V tomto článku chci ještě dodat pár slov k autolékárničkám. Už nějakou dobu mě totiž iritují hlášky, že jich ke konci roku bude nedostatek. Firma D.A.S. Polička (na trh je dodává od roku 1991) straší motoristy tím, že může dojít k jejich zdražení na 800 až 1000 Kč.
Údajně proto, že v kritické situaci bude chybějící sortiment dovážet letecky. Společnost HARTMANN – RICO, do roku 1991 Rico Veverská Bítýška, také očekává jejich nedostatek a předpokládá, že za vyšší ceny je budou prodávat spekulanti (lépe řečeno šmelináři a podvodníci). Optimismus naopak šíří BORGI z Prostějova (na trhu působí od roku 2000), která přepokládá, že autolékárniček bude dostatek… Článek o tom je zde.
Marketing
Strašení nedostatkem je průhledný trik. Cílem je zblbnout motoristy. Ideálně v situaci, kdy nemají volbu a z rozhodnutí politiků a ministerských úředníků si musí lékárničku koupit. Pochopitelně žádný výrobce či distributor neopomene zdůraznit, že ta jejich je nejlepší. Chce to místo paniky chladnou hlavu. Dodavatelů i prodejců jsou mraky a lékárniček taky. Kromě toho motoristé ví, že k dostání jsou doplňkové balíčky, celé náhradní náplně nebo i jednotlivosti. Při nákupu jednotlivostí se sice může stát, že lékárna nebude mít zrovna pinktlich sortiment podle foršriftu, ale s tím bych si hlavu nelámal. Pokud nebude lepivost náplastí či savost obvazů vyznačená na obalu, bude mi to jedno. Nebude-li obsah přesně souhlasit s vyhláškou, může sice při střetu s policejním Hujerem nastat problém, ale ten může nastat (za cokoliv) vždycky. Ostatně střet s Hujerem mi hrozí i za hranicemi, třeba v Bavorsku. Poučování tamního policajta, že autolékárnička je povinná jen u vozidel registrovaných v Německu, bych určitě neriskoval. Nerad bych si vykoledoval důkladnou kontrolu a raději bych pokutu zacvakal. Mám dojem, že v jakékoliv cizí zemi není nabuzený policajt zrovna ten pravý partner pro teoretickou diskuzi.
Náhradní náplň
Náhradní náplň dodává (například) ATACHE se sídlem v Brně. Podle webové prezentace jde o institut, který kromě vzdělávacích seminářů a školení první pomoci deklaruje, že vyrábí také vlastní autolékárničky. Možná, že společnost opravdu vyrábí jednotlivé komponenty, ale spíš se domnívám, že lékárničky kompletuje z existujícího zdravotnického materiálu. Každopádně jejich moto zní: Děláme to jinak a zajímavě. Mě ale nepřijde zajímavé, že náhradní náplň za 299 Kč je o 64 Kč dražší, než kompletní lékárnička v plastu.
Normy
O neexistenci českých norem se zmínil pan Sršeň (MZ). Tuto koninu vyvrací na svých stránkách D.A.S. Polička. Firma mimo jiné uvádí, že zdravotnické výrobky a pomůcky se schvalují podle norem ČR i EU.
Přenosné defibrilátory
Zmíněný výrobce testuje provozní spolehlivost přenosných defibrilátorů, které mají být ve výbavě veřejných budov, škol, nákupních center apod. (Podle jiných informací už leckde jsou). Výrobce předpokládá jejich instalaci do hasičských a policejních vozidel i do všech autobusů.
Proboha proč jen do autobusů? Proč ne taky do tramvají, metra, vlaků, výletních parníků, letadel a lanovek? Na trhu jsou různé mašinky už dávno, tak proč MZ sladce spí a urychlené nevydává certifikace pro laickou defibrilaci? Proč sakra spí i MD a nerazí heslo Defibrilátor do každého auta a do každé rodiny? Dobrá mašinka i s EKG se dá pořídit třeba za 60 000 kaček. Pravda, musí se k tomu přihodit dalších 30 000, jinak strojek nepojede. Řeč je příslušenství, například o defibrilačních elektrodách, o adaptéru pro děti, o elektrodách EKG, o paměťové kartě nebo o tiskárně… Každý jistě uzná, že proti lékárničce jde o skutečné dělo a bezva věc.
Eurootvor
Zjistil jsem, že nůžky v německé autolékárničce jsou podle normy DIN 58279 B190, kdežto v naší podle DIN 58279 A145. Nevím jaký je v nich rozdíl, ale ty „naše“ prodává D.A.S. v papírové krabičce s eurootvorem. Co si pod europojmem laskavý čtenář představí, ponechávám na jeho fantazii…
Slovensko
Absolutním eurovítězem je zřejmě lékárnička pro kategorii motorových vozidel M1, N, T.
Vyhláška 143/2009 Zz. § 2 – Lekárničky obsahujú zdravotnícke pomôcky a kozmetické výrobky, zoznam zdravotníckych pomôcok a kozmetických výrobkov, kartu prvej pomoci, označenie výrobcu; ak ide o lekárničku od zahraničných výrobcov, aj označenie dovozcu alebo distribútora s údajmi, ako sú názov spoločnosti a jej sídlo.
Stručný popis lékárničky podle přílohy vyhlášky:
a) Obsah je rozdělený do čtyř samostatných skupin, jejichž obaly jsou označené jako modul 1 – pomůcky, desinfekce a ochrana zachránce, modul 2 – malé rány, odřeniny, modul 3 – velké rány, krvácení, popáleniny a modul 4 – zlomeniny, poranění kloubů.
b) Každý modul je na obalu označený datumem spotřeby, přičemž celá lékárnička nesmí mít prošlé datum modulu s nejbližším datem spotřeby – moduly se prodávají samostatně.
c) Označení modulů má vydržet po celou dobu užívání lékárničky, má zaručovat uchovávání obsahu před znehodnocením a má mít hladkou povrchovou úpravu.
d) Obal lekárničky má být z materiálu, který zaručí rychlý a jednoduchý přístup k obsahu, má být řádně opracovaný a má mít neoddělitelnou povrchovou úpravu. Označení na povrchu má být provedené tak, aby vydrželo po celou dobu užívání lékárničky.
e) Obal lekárničky má mít oranžovou barvu RAL 2003, 2004, 2008, 2009, 2010 nebo 2011. Uprostřed lícní strany má být rovnoramenný bílý kříž o minimální velikosti 7 cm.
Autor karty vytvořil jednoduchou a srozumitelnou verzi a zdržel se zbytečných pokynů, kterými náš návod překypuje. Vzor karty jsem nalezl. Karta je vyrobená z materiálu odolávajícímu vodě a prachu.
Německo & Rakousko
Proti slovenské lékárničce je německá nebo rakouská úplná šmudla.
Složení té naší jsem uvedl zde.
Česko versus EU
Kde je v rámci EU autolékárnička povinná, jsem zjistil jen částečně, výčet států není úplný: Bulharsko, Česko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Pro ověření toho, že se obsah lékárniček liší stát od státu, stačí příklady, které jsem uvedl v článku.
Závěr
Když už Brusel řeší všemožné směrnice a vynucuje si jejich dodržování, mohl by se předvést i na tomto poli. K obsahu eurolékárničky by stačilo vydat pouhé doporučení, doplněné nařízením o používání eurolékárničky na bázi dobrovolnosti. Tak je tomu například ve Francii, Velké Británii, severských zemích anebo v neunijním Švýcarsku.
V zemích, kde jsou lékárničky povinné, by úředníci nemuseli nic vymýšlet, testovat ani monitorovat. Policii by ubyla zbytečná „práce“ a řidiči by si oddychli. Ti, co jsou schopní poskytnout odbornou pomoc, by lékárničky stejně vozili dál. Dál by je vozili i ti, co si myslí, že mít lékárničku je prostě fajn. Ostatní by se buď nechali přesvědčit osvětou nebo by nevozili nic, protože vědí, že se už při pohledu na pouhou kapku krve okamžitě vyvrátí.
Svět by byl o trošku vlídnější, jen kolotoč prachů by nabral mírnější otáčky. Proto si myslím, že to neprojde. Spíš čekám, že Brusel jednou nařídí povinné lékárničky všem státům unie…
(Zatím nikdo nehlasoval)