Moje jízda do Prahy

Featured Image


Nedávno jsme se s kamarádem, takto Rumunem, rozhodli, že pojedeme se podívat do hlavního města ČR, neboť tento měl nějaké věci, kterými hodlal obšťastnit majitele pražských bazarů a tedy potřeboval někoho, kdo mu bude na místě určení řešit jazykovou bariéru.

Sešli jsme se tedy na předem domluveném místě, po nějakých zdvořilostech na téma jak nám děti rostou a ženy stárnou, jsme se složili do jeho vozidla a vyrazili směr státní hranice.

Měli jsme před sebou zhruba 500 kilometrů, takže žádná velká dálka, navíc zhruba polovinu z této vzdálenosti plánovaně absolvujeme po rakouské dálnici, takže pohoda bez rodin byla očekávaná.Až na noční sněhovou vánici v oblasti kolem Salzburgu všechno probíhalo dobře a navíc tento úsek trasy není to, o čem bych tu chtěl psát.

Dobrodružství přichází těsně po průjezdu hranic na přechodu Dolní Dvořiště. „Vítá vás země plná kasin a heren“, vytanulo mi na mysli. Na hranicích v jednu ráno fungovala jedna směnárna, kde také brzdíme a jdeme měnit naše eura za kredity platné v této zemi. „Za euro vám dám 22,50“, říká mladý chlapec v této budce, děkuji mu tedy s podotekem, že už vím že jsem v Česku a bez CZK jedeme dál. Nechtěli jsme měnit alespoň za sto tisíc, nemáme tedy nárok na normální kurs, našich dvěstě eur mu přišlo málo.

První setkání s UFO přichází na hlavní silnici procházející kolem Kaplic, kde se najednou rozblikají miliony světýlek a jsme zastaveni.Vystupuje uniforma a já jako řidič stahuji okénko a čekám na následující události. Přichází k okénku chlapec asi dvacetiletý a anglicky se mně dotazuje na doklady moje a doklady mého kolegy, včetně dokladů od vozidla. Anglicky mu tedy odpovídám a podávám mu naše dokumenty. To mu evidentně způsobilo zkrat v jeho nervové soustavě, popíšu situaci blíže. Já mám mimo českých dokumentů také italskou CIS, tedy Carta identita straniera, v podstatě cizineckou občanku. Také mám italský řidičák, můj kamarád je Rumun, má francouzské dokumenty a i auto jest s francouzskými RZ. Policista se mne táže na české dokumenty, já mu sděluji, že mám u sebe pouze tyto, jelikož jsou platné a jsou moje. Naopak se jej já táži jaký že jsem spáchal přestupek že si mě dovoluje obtěžovat zastavením, tento mi odpovídá že sice žádný, ale je to běžná silniční kontrola a tedy on na to má právo. Odchází do svého UFA s našimi dokumenty, já si zapaluji cigaretu a čekáme na jeho telefonování ve stylu Tady ručník, volám mýdlo.

Po zhruba 15 minutách tento se vrací a podává mi okénkem doklady s rezignovaným výrazem ve tváři nám dává pokyn k další cestě a my se v autě skvěle bavíme nad fungováním policejního státu.

Další diskotéka svítí na nás při příjezdu do ČB, opět policista zkouší přivítání tentokrát v jazyce německém, já mu usnadňuji komunikaci s tím že může klidně česky a hned útočím otázkou, co že tak strašného jsem spáchal, že musí opotřebovávat majáky koupené z daní jeho zaměstnavatelů na zbytečné činnosti jako jest obtěžování slušných lidí. Navíc jako bonus mu sděluji, že již jsme kontrolováni byli a to v Kaplicích a že tedy se musejí evidentně nudit. On mne zmrazil poznámkou, že o naší kontrole předchozí jest zpraven. Napadlo mne cosi o buzeraci a protože se jedná o státní moc, neklademe odpor a podáváme mu opět veškerou dokumentaci. Již netelefonuje tak dlouho jako jeho kolega, zato mi vypisuje POKUTU za řízení bez platných dokladů. Hádám se, že mám platné doklady a že jako osoba trvale žijící na území jiného státu mám také PLATNĚ doklady tohoto státu, jeho to však nezajímá, trvá na svém. Pokutu mu tedy neplatím s tím, že na ni nemám, on tedy že to posune do správního řízení v místě mého trvalého pobytu. Trochu jsem se pousmál nad tím, jak český policista smolí něco v italštině a posílá to na orgán k tomu určený v Římě. Sděluji mu tedy, že mám trvalý pobyt mimo republiku a tedy jest bez šance kamkoliv cokoliv posílat.

On mi na toto odvětil, že mám trvalý pobyt v ČR podle jeho informací a tudíž jsem řidič s neplatnými dokumenty.Je to blb, přestává mně zajímat a ukončujeme naši debatu s tím, že ať si to pošle třeba na ministerstvo zemětřesení, že jestli jsou jeho výlevy u konce, budeme pokračovat v jízdě. Podepisuji se na jakýsi papír, jehož obsah mne ani trochu nezajímá a odjíždíme, aniž by nám byl jasný cíl jeho počínání.

To však ještě není konec našim dobrodružstvím se státní mocí, ještě nás čekala jedna kontrola na konci ČB ve směru na Prahu,kde již všechno proběhlo tak nějak bez problémů, policista byl slušný a spíše než potěšení z tohoto úkonu na něm bylo vidět jak dělá co musí aby se vlk-šéf-nažral a koza zůstala celá. Mám tedy nejasný blíže nespecifikovaný pocit, že si nás předávali vysílačkami s tím, že tohle ještě neviděli tak ať si nás zastaví další kdo to chce vidět. Prostě strýcové a synovci se nudili.

Zbytek cesty proběhl již bez buzerace, tedy v poklidu jsme dojeli do Prahy, vyřídili co bylo třeba a zpět se vrátili radši s velkou oklikou přes Brno a Znojmo do civilisace.

Z toho plyne poučení očima nezaujatého člověka. Česká Republika se cizincům hned na hranicích prezentuje jako země tak naplněná kasiny a šlapkami, že musí být tyto až na hranicích, protože do vnitrozemí už se nic nevejde. Po pár kilometrech vás s přehledem zastaví Policie a zajímají ji jen dokumenty. Žádný policajt nekontroloval, jestli vozidlo ke kterému ty dokumenty jsou jest totožné s vozidlem v němž sedíme. Kdybychom v autě měli naloženo 250 kilo kokainu nebo heroinu, projedeme bez povšimnutí, stačí mít v pořádku papíry. Policie se v noci evidentně nudí, má tedy čas buzerovat lidi.

Ptám se tedy jest-li normální, že ani jeden policista mi neudělal dechovou zkoušku, i když jest to jejich povinnost, ani jeden nezkontroloval VIN vozidla, ale uspokojil se pouze s papíry odpovídajícími značkám a jest-li správné zaměstnávat u instituce lidi, kteří neznají základní zákony EU. Když mne náhodou zastaví bezpečnostní orgán v jiném státě, například v Německu, mám opravdu pocit, že se potkávám s autoritou, ovšem tento v česku nějak postrádám.

Ještě drobná poznámka nakonec. Vozidlo jest velký kombík vyrobený v roce 2003, značky k němu jsou v souladu s VIN číslem a není tedy ani na první ani na další pohled vrakem.


14.03.2010 cestovatel1106

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
105x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017