Mobilizace aneb těžký život voliče

Featured Image

Neziskové organizace vznikají jako houby po dešti, mnohem rychleji než politické strany. Jedna vcelku „čerstvá“ neziskovka vznikla v době, kdy volby v USA vyhrál Donald Trump. Tento radikální republikán zřejmě vytváří mnohým aktivistům vrásky na čele.

Jeho „zdi“ jdou silné. Některým vyhovují zdi, jiní se chtějí co nejvíce se všemi dotýkat. Rozrušení ze zvolení Trumpa do čela USA bylo tak hluboké, že západoevropští multikulturní aktivisté okamžitě reagovali vytvořením Pulse of Europe v Německu. Všichni aktivisté v této neziskovce mají jeden hlavní cíl a tím je, aby EU byla „silnější, demokratičtější a funkčnější“ (klasické otřepané fráze) a aby v celé EU bylo zavedeno jednotné platidlo euro. Tato organizace podporuje pouze takové politické strany, které jsou kompatibilní s hodnotami EU (respektive s hodnotami, které prosazuje jejich politická frakce v EP – to si níže vše vysvětlíme) a s migrační politikou EU. Česká verze této neziskovky do sebe doslova nasála aktivisty z různých politických stran jako např. TOP 09, STAN, KDU-ČSL a další, které mají podobné smýšlení a shodné ideje. Účelem Pulse of Europe je zmobilizovat co nejvíce lidí na podporu svých představ a pro svou politickou frakci v EP.

Vzhledem k tomu, že článek 19 odst. 2 Smlouvy ES o evropském občanství zní, že „každý občan Unie pobývající ve členském státu jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen do Evropského parlamentu (EP) v členském státu, v němž pobývá a to za stejných podmínek, jako příslušníci tohoto státu“, je pro aktivisty velmi snadné alarmovat v podstatě kohokoliv kdekoliv v celé EU. Proto je také vzestup neziskových organizací a aktivistů tak výrazný a v podstatě nekonečný. Jejich zdroje nevysychají a jejich aktivity jsou neustále podporovány politickými frakcemi se stejnou ideologií, ve kterých se sdružují poslanci z různých členských zemí, přijímají stanoviska, která se týkají záležitostí v působnosti EU. Pro tato stanoviska a názory pak získávají občany z celé EU. Europoslanci se sdružují na základě politické přislušnosti nikoliv podle své státní příslušnosti. To je velmi zásadní informace a je třeba si ji plně uvědomit. Vznikají politické frakce politických stran z více členských zemí s podobným ideologickým zaměřením. Tato integrace na úrovni politických stran přispěla významně k užší integraci celé Unie. Poslanci se v EP sdružují podle příslušnosti k jednotlivým politickým skupinám, nikoliv dle národní identity či státnosti, nýbrž dle ideologie, kterou mají podobnou či společnou. Pak jsou rozdělováni do stálých parlamentních výborů, které se zabývají specifickými otázkami. Evropský parlament je vnitřně členěn do stranických klubů (nikoliv národů!) a ty mají klíčový význam pro rozhodování této celé megainstituce.

Co se týče tohoto formování politických frakcí tak systém funguje tak, že jsou podporovány takové frakce, ve kterých je sdruženo, respektive zastoupeno, co nejvíce národností. Tyto politické kluby mají v EP nesmírně obrovský význam a ovlivňují rozhodovací procesy. Politické frakce – skupiny v EP v sobě sdružují tedy mnoho politických stran a člení se dle ideologie, nikoliv dle jednotlivých národních požadavků či zájmů určitých členských států. Jejich členění je jasně specifikované jako např. Evropské lidové strany EPP-ED (skupina křesťanských a evropských demokratů, která sdružuje všechny politické strany ze všech zemí EU dle určité ideologie – patří sem např. KDU, CDU, ODS a podobné), další skupinou je Skupina sociálních demokratů PES, tento klub sdružuje socialistické a sociálně demokratické strany z celé EU jako např. ČSSD, německá SPD či francouzská PS. Strany středové a liberální zase sdružuje Skupina aliance liberálů a demokratů pro Evropu ALDE, sem může patřit třeba UDF, FDP apod. Ve skupině Unie pro Evropu národů UEN se může sdružovat např. Polská PIS, či některé irské strany s podobnou ideologií apod. Strany, které jsou označeny jako extrémně pravicové se sdružují ve frakci ITS (Identita, Tradice, Suverenita). Euroskeptické politické strany se sdružují v IND-DEM, což je Skupina nezávislých/demokracie. Toto je jen ukázkový výčet, orientační, jak funguje systém EP a že činnost EP je organizována prostřednictvím politických klubů a parlamentních výborů. Představa tedy některých voličů, že tu jde o nějaký konkrétní národní stát či dokonce o konkrétní národ a jeho specifika či jeho zájmy a potřeby, je skutečně tedy úsměvná a doufám, že jim už konečně spadnou růžové brýle a pochopí jádro pudla.

Počet poslanců z jednotlivých zemí je různý i v závislosti na velikosti populace jednotlivých zemí. Poslanci v EP mají imunity a výsady, které byly zakotveny již v roce 1965 v Protokole o imunitách a privilegiích. Mezi tyto základní výsady patří neodpovědnost za názory nebo hlasování při výkonu poslaneckého mandátu a nemožnost trestního stíhání ve členských státech. Mají právo nahlížet do všech spisů v držení EP, mají nárok na odměnu což je cca 40 procent základního platu soudce Soudního dvora EU, po skončení mandátu mají nárok na odchodné a bývalí poslanci mají po dovršení věku 63 let nárok na starobní důchod. Pomocným orgánem pro chod EP je GS – generální sekretariát, který sdružuje několik tisícovek úředníků ze všech členských států a ti pracují pod vedením generálního tajemníka. Tato mezinárodní organizace má povinnost zajistit mnohojazyčnost a tudíž zaměstnává i nejvíce překladatelů a tlumočníků na světě. Proto může každý poslanec v EP vystupovat ve své mateřštině. Veškeré dokumenty ze všech zasedání jsou předkládány do jazyků většiny členských zemí, to znamená dokumenty a jednání v plénu i na výborech jsou vedeny ve všech 23 úředních jazycích (tedy i v jazyce českém).

Postavení EP v minulosti posílily zejména Smlouvy Lucemburská (1970) a Bruselská (1975). Unie totiž neměla svůj rozpočet a opírala se jen o ES. Po podpisu Lucemburské dohody došlo ke sloučení rozpočtů (EHS plus ESUO apod.) ESUO bylo financováno z vlastních příjmů, zatímco EURATOM a EHS byly financovány z příspěvků členských států určených na základě kritérií ekonomických. Na základě LD je tedy už financování zajištěno plně z vlastních zdrojů. Tyto tzv. vlastní zdroje poskytují EU její členské státy.

Článek 191 Smlouvy ES nám sděluje, že „politické strany na Evropské úrovni jsou důležitým integračním faktorem EU. Přispívají k vytváření evropského povědomí a k projevování vůle občanů EU“. EU vytváří samotvornou činnost k vytváření svobody, bezpečnosti a práva, čímž má přímý vliv na práva a svobody jednotlivců. Jakákoliv norma, která projde schvalovacím procesem Společenství je platná pro všechny státy EU. Zastoupení členských států v EP je stanoveno dle zásad sestupné poměrnosti což má zajistit, aby rozložení křesel odpovídalo rozložení obyvatel EU. Problémy nastávají v momentě demografických změn a při přijetí nového člena Unie, počty mandátů se pak změní. Přijetím LS se posílil monopol EP na přijímání legislativy a byla posílena pravomoc EP v rozhodování o nejdůležitějších otázkách týkajících se členských národních států. Tím je de facto omezena pravomoc jednotlivých členských států. Vývoj pravomocí v EP má velmi silné postavení a je nejvýznamnějším zastáncem nadnárodních zájmů tohoto evropského Společenství.

Vzhledem k již už zmíněnému a to, že se poslanci v EP sdružují podle příslušnosti k jednotlivým politickým skupinám, nikoliv prostřednictvím státní přislušnosti, či kultury, či zájmů jednotlivců a národní identity, je tedy důležité, aby si toto každý volič plně uvědomil a pochopil, že volby do EP mají skutečně zásadní vliv na průběh a procesy v celé EU a tudíž i na konkrétní politické strany, neziskovky, ideologie, informace i dezinformace, zákony, okolnosti a situace uvnitř národních členských států. EP je institucí, která je volena občany jednotlivých států a tudíž přímo od nich čerpá svou legitimitu! EP již není tvořen poslanci z národních parlamentů, čímž by měl získat tedy na nich nezávislost. Nízká volební účast do EP je tedy zásadní chybou všech občanů EU, kteří chtějí něco změnit a ovlivnit jednotlivé politické frakce v EP, o kterých se výše zmiňuji. Volby uvnitř národních členských států vám k radikálním změnám příliš nepomohou, je nutné posílit a přímo podpořit určitou politickou frakci v EP, která sdružuje a zastupuje vaše představy o EU. Posílit ty konkrétní poslance, kteří kopou za vaše konkrétní zájmy a představy. Soustředění se jen na vnitrostátní politickou situaci je sobecká klamavá reklama a záměrná dezinformace od všech, kteří se jen perou o koryta ve členských státech, přelévají si peníze z kapsy do kapsy a přitom nemají skutečně skoro žádné pravomoce pro své voliče cokoliv zásadního v otázkách a problémech EU udělat, slibují nemožné a záměrně zaměstnávají voliče nesmyslnými či neproveditelnými nápady a zavádějícími tématy. Skutečné pravomoce pro skutečné změny má dnes už jediný nadnárodní orgán EU – Evropský parlament. Pokud chtějí voliči zůstat v EU a neplánují odchod jako Britové, chtějí ovlivnit a zasáhnout skutečně do podoby EP, do podoby celé evropské integrace, do podoby migrace a dalších důležitých témat, měli by se soustředit na volby do EP v masovém měřítku a podpořit takové politické frakce s kvalitními poslanci v EP, které zastávají přesně ideologii, která je slučitelná s jejich konkrétními představami i svědomím.

Příští volby do Evropského parlamentu jsou naplánovány na 23. – 26. května 2019. Chcete skutečné změny? Jděte hlavně k těmto volbám.

 


30.9.2018 -ed-


Související články:


12345 (65x hodnoceno, průměr: 1,54 z 5)
6 680x přečteno
Updatováno: 30.9.2018 — 22:01
D-FENS © 2017