Losna nebo Mažňák – a není to vlastně jedno?

Rada Velkých Vontů rozhodla – Velkým Vontem a nositelem Ježka v kleci se stává Mažňák. Volba byla jednoduchá, neboť Losna se někam ztratil a Široko se utopil.

Velká komedie s názvem Volby do Parlamentu ČR vyvrcholila. V ejakulátu se mísí jak nadšení jedněch, tak beznaděj a zklamání druhých. Mne osobně zklamání nepostihlo, protože politikou jsem zklamán asi tak dvacet let. Jediné, co mě opravdu ze srdce sere, je pokračování soap opery „Co vy na to, pane Kalousek,“ kterou vysílá ČT1 každý den od 19:00. A tak málo chybělo, v půl páté jsem v hospodě objednal z radosti panáky a v osm mi je na lítost nosili na oplátku ostatní. Jediným vtipem večera tak zůstaly čtyři panáky Zelených.

Nicméně to bylo asi tak všechno, co se mnou volby udělaly. Že v té sebrance 281 demokraticky zvolených zmrdů není nikdo, kvůli komu bych uronil slzu, je jedna věc, a že s tím nemůžu nic dělat, je věc druhá. Vlítnout tam a zastřelit Velkého Vonta a jeho družinu nic neřeší. Jednak se to nesmí, druhak by tam nikoho s kvérem nepustili, a Treťjak by nikomu nestálo za to, aby si šel kvůli těm zmrdům sednout do báně. Za čtvrté by jejich místa zastoupili v závětří čekající zmrdi a nikdo vám nezaručí, že to nebudou ještě větší boží hovada než ti, které nahradili. Přesto mi to nedalo a ten lístek jsem tam šel hodit.

Na rozdíl od cca tří a půl milionu jedinců, kterým už tahle komedie leze krkem natolik, že už se ani nenamáhají k urně dojít. A mají recht. Uvědomil jsem si to hned v neděli ráno. Slunce se dál sunulo oblohou, dokonce bylo odpoledne i docela hezky, nádherný vzduch lákal vyrazit někam do přírody. Chleba, kostelecké párky ani koblihy dnes ráno v krámě nebyly levnější ani dražší, v práci mě kolega počastoval vtípkem jako vždycky, a já si uvědomil, že moje pocity jsou srovnatelné s pocity kovaných Sparťanů, které spolehlivě naserete už jen tím, že je počastujete pozdravem Buon giorno.

Zkusme se na to podívat z dálky. Celá ta volební komedie se čím dál tím víc začíná podobat fotbalovému nebo hokejovému zápasu. Uměle vyvolávaná hysterie jedněch fanoušků proti druhým, kteří jsou ochotni si kvůli „ideím“ rozbíjet palice hospodskými půllitry, je sofistikovaně provedený trik každého vládce – „Divide et Impera.“ Každé volby končí nasráním jedněch a nadšením druhých. A výsledek? Karavana korupce táhne dál, lidi v hospodách chlastají na radost či na žal, a zase nikdo z pomazaných nehodlá nic udělat s faktem, že na každou korunu českého národního produktu připadá jedna koruna dividend, mizejících nenávratně v daňových rájích „zahraničních investorů“. Mimochodem – z tohoto faktu je zcela zřejmé, že naše vláda nerozhoduje už skoro o ničem. Kdo má moc, má peníze. Kdo je nemá, je pro smích králíkům.

A ještě jeden postřeh: Zeptejte se deset kilometrů západně od Aše, kdo je v Čechách prezident. Nebo kdo je to Babiš. Budou na vás koukat jak na idiota, a nejspíš vám řeknou, že je Rusko nezajímá.

Věnujme svou energii svým blízkým. Jediná jistota v pohnutých dobách je rodina. Institut, který se kdosi už mnoho let snaží docela úspěšně zpochybnit. Přitom pevné rodinné vazby jsou jedinou skutečnou sociální jistotou, kterou budeme všichni sakra potřebovat, až nebudeme schopni sami vydělávat, protože všech osm pilířů důchodů bude dávno rozkradeno.

Odejděte dneska z práce včas, ona není zajíc, do rána vám neuteče. Dojděte koupit té své kytku, dort (polde založení), dětem nějakou hezkou knížku, a vyražte na výlet nebo aspoň vypněte televizi a dejte si Člověče, nezlob se. A na ty kretény u vesla se vyserte, protože jinak si akorát budete ničit zdraví a stejně nic nezměníte. I když – představa flusance letícího směrem na mého oblíbence Miroslava je stále lákavější. Docela mě zajímá, jestli by uhnul.

29. 10. 2017 PAKO

Související články: