Malá úvaha o tom, kde žijeme

Featured Image

Před nějakým časem jsem četl tento článek. V článku je citován anonymní dopis jednoho rozzlobeného občana, a já si na tomto místě dovoluji tyto citace zopakovat:

„…kdekdo se mi snaží vnutit, že můj největší nepřítel je Rusák… Hovno… Můj největší nepřítel je tenhle stát a jeho politici… Žádný Rusák, žádný soused, žádný normální člověk mě tak zavile nepronásleduje a neokrádá tak, jako tenhle náš dobytek…Tak fajn… Co si ty svině ještě nevymyslí… V krámě kupuji jedovaté potraviny, výrobky nikdo neopravuje, všechno se vyhazuje. Na baráku, který jsem koupil za zdaněné peníze, musím stejně platit daň státu, pojištění, a musím ho z něčeho udržovat, aby mi nespadl na palici. Kamkoli vlezu na úřad, platím nějaké poplatky, a ještě na mě čumí jak na otravný hmyz. Halík, Janda, Schwarzenberg a řada dalších darmojedů, které platím, ze mě dělají venkovského burana a nevzdělaného pitomce… A mohl bych pokračovat…Revize kotle (800-1500), revize komína (800), v elektřině platím nesmyslné větráky či slunce, ve vodě Francouze, v tabáku neziskovky… Uhlí už je dneska drahé jako svině, a je čím dál horší, cenu dřeva vyšroubovali na šílenou výšku kvůli nesmyslným štěpkám pro Skopčáky… …Zakázali mi kouřit v hospodě, vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mě sledují kamery… Kdekdo mi může vlézt do baráku na kontrolu bůhvíčeho, když chci jet někam autobusem, tak abych si na tu cestu šetřil, platím na auto pojistku, dálniční známku, kontrolu u doktora, technickou, teď i nějakou pokutu, mám nařízené pneumatiky, spoustu vybavení, které musím nesmyslně měnit. K doktorům musím dojíždět a když jdu do lékárny, tak se nestačím divit…Zakázali mi kouřit v hospodě, vnitráci mě sledují na internetu, kdekdo mě může udat za cokoli, všude mě sledují kamery. ..“  

Konec citátu

Troufám si říci, že bych tento, podle mého názoru zcela pravdivý a oprávněný seznam obvinění státu, mohl z fleku rozšířit. Chtěl bych ale předeslat dvě věci.

Za prvé. Nemusíte mi to věřit, ale všechny dále uvedené historky z vlastní zkušenosti, jsou pravdivé, což na tomto místě místopřísežně prohlašuji.

Za druhé. Některé dále uvedené věci a argumenty jsou obsaženy už v mých předchozích článcích. Těm, kdo je četli se omlouvám, ale opakování je matkou moudrosti, jak věděli již staří Římané. Určitě pak existuje spousta nových čtenářů, kteří neznají ani mé jméno ani obsah mých předchozích příspěvků.

Ale k věci. Začnu tím nejjednodušším.

„Zakázali mi kouřit v hospodě…“, stěžuje si výše uvedený anonym. Blbost, prkotina myslíte? Přišel ondá jeden z mých četných dospělých synů rozžhavený přímo doběla. Poněkud mne to vyvedlo z míry, protože synek se jinak vyznačuje povahou klidnou, ba stoickou. Jako učitel zvládající za zcela nuzácký plat bandu rozcapených spratků vědomých si toliko svých „práv dítěte“ ani jiný být nemůže. Nepřežil by.

Nějaký čas před tím cestoval pozdě v noci autobusem ze stanice „Palmovka“. Pro nezasvěcené. Místo na periférii Prahy, věhlasné to shromaždiště smažek všeho druhu a jejich dodavatelů. Kromě smažek nikde ani noha a synek měl tu drzost zapálit si cigaretu. Bryskně se dostavila policejní hlídka a byl pokutován částkou jedno sto korun českých. Stanice byla totiž „zastřešená“. Opět pro čtenáře lokálního kolorytu neznalého, „zastřešená“ znamená v tomto případě stanici do všech světových stran otevřenou, a někde v minimálně třímetrové výšce střecha.

Tato skutečnost však nebyla důvodem toho, proč synek prohlásil, že na takový stát se může vy… . Těsně před návštěvou u mne se totiž v noci vracel z divadla Rokoko na Václavském náměstí, tedy v samém centru hlavního města republiky. V podchodu stanice metra „Muzeum“ seděli na schodech tři feťáci, zcela veřejně si aplikovali přímo do žíly, a… a… a nic! Nikoho to nezajímalo. Proč se taky obtěžovat s nějakým feťákem, který bude po vystřízlivění zoufale přemýšlet (je-li toho ještě vůbec schopen) o tom, kde vzít na další dávku. Z toho přece pokutu nevyrazíš a případného ochránce zákona za to nadřízení rozhodně nepochválí. Znamenalo by to jen další úřední otravu s nulovým výsledkem. Nejdéle za hodinu by byl feťák zase na ulici. Má přece „lidská práva“, že?

Pamatujete si ještě na ta hesla typu „represe nic nevyřeší“? Represe je zjevně vyhrazena a rezervována pouze pro slušné lidi, takto občanské daňové nevolníky. Feťáci? To jsou přece oběti této nelidské společnosti.

Tuhle historku jsem nějaký čas považoval za extrém. Až přesně do 13. září, čas 21 hodin 31 minut. V tomto datu a čase jsem se totiž nacházel ve stanici metra Karlovo náměstí. Mezi pilíři ve stanici seděla smažka, před sebou rozbalené celé to své feťácké nádobíčko, a příslušnou drogu si aplikovala injekční stříkačkou tentokrát mezi prsty na zuté noze.

Jak dlouho by to asi trvalo, napadlo mne, kdybych si tady zapálil? Jak dlouho by trvalo, než by na mne dopadlo rameno zákona? Na takový stát se tedy skutečně můžu vy… !

Žijeme v právním státě, kde platí, nebo by alespoň platit mělo, že co není zakázáno je povoleno. Říkal jsem si ondá o zákoně o provozu na pozemních komunikacích (č. 361/2000 Sb.), že již z názvu vyplývá, že je platný toliko pro „pozemní komunikace“. To ovšem znamená, že pojedu-li autem po svahu, který je v zimě sjezdovkou pod vlivem šesti dvanáctek, může se přítomný příslušník policie akorát tak příjemně usmívat.

Příjemně usmívat se ovšem nemusí v zimě, když pod svahem kontroluje, zda si lyžař nedal nad svahem jeden mírně okradený grog. Na základě čeho je lyžař kontrolován? V jakém zákoně je uvedeno, že nad sjezdovkou si grog nesmím dát? Dotyčný policajt si to může si dovolit proto, že tak rozhodl nějaký úředník (placený z vašich daní), kterého právní zásady ani zákony samy ani za mák nezajímají.

Zcela paradoxně se na druhé straně opakovaně objevují nápady povolit cyklistům, pardon, dnes „bajkerům“, chlastat i na těch komunikacích, byť jen nižších tříd.

Ještě pikantnější je situace na vodě. Tam můžete být pokutováni při plavbě na kánoi rychlostí dvou, nebo tří uzlů (3,6 až 5,4 km/h) a v případě vypůjčených šlapadel rychlostí zhruba o polovinu nižší. Nemáte-li v plavkách příslušný obnos, budou vám pravděpodobně zabavena pádla, popřípadě ty plavky.

Ptali se na to soudruha ministra Ťoka, který odpověděl naučenou mantrou o tom, jak požití alkoholu prodlužuje reakční dobu, atd. Při shora uvedených rychlostech skutečně argument k popukání.

Tentýž, za vaše daně řádně vypasený úředník vyhlásí bez jakéhokoliv právního podkladu zákaz sjíždění řeky nebo řek. Proč? Protože je v ní podle jeho názoru příliš mnoho vody. Zdůrazňuji : podle jeho názoru (sic!). Nic jiného, než úředníkův názor totiž neexistuje. Mimochodem páni retardoři, řeky se ani „nespouvají“, ani „nesplavují“, ale „sjíždějí“. Na rozdíl od vás o tomhle něco vím. Skuteční vodáci totiž vyhledávají právě tu dobu, kdy je stav vody co nejvyšší. Třískat lodí od šutru k šutru, a polovinu času ji přetahovat přes mělčiny, kde není vody ani po kotníky, to baví leda tak nějaké dovolenkové cákaly. Pamatuji se na Sázavu v době jarního tání, kdy ještě ležel sníh. Ale jen klid, do Stvořidel se za vámi pohůnci establishmentu neodváží. Vyloučit ovšem nelze, že někde u Davle budete zadrženi za tímto účelem speciálně pořízeným torpédoborcem. Viz též bonzkár sledující parkování v pražských (i jiných) parkovacích zónách.

Všechny tyhle zdánlivé maličkost a buzerace jsou určeny pouze k jedinému. Nevolník si musí zvyknout na to, že zakázat a nařídit mu může kdokoliv cokoliv a kdykoliv.

Naše právní jistoty jsou skutečně úžasné. Vyprávět by o tom mohli zákazníci H-Systému. Valnou většinou si vzali úvěry na pořízení bydlení a…a nedostali nic. Zbyly jim jen dluhy a oči pro pláč. Po dlouhých tahanicích jim bylo milostivě povoleno vzít si další úvěry a dostavět vlastními silami. A když bylo hotovo, tak odvolávám co jsem odvolal, a ven z těch vašich baráčků, holoto. Už na ně mám kupce, dí soudruh exekutor, takto bývalý komunistický prokurátor.

Moje vlastní zkušenost. Před několika lety jsem se rozhodl pořídit si na penzi malý byt mimo Prahu s tím, že ten pražský přenechám některému ze svých dětí. S firmou „První milovická realitní“ (jednatelé jistý pan Kafka a Marek Poborský) jsem uzavřel zdánlivě neprůstřelnou smlouvu, která obsahovala i klauzuli o termínu dodání bytu s tím, že nebude-li tento dodržen, lze od smlouvy odstoupit při navrácení celé již uhrazené částky.

V dodacím termínu nejen, že byt nebyl dodán, ale ve stavbě se vůbec nepokračovalo. Tak jsem tedy odstoupil. No to se pánové Kafka a Poborský nasmáli! Pak jsem zaplatil příslušnou částku několika desítek tisíc a podal jsem žalobu. K mému svrchovanému údivu příslušný soud vydal bryskně takzvaný Platební rozkaz. To už se pánové Kafka a Poborský váleli smíchy po podlaze. Na nějaký soud se přece můžou to, jak se to říká slušně?

Tak jsem zaplatil další peníze a najal soukromého exekutora. Pánové viděli, že jde do tuhého a honem vyhlásili bankrot. Celková ztráta kolem jednoho milionu dvou set tisíc, za kteréžto peníze mám jeden cár papíru formátu A4, na němž je vytištěn onen Platební rozkaz. Na rozdíl od zákazníků H-Systému jsem alespoň nebyl zadlužen, protože jsem ty peníze měl naspořeny.

Ale pozor, to není konec. Za nějaký čas jsem obdržel výhrůžný dopis od jakéhosi pana Haškovce z jakési opavské stavební firmy s tím, abych koukal vyklopit dalších šest set tisíc, nebo že to požene k soudu. Nějaká výpověd‘ smlouvy a soudní rozhodnutí ho, podle jeho vlastních slov, vůbec nezajímaly.

Ještě stále to ale není konec. Za nějaký čas na mne (a další) byla skutečně podána žaloba. Žalováni jsme všichni byli, to se podržte, pro neoprávněné obohacení (sic!). K soudu nedošlo jen pro jakési čistě formální nedostatky podané žaloby.

Jo jo, není nad to, žít v právním státě.

Ale ono bude líp! Já tomu věřím. To „líp“ se patrně dostaví asi v takovém časovém horizontu, jako se dostavily ony „zářné zítřky“ které nám předseda vlády sliboval z řad komunistické partaje. Soudruh Bureš dohlédne na řádný výběr daní a bude to. Mimochodem. Před léty nějaký chytrák, netuším zda v parlamentu nebo někde jinde, zavedl dluhopisy v nominální hodnotě jedné koruny, které může vydávat stát, nebo jiná právnická osoba. Výnosy z těchto dluhopisů nepodléhají jakékoliv dani. Respektive, ony podléhají, ale daň se počítala z každého jednotlivého korunového dluhopisu zvlášť a zaokrouhluje se směrem dolů. Vynese-li dluhopis dva haléře výnosu, činí patnácti procentní daň 0,3 haléře a tato se zaokrouhlí směrem dolů. Výsledkem je žádná daň.

Zdá se vám to opět jako prkotina? Tak počítejte se mnou.

Pachatele tohoto projektu vůbec nenapadlo, že v tomto státě již existují bohatí, ba dokonce velmi bohatí lidé. Jedním z nich je i předseda vlády. Neváhal a zakoupil za jednu miliardu a pět set milionů korunových dluhopisů vydaných jeho vlastním podnikem. Jistě vás napadne, sakra, to na tom byl Agrofert tak špatně, že musel vydávat dluhopisy? No, odpovězte si sami! V tomto případě je už výnos všechno na světě, jen ne zanedbatelný.

Jeden a půl miliardy korunových dluhopisů krát dva haléře výnosu to je…, to je nemýlím-li se tři miliardy haléřů, tedy třicet milionů korun českých. Kdyby z této částky soudruh Babiš zaplatil onu patnácti procentní daň, kterou průměrný nevolník platí z úroků svého téměř neúročeného vkladu v bance, odevzdal by do státní kasy 4 500 000 (slovy: čtyři miliony pět set tisíc) korun českých. Nezaplatil však ani korunu, protože daň se platila (respektive neplatila) podle shora popsaného mechanizmu. Kdo mi nevěří, ať si přečte tohle.

„Všeci kradnú“, dí Bureš. Zavedeme EET. Koukejte vy bando nevolnická řádně platit daně, nebo s vámi zatočím.

Ne, soudruh Babiš se skutečně nedopustil ničeho nezákonného. Pouze využil blbosti těch, kteří tento stát řídí, a protože jsme si je sami navolili, tak také blbosti naší. Jen je otázkou, zda to taková blbost skutečně byla. Zda to nebyl promyšlený velko-tunel na státní kasu. Bylo by velmi zajímavé zjistit jmenovitě, kdo tuhle chytristiku vymyslel a kdo další se tímto způsobem napakoval. To se ale zcela jistě nikdy nedovíme.

Právně je tedy skutečně všechno v pořádku. Něco jiného je ovšem morální stránka celé věci. Troufám si říci, že kdyby něco podobného prasklo na politika v kterémkoliv civilizovaném státě, okamžitě by se musel poděkovat. Pamatujete si ještě na ty pivní kecy hospodských Pepíků v devadesátých letech o tom, jak „všichni hrabou pod sebe“? Když to ale někdo zcela bez skrupulí dělá, běžíme si ho zvolit způsobem téměř manifestačním. Stačí slíbit a vítězství ve volbách je naše. „Hele woe, vono bude líp. Babiš to přece řikal“! „Jasně Josef, bude laciný pívo. Vožerem si držky a před volbama bude zase preclík“.

Zmiňovat se o případu „Čapí hnízdo“ by asi bylo nošením dříví do lesa. Vyvést určitou část firmy (Čapí hnízdo“) z rámce jiného podniku (Agrofert) tak, aby měla nárok na evropskou dotaci a následně ji začlenit zpátky, to by pro kohokoliv jiného než předseda vlády znamenalo s jistotou kriminál.

Tak tohle jsem si myslel až do 13.listopadu, kdy to začalo praskat. Chudák Babiš! Dvě duševně nemocné děti, na které shodou okolností převedl značnou část svého majetku. Z toho synek je již dva roky odklizený do zahraničí, ať už jakýmkoliv způsobem. Televize se nám o tom jaksi nezmínila (jako obvykle) a probudila se až když už byl aféry plný Internet. Už před tím policie „zjistila“ , že k žádnému únosu nedošlo, což nám opět ty slavné sdělovací prostředky jaksi opomněly sdělit. Diagnózu o duševní chorobě stanovili manželé Protopopovi (jistě rodilí Češi jako poleno) z Ústavu duševního zdraví a všichni víme, jak byla psychiatrie využívána jak v Sovětském svazu, tak u nás. Závěry si udělejte sami

Kontrolní otázka? Co se stane, jestliže OLAF zjistí, že se skutečně jedná o dotační podvod? Můj typ. Soudruhu Babišovi se nestane vůbec nic, budeme muset dotaci vrátit a vracet ji bude daňový nevolník a soudruh Bureš se bude srdečně smát.


18.11.2018

Váš Katoda


Související články:


12345 (218x hodnoceno, průměr: 1,56 z 5)
15 605x přečteno
Updatováno: 18.11.2018 — 22:16
D-FENS © 2017