Mám rád počítače, ale…

Featured Image

… ale v poslední době z nich nemám dobrý pocit.

 Přiznám se, že počítače mě začaly fascinovat už jako kluka a toužil jsem po tom úžasném malém stroječku, které jsem viděl v katalogu z konce osmdesátých let. Tehdy jsem moc nerozlišoval, kdo to vyrobil a co to vlastně umí, ale hltal jsem každou informaci, která byla dostupná.

 A když jsem se dostal k famóznímu Commodore 64, byl jsem jako u vytržení. Hry, samozřejmě, tím začínal asi každý, a že ta malá mašinka to uměla rozbalit :-) Časem jsem začal pronikat do toho, jak to funguje i když to bylo docela těžké, bez dostupných informací a manuál v němčině mi byl k ničemu, kromě rejstříků základních POKE. Ale byla s ním zábava, počítač byl přítel a dělal, co se po něm chtělo. A GEOS, okenní systém na osmibitu? Prostě paráda a frajeřina.

 Pak přišla Amiga, další fantastický stroj, nejdříve Amiga 500, pak Amiga 1200 a opět jsem jen kroutil hlavou, kam ten pokrok spěje. Okenní systém s multitaskingem, myš a to v době kdy se PC ovládalo převážně DOSem, nádstavbové Windows používal málokdo, ale pořád měl člověk počítač více méně pod kontrolou. Neříkám, že člověk nebojoval se systémem, i když u Amigy to šlo tak nějak samo a později, když mi na stole stálo PC, to byl nejdříve config.sys a jeho strukturované menu pro různé paměti a další blbůstky, ale pořád mě to bavilo a fascinovalo. No a pochopitelně i hardwarová éra, když v podstatě až u PC se člověk mohl dostat k celému sestavení. Neříkám, že to u jiných strojů nešlo, ale rozebírat plně funkční Amig, která stála balík, jsem nějak nepotřeboval, tedy když pominu instalaci 3,5“ hard disku do místa pro 2,5“ hard disk a vytváření kabelu. Pamětníci jistě budou souhlasit.

Postupně se z koníčka stala práce, zase jsem objevil úžasný svět sítí a dalšího, ale tímhle nudit nechci.

Spousta z nás, si dnes život bez počítače neumí představit. V kapse smartphone, na stole notebook, nebo nějaké all-in-one, tablet, pořád online připojení, všechno dostupné, pohodlné a prostě fajn. Taky to mám rád, podle papírové automapy jsem nejel tak patnáct let, všechno pěkně po kupě, strýček Google poradí… No zdálo by se, že doba počítačová je opravdu skvělá a skvěle usnadní život, přispěje k zábavě… Pro hodně lidí je počítač něco jako soukromá, opravdu intimní věc, na které má věci které jsou opravdu velmi osobní. Je to jako pevnost, kde má přístup jen majitel, proto ji brání před viry a směje se těm, kdo naletí na podvodný e-mail. Vše super, aktualizovaný systém, antivirus, dobrý firewall (pro většinu lidí, ten v noname routeru, nebo Windows) a tohle přece musí stačit pro bezpečnou plavbu Internetem.

Hodně lidí ví, že tomu tak není, protože proklamovaná zazmrdovanost se objevila i tady. Že vás telefon šmíruje, monitoruje vaše pohyby, sleduje, co děláte v prohlížeči je věc, kterou už tak nějak bereme v potaz. Je to jen telefon, tak pokud chci výhody, které mi operační systém přináší, tak se s tím smířím. Ale počítač je přece jen věc trošku osobnější, takže tady budeme předpokládat, že náš systém je bezpečnou zónou. Ano, šifrujeme důležité věci, používáme TrueCrypt a říkáme si, že v nejhorším přijdeme o železo. Nic neukládáme do cloudu, což je rozumné, vše chci mít pod kontrolou.

Pak se objeví informace, že tvůrci výborného programu TrueCrypt jako blesk z čistého nebe oznámili, že končí, i když jejich program prošel vcelku úspěšně bezpečnostním auditem a jeho odolnost při dobře zvoleném heslu potvrdila i FBI, když celá počítačová farma makala rok, sedm dní v týdnu, 24 hodin na prolomení hesla a neuspěla. A tvůrci TrueCryptu najednou doporučují šifrovací program, který obsahují Windows. Tohle přece smrdí, řeknete si a zůstanete u osvědčené verze.  Tohle je už starší historie, možná jste zaznamenali a bylo kolem toho dost povyku a různých rozborů. A taky to byla jen takový malý střípek do celkového obrazu.

Ne, nejsem zastánce konspiračních teorií, nemyslím si, že zrovna mě by někdo cíleně sledoval, ale rozhodně nesouhlasím s větou „slušný člověk se nemusí systému bát“, spíše mi nahání hrůzu. Za vším asi taky nestojí NSA, která byla založena víceméně s bohulibým úmyslem, aby se nikdy neopakoval Pearl Harbor i když ta už má v popisu práce naslouchat po celém světě. Aha, říkáte si, takže když bude odposlouchávat všechny, stejně se v tom balastu informací hodně ztratí. Možné to je, ale rozvoj techniky jde s námi i proti nám.

Algoritmy na rozpoznávání obličeje, hlasu a dalších biometrických údajů existují a pracují více než dobře. Elektronika je směšně levná, proto jsou města zaplaveny kamerami, aby sbor ozbrojených opičáků měl nějakou zábavu. Prostě daň doby je, že sebekratší procházka městem nás zvěční na více než jednom médiu.

A teď nastává další level. Jak jsem psal, tak operační systémy nás šmírují minimálně posledních deset let. Nebuďte naivní, že si koupíte nakousnuté jablko a jste v klidu, že to je jen záležitost Microsoftu a Google. Jisté údaje se prostě shromažďují, i když zatím to bylo víceméně jen pro marketing, protože peníze jsou až na prvním místě. Ale v poslední době to už rozhodně o marketingu není.

Nejvíce se teď diskutují nové Windows 10. Hodně odborných serverů se shoduje, že takové množství telemetrických dat, které tento systém odesílá je na pováženou. Sice existuje i skupina odpůrců, kteří tomu nevěří, nicméně já jsem si na jednom počítači udělal takový test a faktem je, že odesílají mnohem více dat, než by bylo u operačního systému obvyklé. Pochopitelně v zašifrované formě. Pokud si myslíte, že je to problém jen Windows 10, jste na omylu. Starší systémy sice nemají takové možnosti, dané samotným jádrem, ale přesto se podívejte na popis posledních aktualizací Windows 7 a vyšší.

Váš počítač, vaše soukromá a bráněná pevnost je prostě děravá jak cedník, protože pokud systém loguje i stisknutí kláves, nepomůže ani TrueCrypt a další šifrovací programy, pokud chcete být zároveň online. A i když nebudete, tak ty data co chtěl Windows odeslat, v počítači jsou. A kdyby jen operační systém, šmírování se dnes děje i na úrovni hardware, kdy to pod kontrolou skoro mít ani nemůžeme.

Takže můžeme řešit, jak moc nás stát šmíruje, zná naše rodné číslo, daňové přiznání, účet, majetek a kdoví co ještě a máme proto na něj oprávněně vztek. Ale dnes si svého šmíráka nosíme v kapse, trůní na našem stole, je v televizi a kdo ví, kde nám ho některá chytrá hlava ještě podsune.

Proto nemám z počítačů dobrý pocit. Neříkám, že obrana není. Sám vím, jak mnoho věcí obejít, jenže protože jsem z oboru, říkám si kolik věcí vlastně nevím.

Tento text byl napsán na počítači, takže dobrý obraz a jasný zvuk všem co naslouchají  :-).


24.08.2015 DanielX

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
310x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016