| Z výkladového slovníku: manager n 1 osoba, která vede nebo spravuje organizaci, výrobu, obchod atp. manager n 1 osoba, která zařizuje obchodní záležitosti herce nebo baviče manager n 1 osoba, která řídí trénink sportovce manager n 1 osoba, která má talent pro efektivní řízení manager n 1 osoba zmocněná soudem k nakládání se zabaveným majetkem manager n 1 člen dolní sněmovny zmocněný zařizovat záležitosti týkající se obou sněmoven (v Británii) |
Ten den mně pronásledovalo vše manažerské.
Nejdřív přišel šéf a že prý mám aktualizovat nějaké cockpit charty za svoji oblast, protože tu není sekretářka. Já samozřejmě vím, jak aktualizovat cockpit chart. Ale jak říkal v druhém Matrixu Merovingian v jeho přednášce o kauzalitě, toto je odpověď na otázku „jak?“, ale ne „proč?“. Když jsem to vyplňoval, připadal jsem si jako idiot, který neví, co dělá, debilní hnědá opice. Kontaktoval jsem kolegyni, která je teprve po škole s dotazem, k čemu je dobrý takový cockpit chart, protože k čemu je špatný, to už jsem věděl. Tak vězte: cockpit chart je pomůcka pro rozhodování manažera. Jsou na něm shrnuty všechny důležité ukazatele, podobně jako v kokpitu auta nebo letadla jsou shrnuty veškeré nejnutnější údaje o jízdě a vozidle. Prostě takový manažer přijde, koukne na grafy a řekne, tady musíme hoši přidat. Manažer v tom okamžiku narostl v mých očích do rozměrů cyborga, který digitálním zrakem scanuje různé dokumenty, podobně jako když si Terminátor T-101 vybíral v motorkářském klubu oblečení, a z nadoblačných výšin na základě takových informačních vstupů činí komplexní a prozíravá opatření, aby to všechno nešlo do kytek. Nebo případně do pozice nesvéprávného kokota, který nedovede vlastními smysly poznat, v čem firmu bota tlačí, a potřebuje takovéto blbé papíry.
Cestou z práce jsem pojal myšlenku, že nadělím otci k narozeninám nový mobilní telefon. Předpokladem úspěchu takového dárku je, že telefon bude mít velká tlačítka, velká písmena na displeji a bude pokud možno blbovzdorný. Otci je 57 let. Doposud má Ericsson A1018, který byl právě za těchto kritérií vybrán, ale za tři a půl roku technologie poněkud popokročila a hlavně Ericsson je těžký jak cihla a otec si právem stěžuje, že ho táhne k jedné straně.
Vešel jsem do obchodu. Shlédl jsem několik telefonů, přičemž každý z nich nesplňoval minimálně jedno z kritérií. Docela by mne zajímalo, zda tvůrci mobilních telefonů při navrhování nových modelů vůbec pomýšlejí na to, že jejich produkt bude používat starší člověk a ne hyperaktivní adolescent. Postupně jsem se dobral až k telefonu Nokia 6210, který se mým představám zdál být velmi blízko. V tomto smyslu jsem se také vyvětil směrem k prodavači.
– „To je ale manažerská třída“, namítl prodavač.
– „Jak myslíte ´manažerská třída´? Něco jako ´dělnická třída´?“, otázal jsem se hloupě. Vida, třídní boj ještě není úplně zapomenutá záležitost.
– „Ne, chci říct, že ten telefon je určený pro manažery„.
Smůla nebo spíš blbá formulace. Otec není manažer, ale důchodce. Dostane novou fajfku. Beztak mi to ale vrtalo hlavou. Co kromě ceny odlišuje manažerský telefon od telefonu bez přívlastku?
Dál jsem pokračoval do Hypernovy koupit si pár věcí. Především ponožky. Už mi došly. Ty nové fantastické prací prášky je rozežírají nebo co. Ale teď to dilema. V Hypernově měli obyčejné tuzemské fusekle za čtyřicet korun pár a pak fusekle od firmy Belinda za sto patnáct korun pár. Ty nesly označení Manager. Zkoumal jsem manažerské fusekle a vizuálně jsem nepozoroval žádný rozdíl. Opět mne zajímalo, jak se ponožky pro manažery liší od běžných ponožek. Zašlo to tak daleko, že jsem koupil dva páry ponožek pro obyčejný ksindl a dva pro managery a rozhodl se je vyzkoušet. Ani z funkčního hlediska nebyl zřejmý žádný rozdíl, ale v těch druhých jsem se cítil tak nějak více manažerem. Možná že v těch manažerských lze díky lepšímu přenosu síly z chodidla na ponožku a z ponožky na botu dosáhnout větší rychlosti za běhu, když manažery vytunelovaných bank, kampeliček a podniků pronásledují rozhorčení klienti, zaměstnanci a velmi laxně rovněž policie. V tom případě by měl někdo nabídnout ještě manažerské sako, do kterého nelze zarazit vidle. O dalších zkušenostech s manažerskými a obyčejnými ponožkami budu informovat.
Doma jsem si otevřel noviny, konkrétně Mladou frontu DNES, kde se nějaký chudák manažer vyplakával z otřesu, který zažil, když někde při golfu zaslechl o tom, že socdem vláda chce uvalit na luxusní vozy v ceně od jedné megakoruny nějakou speciální daň. Takže nová Audi A8 nebude už stát dva mio., ale třeba dva mio. sto tisíc a pan manažer si ji už nekoupí, protože to je přesně ta zlomová hranice, za kterou on už nepůjde. Bude se muset vozit fabií nebo octavií, čímž jeho manažerské dovednosti utrpí. Protože on je manager a potřebuje rychlá, pohodlná a reprezentativní auta, aby na obchodní schůzky přijel včas a dostatečně reprezentoval.
Pominul jsem fakt, že i vyvolenec, který si říká manažer, je ze silničního zákona povinen dodržovat stanovenou maximální rychlost. Vzpomněl jsem si na příhodu, jak za mnou přijel jednou na jednání manažer, možná to byl i generální exemplář, v novém A6 ještě bez čísla a chtěl doplatek za nějaké fiktivní vícepráce ve výši patnáct tisíc korun českých. Reprezentoval se svým novým vozem skvěle a tak jsem ho vyhodil, protože jsem nabyl dojmu, že nás tahá za nohu. Kdyby přijel felicií a nechoval se zpupně, možná bych o tom, jak kalkuluje zakázky, neměl tolik pochybností.
Večer dávali na ČT2 polský film Ohněm a mečem, docela pěkný kousek, Poláci válčí a s kozáky s Turky a jejich teplým náčelníkem, všichni jsou to pěkná pakáž. Poláci ovšem ne. Titulují se pane, pane, usekněte mu hlavu, prosím, pane kde jste, tady u kanónu, pane, podejte mi rychle tu zápalnici, pane, pane, bitva jak sviň, hlavy padají, vzduchem létají dělové kule velké jak prso Haliny Pawlovské a nikdo neřekne kurwa, sejmi ho, zkurwiela, ale pořád jen pane. Proč jsou tak slušní? Protože jsou polská šlechta. Právě během těch bojů si uvědomí, že vítězí právě proto, že jsou šlechtici a ne nějací pitomí chrapouni.
Tak nějak mi to došlo. Vznikla nová kasta, něco jako novodobá šlechta. Říkají si manažeři a jsou tu proto, abychom jim my ostatní, zákazníci nebo zaměstnanci jejich firem, zajišťovali doživotně luxus a klaněli se před nimi. Obyčejný dobrý telefon nebo vůz střední třídy jim nejsou dost dobré. Za tímto účelem mají speciální mobilní telefony, speciální ponožky, speciální vozy a další speciální „only for manager“ hardware. My jsme pouze odsouzeni k tomu, jejich rozmary sponzorovat v podobě navýšení cen produktů, které nám firmy s takovými manažery nabídnou. Co si budeme povídat. Pan manager, který v MFD tak usedavě plakal nad mimořádnou daní, si A8 stejně nakonec koupí, jen za ní dá víc peněz, a protože se audi odepíše do nákladů, nakonec to budeme my, kdo jeho audinu zaplatí právě v podobě zvýšených cen.
Nebude to asi tak, jak jsem si původně myslel. Totiž že ty nejlepší z našeho středu vybral majitel firmy k tomu, aby nesli větší odpovědnost a pověřili je řízením. Správou a řízením firem. Tím managementem. Tak to totiž je. Management = správa. Narozdíl od podnikatelů, jsou manageři správci zdrojů a jsou povinování vlastníkům těchto zdrojů (podnikatelům, státu…) jistou službou, za kterou dostávají manažerskou odměnu. Ta je pochopitelně vyšší, než jsou standardní platy nás všech nemanažerů, co nosí obyčejné fusekle, protože k tomu, co manageři dělají, musí mít kromě hlavy velké jak pozorovací balón ještě nějaké nadprůměrně řídící a organizační schopnosti, kterými mi obyčejní trotli disponovat nemusíme.
Jenže od toho tady oni asi nebudou. Oni jsou tu od toho, aby nosili speciální ponožky?!
Často zjišťuji, že moje myšlenkové procesy jsou značně zaostalé. Vlastně že v dnešní době bych nemohl ani dělat třídní službu na základní škole (taky manažerská pozice). Proto jsem taky referent a zabývám se projekty, nikoli manažer, který řídí zdroje. Asi proto mi to pořád nedochází. Rozdíl mezi Mařenou Slepičkovou, která v dílně komunálu váže věnce, a manažerem, který si natahuje speciální fusekle, je pouze v rozsahu jejich pravomocí a odpovědností. Zatímco Mařena, když udělá něco špatně, tak se nanejvýš nějakému nebožtíkovi na hrobě uvolní stuha, zatímco manažer, když to zvorá, tak může přijít několik desítek až stovek Mařen o práci. Jinak ovšem jsou oba někomu zodpovědní – Mařena manažerovi a manažer vlastníkovi a řečeno lidově, oba mají do pr**le díru.
Nehledě na to, že v našich končinách se manažerem tituluje každý idiot. Například jsem slyšel o firmě, kde je uklízečka manažerkou domovních služeb (spravuje přece zdroje, má hadr a kýbl), svačinářka manažerkou cateringu a sekretářka je senior assistant manager. Mařena Slepičková je pak flower arrangement manager. Na druhé straně znám pár osob ve vedoucích funkcích, které by o sobě neřekli, že jsou manažer, ani kdyby je měli narazit na kůl. Protože mají rádi konkrétní pojmy, jejich řeč jest jasná. No, nespřátelili byste se s člověkem, který pracuje jako obchodní ředitel ve výrobní firmě se sto padesáti zaměstnanci a který vám na otázku, co tam dělá, řekne jen „zpracovávám nabídky a tak“?
Mařena si nenárokuje special ponožky, auto ani telefon, o kokpit čártu ani nemluvě, a pokud po nich zatouží, tak si je pořídí ze svého zisku, pardon, z platu, který ji komunál za dobrou práci dá. Nikoho bohužel ani nenapadne vyprodukovat speciální mobilní telefon pro vazačku věnců. Není nikde napsáno, že by Mařena nesměla jezdit v A8 a telefonovat Nokií 6210. Stejně tak pan manager si může koupit luxusní auto a nadstandartní telefon, který je o šest litrů dražší už jen proto, že si nechává říkat manažerský, ale prosím pěkně taky ze zisku jeho firmy, pokud to to majitel tohoto zisku, totiž vlastník/vlastníci formy, dovolí. Pro výkon své práce (= správa zdrojů) mu totiž zákonitě musí postačovat standardní auto a standardní telefon, dobré natolik, aby plnil svoji funkci, protože pro správu a řízení zdrojů potřebuje otevřenou hlavu, schopnosti, dovednosti a nějaké plánovací pomůcky, ale ne bezpodmínečně auto, mobil a fusekle.
Jinak řečeno: manažer je sluha více pánů a zaměstnanec jednoho z nich. Já jako zákazník jsem pana managera zmocnil maximálně k tomu, aby mi zajistil co nejlepší produkty za co nejnižší ceny. Majitel zdrojů, které manager spravuje, ho autorizoval k co nejefektivnějšímu nakládání s těmito zdroji. Je tedy pod dvojím tlakem. Ani jeden z nás ho ale nepověřil tím, aby si za peníze firmy pořizoval neúměrně drahé věci, když je mít musí, ať tak činí ze svého. Pak je tu ještě fiskál, který hájí svoje zase svoje zájmy a musí tlačit na to, aby firmy vytvářely zisk a tudíž platily daně, a ne byly zdrojem luxusu a veškeré jejich zisky pohlcovala spotřeba jejich managementu. Z tohoto hlediska je tedy návrh sociálních demokratů celkem v pořádku, ale ještě raději bych viděl, aby firmy směly ze základu daní odečíst při nákupu auta jen částku odpovídající ceně vozu s dostatečně silným motorem a klimatizací, tzn. dnes asi osm set tisíc, a cokoli bude nad to, by od daňového základu odečíst nesměly. A bylo by to snazší, protože správa nějaké nové daně bude pravděpodobně stát více než kolik stát na takové dani trhne.
Nemyslete si nyní, že jsem vůči manažerům zaujatý. To vůbec ne. Existuje mnoho případů, kdy schopný manažer vytáhl hodně lidí ze sraček. Willy Messerschmitt vydupal ze země firmu na letadla a dal světu prakticky použitelnou raketovou a tryskovou stíhačku. Dwight Eisenhower osvobodil Evropu od těch, co ta letadla používali. Lee Iaccoca zachánil Chrysler. Potomci Messerschmitta přivedli opět Chrysler cugrunt. Prostě někdo má talent pro efektivní organizování a řízení zdrojů a když dostane příležitost tento talent od Boha využít, tak z toho profitujeme všichni a žádné peníze nejsou za takovou práci dost velké.
A nakonec. Čeština má jedno hezké slovo. Zní vedoucí.
Přestaňte mi, média a marketingoví zmrdi, mydlit oči podivnými existencemi, kteří si pozici manažera pletou s poukázkou na drahé nákupy za peníze vlastníků firmy (teoreticky i státu!), budování snobského životního stylu a vytváření manažerské subkultury! To, co nám ukazujete jako správné, totiž panáčky v drahých hadrech v luxusních autech s načančanými mobily a speciálními fuseklemi, to je totiž deformace. Podle toho se dobrý manažer stejně nepozná. Je přece jasné, že mobily i ponožky pro manažery jsou pitomost, protože z výkonu práce manažera neplynou žádné extra požadavky ani na jedno z toho.
Je to proto jen takové to marketingové vymývání mozku, podpořené činností zmrdů extrátů.
 |
Zde zříme malou ukázečku typické fotografie manažerů tak, jak jsme ji v tisku už mnohokrát viděli. Toto je fotografie typu „hodný chytrý hoch a hodný tupý hoch“ čili HChH&HTH. Tupý hoch řeší problém, zatímco chytrý hoch mu otcovsky radí. Variantou této fotografie je tzv. instrumentovaná HChH&HTHuPC, kdy hodný chytrý hoch ukazuje hodnému tupému hochovi něco na obrazovce počítače (taky vás tak hrozně sere, když vám někdo hrabe na obrazovku a nadělá tam otisky prstů?). Další variantou je HChŽ&HTH neboli hodná chytrá žena a hodný tupý hoch. Varianta HChH&HTŽ nepřipadá v úvahu, protože je to sexistické. |
(Zatím nikdo nehlasoval)