„Máňo, pučíme si na vánoce“,

Featured Image

pravil Franta Vohnout své ženě a šel zatnout sekeru k Citibank, která mu nabídla snadných 100.000 Kč.

Reklama banky se tváří tak, že na první pohled ve vás vznikne dojem, že si půjčíte sto litrů a vracet budete pouze jednaosmdesát, takže máte navíc celých 19 000 Kč!.
Franta tedy mohl pojmout za svůj názor, že altruisté z bankovní sféry mu přejí. Netouží zřejmě po ničem jiném, aby si za jejich peníze pořádně užil konec roku, naprásknul si nácka instatními poživatinami od Lidla „v akci“, Máně koupil značový hadry od Vietnamců a malým Vohnoutíkům nějakou pěknou gamesku na plejstejšn, aby neotravovali, když se Franta potřebuje po obědě natáhnout.
Ovšem pokud by Franta odložil na chvíli svůj blazeovaný vohnoutí přístup k informacím a ponořil se do podmínek poskytovaných půjček trochu hlouběji, zjistil by, že věc se má poněkud jinak. Neboť ze zákona udávaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) se pohybuje u tohoto bankovního ústavu v rozmezí od 10,35% až po pozoruhodných 55,69%.
Dále jsem do této problematiky nevnikal ani já, protože žádná myšlenka mi není vzdálenější, než si půjčovat peníze na Vánoce. Právě proto ovšem sleduji stále větší zálibu tohoto národa v dluzích poněkud…překvapeně.
Na druhou stranu to chápu.
Průměrný občan je jako dítě a nedokáže si odepřít všechny ty krásné lesklé věcičky a hejblátka, která mu nabízejí v reklamě uprostřed jeho oblíbeného filmu Kameňák XXX. Taková drobnost, že na to nemá, jej přece nemůže zastavit.
A ejhle – je tu dobrotivý bankéř, který rád občanovi půjčí a neptá se, kterou nepotřebnou hovadinu si občan hodlá pořídit.
Pravda, je tu ta maličkost se splácením, ale kdo by si lámal hlavu tím, co bude příští měsíc. Vždyť i sám praotec všech českých vohnoutů Jiří Chorche Paroubek umí zatnout erární sekeru pěkně hluboko. A jak ty prachy umí, Máňo, pěkně prožrat!
A taky se nestará, co bude příští volební období!
Tak co bysme se, my vobyčejný lidi, žinýrovali, že jo?

Chorche a jeho Asociální demokracie musejí své malé dlužníčky přímo milovat.
Nikdo není tak dobře ovladatelný, jako ten, kdo má dluh a musí táhnout jako vůl, aby jej splatil. To pak nemá tudíž čas starat se o všechny ty ptákoviny, co se probírají v u nás v parlamentu nebo v Bruselu. Ještě tak maximálně je čas přečíst si, s kým teď šoustá která superstár, aby bylo co nadhodit v hospodě.
To mi připomíná, Máňo, že si musíme v červnu půjčit něco na dovolenou, protože dybysme nejeli zase letos do Chorvatska, začlo by se o nás říkat, že sme nějaký divný!

Půjčky na Vánoce a na dovolenou jsou pochopitelně extrém a už průměrně soudný člověk musí pochopit, že tudy cesta nevede. Kdo do tohoto systému vstoupí, začne buď vytloukat klín klínem, tedy si půjčovat na své předchozí půjčky, a dříve či později skončí na exekuci nebo padne vyčerpáním uprostřed noční směny ve svém třetím pracovním poměru.
Společensky přijatelné jsou ovšem leasingy spotřebních věcí a zejména pak půjčky na bydlení.
Také občany, toužící za každou cenu bydlet ve svém, naše věrchuška miluje jako své užitečné idioty.
Ti roztáčejí kola kapitalismu opravdu řádně a bez nich by nebyl růst HDP zdaleka takový, aby se dal pyšně předvádět na excelovském grafu v diskusním pořadu veřejnoprávní televize.
Abych porovnal cenu bydlení ve vlastním a cizím, vytáhl jsem si údaje z několika různých okresů s tržními cenami nájmů a bydlení v osobním vlastnictví – střed Prahy jsem vynechal jakožto statistickou odchylku.
Zde jsou přibližná čísla, jedná se o holé nájmy (dům či byt) bez dalších nákladů na bydlení, které jsou pochopitelně stejné, ať bydlíte ve svém nebo v cizím:

Průměrná cena nájemného bydlení: 100 Kč/m2.měsíc
Průměrná cena nové obytné nemovitosti: 25.000 Kč/m2

Do čísel dále vstupuje ona půjčka na bydlení, protože málokdo může na začátku své profesní kariéry jen tak vytáhnout z kešeně dva melouny. Dlouhodobá půjčka na bydlení prodražuje cenu nemovitosti asi o 50%, což je zhruba ten na začátku zmíněný strop RPSN u Citibank.
Dále je třeba vzít v úvahu, že peněžní ústavy většinou u dlouhodobých půjček vyžadují životní pojistku, kterou je třeba též zahrnout do nákladů na pořízení nového bydlení. Rizikové pojištění na dva melouny stojí cca 20.000 Kč/rok, počítejme po dobu 20 let, dohromady tedy 400 tis. Kč.
Co nám tedy vychází?
Průměrná cena nové obytné nemovitosti se zvýšila na 37.500 Kč/m2 díky půjčce. Plus pojištění, které dělá při průměrné metráži 80 m2 dalších 5.000 Kč na metr, dohromady tedy 42.500 Kč/m2.
Pokud podělíme výslednou cenu průměrným nájmem, vychází nám číslo 425, což je počet měsíců, po kterém se vám začne vyplácet bydlení ve vlastním.
A to je, přátelé, ať počítám jak počítám, o něco více než 35 let, tedy prakticky celý produktivní život!
Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že po uplynutí 35 let bude konečně bydlet zadarmo, zatímco nájemník bude dál platit. Po uplynutí této doby je totiž dříve nová nemovitost již zralá na generální remont. Zatímco nájemník přenechává tyto starosti nájemci, majitel se musí starat sám.
Z čistě finančního hlediska tudíž není valného rozdílu mezi celoživotním bydlením v nájmu a pořizováním vlastního bydlení. Zato je rozdíl ve kvalitě života.
Chcete-li bydlet ve vlastním , brutálně se na desetiletí zadlužujete. Modlíte se, aby se vám nic nestalo a nebyla tak ohrožena vaše schopnost splácet úvěr. Kromě toho máte na krku nemovitost, o kterou se musíte starat, taky jí pojistit (vida, to jsem ještě nezahrnul…), hlídat a všelijak opečovávat.
Zatímco v normálním tržním prostředí (netvrdím, že u nás takové je, ale snad už jednou bude) se o vás jakožto o nájemníka nájemci PEROU a snaží se vám poskytnout co nejlepší podmínky, abyste bydleli právě u něj (bytů je u nás na 1000 osob mnohem víc než v západní Evropě). Jste-li v nájmu, jste mobilní. Můžete dát v případě změny zaměstnání výpověď a přestěhovat se blíže pracovišti.
V případě, že chcete prodat vlastní nemovitost, podstupujete většinou mnohaměsíční martyrium. Navíc se může lehce stát, že mezitím zřídila obec ve vaší blízkosti sociální byty pro nepřizpůsobivé občany nebo stát dálnici a cena vašeho majetku tím rapidně utrpěla, že?
Oblíbeným argumentem zastánců vlastního bydlení je v tomto momentě:
„No jo, ale mně nakonec zůstane ta nemovitost, ve které mám uloženy peníze, zatímco ty budeš mít hovno.“
Tak tento argument je, vážení, naprosto idiotský.
Nemůžete totiž počítat, že nemovitost, ve které bydlíte, je investicí.
Je to něco jako váš mandatorní výdaj, co musíte platit tak jako tak. Když totiž svou nemovitost prodáte, budete mít sice na ruce značnou sumu peněz, ale těžko se pak odstěhujete pod most – budete si muset hledat nové bydlení a opět za něj nějakým způsobem platit. Tudíž peníze uložené ve vaší nemovitosti (pokud v ní bydlíte) nejsou ani tak peníze uložené, jako spíše umrtvené. Neplatí pochopitelně, pokud tuto nemovitost někomu sami pronajímáte nebo v ní podnikáte.
Není prostě řádný racionální důvod, proč dávat přednost bydlení ve vlastním před nájmem.
Tudíž pohnutky té značné části našich spoluobčanů, kteří spoří k liškou, musí být nutně iracionální. Nejspíš budou téhož druhu, jako pohnutky Franty Vohnouta, půjčujícího si na Vánoce:
Chci všechno hned teď a aby to bylo MOJE!

Tudíž jediný důvod, který uznávám jako důvod k půjčce, je podnikání. Přičemž byste měli mít spočítáno, že půjčené peníze vám za daný časový úsek vydělají zhruba dvakrát tolik, než kolik zaplatíte věřiteli na úrocích.
Je mi jasné, že jsem tímto článkem nasral všechny čtenáře, kteří nadšeně splácí půjčku za vlastní bydlení, ale pravda je krutá a já už jsem takový, že se o ní rád podělím :-).

Šťastný nový rok a pamatujte, že ve finančních záležitostech se vyplácí jít proti proudu a dělat pravý opak toho, co dělá většina!

12345 (2x hodnoceno, průměr: 5,00 z 5)
166x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!