Nevím kde začít. Se psaním článků nemám velkou zkušenost, ale to, co se mi stalo tento týden, mě nutí něco podniknout.
Začalo to vlastně celé někdy před 5 lety. Jako zaměstnanec jedné telekomunikační firmy ve které jsem pracoval tehdy cca 5. rokem, majíce tak celkem slušnou pozici včetně odpovídající výše platu a zaměstnaneckých výhod, jsem se rozhodl konečně řešit svou bytovou situaci. Vlastně jsem k tomu byl donucen, neboť podnájem mi končil a majitel bytu se hlásil o svůj nemovitý majetek v předstihu a v dostatečné intenzitě.
S přítelkyní jsme společně nějaký čas hledali vhodný objekt za rozumný peníz, rozuměj cenu rovnající se pokud možno výši maximálně dvou stavebních spoření, kterými jsme hodlali disponovat pro uvedený účel. Nakonec jsme našli pro nás cenově dostupnou variantu bydlení v podobě „ojetého“ družstevního bytu 3+1, který byl součástí bytového domu o 4 partajích tzv. „jezeďáckého“ typu, v jedné větší vesnici ve středních Čechách. Protože jsme oba pracovali v Praze vyhovovalo nám umístění do 25 km od hlavního města blízko hlavní komunikace, po které se dá jednoduše do práce dostat. Takže relativně pohoda. Ostatně lepší než drátem do oka.
Bohužel jak se až později ukázalo, problémem měl být stávající majitel bytu. Vyjednávání o ceně, jakož i ladění kupní smlouvy, resp. smlouvy o převodu členských práv v družstvu, probíhalo ještě za účasti zástupce realitní kanceláře, přes kterou jsme se o bytu dozvěděli. Menší problém byl v tom, že majitel chtěl po prodeji v bytě ještě 2 měsíce bydlet, ale nechtěl za to nic platit. Jak typické pro tuto zemi a její lid. I to se však podařilo nakonec uspokojivě vyřešit vhodnou formulací a náhradou nájemného v podobě naturálního plnění. Prostě se do smlouvy zavázal, že mi byt předá vymalovaný příslušnou nátěrovou hmotou. Při zpětné analýze následujících událostí si však myslím, že nikdy nehodlal ve skutečnosti dodržet uvedenou dohodu stvrzenou smlouvou a jak uvidíte dále, o jeho charakterových vlastnostech jsem se měl přesvědčit ještě vícekrát.
Tehdy jsem ještě netušil, že mám co dočinění s vysoce impulzivně jednajícím člověkem spíše podprůměrné inteligence se sadistickými sklony vůči svému nejbližšímu okolí a zároveň člověkem bez pravidelného zaměstnání, smrdícího korunou, pro kterou by si ovšem nechal vrtat koleno. Např. jeho manželka přišla tehdy díky jeho pěsti o dolní čelist, kterou měla při našich prohlídkách bytu výrazně vyztuženou drátem. Samozřejmě oficiálně upadla na schody. Neoficiálně si měla dovolit manželovi předložit návrh na rozvod. Bodejť, kdo by s takovým zmrdem žil. Údajně již 1x rozvedený vyučený zedník s povoláním neúspěšného taxikáře a příležitostného zloděje, tedy ruce ho nikdy moc neživily. Snad měl mít dokonce „podmínku“ za své dřívější delikty. Jak jsem se dozvěděl posléze od bývalých sousedů, nebyl problém vidět u jeho bytu známé firmy z řad našich tmavých spoluobčanů, stejně tak jako občas se dala zaslechnout i ruština. No prostě hotová policejní statistika.
Jak jsem již uvedl, kupní smlouva byla podepsána, 2 měsíce od zaplacení kupní ceny uběhly jako voda a najednou mi zmrd předával klíče od bytu. Až jsem se divil, že to šlo tak hladce. Bohužel to mělo malou chybku v tom, že samozřejmě zapomněl vymalovat tak, jak se ve smlouvě zavázal. Tehdy jsem už tušil co je zač a tak jsem byl rád, že jsem ho vůbec dostal pryč z bytu. Rozhodl jsem se proto zbytečně neeskalovat situaci do pro mě nepříjemné podoby. Co kdyby se mi chtěl pak mstít. Blbej na to byl dost. Polknul jsem hořkou pilulku a smířil se s tím, že vymalovat si budu muset sám a že jsem zas udělal jeden nedobrovolný dobrý skutek v podobě dvouměsíčního bezplatného ubytování zmrda a jeho rodiny v již mém bytě. Tohle se událo cca v říjnu roku 2000 a měl to být zdánlivě poslední důvod se vidět s bývalým majitelem. Na delší dobu tomu tak skutečně bylo, bohužel nikoliv navždy.
Pro pochopení dalšího děje je třeba uvést, že byt mi byl předán včetně přípojky do JTS a bez vlastního přístroje. Nepředpokládal jsem využít JTS, neboť jsem již tehdy používal mobilní telefon, a tak jsem ani neměl potřebu řešit smluvní vztah s bratry z ČTc. Postupně jsem do bytu narval investice v celkové hladině převyšující další stavební spoření se státní podporou o maximální možné výši a zrekonstruoval jsem tak vlastními silami prakticky celý vnitřek. To mi zabralo nějaký čas, vlastně to dodnes nemám úplně dodělané, ale dá se v tom už alespoň bydlet.
Kromě jednoho kontaktu opět vynuceného zmrdem cca v roce 2003 jsem měl klid, a tak jsem si relativně užíval radostí života. Šlo tehdy o žádost bývalého pana domácího o poskytnutí kopií kupní smlouvy, neboť již definitivně došlo k rozpadu jeho n-tého nerovnoprávného manželství a jeho manželka, majíce zřejmě lepší přehled o důležitých osobních listinách, mu asi originál zdekovala. Zmrd si totiž obratem ruky po prodeji našeho bytu koupil rodinný domek nedaleko původního bydliště a ten se nyní ocitl ve spárech právníků při určování způsobu nabytí majetku a jeho přisouzení jednomu z manželů. Proto nutně potřeboval důkazy, které by mu pomohly. Vykládal tehdy něco o USA a možnosti výdělku a já se jen modlil, aby mu dali vízum a už tam nadobro zůstal. Nestalo se.
Vyhověl jsem tedy zmrdovi i tentokrát. I když jsem měl velikou chuť mu oplatit jeho bývalé představy o dodržování smlouvy. Opět ve mně zvítězila snaha o nevyvolávání zbytečných konfliktů. Koneckonců absolutně jsem nestál o jeho odvety v případě odmítnutí mu pomoci v podobě propíchaných pneumatik u mého vozidla nebo terorizování mého nejbližšího okolí. Vzhledem k jeho minulosti mohlo něco podobného klidně přijít. Takže dostal co potřeboval a byl opět načas klid.
Klid byl až dosud. Je 24.6.2005 odpoledne. Den před mi sousedka po příjezdu z práce sdělila, že mě zmrd sháněl a že mu mám zavolat na číslo, které mi dala na papírku. Rozhodl jsem se po předchozí zkušenosti ignorovat takový pokus o kontakt. Jestli něco chce, tak ať s tím přijde. Bohužel dnes se to opakovalo, tentokrát už jsem dostal obálku s dopisem, kde mě zmrd důrazně žádá, skoro až přikazuje, abych mu zavolal. Ukazuji to přítelkyni a jsem rozhodnut ignorovat ho nadále. Přítelkyně mě ovšem přesvědčuje, že by bylo „slušné“, abych se mu ozval. Mám sice jiné představy o slušném chování a hlavně jde o známou firmu. Nicméně podléhám přítelkyni a vytáčím číslo na mobil do Oskarovo sítě. V zápětí se ozývá neurvalý hlas. Slušně se představuji a ptám se o co jde. V následujících sekundách je mi v kostce naznačeno, že zmrd dostal po 5 letech od odstěhování upomínku na zaplacení poplatků za telefon v mém bytě a že je to za dobu kdy tam prokazatelně nebydlel, a proto za to můžu já protože jsem to určitě provolal, a tak to mám zaplatit. Jde o částku 1300,- Kč. Upomínka je nikoliv od ČTc, ale přímo od vymahače pohledávek, kterému ji ČTc postoupil. Zmrdovi hrozí exekuce a je vidět, že je hodně nervní. Na ČTc se s nim bavit nechtěli, a tak to teď prostě zkouší na mě, říkám si v duchu.
Postupně přecházím do stavu chvilkového zadostiučinění. Konečně došlo i na něj a v zápětí si uvědomuji, že vzniká nový problém. Bohužel opět můj. Snažím se mu vysvětlit, že po mě nemůže chtít, abych řešil jeho prohřešky. Zopakoval jsem mu, že jsem pevnou linku v bytě nikdy nepoužíval a s ČTc nemám nic společného. Tudíž, že nemůže být o nějakém placení řeč, že to musí řešit on s ČTc. Postupně zjišťuji, že zmrd je pevně rozhodnut se finančně zahojit na mé osobě a nezajímají ho jakékoliv věcné argumenty. Nejdříve jsem si myslel, že to dělá záměrně, ale následně jsem došel k závěru, že je pro něj nepochopitelná i taková věc jako zneužití telefonní přípojky, případně chyba operátora poskytujícího hlasové služby. Poté, co jsem mu několikrát zopakoval, že s jeho věcí nemám nic společného, plynule přešel na tykání a začal mě do telefonu urážet a vyhrožovat. Klasické výhružky typu, že jestli to nezaplatím, tak si to se mnou vyřídí jinak atp. Poté, co si zmrd duševně ulevil na můj účet, jsem mu oznámil, že nehodlám dál v takto vedené konverzaci pokračovat a položil jsem telefon. Po několika minutách mi zavolal zpět. Váhal jsem vzít telefon. Nakonec jsem to zvednul. Situace se prakticky opakovala. Navíc mi oznámil, že za mnou jede a že se musíme nějak dohodnout. Řekl jsem, že mu věřím a že nepotřebuji, aby ke mně jezdil a dokazoval mi to osobně. Nebylo to nic platné a za 10min mi už bouchal na okno. Do bytu jsem si ho pustit nechtěl, tak jsem šel před barák. Nemohl jsem si nevšimnout jeho gorily v podobě občana tmavé pleti stojícího opodál. Zmrd chtěl zřejmě zdůraznit své odhodlání si odvézt potřebnou hotovost. I já jsem mezitím volal kamarádovi, ale nebyl doma, takže jsem si musel pomoci sám. V tu chvíli mi probíhaly hlavou různé myšlenky, jako například na co jsem si dělal zbroják, když jsem si nekoupil žádnou zbraň, která by se mi teď mohla hodit jako zastrašovací prostředek. Nebo jak se teď zachovat, aby se situace ještě nezhoršila. Do telefonu se odmítá podstatně jednodušeji než když zmrd stojí před vámi i s celou svou čerstvě dovezenou silou objektivních argumentů černé barvy pleti. Nejsem rasista ani militantní jedinec, ale takovéhle jednání přímo nesnáším.
Moje blesková analýza situace byla dotyčným přerušena. Před očima mi začal mávat papírem s vymáhanou částkou, abych prý viděl, že si to nevymyslel. Potvrdil jsem, že vidím a zeptal jsem se ho co s tím chce dělat. Snažil se to opět uhrát na mě. Zopakoval jsem mu, že jsem ochoten mu podepsat prohlášení, že jsem přípojku do JTS nezneužil. To mu bylo evidentně málo. Tak jsem navrhnul, že s ním zajedu na úřadovnu ČTc. Vypadalo to, že je spokojenější. Následně jsem se ho zeptal co bude, když se na ČTc nic nevyřeší. Už tam totiž byl. Okamžitě z něj vypadnul návrh na bratrskou dělbu nákladů. Tedy oblíbená nápověda z milionáře 50 na 50, což znamenalo, že mu dám 650,- Kč. Rychle jsem vyhodnotil situaci. Když s nim budu jezdit po úřadech, budu si muset vzít dovolenou, projedu naftu, ztratím spoustu času a výsledek je nejistý. Došel jsem pro prachy požádal jsem ho o stvrzení platby podáním ruky s tím, že to považuji z mé strany za ukončené. Sebral můj sponzorský dar a zmizel. Nějaké podepisování papíru o předání a převzetí částky nemělo stejně smysl. Dokázal by to určitě za pomoci svého černého kamaráda zpochybnit úplně stejně.
Protože jsem si nebyl zcela jist jeho výkladem, požádal jsem ho před tím o kopii složenky a vymáhacího dopisu. Sliboval hory doly, že hned druhý den a určitě na 100% to přiveze a dá mi to do schránky ať se spolehnu. No faktem je, že zmrd už je třetí den v prodlení. Dodnes jsem nic nedostal. Tak teď váhám. Mám mu volat a provokovat? Šlo o blbých 650,- Kč. Ale mě šlo přece o princip. Tohle si nesmí dovolovat. Stojí mi to ale za vyvolání soukromé války? Ne, nestojí. Na druhou stranu, pokud by se mělo něco podobného opakovat, asi budu více nekompromisní. Maximální nekompromisnost podpořená argumenty ráže 9 mm by asi byla nejlepší, ale to je mimo realitu, bohužel. Kvůli tomuhle miluju Ameriku. Jenže jsem v ČR, a tak zatím jen přemýšlím, jak bych to zmrdovi vrátil i s úroky, aniž bych přitom ohrozil sebe a své nejbližší okolí. Kdyby v tomhle státě stála za něco policie, asi bych ji neváhal přizvat na pomoc. Bohužel už jsem měl tu čest poznat jak tento orgán funguje, když vám něco ukradnou. Nedělám si iluze, že by to teď vypadalo jinak. A soudit se o 650,- Kč je asi nesmysl. Doufám proto, že jsem se s bývalým majitelem bytu tentokrát potkal už opravdu naposled. Ale sám si nejsem moc jist.
Paradox je, že jsem si začal celou situaci skládat znovu dohromady a po jednom telefonátu ještě ten den, kdy u mě zmrd byl jsem zjistil, že on nikdy nezrušil smlouvu s ČTc, a ten po 2 měsících od jeho odstěhování odpojil telefon, protože ho nikdo neplatil. To zní logicky, a to jsem samozřejmě jako nový uživatel bytu neměl šanci zjistit. Pravděpodobně tak vymáhaná částka není za zneužité hovorné, jak mi zmrd celou dobu tvrdil, ale jen a pouze fixní část smluvního měsíčního poplatku za ty dva nezaplacené měsíce + úroky. ČTc na ně má samozřejmě nárok. Jenže vysvětlujte to někomu, kdo nechce slyšet a kdo řeší své problémy právě popsaným způsobem. Tentokrát jsem prostě prohrál. Objektivně cítím nespravedlnost, ale možná kdybych byl více nekompromisní, stálo by mě to ve výsledku daleko víc. Takže ona to vlastně úplná prohra asi nebyla…
(3x známkováno, průměr: 2,00 z 5)