Zaregistroval jsem určitou náladu ve společnosti, článcích a diskusích ohledně tématu církve a jejího nároku na majetek. Nedá mi to, abych se nepokusil reagovat. Jsem křesťan; nevím sice, zda jsem dobrý křesťan, nebo ne, nicméně se opravdově snažím žít podle zásad víry a správné morálky. Jak jsem žil, to posoudí později někdo jiný a někde jinde.
Minulost pominu.
K tématu církev versus majetek nemám kompletní přehled letopočtů a údajů, jen určitý pohled člověka, který o tom něco málo ví a má určitou osobní zkušenost. Pominu tedy dobu nedávno minulou, kdy poválečný režim zabavil veškerý církevní majetek a ten buďto rozprodal a peníze si (jak jinak) nechal, nebo jej do dnešního dne jej spravuje. Pominu i dobu podstatně dávnější, kdy mezicírkevní roztržky způsobily přeskupení majetku z jedné církve do jiné. (To jsem řekl hezky, kulantně.)
Aktuální stav
Hlásím se k jednomu z větších sborů v Čechách. Tento sbor koupil před několika lety objekt ve svém městě. Objekt byl prodán městem na základě normálního výběrového řízení. Dohodli jsme se za něj zaplatit celkem 14 milionů Kč a to tak, že jsme v prvním roce zaplatili 3M Kč a v každém následujícím splácíme po 1M Kč.
Kde na to vzali?
Samozřejmě je nasnadě otázka, kde na ten objekt naše církev vzala. Něco jsme měli k dispozici. Něco jsme si půjčili od sousedních sborů. Nicméně bylo nutné od 200 lidí vybrat v daném roce 1M Kč. To činí 5000 Kč na dospělého člena církve. Pro moji rodinu to tehdy znamenalo finanční dar 10 000 Kč. Kromě toho jsme přijali jako určitý závazek, že tento 1M Kč vybereme v každém následujícím roce do té doby, dokud nebude objekt zcela zaplacen.
Co z toho máme?
Logická otázka každého normálního člověka. Odměnu v nebesích. (Tato odpověď, předpokládám, nikoho neuspokojí) Tak tedy toto: Odpracovali jsme tam mnoho brigádnických hodin zdarma. Pořádáme tam nyní už pravidelné akce pro veřejnost, kde se zdarma angažujeme v pořadatelské službě. Zřídili jsme tam mateřské centrum, kde většina z pracovníků slouží dobrovolně ve svém volném čase. Zřídili jsme tam centrum péče o seniory, klub pro mládež atp. Pointa je taková: Objekt v podstatě slouží městu, veřejnosti, dětem, maminkám a všem, kteří tam chtějí přijít. Naší asi jedinou odměnou je, když se nám někdy podaří získat něčí přátelství.
Majetek zabavit?
Když to tedy poněkud shrnu, dost těžko bych přijímal skutečnost, kdyby kdokoli přišel a prohlásil, že můj církevní sbor nemá nárok na majetek, a tudíž, že má objekt zdarma převést zpátky na město. Mám v tom totiž už několik desítek tisíc korun (a to jsem s ohledem na moji finanční situaci podprůměrný dárce), mnoho osobního úsilí a práce. Peníze i čas jsem do toho vložil v přesvědčení, že dělám správnou věc. Někdo se nyní může pohrdavě ušklíbat, ale copak nedělají všichni totéž? Každý investuje tam, kde vidí svou budoucnost. Někdo investuje do alkoholu, někdo do golfu, někdo do domu, někdo do sebe atp. Je přece moje věc, jak se rozhodnu s penězi naložit.
Apel
Proto bych si dovolil požádat všechny soudně myslící lidi, aby předtím, než ohrnou nos, přemýšleli o tom, že existuje také nějaký církevní majetek, který jsme my, křesťané, prostě koupili za naše, poctivě vydělané a zdaněné peníze. A přirozené chápání spravedlnosti nám napovídá, že bychom neměli být spokojeni, když nám právo na tento majetek kdokoli upírá. Vydáváme-li naši společnost za právní, nemůžeme dnes jednoduše postupovat stejně zločinným způsobem, jako kdysi soudruzi.
Od státu peníze nechceme.
Někdo řekne, že stát dodnes církev financuje. Na to mohu reagovat. Tak především, nebyl to nápad církve zabavit všechen církevní majetek a na oplátku to zaretušovat tím, že bude stát hradit mzdy duchovních. To vymyslel tehdy komunistický stát. Nestojíme o státní podporu v podobě almužny kněžím. Stojíme o spravedlnost; ať je nám vrácena alespoň část toho, co nám patří a my s tím budeme umět hospodařit tak, že od státu nebudeme potřebovat ani korunu. Hodnota zabaveného majetku byla, tuším, přes 100 miliard. Vrátit jsme chtěli (tedy všechny církve) asi polovinu, rozloženou do šedesátileté splatnosti s pevným ročním úrokem asi 4%. Ať někdo, kdo má doma hypotéku, řekne, že je to pro stát nevýhodné! I kdyby byl roční výnos ze zabaveného církevního majetku pouze 1% – a my víme, že to by mohl udělat jen velmi špatný hospodář (i když o hospodaření státu iluze už nemám) – tak by tento výnos stejně přesahoval částku, kterou stát ročně do církví vloží. Takže je potřeba přibrzdit v prohlašování že stát financuje církve, opak je pravdou.
Uvedené údaje jsou přibližné, ale mohu je v případě zájmu poskytnout zcela přesně.
Děkuji všem, kdo se dočetli až sem, za trpělivost a odvahu.
(Zatím nikdo nehlasoval)