„Čau, nevíš o někom, kdo by chtěl to moje auto?“ ptal se mě Martin, když jsem včera zvedl telefon.
„Konečně jsi pochopil, že benzin je benzin a jdeš do tý vé šestky?“ ptám se, očekávaje další výlet do Itálie. Před zhruba čtvrt rokem jsme společně absolvovali nákup 147 JTD, a i když musím uznat, že to je celkem povedený ropák, nějak mi pořád k Alfě ten traktor nepasuje.
„Ále hovno…, sebrali mi řidičák!“ zasekne moje myšlenkové pochody Martin.
„Cože? Ty vole, a proč jsi něco neřek? Mohl jsi se přihlásit třeba na tu kasičku smyků a tři body by ti umázli“ nechápal jsem.
Martina znám nějakých 20 let, prožili jsme toho společně fakt hodně a on je vlastně svým způsobem odpovědný za to, že mám už skoro 18 let doma svoji milovanou ženušku. Vím jak jezdí, ale nepřekvapilo by mne, kdyby i on už vyčerpal všechny body třeba za nerozsvícená světla.
„Ále hovno… nemám ani jeden bod… úplná kravina… nemůžu uvěřit, že mi ty čůráci sebrali papíry za to, že jsem jel se značkou zasunutou za předním sklem domů, když jsem ji nemoh přidělat hned, jak mi ji dali…“.
V tu chvíli se mi rozbřesklo a všechno mi bylo najednou jasný. Ten pátek jsme v Aroně u Milána koupili moc pěknou AR 147 JTD, přivezli jí do Prahy, v pondělí jsem ho hodil do Hloubětína na ME a STK, pak vyfásnul převozku a jel na Jarov auto přihlásit. Převzal český doklady a nový registrační značky, ale ouha, u Alfy není vpředu možno zasunou značku do rámečku, ale ta se musí šroubovat přímo do plastu. A protože neměl v autě nářadí a nechtěl prznit nárazník jakoskoronovýho auta ani značku, hodil přední registračku za sklo a jel domů do Strašnic s tím, že ji přišroubuje před barákem.
Před poslední křižovatkou před domem ho zahlédla hlídka s nápisem „POMÁHAT A CHRÁNIT“, otočila na červenou svoji služební Octavii, na čtyřicítce ho na přechodu pro chodce předjela a jala se mu začít pomáhat.
„Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola. Vaše doklady a doklady od vozu.“ Martin podal příslušníkovi, který mu pomáhal a chránil, fungl nové doklady od vozidla a občanský průkaz. „Pane řidiči, jste si vědom svého přestupku?“ zareagoval na to komisně policista. „Myslíte tu přední značku? Právě jsem ji vyfasoval a zjistil, že ji musím přišroubovat, tak jedu domů, abych tam vyvrtal dvě nebo čtyři díry a přišrouboval ji. To víte, Taloši, maj to zase udělaný složitě… bydlím támhle za rohem.“
„Tak vypněte motor a vystupte si z vozidla“ přikázal příslušník policie. Stalo se.
„Počkejte chvíli“ odebral se na to policista do služební Octavie. Za cca 10 minut se vrátil s papírem pro správní řízení.
„Sem, dozadu, napište toto, jinak přijdete na místě o řidičák: “ Vědomě jsem jel bez přední registrační značky na vozidle z úřadu domů. Cestou jsem byl zastaven hlídkou policie. Té jsem přislíbil, že značku ihned, jak přijedu domů, na vůz namontuji. Datum a Váš podpis.“
Martin vše doslova napsal tak, jak mu policista nadiktoval, lejstro podepsal, policista mu vrátil doklady a on jako slušně vychovaný člověk poděkoval a popřál komisnímu pomahači a ochránci hezký den. Poté odjel domů, kde značku za dvě minuty přišrouboval na tabulku z plastu tak měkkého, že zjistil, že není třeba cokoli vrtat.
Pak tuto nepříjemnost hodil za hlavu a zapomněl na ni.
Ne tak správní orgán, který se rozhodl pomáhat a chránit skrytou formou a roztočil příslušná kola spravedlnosti.
Před týdnem Martinovi přišlo z Magistrátu hlavního města Prahy předvolání k podání vysvětlení ohledně přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Moc to nestudoval, domníval se, že si asi někde za bukem nevšiml radaru a ve stanovený den se jako slušný člověk, oholen a učesán, dostavil k projednávání přestupku, který spáchal proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.
K jeho překvapení se však neprojednávalo žádné marginální překročení rychlosti, ale jízda s vozidlem bez registrační značky.
Martin vysvětlil a popsal situaci, jaká tehdy vznikla. Milý pan úředník Bc. Václav Dbalý projevil pochopení, prohodil cosi dobrácky o zákonu schválnosti a přistrčil Martinovi trojici papírů k podpisu. Stalo se, Martin podpisem potvrdil, že byl řádně poučen, že podání vysvětlení neodmítá a podepsal i to, že vše v uvedeném protokolu zapsané je pravda pravdoucí.
Dobrácký úředník papíry založil a přívětivě Martinovi sdělil: „Víte, je to taková banalita, já bych to snad ani neřešil, ale to víte, je tu podklad pro správní řízení a já jenom dělám svoji práci… takže, podle zákona Vám musím ve Vašem případě uložit pokutu 5 000 Kč za přestupek, poplatek za správní řízení 1 000 Kč a odejmout na půl roku řidičský průkaz.“
Martinovi spadla čelist a myslel si, že jeden z nich je blázen.
„To víte, zákon je zákon a bohužel se s tím nedá nic dělat“ dobrácky ho chlácholí úředník, když vidí ten výraz.
„Ale já jsem přece nic neproved, nikoho jsem nepřejel, neohrozil, nenaštval… dyť jsem tu značku měl… akorát na jiným místě, protože na to správný nešla přidělat… vidietelnou, čitelnou… sem jel opatrně… jezdím dost opatrně…“ koktal Martin a snažil se přinutit vlastní mozek pochopit situaci. Marně.
“ Já vím, nemáte v kartě řidiče ani jeden bod, ale to víte, zákon hovoří jasně… Vy nečtete noviny? I ministr přišel ze stejného důvodu o řidičák, jako Vy“ vysvětluje mu hodný a spravedlivý úředník ustanovení zákona o pomoci a ochraně.
Martin ještě jako v tranzu vyslechl, co mu hrozí, kdyby i po nabytí právní moci rozhodnutí náhodou řídil bez platného řidičského průkazu a vypotácel se z kanceláře, přičemž poprvé v životě zapomněl pozdravit. Ale bylo to jedno, protože již byl stejně ze společnosti slušných lidí vyloučen, neboť spáchal nebezpečný přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a stal se tak odporným silničním pirátem, kterého je třeba potrestat a ochránit před ním ostatní, slušné účastníky silničního provozu, kteří sice občas někoho nabourají, někoho ohrozí nebo mu schválně vjedou do levého pruhu, aby je nemohl předjet, ale konají tak vždy s registračními značkami na správném místě svých automobilů, pro které známku o absolvování STK a ME nabízel Fanda v sobotu U Kulatky za 3000 Kč.
Teprve pak se vyděšený Martin rozhodl mi zavolat. Samozřejmě v okamžiku, kdy je situace nezvratná a boj nelze vyhrát. Kde je příčina jeho nesprávného chování?
První příčinou je bezpochyby jeho manuální nezručnost. Vyučený automechanik by si v dané situaci rozhodně poradil lépe. Ale Martin je absolventem Univerzity Karlovy, a tak je u něj šroubovák přecijen na poněkud nižším stupni zájmů, než u onoho automechanika.
Druhou příčinou je bezesporu neznalost zákona. Kdyby po večerech nečetl klasická díla a nepřipravoval přednášky a semináře – tedy kdyby nedělal svoji práci, ale četl místo toho zákony, věděl by, že jízda bez registrační značky se trestá přísněji, než dokonaná a zaviněná dopravní nehoda. Možná by mohl leta přemýšlet, proč tomu tak je, ale věděl by to a popsaného jednání by se asi nedopustil. Možná by mu bývalo došlo, že bytaři, zloději aut nebo nájemní vrahové také mají právo podle značky mít přehled, kde se kdo a v kterou dobu nachází. Vždyť přece oni také jen dělají svoji práci. Třeba by pak jel domů taxíkem a v noci se vrátil k vozidlu a značku přišrouboval, nebo by zavolal do autoservisu, aby mu přijela značku přišroubovat asistenční služba, nebo by usoudil, že nákupem ojetého, 7 let starého automobilu pochybil a měl peníze raději věnovat nějakému sociálně potřebnějšímu etniku (se dvěma tituly totiž Martin pobírá nějakých skoro 22 000 Kč hrubého každý měsíc, což je skutečně asociální) – zkrátka, kdyby býval četl zákony, situaci by řešil jinak.
Ale já si nemohu pomoci, podle mého hlavním viníkem vzniklé situace je prostě fakt, že MARTIN JE SLUŠNÝ ČLOVĚK! Každý „normální“ zákona znalý by totiž postupoval zcela jinak, nenapráskal by se sám do hlášení, aby proti sobě poskytl jediný důkaz pro správní řízení, nevypovídal by před dobrácky se tvářícím hadem, který se na něj smál jen proto, aby mu v zápětí mohl sebrat řidičák… prostě každý normální člověk, který neřeší pohled na dobré a špatné jednání podle svého svědomí nebo vychování, ale podle platné legislativy, by postupoval tak, že by hodným, spravedlivým a charakterním státním šikanovatelům neposkytl důkazy pro jejich správní řízení proti jeho osobě a tím by je donutil řízení uzavřít pro nedostatek důkazů. Jenže to tenhle ňouma neví. Neví, že s jediné, co úředníkům bez přítomnosti advokáta říkáme, je „v této věci odmítám vypovídat“. nezdravíme je, nebavíme se s nimi ani o počasí, ani o holkách, prostě nebavíme se s nimi vůbec, neboť cokoli řekne, může být a zaručeně bude překrouceno, vytrženo z kontextu, přeformulováno a vzápětí zcela jinak použito proti nám.
To tenhle člověk se dvěma vysokoškolskými tituly nevěděl a neudělal. Byl za to tedy náležitě potrestán.
Zdraví lidi kolem sebe, nikam se necpe, nikdy nikoho netloukl, k ženám a starším se chová ohleduplně, pouští je první do dveří, ví, kdo komu první podává ruku a ctí slušnost jako základ soužití civilizovaných lidí na této planetě.
Stejně tak se již 20 let chová za volantem. Ano, jezdí na rychlostních komunikacích nebo občas i na silnicích první třídy rychlji, než zákon dovoluje, ale jinak je velmi ohleduplný, až defenzivní. Pouští chodce, lpí na slušnosti a snaží se předvídat jednání ostatních, aby zamezil vzniku krizové situace. Za těch 20 let, pokud vím, zavinil jednu dopravní nehodu, když na mostě Barikádníků nově instalovali stopku a on, který zde jezdil denně, si toho nevšiml a mírně poškodil předek svého a prakticky neznatelně zadek jiného, na stopce poslušně (a zcela zbytečně) stojícího vozu.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevím, čím byl za těch 20 let, co ho znám, svému okolí nebezpečný.
A tak opět musím konstatovat, že přišel o řidičák hlavně proto, že je slušný člověk.
A tak to asi má být. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Bez ohledu na záminku, která k tomu vede.
Upozorňuji, že se jedná o příběh zcela reálný, napsaný den poté…
(Zatím nikdo nehlasoval)