikády a naznačil, co mě (nechci mluvit za všechny) irituje na automobilistech.
Lepení se na zadní kolo
Jedná se o situaci, kterou znáte všichni. Dva kamiony se předjíždějí téměř shodnou rychlostí, vy trčíte za levým z nich a více či méně trpělivě čekáte. Za vás se zavěsí píčus a začne vás bombardovat fotonovými torpédy, levými blikajícími phasery a jedničkami na prstech. V autě absolutně ignoruji, ale pokud mi někdo kmitá nárazníkem půl metru za zadní gumou, není to rozhodně nic příjemného. Uhnout není kam, vybrzdit blbečka znamená průser, stejně jako jakákoliv akce, která by jej ještě více nasrala. Kdo nikdy nejel na motorce, neuvědomuje si jednu důležitou věc – motorkář musí bedlivě sledovat povrch vozovky. Jakákoliv díra, mrtvé zvíře, prach, olej a další bordel znamená velký průser. Takže nejde jet nalepený za kamion, protože před sebe potřebuji vidět alespoň na takovou vzdálenost, abych stačil zareagovat. Tlačit na motorkáře v takové situaci je hnus, protože po dokončení předjíždění kamionů bude on ten poslední, kdo by vás zdržoval.
Přehled o dění na silnici
V autě každou chvíli koukám do prostředního zpětného zrcátka. Mám tím perfektní přehled o situaci okolo, autech za mnou, jejich relativních rychlostech, atd. Takže vím, kdy mě kdo bude kudy míjet, kdo mě bude předjíždět a díky tomu vím, že můžu například strhnout při problému řízení doleva, aniž bych se musel podívat do bočního zrcátka. Na motorce jsou zrcátka pouze boční, vibrující od otáček motoru i od proudění vzduchu. Na dálnici rozpoznám tak leda jestli za mnou jede osobní auto nebo dodávka, zbytek je jedna třesoucí se šmouha. Navíc je potřeba sledovat vozovku, viz předchozí odstavec. Mrtvé úhly jsou velké, takže obraz o situaci za a kolem motorky je dost nejasný. Určitě jste viděli, že když chce motorkář změnit jízdní pruh, krátce otočí celou hlavou, aby se přesvědčil, že vedle něj nikdo nejede. Mějte proto prosím trpělivost a nechte motorkáře se zorientovat. Při vyšších rychlostech je navíc pohodlné zalehnout a schovat se za přední plexi. Já se svou výškou pak mám hlavu na úrovni zrcátek a vykroutil bych si krk, kdybych se do nich měl pořád dívat, takže jen občas vykouknu, abych měl alespoň nějakou představu o situaci.
Jízda v dešti
V kvalitním motooblečení není problem s pohodlím, zato s viditelností je to na houby. Helma jaksi postrádá stěrače, mlží se zevnitř jako prase, vodu odpuzující nátěr vytváří obří kapky a za autem před vámi se tvoří stěna z vody. Jediná šance je jet dostatečně rychle na to, aby proudění vzduchu čistilo plexi od vody. V zrcátkách pak není vidět už vůbec nic. Motorkáře v dešti litovat nemusíte, většinou je v suchu, ale je potřeba dávat extra pozor, protože se motorkář v takové situaci musí o to víc soustředit na povrch vozovky.
Tankování
Zdánlivá hloupost, ale stává se mi tak často, že ji musím zmínit. Řidiči trpí deziluzí, že když je motorka nejrychlejší na silnici, tak je nejrychlejší i na pumpě. Kdykoliv zastavím k tankování, okamžitě už za mnou stojí nějaké auto. Uvědomte si, že zatímco z auta vystoupíte, natankujete, zaplatíte, nasednete a jedete, tak motorkář musí sundat helmu, sundat rukavice, v mém případě sundat tankvak z nádrže, natankovat, nandat tankvak, najít prachy, zaplatit, vyčůrat se (furt sedíte v předklonu), napít se (nejde lemtat za jízdy), dát špunty do uší (aerodynamický hluk v helmě je na dálnici otravný), nasadit helmu, nasadit rukavice a pak teprve odjet. Řidič v autě drtí volant vzteky (ve frontě vedle už totiž mezitím tankuje třetí auto). Jednou se mi dokonce stalo, že za mnou strejda přišel, když jsem si zapínal helmu a jako “Jestli už teda hotovo”. Chápu, pokud někdo na přeplněné benzínce líže nanuka a povoz nechá u stojanu překážet, ale asi těžko budu popojíždět 5 metrů, abych si nandal helmu. Ač jsem klidný člověk, strejdovi jsem zamával před nosem rukavicí s protektory kloubů a poradil mu, ať si jde sednout zpátky za volant a nesere mě. Naštěstí poslechnul a tak se můj účet fyzických konfrontací s účastníky silničního provozu drží stale na nule.
Kola se kroutí dál, motor už práci vzdal, pod stupněm vítězů silnic král, první se zastavil, poprvé z dlažby pil, čelo jí nastavil nevyhrál.
Dost bylo keců, nejlepší názor si stejně uděláte jenom když to zkusíte sami. Pak třeba přijdete na to, že většina motorkářů jezdí v klidu pro radost a že vaše největší starost bude vyhýbat se autům, co vám nedávají přednost. A kdyby tenhle článek dokázal přesvědčit alespoň jediného člověka, aby přestal žvanit hovna na diskuzích, tak to mělo smysl:)
(16x známkováno, průměr: 1,31 z 5)