Malá ráže, velká zábava

Featured Image

Ačkoliv většina střelců preferuje co největší ráži, kterou si může dovolit jejich kapsa, mnoho z nich ve svém trezoru uschovává i malorážku. Zbraně na tyto náboje jsou lehké, většinou přesné a velmi ekonomické na střelbu.

Náboj .22 Long Rifle o kterém je řeč (i když existují i jiné ráže, které se dají označit jako malorážkové) je celosvětově velmi populární náboj. Původně byl laborován ještě černým prachem a jeho původní určení bylo v puškách, což má zakódován i v názvu. V současné době se vyrábí v mnoha laboracích a provedení střel a existuje veliký výběr dlouhých i krátkých zbraní.

 
 
Sám mám v trezoru malorážky dvě. První jsem si koupil z nostalgie, jedná se o ruskou pistoli MCM Baikal Margolin, protože to byla zbraň, se kterou jsem jako kluk vůbec se střelbou začínal v tehdejším střeleckém klubu.

Je třeba říct, že „Margolína“ je hnusná jako noc. Traduje se, že je tomu tak proto, že konstruktér byl slepý, což je pravda a ten vzhled je subjektivní, ale dle mého názoru moc pěkná není. Pistole je velmi jednoduché konstrukce a je určena jen na sportovní mířenou střelbu. Na nošení je absolutně nevhodná, nejen pro svou velikost, ale vepředu jsou taková malá křidélka, které mají usnadnit natahování zbraně, protože jako správná sportovní zbraň nemá „Margolína“ hledí umístěné na pohyblivém závěru, jako mají služební zbraně, ale má je na rampě vycházející z rámu a tvořící nad závěrem takový most. Důvod je prostý. Mířidla takto umístěná netrpí otřesy pohybujícího se závěru (i když o nějakém velkém zpětném rázu malorážkových zbraní není třeba hovořit) a tím si zachovávají nastavení. Vzhledem ke slabému náboji má pistole pevnou hlaveň, která také přispívá k přesnosti a dynamický závěr. Je to ruská pistole a při rozborce je znát ruská „pečlivost“ výroby. Plochy, které nejsou důležité pro chod zbraně nesou velmi výrazné stopy po obráběcích nástrojích, začištěny a zaleštěny jsou jen plochy funkční. Je to velký rozdíl, když to člověk srovná s německou pistolí ze stejného období, které jsou velmi pečlivě opracované i na místech, kde to není až tak třeba. Nicméně na funkci zbraně to nemá nejmenší vliv. Pistole se vyrábí od konce čtyřicátých let prakticky v nezměněné formě i když existuje i novější verze Margo, která sice vypadá moderněji, ale nebyla střeleckou veřejností přijata s nadšením.

Jak jsem napsal, jedná se o sportovní pistoli. V podstatě do konce osmdesátých let jste nenašli sportovního střelce, který by neměl tuto zbraň. V devadesátých letech si střelci začali pořizovat modernější a věhlasnější malorážkové pistole, a i když dnes je tato zbraň opravdu za zenitem, tak pořád vyniká vysokou přesností. Také její cena je více než příznivá (o ekonomickém provozu nemluvě) a pokud narazíte na zachovalý kousek, doporučuji po ní sáhnout. Jak bylo řečeno, je to ruská zbraň a i když má naběháno tisíce a tisíce výstřelů je většinou v perfektní kondici, pokud byla alespoň trošku slušně uskladněna. Náboje .22LR, pro které je určena mají většinou olověnou střelu a proto i hlaveň a její vývrt moc netrpí. Moderní materiály na zbrani nenajdete, plast je jen na střenkách, ale žádný sofistikovaný polymer, obyčejný bakelit.

Moje pistole byla vyrobena v šedesátých letech a sloužila ve střeleckém klubu. Původně jsem ji pořídil přítelkyni, které se střelba tak zalíbila, že si časem udělala zbrojní průkaz, ale u malé ráže zůstala, stropem pro ní je revolver v .38 Special a její Walther PP. Dostal jsem ji tak jak ji ruský mužik vyrobil, včetně dobového šroubováku. Od kolegy střelce jsem dostal dřevěné střenky Kinsky a i když se i ty původní drží velmi dobře, jsou dřevěné prostě lepší, anatomičtější. Mnoho střelců si nechalo na tuto pistoli vyrobit střenky přesně na svou ruku. Moje zbraň ovšem nepatřila žádnému špičkovému střelci, soudím tak na provedení bez závaží, ale opěvovanou přesnost si zachovala. Na 25m ve stoje málokdy opustím devítkový kruh, soustřel je více než dobrý. Zásluhu na tom má i vynikající spoušť. Hledí i muška je plně seřiditelná a to ve velmi jemných krocích, takže pokud už máte dobrý soustřel, je možné přenést bod zásahu kamkoliv si budete přát :-)

Pokud tuto zbraň budete mít, doporučuji nekrmit ji HV střelivem. Nemyslím si sice, že by tato kovářská práce měla s tímto střelivem problém, ale přece jen nebyla na tento druh střeliva vyrobena, zvláště vratná pružina by mohla být příčinou zádrhelů. Osobně používám vlašimácké standardy s olověnou střelou a mimo občasný selhač náboje (jak už to u .22LR bývá) funguje mechanicky k plné spokojenosti.

Když to shrnu:
Levná a velmi přesná pistole
Nenáročná na údržbu (i když čistit se musí, zvláště kvůli olověným střelám)
Velice ekonomický provoz
Neskladná, ale není určena k nošení

Druhou malorážku, kterou vlastním je Walther Colt M4. Ano, já vím je to prostě hračka, ale hračka velice zábavná.
 

 
 
Puška je kopií karabiny M4, na první pohled skoro nerozeznatelná od originálu, teda do doby než vám padne zrak na zásobník. Ten je sice tvarově velmi podobný, ale vzhledem ke křehkosti nábojů .22LR je vybaven posuvným jezdcem pro snadnější nabíjení. Puška je vyrobena z nějaké dost křehké slitiny, což jsem poznal, když mi tak z půl metru spadla na beton po utržení oka řemenu a v místě kde je spojovací čep horní a dolní části celý rám prasknul a musel se vyměnit. Jinak je velice lehká, na horní části je vybavená lištou, ve které jsou uchycena mířidla s „rukojetí“. Mířidla jsou typicky vojenská, průhledové dioptrické hledí, plátek je možno nastavit na střelbu na blízko i na větší vzdálenost jako u originálu, ale to u malorážky postrádá smysl. Z dalších nefunkčních částí je to záchyt závěru, i když puška má střeleckou pohotovost, je třeba ji po výměně zásobníku natáhnout táhlem, doraz závěru se sice tváří že je funkční, takže s ním jde hýbat, ale je to jen pro efekt. Krytka výhozního okénka je sice pohyblivá, má pružinku jako originál, ale nedá se zajistit v poloze „zavřeno“. Je to logické, energie náboje je tak malá, že by se sama neotevřela při prvním výstřelu. Na hlavni je rovněž úchyt pro bodák.

Tím víceméně podobnost s plnotučným originálem končí. Pokud pušku „zlomíne“ pro čištění objeví se dynamický závěr, puška pochopitelně nemá plynový kanálek a ani vratná pružina nezasahuje do teleskopické pažby, je součástí závěru. Puška se opravdu velice špatně čistí, vše je takové drobné a pro důkladné vyčištění je ji třeba rozebrat skoro na prvočinitele, včetně odmontování hlavně. Většinou ji takto ovšem nečistím, ale i tak zabere důkladné vyčištění skoro hodinu, než jsem spokojený. Pro hrubé nečistoty se mi nejvíce osvědčily vatované tyčinky a pak sada zubních kartáčků. Hlaveň čistím pomocí šňůry, jen při důkladném čištění tyčkou s výměnnými kartáčky.

Na střelnici je s ní ovšem velká zábava. Puška je schopna střílet prakticky jakýmkoliv střelivem, pro použití HV střeliva je možné ji seřídit šroubem. To jsem ovšem nikdy nedělal, od výroby zkousla jak standardní, tak HV střelivo, ale u HV střeliva jsem zůstal. Pro menší špinění používám poměděné střely. K pušce byl dodaný zásobník na 30 nábojů. Vzhledem k tomu, že malorážkové zásobníky jsou jednořadé, byl dost nevzhledný, zahnutý a proto jsem si pořídil zásobník na deset nábojů, co se více podobá originálu. Překvapila mě přesnost této napůl hračky, z mechanickými mířidly ve stoje na 50m se dají odstřelovat krabičky od nábojů. Protože jsem dostal k narozeninám Walther kolimátor s trojnásobným zvětšením je střelba na 50m prostě jen radost, s ním se dají zasahovat i velmi malé cíle, rozptyl je zhruba ve velikosti padesátikoruny při střelbě bez opory. Puška má pochopitelně velmi malý zpětný ráz, i když lze poznat, jestli je stříleno standardním, nebo HV střelivem. To umožňuje i velice rychlou střelbu s malým rozptylem a střílet lze opravdu velice rychle. Když jsem pro radost během pár vteřin vyprázdnil třicetiraný zásobník, ptalo se mě pár střelců, kde jsem vzal automatickou malorážku. Je ovšem třeba si zvyknout na spoušť, je velmi tvrdá, taková vojenská. Nechal jsem ji tak i když by si možná zasloužila zjemnit. Ovšem je to otázka zvyku.
 

  
 
Celkově lze říct, že malorážky kopírující vzhled slavných zbraní je na trhu mnoho a zažívají již několik let přízeň střelců. Dělají se ve vzhledu samopalu H&K, ruského Špagina, StG 44 a mnoho dalších, které jsou v originále v nativní ráži skoro nedostupné. Pro plinking a zábavnou střelbu jsou ideální a pokud od nich nečekáme zázraky, udělají radost každému střelci. Ale i tyto zbraně mohou být velmi přesné, radost bez přesnosti je jen poloviční. Já si ji pořídil, protože se mi líbí a plnotučnou si časem pořídím, až bude v dosahu nějaká slušná stometrová střelnice, na 50m je to jako střílet ryby v sudu, na to mi malorážka stačí.
 
 


22.02.2015 DanielX
 

12345 (12x hodnoceno, průměr: 1,42 z 5)
1 264x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016