Mire bala kale hin

Featured Image

S maximálním entuziasmem jsem se chopil přihrávky z knihy hostů o cikánském večerníčku a narozdíl od Scary Movie 3 jsem nebyl zklamán. U Rómského večerníčku jsem se skutečně dobře pobavil. Pokud máte nějaké další podobné frky, tam sem s nimi.

Nedělní story se odehrávala ve strašidelném městě. Vypadalo to tam jako v Libni nebo na Žižkově, ale byl to Utrecht. Celému městu vládl španělský okupant a obsedant. Bydlel ve věži, vypadal jak Pavel Opočenský, měl šedého psa a dva hulibrky v mnišských hábitech, co za něj dělali špinavou práci. Strana lidová asi přistupovala k tvorbě scénáře pasívně.

Pak přišli Rómové.

Historická vsuvka: Nevím, jak jste na tom vy, ale já tak do konce 80.let minulého století nevěděl, kdo to je Róm. Stalo se až s příchodem politiky preference menšin, kterou aplikovali již komunisté, že se zde objevilo toto politicky korektní označení pro cikána. Jelikož se utrechtská story odehrávala minimálně před třema sty lety, pochybuji, že slovo „Róm“ již tehdy vešlo veřejně v povědomí. Je to asi stejné, jako by Jan Žižka ohrožoval zájmy šlechty laserovou šavlí Luka Skywalkera a Kopčem skolil mamuta uspávací injekcí. Myslím si, že pro účely tohoto článku si s pojmem Rómové můžeme vystačit, protože se jedná o pohádkové bytosti, podobně jako byl Křemílek, Vochomůrka, Včelí medvídci nebo Rákosníček. Ostatně jsem nikdy neslyšel, že by včelí medvídci provozovali kapesní krádeže, Rákosníček kradl na parkovišti disky a Křemílek a Vochomůrka vybydleli už sedmou pařezovou chaloupku přidělenou městem. Pohádky jsou ideální svět a v tom se každému může říkat, jak chce.

Rómové tedy přišli do Utrechtu a rozbalili krám. Hned začali hrát veselé písničky, Kelly Family hadr. Španělský diktátor asi nebyl muzikální nebo neměl rád etno, pekelně se nasral a sáhl k represím. Hulibrkům nasadil španělské boty (národnostní specifika se nezapřou), aniž bych pochopil za co. Staré Rómy uvěznil na nějaké lodi a malé Rómy zavřel do jakéhosi otáčcího kola, ve kterém měli běhat kolem dokola a točit jím (jinak oblíbená to zábava pro křečky v teráriích). Nebylo vysvětleno, k čemu potřebovali tím kolem točit, dynamo tehdy ještě nebylo, hlas komentátora pouze oznámil, že tak měli Rómové učinit jejich malými nožičkami. Byl to od Španěla nepochybně zhovadilý nápad, anžto chtěl od Rómů fyzikálně vzato práci a jak následující děj ukáže, nedočkal se. Nebyl první ani poslední.

Mladá Rómice začne v kole namísto šlapání žalostně zpívat, až z toho schnou kytky. Pes začne žalostně výt. Co se stane pak, to nevím. Byl jsem z toho tak otráven, že jsem to přepnul. Takové věci se nedají sledovat naráz, to se musí postupně, podobně jako když lezeme do studené vody. O závěru mohu pouze spekulovat. Domnívám se, že působením Rómů klesly diktátorovi preference a pes že si taky přišel na své, protože staří Rómové museli být pobytem na lodi vyhladovělí.

Další díl jsem viděl v pondělí. Byl poněkud slabší než thriller z Utrechtu. Rodina se oproti minulému dílu rozrostla o medvěda, který vypadal jako mediálně známý major, plukovník a zase pak major Huml („a nyní prosím diváky, zda by nám nepomohli s dvěma vraždami a jedním znášilněním“).  Polská princezna se chystá uzavřít sňatek s finským princem. Jenže u finského prince v baráku to stojí za prd. Je tam zima, studené žrádlo a hlavně špatná muzika. Princ, nechutné zarostné individuum, o kterého by si rozumná princezna neopřela ani kolo, shání kapelu, která by temperamentní princezně zapadla do vkusu. Nejdřív sežene jakousi bandu vrzalů, která silně připomíná skupinu Divokej Bill, jen jim chybí elektrická kytara. Princezna samozřejmě není uspokojena a dá je vyhodit. Možná i oběsit. Princ tedy chodí a hledá, je to jakýsi zárodek pořadu Ugrofinsko hledá Superstar. Až jednou v temném lese potká naše Rómy a bez dlouhého váhání se zrodí nový hudební projekt. Samozřejmě to doklapne. Princezna je happy a hned začne dancovat. Zatímco to teda princezna válí s cizíma borcema na parketu, princ přemýšlí, jak Rómům zaplatit. Činí jim všelijaké nabídky, ale starý Róm je odmítá se zarputilostí jeho soukmenovců opruzujících na České správě sociálního zabezpečení. Róm nakonec vysloví požadavky směřující k demokratizaci společnosti, protože zbourá šibenici a pomocí nože z ní vyřeže housle. Stradivari by vejral, jak se to dělá.

Na úterní díl jsem čekal s rostoucím napětím, protože byl poslední. Doufám, že nadlouho. Bohužel jsem se zdržel programovaním uživatelsky příjemné pračky Indesit, musel jsem si ve strojáku napsat program na rychlé přeprání dvou košilí, sehnat do ní poslední service packy, cracky, hacky a fleky a v neposlední řadě nasypat Calgon. Přišel jsem až v 19:03. Tím jsem propásl začátek. Tento díl je retrospektivní a zavede nás do dob, kdy byl starej Róm ještě mladej Róm. Tehdy ještě nesestavovala vládu levice a naše rodina byla v tíživé ekonomické situaci. Poté, co rómský dědeček pozře poslední bramboru (zaznamenal jsem první nesrovnalost, brambora, na které si pochutnával praotec Róm, byla naklíčená, ale oprsklého selského synka vidíme krájet meloun. Musel být tedy konec léta, tak polovina září, a brambora tedy nemohla naklíčit, leda by byla loňská) vydá se mladý starý Róm do vesnice. Po chvíli se vrátí s pytlem nějakého proviantu. Nemyslete si proboha nic zlého. Dali mu to lesní skřítci. Zřejmě ti samí lesní skřítci, co vám vybílili kvartýr. Rómské škvrně dostalo pytel hardware od skřítků, protože se k nim chovalo slušně. Za chvíli se vydá ke skříkům zpovykaný většinový selský synek, který se k nim chová neuctivě, neváží tak pečlivě slova jako rómský malý cikán a skřítkové mu naserou, tzn. dají mu pytel plný kompozitu z blech a sazí. Cikáně donese pytel domů, dědečka uzdraví zázračný kořínek, z darů od skřítků mají všichni radost a slouží jim dodnes. Happy end?

Večerníček obsahoval některé prvky, které ani mně jako velmi průměrnému pozorovateli nemohly uniknout.

Postavičky představující členy většinové společnosti bývají velmi často oškliví. Bývají zachycováni jako zakrslí skřeti, mají deformované hlavy, nemají vlasy, mají mrtvolně bílou, nažloutlou nebo nazelenalou barvu a vůbec vypadají jako exponáty z obludária. Zatímco naši Rómové jsou k sežrání roztomilí. Pohádkoví Rómové se celou dobu chovají naprosto korektně, chtějí pomáhat a přinášet radost, ne jen opruzovat na sociálce a žít z přídavků na děti, ale ta mizerná zakrslá většinová společnost jim pořád háže klacky pod nohy,  takže jen s enormním úsilím mohou zůstat těmi čistými neposkvrněnými kočovnými hudebníky.

Další unikátní vlastností večerníčku je velmi odvážné zacházení s evropskými dějinami. Naši Rómové byli doslova u všeho. Čekal jsem, že v posledním dílu vynaleznou žárovku nebo letadlo a ukáže se, že bratři Wrightové se ve skutečnosti jmenovali Lájoš a Ferenc Dunkové, ale to by asi bylo pro začátek příliš. Myslím si, že Rómské cestování a putování po evropských státech má skrytý význam poukazovat na to, že všichni jsme evropané a ne už třeba Češi, Němci nebo Maďarové. Takový jakoby dodatečný protivlastenecký účinek stíráním hranic mezi státy.

Myslím, že ve večerníčku nebyl dostatečně akcentován pojem „parazitismus“ a „přínos jedince pro společnost“. V žádném ze třech památných dílů, které jsem viděl, nepošpinili Rómové svoje ručky prací. Možná že v těch předchozích devíti dílech makali jak šroub a já měl jen smůlu, ale podle toho, co jsem viděl já, by se večerníček musel jmenovat „pohádky o bandě lenivých povalečů a příživníků“. To i ten Křemílek a Vochumůrka sem tam udělali něco pro zvelebení okolí pařezové chaloupky, nehledě na včelí medvídky, kteří se nadřeli jak blbci. Dokonce i prozpěvovali „sosáčkama sosáme“, zatímco naši pohádkoví Rómové by mohli leda zanotovat „kočujem a žebráme“.

Hodnotím to jako politicky korektní sračky pro dětičky, výchovný večerníček. Už jsme dlouho žádný neměli. Vůbec je zapotřebí se nad večerníčky zamyslet, jsou čím dál debilnější. Svého času jsem hořekoval nad Pohádkami o mašinkách, ve kterých subjekty zvané „lokomotíví víly“ tancovaly kolem studánky po zadní dvojici nárazníků, ale parní víly neměly ještě tak silný politický kontext. Pojmy „dobro“ a „zlo“, „pravda“ a „lež“, tak hezky vypodobněné např. v Krkonošských pohádkách, byly nahrazeny pojmy „správné“ a „nesprávné“. To je přece typické pro zmrdí manipulace.

Autoři si myslí, že dětičky jsou v dnešní době stejné pitomé, jako byli pitomí oni, když se dívali sami na večerníčky. Oni možná ještě věřili tomu, že lze jezdit na jednokolovém bicyklu a jednou rukou rozhazovat letáky. Kdysi nedávno, někdy mezi tím, kdy starý Róm jedl naklíčené brambory, a dnešními časy, kdy jeho potomek šmelí s herákem, to snad fungovalo ještě tak, že co řekli v televizi, to platilo. Ale doba se změnila. I přes takové hrůzy, jako jsou Pokémoni a Teletubbies, si čím dál tím více dětí tvoří názory samo, nezávisle na bedýnce. Aspoň se to tak mezi lidmi říká a já bych tomu rád věřil. A když budete devítileté dítě, večer vás budou patnáct minut krmit bohatými evropsky-kulturními kořeny rómské menšiny, zatímco vedle vás ve škole bude sedm hodin denně sedět Dežo Červenák blbej jak punštok, který smrdí od toho, že se už třetí týden nemyl, učitelka ho musí chodit odvšivovat a ještě se ani neobtěžoval naučit česky, bude vaše důvěra v myšlenky pozitivní diskriminace, politické korektnosti a preference menšin podkopána v samých základech.


04.10.2004 D-FENS

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
483x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:09
D-FENS © 2017