Základní lidská práva jsou Humanismem v praxi, jak asi všichni víme. Ale co je do praxe přivedlo? Že by si mocní feudálové, absolutisti a císaři řekli, že tvrdého panování už tady bylo dost a je čas dát taky trochu té moci lidu?
Že by lidská práva byla tak čistě racionální věc že byla jen otázka času, než se na ni konečně přijde? Prdlajs velebnosti! Šlo vo prachy!
Asi si říkáte, že je to nesmysl, že nešlo o peníze, ale o moc. Ano, máte pravdu že panovníkovi moc byla to nejcenější. Ale s příchodem merkantilismu se mu do zorného pole začal dostávat i majetek, protože viděl, že bohatí šlechtici byli mocnější, než ti chudí, a také viděl, že bez silného finančního zázemí ho tihle bohatí šlechtici brzo přerostou. A tak v zájmu ochrany vlastní moci začal hrabat taky, a to byl ten zlom. V období, kdy všichni mocní usilovali o co největší přísun financí do vlastní kapsy se začalo dařit myšlence lidských práv.
Spojnice není příliš nápadná a dokonce by si člověk mohl myslet, že je to právě naopak. Člověka napadne, že když šlechtic chtěl mít víc peněz, tak více dupal na ty pod ním a tahal z nich peníze – a takhle to dělali ti chudí šlechtici, a to je také důvod, proč chudými zůstali. Z dlouhodobého hlediska se totiž nevyplácí tlačit na poddané a sát z nich krev, to možná pomůže jednorázově, ale zničí to zemi. Je potřeba dát poddaným prostor aby mohli žít, dát jim půdu aby mohli pracovat, dát jim trhy aby mohli obchodovat a pak je teprve z čeho vybírat daně a renty.
Že lidská práva s tím nemají nic společného, no tak se na ně podívejme a zjistíme, že jde právě o tyto principy. Že jde o to, aby mocní byli ještě mocnější.
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Čl . 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Lidé jsou svobodní, co to znamená? Že mají možnost volby, tedy mohou zvolit zaměstnavatele u kterého budou pracovat, mohou zvolit výrobek který budou nakupovat, mohou využívat služeb (cestovat, sledovat televizi, chodit do kina). Není tomu tak dávno co bylo objeveno, že konkurenční prostředí je pro ekonomiku to nejlepší, a snad nemusím vysvětlovat, že cestovní ruch a konzum jsou druhým jménem pro úspěšnou ekonomiku.
Lidé jsou rovní v právech, co to znamená? To opravdu nevím, protože to neplatí. Od dob nedotknutelného panovníka po imuní senátory to prostě a jednoduše neplatí. A že spodina je rovna spodině přece platilo vždy a není třeba to nějak zvláště zakotvovat v ústavním pořádku.
A co říká ta druhá věta? Že práva a svobody jsou stabilní. No představte si, kdyby jste měli zaměstnance a ten se najednou stal otrokem (ne vaším :) nebo kdyby vaši zaměstnanci ztratili právo na listovní tajemství v době, kdy vám posílali nějaký citlivý materiál. Myslím si, že tuto stabilitu uvítá kdejaký ekonomický subjekt.
Čl. 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Co říká toto ustanovení? No přece že lid nesmí nijak ohrozit pozice našich („milovaných“) demokraticky zvolených „zástupců“, že se prostě a jednoduše zakazují převraty. Jestli má tohle něco společného s lidskými právy je opravdu na pováženou.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanoveným zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
A copak máme tady? Já tu čtu: „Stát se řídí vlastními pravidly.“ No, to je od něj opravdu velkorysé! Je to sice pokrok oproti absolutistickému panovníkovi, který se řídil pouze pravidlem „stát jsem já“ ale pořád tu nevidím žádné účiné omezení státní mašinérie. Jsem slepý a nebo je ten odstavec o něčem jiném?
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, co to znamená? Že pokud vymyslíte tak ohavně vychytralý čin, který zákon zatím nepostihuje, můžete z něj profitovat (vy, i vaše rodina :). Není to v Evropském právním systému žádná zvláštnost, touhle „zlatokopeckou“ klauzulí v Evropě neoplývá pouze Anglie.
Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, proč to tam máme? No přece nechceme (my, tedy stát) aby lidé pracovali jen tak pro někoho, kdo si to na nich silou vynutí, to nechtějí ani jednotliví podnikatelé, jednak proto, protože těch slabých je většina, a druhak proto, že zotročeným lidem nic neprodáte. Ale přece se (my, tedy stát) nezbavíme možnosti donutit lidi aby pracovali pro nás? Takže si stát tuto pravomoc ponechá, jak chytré!
Čl. 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy , barvy pleti, jazyka, víry a náboženství , politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení .
Jasný! Makat musí každej, platit daně úplně každej! Je mi jedno čemu věříš, ale budeš pěkně chodit do roboty, vydělávat si na konzumní zábavu, roztáčet tak ekonomiku, a odvádět žluťásky státu. Přece nechceme aby spotřební daň z benzínu platili pouze muži, protože ženy do práce nechodí, přece nechceme aby cikáni nemohli nakupovat kolkovaný chlast (a vyráběli si tak vlastní), protože nemají právo vlastnictví. Toto ustanovení nám hezky a jednoduše rozšiřuje základnu daňových poplatníků i tržní prostředí.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti . Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
A k čemu je nám toto právo? K hovnu! Vzhledem k tomu, že národnost nehraje naprosto žádnou roli, je od státu velmi milé, že nám v tomto směru dal svobodu! Chléb a hry!
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod .
Možná první rozumné ustanovení…
Čl. 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Tohle je pouze doplněk k článku 2, odstavec 4 zdůrazňující pozici státu v ukládání povinností.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny p řípady, které splň ují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetreno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelum, než pro které byla stanovena.
Proč tu máme takováhle pěkná ustanovení, která omezují samotný stát v jeho skvostné právotvorbě? Není to trochu padlé na hlavu? Stát přece ví vždy nejlíp co a jak dělat, tak proč mu kazit radost zmenšováním pískoviště? Původně jsem si myslel, že tu stojím před ustanoveními, která jsou opravdu myšlena pro dobro všeho lidu. Pak se mi ale rozsvítilo. Tyto tři odstavce nám říkají, kam by ani opravdový vůl neměl strkat pracky. Rozděluje nám to listinu na nezměnitelná a obtížně změnitelná ustanovení. Tím se našim milým zákonodárcům polopatě vysvětluje, že jsou zde věci o nichž si mohou dovolit polemizovat, ale také věci co už jsou odzkoušené a už dlouho fungují a do čeho už by opravdu, ale opravdu neměli rejpat. Tedy přeloženo do hovorového jazyka zákonodárců:
(2) Serte se jen do ustanovení, která nemají moc velkou váhu (a která to jsou tam máte napsaný)
(3) Držte se první hlavy listiny, nebo se to celý rozesere
(4) A bacha na média až si to budete obhajovat, nebo vás rozcupujou
Tak to byla první hlava, myslíte si že zbytek listiny je o něčem jiném? Tak si ji přečtěte a zjistíte, že ekonomika vládne světu. Nyní stručně jen ty nejvýraznější:
Každý je způsobilý mít práva. = Každý si může něco koupit, každý může pracovat.
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. = Daňoví poplatníci jsou chráněný druh!
Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. = Cestovní ruch a zahraniční obchod je zaručen.
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. = … zejména, jste-li ziskoví.
Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. = Posilujte konkurenční boj informováním sousedů o levnějších rohlících a tkaničkách do bot. PS: Opravdu zajímavé informace jsou chráněny poštovním, účetním, diplomatickým a jiným tajemstvím.
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. = Překladu zde není za potřebí, EKONOMIKA RULEZ!
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní pé či a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon . = Zdravý a pracující daňový poplatník – náš ideál. PS: Veřejného pojištění si z jistých důvodů v tomto komentáři raději nebudu příliš všímat. :o)
A teď ještě něco ze světa velkého bratra:
Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. = Jedině „oprávnění“ se vám budou hrabat v soukromí, vy „neoprávnění“ se ovšem nikde hrabat nesmíte!
Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. = Vůdci a sektáři jsou také „naši“ lidé (získáme je, získáme si dav)
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a úcinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. = Lide, zakroč pokud bychom my, tvoji věrní zástupci za Stranu Demokraticky Demokratickou, měli být zašlapáni ve jménu nějakého rozumnějšího režimu.
Víte, od dob absolutismu se toho zase tolik nezměnilo. Šlechta bohatne na chudých, chudí pracují pro šlechtu a šlechta si je hlídá (aby jí je někdo nevyfouk, aby nevymřeli, aby se nepobili, aby nezmoudřeli a aby pracovali). Přijde mi, že demokracie je vlastně taková loterie. Šlechtici rozjeli sázkovou kancelář ze které mají obrovské zisky a ze které si lidé za hospodářskou aktivitu kupují tikety. Šlechta má touhle soutěží motivované lidi a silnou ekonomiku a lidé věří, že jednou vyhrají v loterii a stanou se také šlechtici. Existují tací, kteří v této demokratické loterii zbohatli, ale většina z nich si musela koupit podpultové, výherní losy.
PS: nejsem žádný pesimista, vždyť slosování je každý den! :o))))
(Zatím nikdo nehlasoval)