Před panelovým domem, kde bydlím, jsou čtyři parkoviště (asi 20 na 50 metrů), kde bylo po 20 let zvykem parkovat i v druhé řadě, tj. dvě řady po stranách a jedna uprostřed.
Část první
Jeden nápad a hned 20 papírů (2 kila krát sto), to nejni vůbec zlý. Doufám, že si za to chlapci a děvčata koupí nové obušky, protože kromě vybírání za pokuty si mohou ve volném čase (vzhledem k tomu, že dělaj hovno), akorát tak leštit klacky.
Přišel jsem s lístkem na obvod městapa, zazvoním, po vpuštení dovnitř jsem vyzvednut na první pohled celkem pohlednou mladou příslušnicí, až je mi líto, že to za všechny odsere sama, ale překonávám se, žádný vohybání hřbetu nebude! Už kvůli vám tady na dfensu, když už jsem se zde řádně vyškolil v předmětu „Městapo, aneb jak si nenechat na hlavu srát“… Jsem si vědom, že možná nosím dříví do lesa, ale jsem toho názoru, že zkušeností v této tematice není nikdy dost, neboť zmrdpříslušník má neobyčejnou schopnost nás vždy překvapit nějakým novým zákeřným hovnem.
Položil jsem papírek na stůl a čekal co bude. Slečna strážnice mi začala klást otázky typu:
„Jste majitelem tohoto osobního automobilu?“
„Řídíte auto pouze vy, nebo ještě někdo jiný?“
Jdeš na to fikaně, holka. Vohnouti, co přiznaj, že řídí auto sami, si vykopali hrob.
„Koukám, že tady máte těch věcí víc, naposledy z května, to jsme asi poslali už na magistrát.“
Když mi slečna začala kecat hovínka o parkovišti a ptát se s cílem, abych hlavně vysolil prachy a vypadnul, vyndal jsem trumfové eso.
„A to už jsme přistoupili k podání vysvětlení?“
„No samozřejmě.“ (nechápavý pohled)
„Tak v tom případě bych chtěl, abyste zaprotokolovala, že jsem nebyl předem seznámen s mými povinnostmi a právem o možnosti odepřít vysvětlení, jak vám to ukládá zákon.“
(překvapený pohled, obvykle následující po vražení kudly do zad či nakopnutí do rozkroku, velmi rychle se metamorfující do výrazu, jenž lze popsat jen slovem Nasrat!). „Ale to máte tady napsané.“
„Kde?“
„Tady na stole.“ (teprve teď si všímám dvou papírů po mé pravé straně, které by stejně mohli být při bližším ohledání pokládány za dětské omalovánky s pohádkou o Šípkové Růžence. Jak to mám, kurva, vědět?!)
„Dobře, takže když přijdu do vaší kanceláře, první, co mám začít dělat, je nakrásně hledat, jestli tady nejsou nějaké papíry, co si mám přečíst? To jste mi měla sama říct!“
„Ne, to já nemusím číst, to není v zákoně, že to musím číst.“
„Vy jste mi to ale ani nepřečetla, ani neukázala, že si mám něco přečíst. Já to neviděl.“
„Ale to já nemusím, protože nejste na předvolání.“ (aha, najednou už nepodávám vysvětlení.)
„Tak co chcete, proč jste sem přišel, budete chtít předvolat nebo to vyřešíme na místě?“ (přišel jsem sem asi na nákup, ty huso)
„Podívejte se, to auto jsem neparkoval já a na další otázky odmítám výpověď. Nepřišel jsem rozhodně, abych platil za něco, co jsem neudělal.“
„A co chcete? Mám to poslat nahoru nebo chcete předvolat?“ (to nemůžeš vyřídit na místě, do psí prdele? Celej den se budeš dloubat v nose, ale né, ty mě předvoláš!)
„Jak co chci? Tak mě dejte na výběr nějaké alternativy, co je moje povinnost a právo, a neptejte se mě co chci.“
„To můžete taky platit ale tři tisíce, když špatně vypovíte.“
„To mi jako vyhrožujete?“
„Ne, já vám říkám, co se může stát.“ (no nekecej!)
„A proč bych platil 3 tisíce, když jsem nic neudělal?! Jaké mám teda možnosti?“
„Můžete sem poslat osobu, co spáchala přestupek,“ (tos uhodla) „nebo to pošleme na magistrát, nebo vás můžu sem předvolat.“
(na magistrát seru, to by moje návštěva městapa přišla vniveč)
„Dobře, tak mě sem předvolejte.“
„Ale to bude trvat taky klidně třičtvrtě hodiny, to vás bude asi dost zdržovat.“
„Vás taky.“
„Mě ne, to je moje práce, já to můžu dělat klidně celý den.“ (to věřim, že celý den, pusinko, ale za prachy, ne zadarmiko)
„Víte, já bydlím nedaleko, mně to nevadí.“
…
Dohodli jsme to na pozítří v 10 dopoledne. Ještě bych podotknul, že celou dobu byly otevřené dveře, takže jsem se stal mezi městapáky asi velmi populární. Tohle jsem ještě nežral. Není to paradox, že na podání vysvětlení a vyklopení portmonky je to dycky raz dva a hotovo, ale v případě, že jsem nepřizpůsobivý, jsem předvolán? Papírek s přestupkem není předvolání k podání vysvětlení? Máte v tom trochu hokej, kucí. Zejména přihlédnu-li k faktu, že jsem se výslovně ptal, zda již podávám vysvětlení.
Část druhá, aneb kterak jsem se k předvolání dostavil.
V 10 zvoním na městapo s předvoláním. Slečna mi otvírá a já si připadám jak u holiče.
„Dejte mi občanku, technický průkaz vozidla a řidičský průkaz.“ (na co řidičák?? Tady jsem teda totálně selhal.) a teď to přijde.
„Chcete něco na čtení? Bude to chvíli trvat.“ (jasně, tisk tří stran zabere minimálně 45 minut, jak je libo, zlatíčko)
„Nechci, děkuju. Jak dlouho vám to bude trvat, tu třičtvrtě hodinu, jak jste říkala?“
„Pokusím se to vyřídit rychle, jak to půjde.“
(kdybys nekecala)
Čekal jsem pouze 40 minut. Mezitím si mě jako cvičenou opičku chodili prohlédnout místní mazáci a jedna korpulentní paní, bezprostředně potom, co zavítali k slečně příslušnici do kanclu na pokec.
Nakonec jsem se dočkal, vyřídil jsem si aspoň v čekárně pár telefonů, nakonec to uběhlo docela rychle. Byl jsem předvolán a slečna mně s křečovitým úsměvem podávala tři papíry. Jeden s výraznou dikcí „to je poučení, to si přečtěte, na druhém listě to podepište, že jste byl seznámen, a tady“ (na třetí straně s nadpisem Zápis o podání vysvětlení) „napište jak to bylo, můžete to podrobněji popsat.“ dobrý pokus. tak já si to mám zaprotokolovat sám. Čím víc hoven bych psal, tím lepší, ne? Jak je libo. Napsal jsem „Odepírám vysvětlení.“ a podávám vše zpět se slovy, že jsem hotov.
„To je vše?“
„Ano.“
„Jenom tohle? Tak ten zbytek proškrtněte, aby se tam nemohlo nic dopsat. No nevím, když je tam toho tak málo, možná si vás z magistrátu předvolají, když jim to nebude stačit.“
Holčička pro mě udělala kopii, a s pocitem dobře promarněné práce mě pustila do víru velkoměsta.
Z návštěvy městapa můžeme vydedukovat několik zásadních poznatků.
Zahájení zápisu dne: 11.7.2012 v 10:05 hodin, ukončení zápisu 10:45. Celkový součet řádků dopsaných do formuláře v počítači – 6, což je přibližně 80 slov, z toho část opsaná z průkazů předvolané osoby a zbytek citace ze zákona o obecní policii. Rychlost, jakou strážník píše na počítači, je v průměru tedy 1 slovo na 2 minuty.
Policisté trpí tzv. roseofilii, tj. mají obsesivní sklony ve vztahu k růžové barvě. Například v nošení růžového spodního prádla, brunátnění v obličeji, nebo prohlížení si růžového řidičského průkazu, který příslušník k vykonání zápisu nepotřebuje.
Na městapu můžete trávit volné chvilky, oslovuje-li vás stěna, stěna a mříž, či zvědavé pohledy hrdinných kolemjdoucích příslušníků.
Můžete si přečíst něco hezkého z nabídky místního denního tisku, jako je zákoník o obecní policii, bravíčko nebo černá kronika.
Nic není, jak se na první pohled zdá. Parkoviště, podání vysvětlení, pěkná a milá příslušnice či sousloví typu Pomáhat a chránit. Ve skutečnosti se jedná o silnici (děrkovaný panel, tráva), kde se pouze parkuje, příjemné popovídáníčko, kráva nebeská a Vysírat a hovnit.
Nakonec ještě pár rad při spatření příslušníka, řídíte-li vozidlo:
Na kruháči zásadně po směru hodinových ručiček,na zelenou stát a rozjet se zavřenýma očima vozidlo do plných otáček cca 5 sekund po naskočení červené,
kolem příslušníka projíždět v těsné blízkosti buď rychlostí 170 a nepřetržitě troubit, eventuelně zastavit s otázkou: „Hej kámo, nemáš nějakej drobák na chlast?“
(Zatím nikdo nehlasoval)