Byl jsem D-FENSem požádán, abych reagoval na diskusi pod jeho slušně čtenou recenzí mé Zlaté knihy komunikace (ZKK) z 6. 6. 2011 zde. Což rád činím.
Všem diskutujícím za psací aktivitu děkuji. Pochvala potěší, kritika pomůže. Ta dobře míněná kritika je skvělou zpětnou vazbou a dává mi základ dalšího dobrého vývoje. Ta zapšklá kritika… no… pod každým blogem se najde. Což platí nejen pro reakce na mou práci, ale i pro každého z vás. Především chci poděkovat a popřát úspěch všem, kteří si ZKK objednali přes náš inshop. Protože to byli čtenáři skvělého Dfense, dostali od nás (bez nějakých reklamních výkřiků) ještě navíc zdarma oblíbený dobrodružný román v ceně 198 korun. Tento román je o protizmrdích komunikačních dovednostech více, než by se mohlo zdát. (Prosím, pište mi reakce na něj na info(zavináč)gruber.cz.). A asi první stovce objednatelů jsme ještě asi o 40 korun zlevnili součet poštovného a balného. Zejména to dobírkové poštovné naše zmrdipošta za dobu existence mé firmy zdražila zhruba desetkrát.
V obdobné velkorysé zasilatelské vstřícnosti vůči vám chceme ještě nějakou dobu pokračovat, a to u knih i kurzů; kdo je od Dfense, to je přece našinec.
V pohodě…
A v pohodovém duchu bych chtěl pokračovat i na dalších řádcích tohoto příspěvku. Na drtivé většině mých kurzů totiž nepanuje nic jiného než úžasná pohoda. Taková, jakou jsem si před začátkem své lektorské kariéry vůbec nedovedl představit. To ne já učitel, ale moji skvělí žáci září a perlí, překonávají sama sebe, své vnitřní bariéry. A upřímně se z toho radují – vidíte radost roku 1991, 1999 a hlavně v současnosti.
Prolinky na jejich konkrétní vyjádření zaslouží, abyste ve vlastním zájmu četli podrobně a pozorně. Abyste odhadli, zda od krátkodobých školení očekáváte totéž.
Já svým skvělým studentům jen občas jejich radost stručně shrnu, naznačím další pozitivní souvislosti, zatnu pěst s palci, které jim držím. Pootevřu jim další dveře. A tak se během pár hodin nebo desítek hodin stáváme přáteli na celý život. Většina účastníků kurzů má pocit, jako by přišla do mé „tenisové školy“ – a po pár dnech školení umí porazit Nadala nebo Djokoviče. Tedy – poradit si v komunikačních nebo studijních výzvách, kdy i nejproslavenější zahraniční světoví guru poněkud váhají, tápou. Ověřit si to musíte u mých studentů, ne u mne. Z jejich dopisových a jiných zpětnovazebních reakcí už z předinternetové doby mi však přetéká velký psací stůl. Ty další, ve stejném duchu, se na HDD skladují naštěstí úsporněji. Viz link výše a další nezávislá svědectví.
Začali jsme pohodově, zakončovat budeme pohodově. Mezi tím však – což je pro mne poněkud netypické – dojde na kapku vážnější tóny z kritických diskusních příspěvků. Někdo mi vytýká, že příliš dávám najevo něco z toho, co se mi v kariéře podařilo dosáhnout.
Teď trochu vážněji …
Moje odpověď pro ty, kteří ten pocit mají silný a trvalý, je tato: Berte to tak, že mnohý člověk působící hodně na veřejnosti má i své různé negativní stránky. Karel Gott téměř neumí tančit, Jaroslav Hašek byl opilec, Lewis Carroll (Alenka v říši divů) byl prý hodně na slečny pod patnáct let. A přesto si všichni rádi bereme z těchto lidí to pozitivní, co naštěstí převažuje. Takže, kamarádi, ignorujte to, co vám na mně nevoní; přeneste se přes to velkoryse; berte mne jako člověka s chybami. A užívejte si v mých knížkách a vystoupeních hlavně toho, co vám voní a pomáhá.
Teď slovo k těm mým kritikům, kteří se navíc zamýšlejí nad příčinami toho, co na mně považují za negativní. Kteří jsou ochotní na základě faktů svůj postoj upravovat: Samozřejmě je vám jasné, že si musím být vědom sem tam negativního dopadu svého občasného kladného sebehodnocení. Je to pro mne, krajní řešení, menší zlo. Špína těch hádavých sebevědomých řečí, kdo je v čem mistrem světa, oprávněným vlastníkem apod. – ta se v civilizovaném světě pere u soudů. U rychlých spravedlivých soudů. Jenže ty u nás v oblasti duševního vlastnictví a nekalé soutěže zatím téměř nefungují. A kde soudy nefungují, tam se občan se svými trably uchyluje k jiným formám obrany. Demonstruje na náměstích, drží hladovku, žaluje veřejnosti. Kdyby fungovaly soudy, věřte, že bych vás se svými kladnými sebehodnoceními (lépe řečeno s naléhavou prezentací kladných faktů) naprosto neobtěžoval.
Bránit se jinde a jinak, než je obvyklé, to může někoho obtěžovat. Ale nebránit se vůbec? To byste si mne asi nevážili…
Pochopit zde všechny souvislosti, to by pro vás bylo jako hrabat se v nějakém tisícistránkovém soudním spisu. Na to nemáte čas, energii, náladu. Uvedu tedy jen podstatnou miliontinu toho, o co zde kráčí.
Zkušení právní experti mne už léta zásobují posudky o tom, že moje hlavní profese (nezávislý lektor, poradce, kouč, školitel, trenér, konzultant apod.), moje hlavní služba (krátkodobý tržní kurz rozvoje osobnosti) a můj obor („techniky duševní práce“, nově „beneopedie“) nejsou něčím, co bych vykonával v konkurenci s mnoha jinými. Ale jsou pro území naší republiky mým duševním vlastnictvím. Ne tedy něčím, jako je pro člověka třeba půjčené auto, brusle, svatební šaty – něčím, co si najal, co existovalo před jeho nájmem, co mu sice při krádeži zpění krev, ale dá se vydržet a nahradit kus za kus. Obor, profese a služba před začátkem mé kariéry u nás neexistovaly. Obor neexistoval nikde na světě. Profese a služba sice jinde ano – ale slušný člověk tam nesměl vyjet. Jedině si to od píky vytvořit.
Obor, profese a služba jsou tedy něčím jako mé vlastní děti, co jsem si poctivě sám odnosil v „děloze“ svých průkopnických výzkumů za své vlastní peníze, co jsem v bolestech porodil, co jsem od kolébky vypiplal do podoby tří krásných princezen. Ty se však po zkrásnění zalíbily nějakým drakům, co je chtějí znásilnit, zabít, sníst, udělat z nich děvky. Tedy – nabízet na našem trhu profesi, obor, službu napodobené, s těmi mými pro zájemce zaměnitelné. Rýžovat prachy z vašich kapes na poptávce, kterou jsem mnohaletou usilovnou prací téměř sólově vyvolal. A obcházet mne při tom. Tedy – tvářit se, že zájemce může jít také na jiný kurz a jiného lektora, který je srovnatelný. Proslavený originál však se sebelepší kopií ( byť i rozvinutou), srovnatelný není – v žádném oboru tvůrčí činnosti. Ani obraz, ani socha, ani písnička – a ani kurz, profese, obor.
Právníci konstatují, že nemám v této zemi a v česky mluvícím obyvatelstvu konkurenty, ale jen pokračovatele- rozvíjitele. Ty slušné, kteří mne uctivě citují a respektují rozdíl hodnot mezi originálem a kopií, i kdyby mne v některých směrech rozvinuli převelice. A ty neslušné, tedy parazity, na něž se vztahují paragrafy §47 a násl. obchodního zákoníku, mj. s trestní sazbou až dva roky odnětí svobody, s milionovými pokutami… (Někdy si je přečtěte… Nemusím mít určité své proslavené téma chráněno ochrannou známkou, a přesto může být trestným činem, když je jiný vzdělávací subjekt u nás nabízí s jiným lektorem jako kurz a tváří se, že má obdobnou hodnotu…)
Ti právníci mi radí, abych se nechoval idealisticky, ale pragmaticky. Tedy – podal hromadnou žalobu na každého, kdo se bez mého svolení stal u nás lektorem manažerských dovedností, obchodních a marketingových dovedností, sebezdokonalování apod. Protože zcizil profesi a obor. Na každého, kdo bez mého svolení pořádá v těchto oblastech nějaký jednodenní až jednotýdenní tržní kurz. Protože zcizil službu. Radí mi, abych si co nejdříve odbyl kolečko tří českých stupňů odvolacích soudů (možná neúspěšně), a pak oslovil objektivnější Evropský soud. A podal žalobu i na naší zemi, že neochránila mé duševní vlastnictví k oboru, profesi, službě – a požadoval zaplacení několikanásobku toho, co u nás kdy kdo zaplatil za jiné lektory a kurzy a co mi tedy jako tržba uniklo. Výsledná finanční částka by byla taková, že nároky firmy Diag Human jsou proti tomu jen „malé pivo“.
Jenže – kdo by ty desítky miliard nakonec platil? Ti největší hadi by se z toho jistě vyvlíkli, takže slušní pracovití daňoví poplatníci, lidé jako vy… A co bych si já s těmi penězi počal?
Ti právníci mi radí, abych nejpozději zítra odjel natrvalo do USA. Že tam zatím sice mají ohledně mých schopností block off, ale za pár let se musí ukázat užitečnost psychovzorců; no a pak bych měl jezdit přednášet zpět coby americký guru do zdevastovaného Česka. Se stejným know-how, ale za reálných 100 tisíc dolarů nebo více za den.
No řekněte sami – coby takového vyčůraného machra byste mne chtěli? Tím bych byl, kdybych se choval pragmaticky; podle některých lidí „choval jako každý v dané situaci“.
Já na rady těch právních expertů nedám a idealisticky mi nevadí učit za méně než desetinu ceny svého stejně autorsky objevného a bestsellerově proslaveného amerického kolegy. A pak jdu s žáky na pivo jako jeden z nich. Ale už odmítám, aby to někdo v reklamě a propagaci interpretoval tak, že moje vzdělávací služba, můj čas atp. mají méně než desetinu hodnoty obdobné Američanovy služby a času. Dávám prostě více než devadesátiprocentní slevu – protože mám své české a slovenské žáky rád, fandím jim a chci, aby jich i díky výhodné ceně přišlo co nejvíce.
Mnoha svých kolegů lektorů a koučů si vážím a obdivuji je – rozhodně nechci všechny dát zavřít J. Bráním se jen, když se plagiátorství dotýká průkopnicky vyučovaných témat z nejatraktivnějšího českého kurzu rychločtení® a rychlostudia. Tedy kurzů o koncentraci, paměti, efektivním studiu (třeba angličtiny), komunikaci v náročných situacích, hospodaření s časem apod., které mne necitují coby autora-průkopníka a tváří se srovnatelně.
A nevysazuji na plagiátory proto, že bych si chtěl vozit zadek v bugatti veyron. Chci dále nenápadně jezdit ve škodovkách z druhé ruky, chodit v tričku a džínách po louce a lese – a být jedním z vás. Chci mít jen dostatek prostředků, jakési slušné minimum pro to, abych mohl v klidu bádat, mít našetřenou minimální nutnou zásobičku pro nezávislost na zmrdistátu, a připravovat pro vás další skvělé užitečné know-how. Chci být slepice, co vám stále snáší zlatá vejce. K tomu nepotřebuji paláce, ale chci slušný kurník (kurnik šopa!).
Zbytek detektivky si složíte z mého webu www.gruber.cz, z blogu www.gruber.blog.idnes.cz, z blogů o mně www.lunacek.blog.idnes.cz, www.tomasbartak.blog.idnes.cz. Z redakčních textů na záložkách mých knih vydaných třeba u Management Pressu nebo v Gradě Publishing. Zadejte si též „David Gruber“ do vyhledávače na youtube. A pokud opravdu chcete přijít na kloub tomu, co se vám dnes zdá nepřiměřené, nelogické, tak pojďte diskutovat třeba na mé fanpage www.facebook.com/gruber.cz nebo přijeďte na jedinou sérii kurzů v roce, která umožňuje dostatečně dlouhou diskusi po lekcích u piva nebo na největším evropském koupališti. Když coby zájemci napíšete, že jste od Dfense… no… při vaší rychlé reakci a pokud na tu akci není plno… se něco dá dělat i s tou nyní už sníženou cenou J…
A víte vůbec, že v 90. letech mělo Davida Grubera přejet auto, abyste se nikdy nedozvěděli o psychovzorcích? Mocní výrobci mechanických psacích strojů, kteří by se na výrobu počítačů nikdy nezmohli, chtěli ještě hodně dlouho prodávat ty své mechanické mašiny a zatajit vám, že jsou na trhu k mání levněji počítače s tiskárnou, skenerem, kopírkou. No nic, nepodařilo se, teď už to nemá smysl, všechny důležité psychovzorce jsou v ZKK na veřejnosti – a jsou čteny…
Každý, kdo má doma ZKK, si jejím čtením sám bez univerzity udělá svou skvělou světovou komunikační profesuru…
A opět v naprosté pohodě…
A teď zase už zcela optimisticky: Nezaobírejte se učitelem Davidem, soustřeďte se už jen na sebe, na svůj úspěch, pohodu, životní přehled a nadhled. Proč tisíce žáků tvrdí, že knihy a kurzy s psychovzorci® jim dají mnohokrát více než sebelepší kurzy a knihy jakéhokoliv jiného lektora odkudkoliv?
Protože psychovzorce znamenají zobecnění. Zobecnění toho, co zde bylo dříve – bylo sice správně, ale velice úzce a v jednotlivostech.
Vědecká historie je plná zobecnění. Lobačevskij zobecnil Euklidovu rovinnou geometrii. A ta se pak stala speciálním případem daleko širší množiny případů. Einstein zobecnil Newtonovu fyziku – a ta se pak stala speciálním případem pro rychlosti těles v, která je mnohem, mnohem menší než rychlost světla c. Binomický rozvoj (a + b) na n-tou zobecnil čtverec součtu (a + b)². Kirchhoffovy zákony určitým způsobem zobecňují Ohmův zákon…
No a já jsem se pokusil (byla to letitá fuška!!) pomocí svých psychovzorců neboli multimetod zobecnit všechny podstatné způsoby a postupy duševní práce člověka – komunikační, studijní, emoční, jakkoliv individuálně vnitřní či interaktivní s druhým člověkem. Tím pádem se dosavadní zahraniční managerial soft skills (v knížkách, kurzech) stávají jen úzkým výsekem daleko širší, v podstatě nekonečně široké množiny případů. Viz 4. vydání ZKK, str. 278-9. A tu nekonečnou množinu stačím zábavně a seriózně naučit své žáky za velmi konečný čas několika dnů. Třeba studenti VŠE to rychle pochopili a za pár semestrů stoupl zájem o můj volitelný předmět na zhruba desetinásobek.
Ano, moji žáci si po krátkém kurzu či po přečtení ZKK již nyní odvodí, s čím přijde zahraniční hvězda coby se „supernovinkou“ až za několik let. Bude s ní chtít za veliké peníze poučovat vás, lidi z nějaké East Europe, kteří podle ní v této oblasti „nemají ani splachovací záchody“. Jaké bude jednou překvapení těch sebevědomých Američanů, že vás ze stromů sundávat nemusí, ale uživateli oněch „suchých záchodů“ jsou vlastně oni?
Výzva
Abychom se toho spolu v pohodě dočkali, potřebuji dvojí:
– Jednak co nejlepšího manažera. Ten dá dohromady akční minitým, jehož každý člen si velmi slušně vydělá. Tímto vyhlašuji na něj výběrové řízení – hlaste se, doporučujte.
– Jednak v klidu zkoumat a dále psát. V tom mi může každý z vás pomoci jednoduchým win-win způsobem: I vy, co jste dosud váhali, si napište o knižní nebo i kompletní ZKK, nebo o další dvojjazyčný komunikační komplet typu „all in one“ – o Angličtinu No Problem. Neboli zkráceně ANP. V ceně kompletu je i celodenní vzdělávací a diskusní setkání se mnou a s dalšími bezva lidmi. Zase vám něco zdarma přihodím do balíčku.
Dejte vědět všem slušným lidem, že existuje něco jako psychovzorce, multimetody. Mailujte, blogujte, klikejte na lajky. V době internetu a sociálních sítí to může mít úžasný snowballing effect. Uvědomte o tom anglicky mluvící svět – u mé videovizitky si můžete zapnout i anglické titulky (CC) vpravo pod obrazovkou.
A kdyby vás po tom všem, co jsem zde napsal, zůstalo zaujatých proti mně třeba i několik, vícero, tucet, padesát – pak vězte, že já se s vámi dejme tomu plně ztotožňuji. Plně s vámi souhlasím. Nenacházím na sobě nit suchou, ha! Ale řekněte – co zmůže ta malá skupinka proti té drtivé většině ostatních desetitisíců lidí, kteří mají názor opačný? Co jen zmůže?
08.07.2011 David Gruber
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)