Morální podnikatelé

Featured Image

Pojem přirozeného práva a přirozeného trestného činu předpokládá existenci univerzálních norem toho, co tvoří hřích nebo nemorální jednání. Je kouření tabáku hřích a nemorální chování? Odpovězte si. A pak teprve čtěte dál.


Pojem trestného činu jako amorálního chování se stane o to více nejasným, když víme, že neexistuje morální kodex, kterému by se podřídily dobrovolně všechny osoby v jedné komunitě nebo společnosti. Sociologové zkoumají trestný čin jako společenský jev. Dle jejich poznatků tedy jednotlivci a sociální skupiny určují, které chování je „deviační“ neboli „trestné“ Toto označení určuje celý komplex politických a společenských procesů probíhajících s různou intenzitou po určitou dobu. Základ všeho totiž tvoří to, jak se určité chování stává v rámci dané společnosti deviačním či trestným. Jedná se o tzv. „nálepkové stanovisko“. Jde o mechanismus, kdy to, co bylo povoleno ve století 18. už nemusí být povoleno ve století dvacátém, anebo co bylo zapovězeno ve století 18. je povoleno ve století dvacátém atd. Jde o názor, která se opírá o představu, že pravidla, která lze porušovat, se netvoří živelně, nýbrž vznikají jako reakce na chování, které daná skupina chápe jako škodlivé.
Termín deviace označuje takové chování, které lidé z určité skupiny považují za natolik nebezpečné, provokující či vadné, že pro jeho nositele stanoví zvláštní sankce..“ (sociolog Kai T. Erikson).

Mechanismus, dle kterého se určité chování považuje za deviační je proces objevování, do něhož se pustí vždy nějací reformátoři na křižáckém tažení, tzv. stvořitelé pravidel – „morální podnikatelé“. Křižák nebo reformátor považuje určité jevy ve společnosti za totální, bezpodmínečné a opravdové zlo a má nutně pocit, že společnost nemůže fungovat, když nebudou stanovena pravidla vedoucí k nápravě špatnosti, kterou on objevil. Posláním takového křižáka je pak svatá válka, protože jím objevené špatnosti představují porušení stability společenského řádu a on je přesvědčen, že jedině jejich vymýcení může zajistit lepší život pro všechny. Hlavním úkolem takového křižáka (reformátora) je přivézt zlo do centra pozornosti všemi prostředky. To znamená do pozornosti veřejnosti jako celku přes takové kanály nebo osoby, které vytvářejí veřejné mínění a tím se pozornost přesune do pozornosti i těch, kteří přímo tvoří a vykonávají zákony.

Připomeňme si nejznámější křižácké tažení v devatenáctém století. Tažení proti tvrdému alkoholu, jehož výsledkem bylo schválení 18. dodatku k Ústavě spojených států v roce 1919. Dodatek zakazoval výrobu, prodej a distribuci opojných nápojů. Prohibiční hnutí prosadilo svou protestantskou venkovskou morálku, která se dostala do rozporu s morálkou a kulturou městskou. První koloniální usedlíci označili za nejzdravější, nejčistší a nejlepší život ten farmářský. Jen rolnický způsob života farmáře byl považován za absolutně nejsprávnější. Život ve městech byl považován za hříšný, špatný, nemorální, nezdravý, zkažený, zvrácený a lidé žijící ve městech byli považováni za amorální. Jedině farmář byl tehdy považován za spolehlivého a páteř americké demokracie. Tento agrární mýtus prosákl natolik do ideálů a myšlení dalších Američanů a jejich potomků, že ovlivnil jak jejich vnímání reality, tak i jejich chování. Protiměstské nálady natolik sílily, že bylo jen otázkou času, kdy zacílí i na pití alkoholu a obchod s alkoholickými nápoji. Venkovani organizovali doslova reformní hnutí proti lidem žijícím ve městech. Je zajímavé, že mezi tyto křižácké reformátory patřili i lidé ze středních a vyšších vrstev společnosti. Věřili totiž, že prohibice doslova spasí města. Abstinenční hnutí dosáhlo takových rozměrů, že kdo si dal sklenku alkoholu byl okamžitě častován jako stoupenec „špinavého podhoubí ďábla“ a „zaprodanec pekla“. Šílené hony, které rozpoutali tito křižáci narůstaly do obludných rozměrů. Jako učebnicový příklad tzv. „honu na čarodějnice“ to jistě stačí, neboť je zde naprosto zřetelné, že některé trestné činy mohou vznikat v důsledku vývoje morálky a jiné chování se tedy může trestným stát, když se taková nálepka aplikuje na činy, které předtím nebyly považovány za trestné.

Vraťme se ale ke kouření. Protikuřácký zákon tu už máme, ovšem uvědomme si, že kouření cigaret jako činnost (zatím) není trestná. Mnoho lidí považuje pití alkoholu a kouření cigaret za úchylku (deviaci), ale třeba šťourání se v nose na veřejnosti, nebo prdění v tramvaji, či hromadný sex za deviaci nepovažují. Homosexualitu už většina také nepovažuje za deviaci, přestože byla dlouho označována za úchylku či nemoc. Naproti tomu kouření cigaret bylo do nedávna běžně součástí společenských rituálů. Pak nastal zlom, když nastoupili křižáci. Zde tedy názorně vidíme, že vývoj morálky a chování je vždy naprosto nevyzpytatelný vzhledem k tomu, jací křižáci zrovna jsou na tahu a co je, nebo není, jejich optikou považováno za zlo. Pokud tedy kouření nebude zákonem zcela zakázáno, s tím souvisí zákaz pěstování tabáku, výroby a distribuce tabáku a cigaret, nelze proti kouření cigaret uplatňovat nepřiměřené trestní sankce. Sociálně jsou kuřáci ze středu společnosti vyloučeni už Protikuřáckým zákonem. Kouření cigaret je tedy považováno nyní za protispolečenské. Hon trvá a bude sílit. Podobně se předtím vylučovaly jiné prohřešky proti zažité morálce a chování. Trestný čin vzniká totiž i z nálepkových stanovisek, a mnoho z nich už se jeví jen jako společenský výtvor.

 


17.06.2017 -ed-


Související články:


12345 (82x hodnoceno, průměr: 1,66 z 5)
8 048x přečteno
Updatováno: 17.6.2017 — 22:24
D-FENS © 2016