Už dlouho se zde na webu nevyskytla žádná recenze na auto, tak bych rád přispěl s čistě subjektivním hodnocením mého kočáru.
Před samotným popisem pár nutných informací o výběru a nákupu tohoto auta. Předloni jsem poslal s neskrývanou radostí svou starou fiestu do věčných lovišť, a jelikož má skvělá drahá polovička má k dispozici služební dvojkovou fábii, tak ani nebyl důvod hledat nové auto. Ale po nějakém čase se ukázalo, že bez auta sice fungovat můžu, ale jaksi to není ono. Mám skvělé zaměstnání, ale bohužel s nepravidelnou pracovní dobou a lehce se mi může stát, že ve středu mám volno, venku pěkně a já nikam nemůžu vyrazit, protože žena má auto v práci. Přeci jen nejsem tramp, abych někam jezdil vlakem. A tak to všechno začalo uzrávat, až jsem se rozhodl, že nějaké to přibližovadlo potřebuju. Specifikace byla jasná (pro nájezd se soukromým autem jsem počítal tak do 5000 km ročně). Něco s obrovským kufrem, spolehlivým dýzlem, co žere 3,21659 l na 82 km, v plný palbě, v metalíze a hlavně to celé za 50 tis.. Takto to fakt nebylo. Chtěl jsem něco menšího, s atmosférickým benzínem. Víc požadavků nebylo. První volba padla na Alfu 147 s tím, že si pro ni udělám výlet za západní hranice (přiznávám, že za tento výběr mohl tento web). Po nějakém tom hledání jsem to vzdal. Cena ani tak problém nebyla, ale většinu vozů nabízel nějaký Atatűrkův potomek a s těmi byl po domluvě spíš samý problém, než nějaká spokojenost. Tak se rozběhlo pátrání po českých luzích a hájích a hledání bylo zároveň rozšířeno na 1. generaci fokusu, MB A-classe, no vlastně na všechny značky kromě koncernu. Po nějakém čase hledání, chození, nezávazném objíždění bazarů, byla specifikace přitvrzena na soukromého prodejce. To se psal zhruba leden loňského roku. V březnu už jsem to začal pomalu vzdávat a loučil jsem se s myšlenkou, že najdu něco provozuschopného. Jednoho krásného aprílového dne jsem však narazil na internetu na něco podezřelého. Auto se plus minus blížilo ideálu. Soukromý majitel prodává auto se servisní knížkou, popis neskrýval žádnou záludnost a k vidění buď v Rychnově, nebo v Praze. Do té doby jsem ani jedním pohledem o tuto Mazdu nezavadil. Velmi nudné auto s dobrou pověstí, děkuji, nechci, možná až do důchodu. Přesto mě moje trpělivá žena přemluvila, abych zavolal kamarádovi a šli se na to auto podívat. Auto jsem poznal už při příjezdu mezi paneláky, kde se konala první prohlídka. Oproti ostatním autům poměrně nízké a s neurčitou světle zlatou barvou. Lak přiměřeně pošramocen pár tesco škrábanci a ani inzerované důlky od krupobití nijak nehyzdily kapotu, jak jsem se mylně domníval. Co dál vyprávět? Jednání byla rychlá a korektní. Po domluvě prošlo auto ještě za starého majitele STK a pár nutnými opravami a za 49 tis. se jednoho dne ukázalo u nás před barákem.
Specifikace už našeho vozu je následující. Mazda 323F (Familia) BJ (posední modelová řada)rok výroby 2000 v japonské Hirošimě, dáno do provozu 2001, koupeno na Spořilově. Já jsem 3. majitel, servisní knížka poctivě vedena do 150 tis. (153 tis. najeto při koupi), motor benzin 1,5 l (1489 ccm) 16V o výkonu 65kw při 5500 ot. /min. Motor je relativně staré konstrukce (vychází z řady Mazda engine B vyráběného od roku 85 – později byl montován do 1. generace Kia Rio) modernizovaný v roce 1995 jako Mazda Z engine. V drobných změnách se montuje dodnes. Váha vozu je přijatelných 1100 kg. Za zmínku stojí rozvor 2610 mm, což je o 10 cm více než měla oktávka I a o 3 cm víc než II. Mluvou dnešních novinářů mám vlastně auto střední třídy.
Výbava zahrnuje 2x pytel, ABS, rádio, klimatizace a přední okna v elektrice (ovládání je umístěno za ruční brzdou mezi sedadly, u vyšších výbav zde bylo ovládání vyhřívání sedadel. U žádné jiné Mazdy jsem to neviděl. Kdyby někdo tušil proč, prosím napsat do diskuze). Některý z předchozích majitelů nechal dodělat imobilizér a dálkové centrální zamykání. Jinak je auto prosto všech volovin, potisků nebo jiných úprav.
Teď už konečně samotné povídání o autě. Omlouvám se všem čtenářům, ale poslední dobou jsem řídil kromě Mazdy převážně Škodu Fabia II 1,4 TDI, tak většina povídání bude porovnání těchto vozů.(uznávám, že to není žádná hitparáda, ale darovanému koni na zuby nekoukej)
Při prvním pořádném usednutí jsem byl překvapen z toho, jak se sedí nízko a že není úplně vidět na začátek auta. Ale rozhodně to nebylo nepříjemné. Správnou polohu jsem hledal asi tak 20 sekund. Sedadla už mají bohužel to nejlepší za sebou a nějakých 8 hodin za volantem není moc příjemných. Na druhou stranu tato situace nastala jen dvakrát nebo třikrát, takže se to dá přežít. Na zadních sedadlech se dá sedět pohodlně, nedostatkem místa se tam netrpí, ale využito naprosto minimálně, většinou jsou zadní sedadla sklopená, nebo tam sedí nějaký batoh a ten si zatím nestěžoval. Pak jsem začal zjišťovat, kde co a jak funguje. Otočné rozsvícení světel integrované do ovládání blinkrů jsem znal již z předchozí ho fordu, ale zarazilo mě obrácené zapínání stěračů, kdy je člověk zvyklý posouvat páčku směrem nahoru, zde se posouvá dolů. Zadní stěrač se ovládá otočným koncem podobně jako světla. Ostatní věci jsou tam, kde mají být. Jedinou výtkou k veškerým ovladačům je, že nejsou nijak podsvíceny. Lovit ve tmě tlačítka na rozmrazení zadního okna, nebo zapnout výstražná světla je úkolem často neslučitelným s řízením auta. Jinak interiér je nezáživný, ale to nějak neřeším, na to auto nejezdí. Moc praktické mi přijde otevírání víčka nádrže zevnitř auta. Kufr je dobře dostupný, možná zbytečně velký. Zastávám názor, že čím víc místa, tím víc krámů člověk vozí. Zatím jsme se tam ve dvou lidech poskládali vždycky. Nejvíc jsme do něj naložili 2 kola, stan, 4 velká zavazadla a to ještě kufr nebyl zdaleka plný. Sex v autě praktikován nebyl, ale asi by nebyl problém, protože sedadlo spolujezdce je plně sklopné, kvůli převážení dlouhých předmětů (max. délka převáženého předmětu 2,1 m, využito pouze jednou).
Nejvíc jsem ale na autě nadšen z jeho řízení. Proto proti plánovanému ročnímu nájezdu 5 000km už má najeto za ? roku čtyřnásobek. Fakt mě to baví, a i když můžeme jezdit zadarmo služebním, radši všude bereme mazdičku. I moje žena, jinak technicky nenadaná, poznala, že se to auto řídí daleko lépe, než o 10 let mladší dýzlová fóbie. Odezva na plyn naprosto dokonalá, řízení není nijak přeposilované, v nižších rychlostech a při parkování to jde trošku ztuha, zato na dobře upravených okreskách je to radost. Podvozek je trošku tvrdší, takže na kočičích hlavách se bojíte, kdy si překousnete jazyk, na výlet do přírody rovnou můžete zapomenout, na D1 se po 20 minutách stáváte nepříčetným, ale ty okresky. Po dálnici je rozumná přepravní rychlost kolem 120 tachometrových, ale není problém ani 160. Rozhodně se nebudete cítit jako brzda, protože i při prudším kopci na 5 rychlostní stupeň má auto tendenci zrychlovat. Ale jak jsem již zmínil, nejlépe si Mazda vede na okreskách. S vervou se vrhá do zatáček, aby pak vystřelila vpřed. Když zatáčky projíždíte na 4 s otáčkami nad 3000, ozve se z motoru něco jako sportovní zvuk, což Vás akorát nutí točit až k 6000, kde je vrchol výkonu a z auta se stává divoké zvíře. Jasně, že trošku přeháním, ale fakt se mi ten zvuk líbí. Sice 65kw je zatraceně málo na nějaké závodění, ale jaksi máte pocit, že jedete daleko rychleji, než je skutečnost. Na řízení je jedinou nevýhodou slabý brzdový systém. Již po pár tisících kilometrech se Vám pravděpodobně stane, že se zkroutí na přední nápravě kotouče a je jedno, jak drahé jste koupili. Na zadní nápravě jsou klasické bubny, což také brzdný účinek nezvýší. Na toto se musí myslet a jezdit trochu předvídavě. Samotná razantní jízda moc velký vliv na spotřebu nemá. Sice nemám žádný palubní počítač, ale empiricky vzato se spotřeba pohybuje od 6,5 až po 8 litrů. Ale opravdu mě to nezajímá, důležitý je pocit z jízdy. A kdybychom chtěli šetřit, tak jezdíme služebním.
Vím, že se tak nedá přemýšlet, ale bojím se toho, až nás jednou toto auto opustí. Měl jsem možnost vyzkoušet, aspoň na pár kilometrů, spoustu novějších aut, ale vždycky mi na nich něco vyloženě vadilo, vždy je tam něco navíc, co by mělo řidiči zpříjemnit řízení, ale mě to dohání k šílenství.
Komu bych auto doporučil? Všem lidem, kteří chtějí za málo peněz hodně muziky. Auto netrpí žádnými výraznými poruchami, samozřejmě záleží na předchozím majiteli, náhradní díly existují za rozumnou cenu a s největší pravděpodobností Vám toto auto ani nikdo neukradne. Pro závodníky existuje i varianta 2,0i s výkonem 96 kw, ale na tuto variantu v dobrém stavu bohužel moc nenarazíte. Do budoucna doufám, že Mazda nepřestane vyrábět auta s benzínovými motory bez turba, abych mohl zůstat věrný.
(6x známkováno, průměr: 1,33 z 5)