Kdysi v šerém dávnověku, kdy televize měla mnohem méně barev než dnes, tráva byla zelenější a komunisti prvoplánový dobytek, mne vždy pobavilo, jak hlasatelka v televizi – neplést s dnešním spíkrem, to jej jen debil, kterej nerozumí tomu, co říká – upřela do kamery politicky uvědomělý pohled a hrobovým hlasem, jak kdyby recitovala Havrana, pronesla, že doba je těhotná událostmi, případně, že události kvapí, nebo, že dokonce kvasí.
Nikdy sice neřekla, kdy bude ten potrat, kam ty události doběhnou či kdy se bude slévat, ale i tak člověk hned věděl, že se stalo něco, co komunistům zrovna moc nejde pod nos. Namísto hlasatele dnes duševně nemocný grafik smíchá na monitoru barvy, ze kterých domácí zvířata dostávají psotník a na pozadí pronáší vemlouvavý hlas stupidní průpovídky o tom, čemu se říka vyvážené zpravodajství. S těhotnou dobou se pak musí vypořádat zpravodajci, což činí tak, že potraty zamlčí. Na několik takových interrupci jsem narazil a prostě mi to nedalo. Však Vy si to přeberete.
Začneme lokálně, zato však odshora. Kdo neslyšel z čumbedny nebo z rádia v autě pojem Lex Babiš. No vidíte. Jenže dle mého je pravdivé je pouze to Lex. Babiš tam nemá co dělat. co tím myslím?
Asi víte, že cca poslední 4 roky probíhá ve státní správě úporný boj. Netýká se nejvyšších pater, ale je o to vražednější. Vnějším znakem je natahování zákona o státní službě už vlastně skoro tři roky. Lze říci, že existují dvě síly, které se snaží o dva různé výsledky. Tedy… existovaly, do té doby než Zeman, a dlužno říci, že ten s tím zas dobře vyjebal. Možná si někdo vzpomenete, jak jsem psal o tom, že ten slavný zátah na Vládě ČR a související policejní čórka v Komerční bance na Václaváku, měla několik účelů. Jeden z nich byl odříznout státní správu od kmotrů a od majetku zašitého právě v KB. Zákon o státní službě byl do té doby víceméně bojkotován, což pravděpodobně měli na svědomí porůznu nasazení agenti různých služeb, a činěno tak bylo právě proto, aby nedošlo na ministerstvech k „zabetonování“ oněch struktur provázaných s podsvětím. Logicky se právě tyto struktury snažily o opak. To bylo do Zemana, který dosadil svojí vládu a měl rok na to aby si dělal co chtěl, což se mu zdařilo měrou vrchovatou. Na ministerstvech totiž probíhala rok dlouhá noc dlouhých nožů. Netýkala se náměstků a jejich podržtašek, tak vožralej zas Zeman nebyl. Týkala se těch nejnižších pater. Takových těch neviditelných ouřadů, na nichž nicméně závisí to, jaké informace a jací lidé se podívají výš. Byli přesouváni z míst, kde už měli odslouženo, tedy to nebylo nějak nápadné, vždy si však polepšili. Zajímavé je, jak nerad kdokoliv z jakéhokoliv úřadu tyto informace potvrzuje. A není divu. V neposlední řadě proto, že když se změnila vláda, došlo na tu třešničku na dortu. Sama tato vláda se o informace s touto čistkou spojené připravila tím, že vyrazila náměstky a jejich nejbližší spolupracovníky. Kdokoliv by teď chtěl být konkrétní, musel by hrabat jako foxteriér. Jako naprosto geniální se pak jeví využití Babišových problémů s lustrací a požadavku na to, aby zákon o státní službě prošel v prvním čtení. Jak se zdá, nikdo si toho nevšiml, nebo to nějak nerozkecává a to přestože se Zemanovi podařilo vytvořit jakousi neviditelnou armádu, která nebude loajální státu, ale tomu, kdo jí instaloval. A sněmovna mu pomohla to zakonspirovat a v úporném boji o koryta si to každej z nich bral osobně a nikoho ani nenapadlo, že o ně nejde. A teď mi řekněte, že to není obzvlášť vyvedený potrat. Všichni si berou do huby agenta Bureše a po Zemanovi pes neštěkl.
Jako další přerušené těhotenství tu máme Singera a jeho Velkou Listopadovou Rev… sorry, Úpravu Kursu Koruny. Samozřejmě, že hlídací psi demokracie řvali jako protržení, mluvící hlavy na obrazovce si mohly panty vyviklat, jen mi tam nějak chybí ten skutečný důvod. To, co se vlastně stalo. Na to si ale nejprve musíme položit (a zodpovědět) několik otázek.
Především, na otázku „kdo vydává peníze“ není pravdivá odpověď, že ČNB (nepsal bych to sem, ale pořád si spousta lidí neuvědomuje, co to pro ně znamená). V současné době ČNB vydáváním peněz s bídou kryje inflaci. Peníze „vyrábějí“ banky, které Vám je půjčují. Banka ty peníze prostě vytvoří úderem do klávesnice (tím, že Vám je připíše na účet). Nedosti na tom. Tato půjčka, tedy ty peníze vytvořené z ničeho, se okamžitě stávají aktivem té banky. Znamená to tedy, že pokud by byly všechny půjčky splaceny, nenastane ráj na zemi, ale bankovní sektor prostě zkrachuje, neboť to, z čeho žije je rozdíl mezi jeho nově tvořenými penězi a jeho stávajícím dluhem. Jinými slovy, celý systém stojí na časové prodlevě mezi vytvořením/vypůjčením peněz a jejich splacením. Peníze dnes vlastně vyjadřují hodnotu dluhu. Krytí zlatem, tedy převodová páka bank se s lety zmenšovala a dnes už vlastně neexistuje. Je to uzavřený kruh, kdy bankovní úvěr v jedné bance se stává vkladem v jiné bance a ten té druhé bance opět umožňuje upisovat další úvěry. Trochu to připomíná Ponziho schema (to populární „letadlo“). Banky prostě vytvoří tolik peněz, kolik si můžeme půjčit. Takřka 96% z peněz, které jsou v oběhu bylo vytvořeno tím, že se někdo zadlužil u banky. A jsme u toho. Jediná cenná věc, která v této transakci existuje, je majetek, kterým ručíte za vytvořené peníze. Pokud by tedy neexistoval dluh, banky by neměly co půjčovat.
Zajímavé je, že jediné místo, kde mohou dlužníci vzít peníze na splácení (u větších částek pěkně mastných) úroků je z celkového množství peněz v ekonomice. Tyto peníze ovšem byly vytvořeny výše popsaným způsobem, takže je jasné, že dluh nemohou splatit všichni, protože ty peníze, kterými by jej mohli splatit zatím neexistují. Čím měně lidí si tedy bude půjčovat (bude vytvořeno méně peněz), tím více bude krachů a exekucí. A naopak. Celá ekonomika je hnána potřebou vytvářet a půjčovat čím dál tím větší množství peněz aby bylo na splácení čím dál tím většího dluhu. Letadlo.
Pak už je jen pár dalších třešniček na dortu. Například je možné se zeptat, komu patří banky v Čechách (až na dvě Němcům) a komu patří německé banky. To sem nenapíšu, někdo by mne mohl obvinit z antisemitismu. Podíváme-li se v tomto světle na nedávnou devalvaci koruny, zjistíme, že proto jsme nemuseli poskytovat žádné další, zbytečně viditelné, peníze na různé ty eurovaly a podobná svinstva. Stačila devalvace, tím se snížila cena majetku, kterým dlužníci ručí za své dluhy a ten rozdíl z české ekonomiky poslušně odklusal tam, kam měl. Tedy do Evropy (Německa) do bank. Singera ne, že by měli zavřít. Toho měli veřejně a bez soudu popravit.
Jedna z nejvydařenějších interrupci nám uletěla a ještě jí nenašli. Ano, mluvím o neviditelném Boeingu. Jak jsem se nedávno dozvěděl z jednoho vtipného serveru, týmy, které to letadlo hledají už objevily Jantarovou komnatu, Svatý grál, Atlantidu a další tři vrahy J. F. Kennedyho, jen to letadlo ne. Taky bodejť by jo, když ho hledají tam, kde ho hledají. Jako by se někomu něco nechtělo říct. Takže na začátek jen malinká rekapitulace.
V pátek 6.března v 17:21 SEČ (00:21 místního času) z Kuala Lumpur odstartoval let společnosti Malaysia Airlines číslo 370 do Pekingu. Poslední kontakt s ním byl v 18:41, kdy přestal pracovat odpovídač a tím se stroj dostal z dosahu všech radarů, které jeho signál využívají a zbytek už jsou bajky. Až na několik maličkostí.
Vzdálenost mezi místem startu a předpokládaným cílem je ~1500km. Znamená to, že by B747 byl schopen uletět tuto vzdálenost (i s rezervou) na 25% možného objemu nádrže (plný dolet se zatížením je 12400km). Přesto tankoval až po hrdla nádrží. Buď byli piloti paranoidní nebo chtěli pašovat kerosin, protože tím si zvedli spotřebu paliva nejméně o 12%, za což některé letecké společnosti vyhazují bez poct. Zajímavé je, že právě tento fakt se ředitel aerolinek snažil zamlžit. Tak. Odpovídač sice nepracoval, nicméně, ono se moc nemluví o tom, že ty éra vysílají výrobci kompletní telemetrii, kvůli poruchám. No, a poslední část telemetrie přestala vysílat 7 hodin po výpadku odpovídače, přičemž jednotlivé subsystémy přestaly vysílat (vysílače byly odpojovány) postupně. Nejdřív hydraulika, motory jako poslední, přičemž letadlo až do odstavení telemetrie motorů letělo. Tohle by posádka vůbec neměla umět. A odstavit odpovídač taky neni procházka růžovou zahradou.
Máme tedy letadlo bez odpovídače, ztracené na kursu do vietnamského vzdušného prostoru. Kupodivu, veškeré hledání probíhá buď v Jihočínském moři nebo na západ od Astrálie. Proč? A zároveň si můžeme položit otázku, proč se, počínaje týdnem po zmizení letadla, roztrhl pytel se cvičeními námořnictva USA, jednak v Arabském moři a jednak u západního pobřeží Spojených států. A přitom né, že by se to tam rojilo ponorkami, to ne. Ale raketové křižníky a torpédoborce vybavené pro vzdušný boj si užily rojeníčka. A stále si užívají. Div že na Sunsetu neparkujou Patrioty.
Takže: Někdo má k dispozici létající věc, zřejmě zatím zašitou v Iránu (soudě podle doby, kdy přestala vysílat poslední část telemetrie), buď pod maskováním, nebo prostě mezi ostatními podobnými. Ta věc váží 200 tun, unese 86 tun čehokoliv, plně natankovaná doletí 12000km a má vyřazený odpovídač, takže jí radary ŘLP vůbec neuvidí. Pro člověka (skupinu), který(á) věci trochu rozumí, což myslím vyřazením telemetrie dokázal(a), je sranda nahradit odpovídač jiným, například z papíráku – z Cesny, z čehokoliv – a pod určitym úhlem přiblížení, pokud víte, kde ty radary jsou, simulovat malé letadlo v nesnázích. Na západním pobřeží USA je spóóóusta terčů. Bohatejch terčů. Třeba Los Angeles, nebo San Francisco. Takže éro zamaskovat, mezitím postřílet těch 200 lidí (nikdo nechtěl výkupné, takže o ně nešlo), pak tam naložit pár desítek tun toho „čehokoliv“ (plutonium? semtex? TNT? chemikálie? bakterie? zkombinovat to vše?) a vyrazit si na vejlet. Ta bohatá účast armády při hledání, řada vojenskejch radiolokátorů na lodích u pobřeží USA, Awascy (Sentry) ve vzduchu, cvičení stíhaček… to asi nebude tak úplně náhoda. Ten trik s radiolokátory funguje, to už americké letectvo obětavě odzkoušelo za studené války, když v Německu pořádalo vzdušné manévry a při jednom z nich se za tři stíhačky schoval těžkej bombardér. Stíhačky se ve vhodnou chvíli rozprchly a B52 točila zpět 15km před českejma hranicema. To už si několik generálů vod PVOS zatloukalo skoby a shánělo provaz, v čemž mohli klidně pokračovat i po odeznění „nebezpečí“, stejně vyletěli, bo z té výšky už rakety v tom bombardéru „viděly“ Moskvu.
Co se cesty na to západní pobřeží USA týká, jukněte na mapu. Je jediná možná. Z Íránu kopírovat hranici mezi Afghánem a Turkmenistánem, pak Tádžikistán, Uzbekistán a hranice mezi Kyrgizstánem / Kazachstánem a Čínou a nakonec mezi Mongolskem a a Čínou, všechno to jsou nejméně hlídané vzdušné hranice na světě, pak málo obydlený severní cíp Číny, kde je stejně letecký koridor a v tomtéž pokračovat přes Japonsko a Pacifik a zbývá si pak jen vybrat terč. Osobně jsem zvědav co vydrží déle. Zda cvičení nebo vyčkávání únosců, a kde to nakonec bouchne.
No, a nakonec jsem si nechal potrat takřka epické velikost, nebo hromadný, prostě jak je libo. Ukrajinu. Některá z následujících tvrzení jsem publikoval v diskusi na serveru Discussionspeed.nl (pod jiným nickem) a to 14.3. t.r., z čehož vidím, že bych se měl na Primu přihlásit jako věštec, bo to bylo ještě před anexí Krymu.
Revoluce ani kontrarevoluce, jak už jsem asi někde napsal, se nedělá tak, že si pět lidí sedne a řekne: „Tak to spustíme“. To je buď běh na dlouhou trať nebo kombinace zvláštních událostí v nestabilním prostředí, tedy příležitost. Vezměte si například, jak dlouho trval přesun vlivových zón v Indočíně nebo Vietnamu. To jsou desítky let. Na každou revoluci (změnu) potřebujete nějaké vnitřní pnutí v příslušné části světa. Toto pnutí nejlépe odhalíme tak, že se podíváme na historické mapy, postačí ty z konce 19.století, a porovnáme je s těmi stávajícími. Funguje to naprosto bezchybně. Druhý způsob je náboženství. V podstatě stačí, aby byli někde musulmani a půl je hotovo, ale v takovém Irsku to funguje i bez nich. Ovšem o tom teď řeč nebude. Začneme výchozími podmínkami.
– Máme Rusko s obrovskou zásobou surovin, nicméně s mizernou průmyslovou výrobou.
– Ruské vedení nikdy nepřipustí, aby se NATO dostalo až k jeho západní hranici
– Máme Čínu s obrovským výrobním potenciálem, ale bez surovin
– Čína a Rusko se historicky příliš nemusí
– Máme Ukrajinu, přes kterou do Evropy teče 75% plynu
– Máme USA, které i díky frackingu najednou zjistily, že mají největší zásobárnu plynu a ropy na světě
– Máme šejky, kteří díky předchozímu šli s cenami surovin pro USA tak dolů, že už se to Spojeným státům vyplatí kupovat
– Máme NATO, které by se rádo dostalo k Rusku co nejblíž
– Máme EU, která nutně potřebuje zplundrovat další zemi, bo ty stávající už se začínají cukat
Co se tedy asi tak stalo. Mám za to, že na počátku opravdu byla nějaká ta občanská nespokojenost. Nějaký lidi se sešli na Majdanu, pokřikovalo se a pár neziskovek „napadlo“, že se z toho dá vytřískat politickej kapitál. Jenže ovládání davu má své meze a pokud v něm nemáte 20% svejch, tak to prostě nejde. Z počtu bafuňářů z EU dojiždějících na tribunu Majdanu ovšem lze usuzovat, že i ten prvotní impuls nebyl tak náhodný a že někoho dost sralo, že má Ukrajina plyn za polovinu. A někdy v té době zřejmě příslušné kruhy v Rusku napadlo, vo co tady asi gou a že když už něco někomu, tak Krym teda né a že když už Krym ne, tak proč ne východ Ukrajiny. Koneckonců, jediná průmyslová výroba, která tam je, je ta, co vybudoval SSSR, jehož nástupcem se Rusové cítí, ať už po právu, či nikoliv. Všimli jste si těch keců kolem toho referenda na Krymu? Že prej u parlamentu byli vojáci! Ts ts ts… v případě ČSSR nebo Kosova to nikoho moc nesralo. Že mi tak napadlo, Krym nikdy nebyl ukrajinský. Co já vím, tak Krym Rusko vymlátilo někdy v druhé polovině 18. století z Turků, kteří jej zase vybojovali na Tatarském chanátu a administrativně byl kremlem převeden pod správu Kyjeva až někdy v padesátých letech. No nic. Já tvrdím, že až prach sedne, a je jedno, jestli to bude teď nebo za 5 let, bude východ Ukrajiny ruská gubernie, s hranicí na Dněpru. K čemu dojde potom, je těžko soudit. Například takový Ivanofrankovsk byl vždy rumunský a mohl by být zas. Následovat bude Moldávie ohledně prostoru mezi rumunskou hranicí, mořem a Bilhorodem, což Poláci nevydýchají, neb Sosnovka na severu západní části Ukrajiny byla jejich a tak se ozvou také. Tim vším se stane, že jediný přístup na Zakarpatskou Ukrajinu z vnitrozemí bude přes Karpaty, což je o hodně míň pohodlné než ze Slovenska a přirozené vazby se vždy prosadí samy.
Původní předpoklad byl zřejmě takový, že pokud se EUmerika posadí na plynové kohouty na Ukrajině, zabije tím několik much jednou ranou. Jednak chytí Rusko pod krkem ohledně ceny surovin, protože nastrčená vláda na Ukrajině bude poslouchat, za druhé odřízne Rusko od přímého přístupu k teplým mořím – aby se už neopakovalo ruské nepřijatelné vměšování se do věcí Sýrie obzvlášť a Hormuzského průlivu obecně – za třetí, což je nejdůležitější, dostane se až na ruskou západní hranici a za čtvrté, při omezení přístupu EU k ruskému plynu, získá USA odbytiště pro své suroviny. Ta smlouva už je uzavřená a prej to bude děsnej kauf. No, a schválně si zkuste tipnout, co Ukrajina deklarovala jako první poté, co si demokraticky (taky jak jinak) zvolila Porošenka. Btw, narodil se jako Walzman. Ukrajina, a to se podržte, chce mít přístup k jaderným zbraním! Na obranu, samozřejmě. Není pochyb, že celá akce byla připravována dost dlouho. Už z principu to jinak nejde. Nejdřív musíte lidi nasrat (Timošenková), pak vzbudit naděje, ty nenaplnit a pak stačí škrtnout. To co ovšem jde provést někde mezi velbloudama, nelze jen tak provádět u hranice s Ruskem.
Jak z logiky věci vyplývá, věci se trochu zvrtly. Což o to, my, kteří tomu nerozumíme, víme, že Rusko některé věci nedá, například Krym – jen si představte, jak tam kotví americké nosiče raket jakéhokoliv doletu. Dvanáct kilometrů od Ruského území a 500km od Moskvy! Ovšem kdejakej Eurosráč i se svým sebevědomím si něco takového nepřipustí. A tak je teď Krym toho, koho je. Další problém vznikl, když na požadavek EU ohledně zastavení prací na ropovodu Jižní Proud, nereagovalo Bulharsko tak nějak správně evropsky. O něco horší pro eurokraty je dohoda Ruska s Čínou, kterou, vzhledem k přátelskému škorpení se v posledních pěti stech letech, nečekal nikdo. A ještě horší je to, že Rusko, které má největší světové zásoby zlata, se pokouší vytvořit nový zlatý standard pro rubl (dvouhlavý zlatý orel) jako alternativu k dolaru a Euru pro obchodování s energiemi. Kissinger kdysi řekl, že petrodolar je náboženství, které vyžaduje pevnou víru. Zkuste si představit, že třetina světa začne petrodolar vynechávat. To bude ve FEDu veselo. Zde tedy vidíme, jak se osvědčily ty stupidní sankce.
Přes to všechno stále pokračují pitomé kecy v médiích, chřestění zbraněmi, bláboly o dalších sankcích – teď už velmi opatrné, ty lodě Francie prostě potřebuje prodat – a podobné nesmysly. Smál jsem se jako blázen, když jsem zaslechl, že na oslavách sedmdesátého výročí D-day nechce sedět nikdo vedle Putina. Kde to kurva jsme?! Na pískovišti, či co? Proč to všechno? Odpověď je poměrně jednoduchá. Je třeba vytvořit strašidlo. Co největší strašidlo, aby bylo možno jednak postavit další základny a jednak aby bylo vidět, že proti ruské rozpínavosti je zde EU, pevná hráz míru a pokroku. Kde já to jen slyšel? Přítomnost vojsk, posílení americké přítomnosti, základny, rychlejší integrace, vnější ohrožení, euroskepticismus fuj… bla bla bla bla. V NATO už jsme, tak co kdo chce? Abychom tam vstoupili ještě jednou?
O výše uvedených souvislostech jsem vedl několik velmi poučných hovorů s několika ne tak viditelnými, leč o to informovanějšími státními úředníky, a řeknu Vám, nebejt to pantomima, já bych řval. Rád se o své dojmy z těchto hovorů zběžně podělím. Hlavním tématem vždy bylo Rusko a tolik demagogie najednou jsem snad slyšel naposled za hlubokého totáče.
To nejdůležitější, co jsem se dozvěděl bylo, že Amerika má fšude základny proto, že má tak uzavřený smlouvy. Je to tedy naprosto legální a všechno je v cajku, na rozdíl od naprosto nelegálního referenda na Krymu, případně na východě Ukrajiny. Příznačné bylo to míchání reality a legality. Ostatně, současná administrativa zbytku Ukrajiny je schopná podepsat EU i hromadnou sebevraždu. Argumentoval jsem tím, co výše. Hned následně mi bylo řečeno, že nový režim na západě Ukrajiny je naprosto legitimní, protože původní president je obviněn z vlastizrady a jako takový přece nemůže vykonávat úřad. Také jsem se dozvěděl, že ty fašistické revoluční tribunály jsou vlastně jedna z legálních stran v parlamentu. Argumentoval jsem, že u ruskejch hranic není možný očekávat to, že kdejaká prasárna projde jako v Sýrii, (Libyi, Afghánu, Iráku, Indočíně… da capo al fine). Odpověď zněla, jak jinak, „…to byste mohl o kterémkoli místě říct, že se Vám to tam nelíbí a vlítnout tam“. Samozřejmě, nehovoříme o kterémkoliv místě ale o ruské hranici a realita taková je, smlouva nesmlouva. Tam bezletová zóna prostě vyhlásit nejde, a to se evidentně spoustě lidí nelíbí. Rovněž teď už vím, že USA je univerzální dobro. To musím nechat jen tak, neb by výsledný komentář nemusel vyjít orgánem k tomu určeným a na monitor by se nemusel vůbec dostat. No, a v neposlední řadě jsem prý rusofil. Málem mne to zabilo. Rozumějte mi dobře, tohle mi nezávisle na sobě řekli 3 lidi (padesátníci jako já) ze čtyř a dva z nich byli už před Velkým Sametovým Podvodem v zahraničně bezpečnostních složkách. Inu, poturčenec horší Turka. Dozvěděl jsem se toho víc, třeba že Svobodní jsou extremistická strana a Mach, kterej nechce státní úředníky učí na škole, kde si dodělávají tituly a to prostě není správné a pár dalších pocitů ouřady, které s výše uvedeným přímo nesouvisí, a tak je pominu. I tak je toho na nevolnost požehnaně.
(Zatím nikdo nehlasoval)