Moje válka se zmrdy

Featured Image

Jsem si vědom skutečnosti, že na téma Zmrdi toho bylo napsáno již mnoho, i přesto bych se chtěl podělit o svou vlastní zkušenost. Vezmu to poněkud zeširoka, to doufám nebude problém. Chtěl bych ještě předeslat, že zmrdí terminologii neovládám úplně dokonale, proto prosím o shovívavost.

 Po maturitě jsem se řízením osudu ocitnul v Mekce zmrdů. Hlásil jsem se na vícero škol s právním zaměřením, přijat jsem byl pouze do Prahy, takže bylo víceméně jasné,  že od října budu existovat právě zde. Představoval jsem si, jak budu šprtat zákony a po dokončení začnu bojovat s tím bordelem, co u nás máme. Tohle vzalo poměrně  rychle za své, nabytou svobodu jsem psychicky nezvládl a školu zabalil. Protože jsem nechtěl patřit k sociálům, kteří plnými doušky požívají výhod našeho sociálního  ráje na zemi, nastoupil jsem do práce. Po roce mi bylo z domu poměrně jasně naznačeno, že bych měl rozvíjet svůj potenciál dalším studiem. Celá situace se opakovala,  sám pořádně nevím proč. Nebudu to svádět na feministické učitelky a podle mého názoru dementně nastavený systém studia v této zemi. Na vině jsem především já, pročež  se nejedná o životní kapitolu, na kterou bych byl extra hrdý. I začal naivní mlaďoch shánět práci. Mým štěstím byl, je a bude talent na jazyky + technické uvažování,  díky kterým nebyl příliš velký problém něco sehnat. Tehdy jsem o hantýrce zmrdů z personálek nevěděl vůbec nic, tudíž mi pojmy jako dynamický kolektiv atakdále nic moc  neříkaly. Nastoupil jsem tedy do takto prezentované nadnárodní IT firmy jako zaměstnanec helpdesku pro naše západní sousedy, resp. tamní produkční společnosti.

 Jelikož jsem byl do té doby pouze běžným uživatelem, nadšeně jsem hltal každé slovo, abych svěřenou práci zvládnul odpovídajícím způsobem. Jakožto zkušeností prostému  mladíkovi z Moravy mi nedošlo, že jsem se právě upsal do jámy pekelné, které byla ve 3. fázi infekce zmrdy. Můj první nadřízený byl klasický zmrd, nastoupivší do firmy s podmínkou, že mu bude do jednoho roku svěřena vedoucí pozice. Zde podotýkám i přes jeho evidentní neschopnost a absenci alespoň základních dovedností, nutných pro  vedoucí funkci. Poněvadž už dosáhnul kýženého zápichu do „sívíčka“, aby mohl jít škodit někam jinam a cpát hlavu do jiných rektálních otvorů, působil na mě docela  neškodně. Z tohoto důvodu jsem se nezdekoval už ve zkušební době. Varování ostatních kolegů, například toho, který mě školil a v půlce věty usínal, jsem bral na lehkou  váhu. Po odchodu indulonozmrda byla na jeho místo dosazena jemu podobná – prudce ambiciózní rachejtle kolosálních rozměrů, která nebyla ani stavu naplánovat směny. O  toto se zasloužil „vohnout operéjšns menežer“, a sice za úplatu v podobě blíže nespecifikované naturální měny (ve firmě běžná praktika, za tuto měnu se rozdávala teplá  místečka na ekáunting dypártmentu). Výběrové řízení bylo celkem pochopitelně sprosté slovo. Po úvodním „mýtingu“, kdy se uvedla naprosto dementním výšplechtem o své  lásce k různým druhům obuvi, mi konečně došlo, s kým mám tu čest. Svou komunikaci s rachejtlí jsem omezil na slušné minimum (i kvůli jejímu soustavnému používání  anglických slov v českých větách) a kryl si záda jako zasloužilý paranoik. Díky svému zájmu o obor jsem se vypracoval na jednoho z nejvýkonnějších zaměstnanců v týmu  (protože týmová práce je děsně IN – vohnouti se svezou, zodpovědní to odmakají a zmrdi profitují). Tím jsem si vysloužil ještě více práce a zamítnutí všech žádostí o  dovolenou. Jelikož mě zvonění telefonu budilo už i v noci ze spaní, vyřešil jsem celou věc svým způsobem – podíval se do plánu směn, zeptal se kolegů, prostě jsem se  moc hezky připravil, abych si byl naprosto jistý, že v daném termínu by dovolená neměla být problém.

Následovala tato konverzace (J- Já, R – Rachejtle)

J: Ahoj, poslal jsem ti žádost na dovolenou. Mohla by ses na to prosím podívat?
R: (Bez prověření data a dostupnosti ostatních zaměstnanců) Dovolenou ti nedám, nemůžu.
J: Proč?
R: Nejsou lidi.
J: Jak to můžeš vědět, když jsi se ani nepodívala?
R: Nedám ti ji.
J: Už rok jsem bez dovolené, podíváš se prosím?
R: Už jsem řekla, že ne.
J: V pořádku. V tom případě bych ti rád sdělil, že 13.9. odlétám pryč. To tedy znamená, že nepřijdu do práce, ať už mi tu dovolenou dáš nebo ne.
R: (Opět bez kontroly čehokoliv) Tak teda jo, no. Máš to schválené.

 Bylo mi tedy víc než jasné, že mi dovolenou nechtěla dát jen proto, že by musela otevřít jeden program, tam přesunout pár zelených políček a spočítat, jestli to  všechno sedí. Tohle mě vytočilo ještě víc, jelikož nedělala celý den vůbec nic, pouze chatovala se svými zmrdikumpány a patolízaly, případně trávila čas nesmyslnými  telekonferencemi s dalšími zmrdy z ostatních poboček. I přesto byla situace poměrně zvladatelná, nahrávala tomu zejména její tupost a nulová schopnost argumentace v  kombinaci s krytím vlastních zad. Byl jsem rozhodnut firmu opustit, fluktuace zaměstnanců dosáhla neuvěřitelných hodnot a zátěž začala neúnosně stoupat. z ničeho nic  však došlo k obratu k lepšímu. Rachejtle dostala na krk projekt, který měl původně dozorovat „vohnout operéjšns menežer“, který se však dva týdny před jeho spuštěním  ztratil a našli ho až po týdnu někde ve škarpě úplně na popel. Den před obelháním zakázníka (rozuměj prezentací) tvrdila novému vohnoutovi, že je vše naprosto v  pořádku a projekt je připraven. Očekávaná obelhávka se sice konala, ovšem už na jejím začátku kápla rachejtle božskou a přiznala, že není připraveno vůbec nic. Ani se  nepokoušela mlžit, protože potencionální zákazníci už od pohledu nebyli žádní nazdárci. Dostala tedy padáka a pokud je mi dobře známo, momentálně škodí na menežérské  pozici v pobočce další americké firmy někde na Slovensku. Na její místo konečně nastoupila lidská bytost, mající požadované vlastnosti a kvalifikaci, navíc se mi  otevřela cesta k povýšení – minimálně podle slov „vohnout operéjšns menežera“. A já debil si to nenechal dát písemně, takže jsem hnil dál na telefónu a naivně doufal.  Lidská bytost byla v mezičase vypuzena zmrdy z firmy pryč, našla si díkybohu lepší flek ve společnosti bez infekce.

  Netrvalo mi ani moc dlouho si uvědomit, že takhle to asi nepůjde. Přihlásil jsem se do výběrového řízení, které pro mě překvapivě proběhlo standartním způsobem a  které jsem také vyhrál. Jo, těšil jsem se. Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Stádo, do kterého jsem se přihlásil, spadalo pod jiného pasáčka. Ten se ze začátku  jevil jako vohnout, protože nastoupil do firmy na poloviční úvazek do stáda, které zpracovávalo maily, a odmítnul práci na druhém levelu podpory, protože by to  znamenalo moc práce. Pozadí jeho nastoupení do firmy bylo poměrně prozaické – jeho germánské rodiče přestalo bavit mu sponzorovat chlastání ve Španělsku, tak dostal  chlapec nůž na krk a musel táhnout makat. Šel cestou nejmenšího odporu, zpočátku bez ambicí. To by se z něj nesměl vyklubat zmrd – kvůli rektálnímu alpinismu začal  dokonce kouřit, aby mohl tuto činnost provozovat i během pauzy. Vedoucími zmrdy byl přijat a povýšen, opět bez výběrového řízení a přes své nepochybné „kvality“ –  organizační neschopností počínaje a psychopatickým jednáním s lidmi konče. A nastal teror. Buzerace na druhém levelu byla nepoměrně vyšší než na call centru. Protože  nerozuměl naší práci a nebyl schopen nás během procesu normálně kontrolovat, zahrnul nás zbytečnou administrativou, která obsahovala excelové tabulky s časovými  známkami. Jednou týdně vymýtání, kdy bylo důsledně vyčiněno každému, kdo se ve výkazu spletl o jednu posranou minutu. Nastavení cílů tzv produktivity na naprosto  nereálné hodnoty, aby nebylo možné je splnit = hlavně proboha nemuset zvedat plat, přestože firma i navzdory infekci zmrdy prosperovala. Při jakémkoliv pokusu o  konstruktivní kritiku nastavených procesů následoval wórnyng mýtyng se správně instruovanýma zmrdama z ejčár. Teď to zní, jako bych byl vohnout já sám. Rád bych zde  dodal, že jsme byli opraváři a pokud nebylo nic rozbité, nebylo ani co opravovat. Místo spokojenosti s rychle a kvalitně odvedenou prací následoval další koloběh  buzerace a zavalování další zbytečnou činností jen proto, aby se něco dělalo a vedoucí zmrdi mohli shrábnout odměny. I tak jsem to zvládal, minimálně jsem si to  myslel. Bohužel jsem jednoho krásného podzimního dne zapomněl na krytí zad, což bylo dozorujícím konglomerátem zmrdů náležitě použito proti mě. Měsíc mě tahali  sračkama. Už jsem myslel, že to mám za sebou, bohužel moje tělesná schránka prostě řekla dost. I přes mou kvalifikaci a doporučení ostatních mi nebylo z čistě osobních  důvodů umožněno přemístit se v rámci našeho stáda do úseku instalací, kde bych se mohl tak nějak zotavit – pochopitelně během odvádění poctivé a zodpovědné práce, jak  jsem vždy činil. Šlo o menší dávku sraček a buzerace shora, nebylo tam totiž moc za co buzerovat. Zamával jsem tedy zmrdovi před nosem papírem od doktora, pohrozil  telefonátem velkému bílemu otci do států a najednou to šlo. Docela jsem se vyklidnil, ovšem i na základě doporučení ošetřujícího felčara jsem se rozhodl odtamtud  zmizet. Vyhlídky totiž vůbec nebyly dobré. Docházelo částečně k fázi 4, k tomu zmrdi najímali čím dál větší vohnouty, imbecily a jazykově nevybavené tupouny, aby  nebyly ohroženy jejich teplé fleky někým nedejbože schopným. Tím se začala situace stávat opravdu neúnosnou, konstantní dělání práce za někoho jiného se stejným platem  nebylo nic pro mě, stejně jako opakované vysvětlování nasraným kunďášům, proč jim Hassan nerozumí ani slovo, nestíhá to prohánět překladačem a tudíž mi oni musí vše  vykládat znova.

V rámci zachování duševního zdraví jsem sáhnul po první rozumné nabídce, která mi přišla. Sice úplně jiný obor (i když technický), a především – jde o evropskou  rodinnou firmu, která není infikovaná. Se svým aktivním přístupem nemám v novém zaměstnání žádný problém, zatím všechno šlape tak, jak má.
Při zpětné analýze si uvědomuju, že jsem se dopustil závažných strategických chyb (krytí zad, taktický ústup, naivita atd). Dávám to za vinu své nezkušenosti, naivitě  a občasnému špatnému úsudku. Přesto považuju výše uvedené za extrémně cennou zkušenost, téměř zaplacenou vlastním zdravím. Hlavně jsem rád, že jsem to nikdy nevzdal,  nenechal se semlít a nestal se jedním z nich. Nikoho jsem nenapadnul, nezranil, nezabil, i když takových kandidátů byly mraky.


16.8.2013 Butchi

12345 (10x hodnoceno, průměr: 1,80 z 5)
1 300x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017